Výsledky kontinuálního sledování nozokomiálních infekcí v IKEM v Praze

Autoři shrnují pětileté zkušenosti z provozu elektronického systému hlášení nozokomiálních infekcí v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Prezentují souhrnné výsledky získané z těchto hlášení a doporučení.

SUMMARY

The authors summaries their five year experience with an electronic system of reporting nosocomial infections in the Institute of Clinical and Experimental Medicine in Prague. They present a summary of the results of these reports and recommendations.

Nozokomiální infekce jsou onemocnění, která pacient získal v příčinné souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení. Z tohoto pohledu je důležité místo přenosu infekce, nikoli místo propuknutí onemocnění. Za nozokomiální infekci (NI) se považuje jakékoli infekční onemocnění, které bylo na pacienta přeneseno ve zdravotnickém zařízení, a je jedno, zda se jedná o nemocnici, ambulantní zařízení, ústav sociální péče nebo léčebnu.

NI jsou nerozlučně spojeny se zdravotnickou péčí a nelze se jich úplně vyvarovat. Neexistuje žádné zdravotnické zařízení, které by mohlo říci, že nemá žádné NI. Z tohoto hlediska jsou pouze dobrá a špatná zařízení, která sledují výskyt NI podrobně nebo pouze orientačně či ho nesledují vůbec. Sledování a hodnocení výskytu NI patří k základním ukazatelům kvality péče zdravotnického zařízení a vedoucí pracovníci by měli vědět, kolik a jaké NI se na jejich oddělení (klinice) vyskytují.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, stanovují povinnou evidenci NI a podmínky, kdy se musí výskyt NI hlásit. Naše zkušenosti V tomto článku se chceme podělit o zkušenosti se systémem hlášení výskytu NI. Hlášení výskytu NI je prvním předpokladem pro následná preventivní a protiepidemická opatření, pro sledování výskytu jednotlivých typů NI a sledování trendu ve výskytu NI ve zdravotnickém zařízení. Je také velmi pravděpodobné, že nebudou nahlášeny všechny NI, které se ve zdravotnickém zařízení vyskytnou.

Tento nedostatek ale nebrání tomu, aby hlášení bylo solidním zdrojem informací. V Institutu klinické a experimentální medicíny jsme v září 2002 zavedli hlášení NI prostřednictvím elektronického dotazníku. Ze zkušeností jsme věděli, že dotazník nesmí lékaře časově zatěžovat, musí být snadné jej vyplnit, musí se lékařům také sám připomenout nebo nabídnout a hlášení výskytu NI nesmí být důvodem k sankcím či pranýřování pracoviště.

Dotazník byl začleněn do nemocničního informačního systému (NIS) a objevil se na obrazovce vždy, když lékař psal překladovou nebo propouštěcí zprávu. Obsahoval pouze šest základních otázek týkajících se NI: datum prvních příznaků, souvislost s chirurgickým či parenterálním zákrokem, primární lokalizace NI, etiologické infekční agens vyvolávající NI, výskyt sekundární infekce krve a krevního řečiště, pravděpodobný zdroj nákazy (endogenní nebo exogenní). Všechny ostatní údaje (o pacientovi a hospitalizaci) dodal automaticky NIS.

Předpokládali jsme, že hlášení bude kontinuální, plošné v celé nemocnici, reálné v čase, časově a administrativně nenáročné s minimálním prostorem pro chyby. Také jsme si mysleli, že většina lékařů pravdivě odpoví, a když se přesvědčí, že vyplnění dotazníku je rychlé a snadné, nebude se mu vyhýbat. Předem jsme avizovali, že nahlášení NI není ostudou oddělení, ale naopak dokladem toho, že lékaři na oddělení tuto problematiku sledují.

Po šesti letech provozu se ukazuje, že ne všechny naše předpoklady se naplnily. Počet hlášených NI (Institut má 312 lůžek, z toho 111 intenzivní péče) byl v průměru 137 za rok (graf 1), což je podle našeho odhadu asi 50 % skutečného počtu NI. Poměr NI, které vznikly v důsledku chirurgického či jiného parenterálního výkonu k ostatním, byl 87 ku 13 %. Zvýšení počtu hlášených NI v roce 2007 není důsledkem zhoršené péče o pacienty, ale zájmem ředitele Institutu o tuto problematiku a tlakem na důsledné hlášení výskytu NI.

Lokalizace NI a infekční agens, které ji způsobovalo, se výrazně nelišily od údajů uváděných v odborné literatuře. Primární lokalizace NI (graf 2): operační rána 35 %, respirační systém 27 %, urogenitální systém 13 %, vstup cévního katétru 7 %. Etiologické infekční agens (graf 3): Klebsiella sp. 19 %, Enterokok 14 %, Pseudomonas aeruginosa 11 %, Staphylococcus aureus 9 %. Zdroj infekčního agens: exogenní 45 %, endogenní 28 %, neurčeno 27 %.

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že elektronický systém hlášení NI v Institutu přinesl zatím nejlepší výsledky a přehled o celkovém výskytu nozokomiálních infekcí. Je uživatelsky příjemný a nezatěžuje lékaře zbytečnou administrativou. Nemůže však pracovat bez ochoty lékařů pečlivě hlásit výskyt NI. Velkou úlohu v ochotě hlásit NI, a tím bojovat proti výskytu NI, hraje angažovanost vedoucích pracovníků v této oblasti a celková pozitivní pracovní atmosféra na pracovišti.

MUDr. Pavel Totušek Libuše Tylečková, Institut klinické a experimentální medicíny Praha (pavel.totusek@ikem.cz) Institut klinické a experimentální medicíny Praha (libuse.tyleckova@ikem.cz)

Ohodnoťte tento článek!