Transformace nemocničního prostředí – globální trend

Vědecké studie naznačují, že nemocniční prostředí má daleko větší vliv na proces uzdravování, než se předpokládalo. Pod pojmem prostředí mají vědci na mysli fyzické prostředí – barvy, hluk, pach, estetický dojem, osvětlení, zeleň – a psychickoduchovní prostředí – vztahy v týmu oddělení, chování a postoje zdravotníků a empatický přístup k pacientům. Pochopení významu prostředí a ochota zdravotníků potřeby pacientů v této oblasti uspokojit představuje samou podstatu ošetřovatelství.

SUMMARY

According to research studies healthcare environment influences healing process much more than it has been thought. By environment the scientists mean physical environment – colors, noise, smells, esthetics, lighting, plants – and psychospiritual environment – relationships within the team, behaviour and attitude of the staff and empathy towards the patients. Understanding of the importance of healthcare environment and willingness of the healthcare workers to meet these patient needs lies in the heart of nursing.

Hippokrates, který již před více než 2000 lety kladl důraz nejen na použití léků, ale také na uzdravující vliv prostředí; Angelica Thieriotová, argentinská pacientka, která byla během své hospitalizace v USA šokována studeným, neosobním prostředím a odlidštěnou péčí zdravotníků. V roce 1978 iniciovala celosvětový projekt Planetree; Sue Bakerová, jejíž kniha „Pokoj číslo 10“ (1985) otřásla důvěrou veřejnosti v systém zdravotnictví.

Ve své knize popisuje nemocniční prostředí a jeho negativní dopad na psychiku pacienta (strach, úzkost, degradaci lidské důstojnosti). Diskuse o možném pozitivním nebo negativním vlivu nemocničního prostředí na uzdravování se v osmdesátých letech minulého století přenesla z chodeb zdravotnických zařízení a diskusních kroužků pacientů na akademickou půdu a studie, které následovaly, dostatečně prokázaly to, o čem bylo mnoho zdravotníků přesvědčeno – nemocniční prostředí může významným způsobem podporovat nebo brzdit proces uzdravování.

Historicky vzato, existují nejméně tři osobnosti, které do roku 1988 inspirovaly zdravotníky k přemýšlení o vlivu nemocničního prostředí na proces uzdravování hospitalizovaných pacientů. Výsledky výzkumu

V tomto kontextu je jednou z nejvýznamnějších prací metaanalýza týmu dr. Haya R. Rubinové z Johns Hopkins University v USA. Zabývala se 7800 vědeckými pracemi, z nichž bylo 84 vysoce důvěryhodných, které byly zaměřeny na vliv nemocničního prostředí na uzdravovací proces. Výsledek práce tohoto týmu, který byl stejně dramatický jako zmíněná kniha Sue Bakerové, byl shrnut v knize s titulem „Průzkum za účelem prokázání vlivu léčebného prostředí na uzdravovací proces“ (1988). O šestnáct let později realizovala skupina badatelů z Texaské univerzity, pod vedením dr. Rogera Ulricha (2004) podobnou studii s téměř stejnými závěry.

Za nejdůležitější aspekty optimálního léčebného prostředí autoři výše uvedených a jim podobných studií považují možnost participace pacientů při rozhodování, interakci s přírodou, pozitivní distrakci, společenskou podporu a eliminaci stresorů způsobených prostředím. Pod pojmem „optimální léčebné prostředí“ je potřeba si představit více než pouhé fyzické prostředí, jde vlastně o „filozofii, která se snaží u pacientů podpořit pocit pokoje, naděje, růstu, radosti a klidu a zároveň nabízí příležitost k relaxaci, osobnímu obohacení, duchovnímu povzbuzení, humoru a mobilizaci vnitřních sil spojených s touhou po uzdravení“ (Rubin et al., 1988).

Důležitost výzkumů a jejich výsledků nejlépe vyjadřuje následující citát: „Fyzické a psychicko-duchovní prostředí má dramatický vliv na uzdravování. Optimální léčebné prostředí založené na důkazech bude následovat medicínu založenou na důkazech jako ústřední princip zdravotnictví 21. století“ (Healing the hospital environment. Lancet. 2000. Vol. 356, Issue 9228, s. 518).

Základní předpoklady optimálního fyzického a psychicko-duchovního léčebného prostředí

Být v současné době špičkovým zdravotnickým zařízením nevyžaduje pouze poskytování kvalitní léčebné a ošetřovatelské péče. Vyžaduje také transformaci nemocničního prostředí. Změnit některé aspekty léčebného prostředí ale není snadné. Odpor nebo nedůvěra ke změnám, snaha o zachování tradičního modelu zdravotnického zařízení či snaha udržet si „status quo“ jsou největšími bariérami radikálních změn vedoucích ke zlepšení léčebného prostředí, které pacienti tak citlivě vnímají.

Co můžeme změnit, aby hospitalizace zbytečně pacienta netraumatizovala? Aby kvůli stresorům nemocničního prostředí nemusel prožívat stavy úzkosti, pocit osamocení nebo zoufalství? Jak můžeme zlepšit fyzickou a psychicko-duchovní dimenzi prostředí našich zdravotnických zařízení a jednotlivých oddělení?

Fyzická dimenze prostředí

První dojem: Jaký je první dojem pacienta nebo jeho rodinných příslušníků při vstupu do zdravotnického zařízení? Jak na ně působí vstupní hala svým estetickým pojetím? Existuje ve vstupní hale recepce a někdo, kdo je ochoten pacientům v případě potřeby laskavě a ochotně pomoci nebo poradit?

Kudy a kam?

Navigační systém v celém zdravotnickém zařízení: Navigační systém začíná několik kilometrů před vstupem do zdravotnického zařízení. Vhodné směrovky, umožňující lidem snadnější lokalizaci nemocnice, snižují stres těch, kteří město neznají. U hlavního vchodu zařízení je zapotřebí mapy celého areálu s jasně popsanými pavilony a jednoduchým kódovacím systémem, který je jednotný v rámci celého zdravotnického zařízení. Navigační tabule a značky slouží především pacientům. Je nutné brát ohled na pacienty, kteří dobře nevidí, a na ty, kteří se v komplexních budovách snadno ztratí.

Ne – opuštěný

Prostředí, kde se pacient necítí opuštěný: Aby mohlo dojít k redukci stresu, pocitu úzkosti a osamělosti hospitalizovaného pacienta, je nutné vytvořit nebo podpořit takové prostředí, které k jeho izolaci nepřispívá. Kontakt s empatickým ošetřovatelským personálem, interakce s rodinou nebo dobrovolníky pomáhají redukovat stres a snižovat pocit opuštěnosti a beznaděje.

Pocit kontroly

Prostředí, ve kterém má pacient pocit kontroly: Stres se všemi jeho negativními vlivy na pacienta je výsledkem ztráty kontroly nad tím, co pacient koná a kdy; nebo kdy a co musí pacient přijímat od jiných lidí nebo z prostředí. Vzhledem k tomu, že stres snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje řadu dalších komplikací, je potřebné pacientův stav úzkosti snížit. To je možné, když pacientovi nabídneme spolupráci a možnost určité míry kontroly nad nemocničním prostorem a časem.

Hluk a prach

Kontrola hluku a pachu: Hluk je v nemocničním prostředí jedním z nejškodlivějších faktorů. Ohleduplnost ošetřujícího personálu a spolupacientů zde hraje důležitou roli. Hladinu hluku lze měřit a účinně kontrolovat. Některá oddělení se snaží maskovat nekontrolovatelný hluk takzvaným „bílým hlukem“ – vodní fontánou, hudbou nebo jinou příjemnou zvukovou kulisou. Podobnou pozornost potřebujeme věnovat nepříjemným pachům, které často pacienty stresují, hlavně tím, že jim neustále připomínají prostředí, z kterého mají obavy. Dnes již existuje řada neagresivních, příjemných dezinfekčních prostředků, které je možné použít.

Barvy

Harmonie barev: Bílé chodby a stěny už patří minulosti. Bílá vytváří pocit smyslové deprivace, přednost mají jemné pastelové barvy. Rozhodně mezi ně nepatří nelomené barvy, které provokují a zneklidňují. Vhodná selekce a aplikace barev může u pacientů podpořit pocit pohody a dobré nálady.

Rozptýlení

Vhodné aktivity a rozptýlení: Akvária, vodní fontány, zimní zahrady, umělecké předměty, oddechové koutky, hudba, četba (zvlášť s optimistickým nebo humorným obsahem) – to jsou jen některé z možností. Studie naznačují, že v porovnání s pacienty, kteří mohou pouze hledět na stěnu, dochází u většiny pacientů s možností strávit alespoň 15 minut denně v „zeleném zákoutí“, k významnému zmírnění stresu, potřeby analgetik a dokonce i ke zkrácení doby hospitalizace. Přírodní motivy na panelech nad hlavami pacientů, nabízejí rozptýlení během terapeutických intervencí.

Informace

Informační centrum/kiosek: Ve zdravotnických zařízeních postupně vznikají informační centra pro pacienty a jejich rodinné příslušníky, ve kterých mohou najít časopisy, knihy, CD, videopřehrávače a edukační programy, důležité informace vyvěšené na nástěnkách, přístup k internetu apod. Menší nemocnice zřizují malé kiosky nebo knihovničky, které umisťují na vhodném místě. Obsahují materiály, které nabízejí pacientům a jejich rodinným příslušníkům relevantní, smysluplné informace o zdravém životním stylu, prevenci, některých chorobách a o zdravotnickém zařízení. Některá zdravotnická zařízení vydávají časopis pro veřejnost. Informace takto prezentované naznačují pacientům a jejich rodinám, že si jich ZZ váží a že jejich potřeby respektuje.

Psychicko-duchovní dimenze léčebného prostředí

Při provádění změn je důležité brát v úvahu nejen výše uvedené fyzické aspekty prostředí, ale i aspekty psychicko-duchovní, které mají dvě dimenze – vnější a vnitřní.

Vnější dimenze se týká vztahů členů týmu mezi sebou navzájem. Vzájemné vztahy zaměstnanců a klima nebo atmosféra, kterou vytvářejí, mají významný dopad na pacienta. Jaké signály vysílá chování sester, lékařů a ostatních zaměstnanců? Podporuje v pacientovi klid, pohodu, radost či optimismus? Jaká je verbální a neverbální komunikace? Jak respektuje personál pacientovu dignitu, jeho celou osobnost? Způsobuje nebo přispívá člen multidisciplinárního týmu k navýšení hladiny stresu u pacienta, nebo ji efektivně snižuje?

Vnitřní dimenze se týká pocitů pacienta. Má pacient pocit, že je pro personál důležitý? Má pocit, že mu opravdu někdo naslouchá? Prožívá stavy úzkosti a strachu – z procedur, z personálu, z prostředí? Má pocit, že alespoň o něčem během své hospitalizace může spolurozhodovat? Podporuje v něm personál i prostředí pocit naděje a zdravého optimismu? Má pacient pocit, že v něm personál svým chováním a postoji aktivuje jeho vnitřní zdroje a touhu po uzdravení?

Optimální léčebné prostředí nabízí: *snížení hladiny stresu pro pacienty a návštěvy, *kvalitnější spánek, *snadnější kontrolu bolesti, *snížení počtu nozokomiálních nákaz, *zvýšenou spokojenost pacientů, *výhody pro zaměstnance (snížení stresu, zvýšení pracovní spokojenosti, snížení fluktuace, snadnější nábor erudovaných zaměstnanců), *úspory finančních prostředků.

Závěr

Prostředí našich zdravotnických zařízení „předává“ pacientům tři druhy signálů – funkční (systém funguje, nebo ne), smyslové (zrakové, čichové, sluchové nebo hmatové) a psychické (signály vytvořené chováním a postoji ošetřovatelského personálu). Optimální léčebné prostředí je takové prostředí, ve kterém signály, které pacienti získávají, jim neustále nepřipomínají jejich úděl, jejich izolaci od rodiny, jejich obavy a úzkosti z toho, co je čeká.

Můžeme se zamyslet nad tím, zda jsme ochotni sledovat a priorizovat dostupné poznatky vědy a zda jsme ochotni na ně správně zareagovat. Máme-li touhu něco změnit, začněme s těmi faktory, které může zdravotnické zařízení iniciovat bez velkých finančních nákladů – zlepšeme vztahy v pracovním týmu svého oddělení a vztahy k těm, kteří jsou na nás často kompletně závislí.

Stejně jako malý pohyb kaleidoskopu způsobí dramatickou změnu pozorovaného obrázku, i malé změny v nemocničním prostředí mohou dramatickým způsobem ovlivnit a podpořit uzdravující proces u pacientů, kterým sloužíme. V moderním ošetřovatelství kvalitní péče znamená nejen dotek techniky, ale i lidství. Dveře příležitostí jsou otevřeny dokořán. „Pacient by měl využít svou vnitřní energii k boji s nemocí, ne k boji s prostředím.“ (D. Shepherdová, hlavní sestra z Karmanova Institutu)

Untitled Document

LITERATURA
How Design Impacts Welness Ulrich, R. S. Healthcare Forum Journal, September, 1992.
Status Report: An Investigation to Determine Whether the Built Environment Affects Patientsí Medical Outcomes Rubin, H. R., Owens, A. J., and G.Golden Martinez, CA: The Center for Health Design, 1998.
The role of the Physical Environment in the Hospital of the 21st Century. Ulrich, R. S. The Center for Health Design and the Robert Wood Johnson Foundation, 2004.
Bed Number Ten. Baier, S. Holt Rinehart And Winston, 1986.

PhDr. Petr Škrla, konzultant a lektor Organizace a řízení zdravotnictví (petr.skrla@tiscali.cz)

Ohodnoťte tento článek!