Zevní terapie a její specifika

Aplikace léčiva na chorobně postiženou oblast kůže umožňuje působení konkrétního léku v koncentracích, které by byly dosažitelné pouze za podání vysokých dávek léku celkově.

Takový typ terapie vyžaduje znalosti o farmakodynamice místně aplikovaných léčiv, znalosti o mechanismech vstřebávání, lékových interakcí, lékových forem a regionální odlišnosti kožního povrchu.

Lékař musí při zavedení místní léčby respektovat klinické stadium onemocnění. Pro terapii akutních stavů platí, že je nutné zvolit co nejšetrnější modifikace k zábraně rozsáhlejšího podráždění kůže. Doporučuje se užití jediné účinné látky, což může snížit vznik nežádoucích účinků. Kožní farmakologie operuje s určitými termíny, které jsou nezbytné k pochopení mechanismů vstřebání léků kůží:

LIBERACE – uvolnění léčiva z léčivého přípravku.

ADSORPCE – fyzikálně-chemická vazba či zachycení léčiva na strukturách rohové vrstvy pokožky (zejména u kortikoidů).

ABSORPCE – pochody spojené s přijímáním substancí z lékového základu určitou vrstvou kůže. Penetrace – průnik léčiva do rohové vrstvy živé pokožky.

PERMEACE – složité pochody průniku látek do kůže, průniku brání bariérové funkce (maz, pot, rohová vrstva, živé vrstvy pokožky, bazální membrána mezi pokožkou a škárou apod.). Permeace je dána molekulovou strukturou kůže, fyzikálně chemickými vlastnostmi a koncentrací pronikající látky. Resorpce – po permeaci a přijetí látky krví a lymfou se látka resorbuje, dnes jsou známy přesné obrazy o využitelnosti léčiva při zevní aplikaci. Existují ovšem i další faktory, které účinky zevní terapie zásadním způsobem ovlivní: Věk pacienta – dětská kůže je propustnější, riziko otravy (kyselinou salicylovou, hexachlorofeny apod.).

OBLAST KŮŽE S APLIKACÍ LÉKU – vyšší resorpce v ochlupených místech, na skrotu, rozhodující je i tloušťka rohové vrstvy, u silně rohovějící kůže je nízká permeace (zvláště pro kortikoidy, nutné zvolit vhodný lékový základ -tj. většinou masťový základ, ve kterém je rozpuštěna účinná látka).

HYDRATACE ROHOVÉ VRSTVY A TEPLOTA KŮŽE – dobrá hydratace zvyšuje permeabilitu kůže (léčiva podaná v oklusi zvyšují vlhkost a hydrataci). Prokrvení rohové vrstvy -hyperemie – zvýšené prokrvení kůže zvyšuje propustnost léků. Vliv lékového základu: penetrace léčiva do kůže nastává pouze tehdy, když základ léčiva umožní jeho rozpuštění; nutné zohlednit i vzestup hydratace po aplikaci zevního léku (změna rohové vrstvy změnou výdaje vodních par), důležitá je i velikost molekuly účinné látky léku, její chemická struktura, rozpustnost, koncentrace.

Základy pro výrobu a přípravu zevně aplikovaných léků jsou tvořeny 3 hlavními složkami a typy užívaných lékových forem jsou většinou jejich kombinací. Jde o 3 složky: tuhou, kapalnou a viskózní (mazlavou, masťovou). Jejich schematické znázornění a možnosti jejich mísení, jakož i vhodnost aplikace jednotlivých forem na specifické stadium zánětlivých změn, znázorňuje tzv. léčebný trojúhelník. U tekutých základů jsou nejčastějším vehikulem voda a alkoholy. Aplikují se různě:

VODNÉ ROZTOKY

KOUPELE: očistné či léčebné (s přídavkem účinné látky) – změkčují kůži, uvolňují nánosy šupin a krust, zvyšuje i hydrataci rohové vrstvy, časté koupele však vysušují.

VLHKÝ OBVAZ: mul s navlhčený v roztoku, chladí, působí protizánětlivě a protisvědivě, změkčuje kůži, uvolňuje nánosy šupin a krust, čistí povrchové rány a podporuje reepitelizaci, nadměrné užití příliš vysušuje, nasazen u povrchových zánětlivých mokvajících a erodovaných kožních změnách.

MASTNĚ -VLHKÝ OBVAZ: nejprve mast, poté vlhký obvaz, mast brání vysoušení, uvolní šupiny a krusty. Vlhký zapařovací obklad: účinek do hloubky (např. u furunklů), vyvolá hyperemii. Intervence SZP: přiložení štětičky namočené v roztoku na postižené místo, v místech zapářky (například meziprstí) vkládat i mulové záložky.

ALKOHOLICKÉ ROZTOKY

Etanol + voda nebo isopropanol + voda: většinou jsou přidány diferentní účinné látky, jako například látky s protisvědivým, vysušujícím, protizánětlivým účinkem, chladí a silně vysušují, nasazeny bávají u mastného typu kůže a v ochlupených a zapářkových prostorech.

Tinktury: větší množství účinné látky nanášené v alkoholovém roztoku na jedno místo (dezinfekce, např. Spitaderm). Laky: speciální forma tinktur, po vyschnutí se mění ve film, nanášení účinné látky na velmi ohraničenou plochu kůže.

PEVNÉ ZÁKLADY LÉKU – ZÁSYPY A PUDRY

zejména anorganického typu vykazují následující charakteristiky a indikace:

Účinek: chladivý a vysušující, působí povrchně.

Minerální pudry obsahují: talek, zincum oxydatum, titanum oxydatum, bolus alba…

Rostlinné pudry obsahují: škroby, do nichž bývají přidávány účinné látky: antibiotika, antimykotika. Indikace: Akutní erytematózní exanhémy. Intervence SZP: štětičkou nanést tenkou vrstvu a překrýt mastným tylem a gázovým čtvercem s následnou fixací obvazem.

TEKUTÉ ZÁSYPY jsou kombinací základních forem a jeví tyto charakteristiky:

Jde o suspenzi pevných látek ve vodě: jedná se o dvoufázový systém, při delším stání se fáze oddělí, proto je nutné lékovou formu protřepat. Účinek: chladivý, vysušují, působí protizánětlivě. Indikace: akutní a subakutní zánětlivé kožní změny. Intervence SZP: po řádném protřepání nanést tamponem či štětičkou 1krát až 2krát denně a nechat zaschnout.

Stále větší uplatnění nacházejí TZV. GELY (hydrogely a lipogely). Jde o transparentní formu k lokální aplikaci, lze do nich přidat léčivo. Ty jsou především typické níže uvedenými vlastnostmi:

Hydrogely: obsahují vysokomolekulární součásti, které pojmou velké množství vody, působí chladivě a tlumí zánět a svědění, propouští sekret, teplo i vodu a jsou dobře omyvatelné, většinou užity s řadou účinných látek (antibiotika, antimykotika).

Lipogely: obsahují tuky místo vody (parafin, polyetylenglykol).

Indikace: úpal, zánětlivé erytémy, hmyzí píchnutí, kopřivka. Intervence SZP: nanést přímo na chorobné plochy ošetřované kůže.

PASTY – kombinovaná forma léku (2 fáze), dělené podle podílu práškovité formy v základu. Vlastnosti a indikace:

Účinek: chladivý, protizánětlivý, sají sekrety, chrání kůži, tuhé pasty kryjí a brání maceraci kůže sekrety, na kůži zasychají. Indikace: vředy a dekubity (tuhé), lichenifikované změny, subakutní ekzémy, kontaktní alergie (měkké). Intervence SZP: natírat špátlí na hydrofilní gázu (měkké) nebo přiložit ve formě obvazů s pastou (tuhé a krycí), u ran a chronických kožních změn přiložit obvaz (pozor na přesušení kůže).


SOUHRN

Léčba kožních onemocnění vyžaduje zřídka pouze vnitřní terapii, často je nutné ji kombinovat s léčbou zevní a v mnoha případech také vystačíme pouze se zevní terapií. I pro tuto formu léčby platí obecná pravidla zevní medikamentózní terapie.

SUMMARY

Rarely does treatment of skin diseases require only internal therapy. It is often necessary to combine it with an external treatment and in many cases sole external therapy is sufficient. This type of therapy is guided by general guidelines for external medical treatment.


O autorovi: Alice Novotná, Helena Ferbarová Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové

Ohodnoťte tento článek!