V čem chodíme a jak se chráníme

17. 10. 2007 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
SOUHRN „Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany či opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem,“ říká odst. 1 § 104 zákona 262/2006 Sb.


SUMMARY According to artikle 1 § 104 of the law 262/2006 Coll. „In cases where it i tis not possible to eliminate the risks or decrease them by using preventive measures or changes in work management the employer must provide the employees with personal protective equipment. Personal protective equipment has to protect the employee from the risks, must not threaten his/her health status, must not prevent the employee from performing the job and must fulfill the conditions stated by the special legal policy”.

Pracovními oděvy a osobními ochrannými prostředky se zabývá zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb. v části V, nařízení vlády č. 21/2003 Sb. a Vyhláška MZ ČR č. 195/2005 Sb. § 7 odst. 5a.Pamatuji si dobu, kdy sestry nosily bavlněné modré šaty, bílé zástěry a bílý čepec. Na „nečisté práce“ používaly pevné gumové zástěry, v nichž se obtížně pohybovaly a měly jednu velikost, takže je některé kolegyně měly až na zem.

ČEPICE

Ty z vás, které nostalgicky vzpomenou na tuto dávnější dobu, si jistě vybaví škrobení bavlněného čepce. Možná bychom se shodly, že jsme vypadaly upraveně. Nebyly jsme z něho vždy nadšené, ale dokázal skrýt nepodařený účes a nádherně se nosil na stažených dlouhých vlasech, kdy chránil pacienty před lechtáním i před vpravením vlasu do rány nebo stravy. Měl něco do sebe, i když neplnil stejnou funkci jako u „instrumentářek“, kde skrýval všechny vlasy.

Byl neprodyšný, a tak z něj bolívala hlava, vlasy vypadávaly (kvůli sponkám a gumičkám). Dnes je nabídka širší. Baret, čepice nebo lodička? Stejně jako u ostatních ochranných prostředků a oděvů i tady platí, že by pokrývka hlavy měla plnit hlavně účel, tedy ochranu vlastní a pacienta před zevním prostředím. Měla by skrývat vlasy a v případě zvýšeného pocení mít savou vrstvu na čele.

RUKAVICE A ÚSTENKY

Dnes diskutované rukavice se dříve „praly“, sušily na ústředním topení, vysypávaly talkem, vkládaly se do nich bílé nitěné rukavice (aby se neslepovaly) a balily do mulových čtverců. Pak se dávaly do sterilizačních bubnů a po parní sterilizaci byly připraveny k použití. Na standardních odděleních jsme na nečistou práci používali silnější rukavice podobné úklidovým nebo tzv. operační, které již nevyhovovaly barvou či pružností. Byly plátěné, praly se a škrobily.

Instrumentářky (perioperační sestry) si jistě vzpomenou, jak ještě nedávno měly na sálech pračky, v nichž tyto „drobné“ ochranné prostředky praly, sušily i žehlily, zejména na nočních směnách, aby ráno na operační program bylo vše připravené. Přes tesileny a jiné směsové textilní materiály, které se sice přes noc usušily, ale špatně se žehlily, na těle škrabaly a byly neprodyšné, jsme se vrátili k jemné bavlně. Přidaná umělá vlákna pak zajišťují pevnost materiálu.

Při výběru ústenek na jedno použití se řídíme pracovním prostředím a charakterem práce. Laboratoře a infekční pracoviště mají výběr s antibakteriálními filtry, filtry s aktivním uhlím a dalšími. Tyto typy jsou drahé, a proto mnohdy používáme alespoň „nějaké“ ústenky, které neřeší ochranu podle norem, ale máme pocit, že se chráníme. Vždy přihlížíme k tomu, zda nás „šimrají“, provokují ke kýchání, zda se v nich dá dýchat. Na trhu je velká škála ústenek, je tedy z čeho vybírat. Pravdou je, že výrobci s ohledem na výrobní tajemství nepopisují kompletní složení a zpracování materiálu použitého při výrobě, a proto bych nabádala zejména alergiky, aby si z nabízené škály vybírali důkladně.

PRACOVNÍ ODĚVY

Co se týká pracovních oděvů, nalezneme v nemocnicích šaty bílé s logem zdravotnického zařízení, barevné či barevně kombinované nebo komplety (haleny s kalhotami či sukněmi). Žádná vyhláška ani zákon nepředepisují, jaký typ pracovního oděvu máme mít, zda jsou ženám určeny šaty či kalhoty s halenou, to je výhradou zaměstnavatele a vnitřní domluvy. Zaměstnavatel při výběru pracovních oděvů vychází z konkrétního prostředí a možností znečištění při práci.

Ochranné zástěry jsou lehké a jednorázové, stejně jako ochranné pláště a čepice. Materiály jsou prodyšné, bezprašné, ale i zde je třeba volit podle typu činnosti. Používáme je na standardních jednotkách zejména při bariérových režimech. U ochranných plášťů volte správnou velikost, táhnutí či škrcení se projeví na výkonu. Některé evropské státy používají při bariérových režimech overaly s kápí a všitými návleky na nohy. Ochranný oděv používaný při bariérovém ošetřování slouží i k ochraně naší a pacientů, je-li dodržen systém převlékání.

NESNÁŠENLIVOST

Někteří z nás žijí v domnění, že netrpí alergií, ale při dlouhodobém používání pomůcek můžeme mít problémy všichni, což se často týká rukavic. Používáme je téměř neustále a dlouho používaný typ nám může působit problémy. Kůže je vysušená, červená a svědí, vznikají ragády na prstech, „měknou a loupají“ se nehty a objevují se i další obtíže. Pak je třeba vybírat znovu z množství jednorázových nesterilních i sterilních rukavic latexových, vinylových, pudrovaných, nepudrovaných, hypoalergenních atd.

Chtěla bych upozornit nastupující kolegyně a kolegy, aby při vstupních pohovorech u závodních lékařů oznámili, zda netrpí astmatem nebo jiným onemocněním dýchacích cest, zda neprodělali v dětství ekzémy či jiná dermatologická onemocnění. Vyvarují se tak do budoucna problémů a možná i smutku z toho, že by toto povolání museli opustit ze zdravotních důvodů. Pokud bude možné vhodnými ochrannými prostředky a oděvy zabránit zhoršení zdravotního stavu, nemusejí se obávat, že by neměli možnost zvolené povolání vykonávat. Jen dobře vyzkoušet a vybrat.

ZÁVĚR

Dlouhodobé výzkumy a zkušenosti z praxe umožňují výrobcům dodávat na trh ochranné prostředky a oděvy z materiálů přijatelných co do funkčnosti i pohodlí a bez zdravotních rizik. Článek je úvahou nad tím, v čem se pohybujeme, jak se chráníme a zda máme možnost výběru. Stejně lze uvažovat i o ostatních prostředcích a materiálech, léčivech a pracovním prostředí. Přála bych všem, aby i přes ekonomické problémy ve zdravotnictví měli vždy k dispozici dost ochranných oděvů a pracovních prostředků v kvalitě, která je ochrání.


Eva Kvasnicová Hlavní sestra, Vojenská nemocnice Brno členka prezidia ČAS (ekvasnicova@vnbrno.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?