12 oftalmologů na 10 milionů lidí

Rwanda se nechvalně proslavila genocidou v 90. letech minulého století. Postupně se z ní vzpamatovává a modernizuje se. Na vzestupu je také zdravotní péče, kterou si díky pojištění může dovolit čím dál tím více lidí. Oftalmologie je ve střední Africe ovšem stále v začátcích.

Šestiletá Justine v tmavomodré nemocniční zástěře sedí trpělivě v čekárně a opírá si hlavu o rameno tatínka. Oba vypadají unaveně. A aby ne, mají za sebou několikadenní cestu z Demokratické republiky Kongo, odkud pocházejí. Do rwandského města Kabgay přijeli na jednu z největších očních klinik, kde pracují špičkoví odborníci, což je ve střední Africe stále velká vzácnost. Většina lékařů musí vystudovat v zahraničí, ať už v Evropě, nebo alespoň v sousední Ugandě.
Navíc na této klinice zdravotní péče není tak drahá, na rozdíl od soukromých klinik. Sjíždějí se sem proto pacienti z celé země i z okolních států.
Tatínek to zatím ještě netuší, školačka Justine také ne, ale její oteklé levé oko se lékařům vůbec nelíbí – mají podezření na rakovinu. Retinoblastom je maligní nádor sítnice oka. Představuje 1 až 2 % ze všech dětských nádorů a je nejčastějším očním nádorem u dětí. Ročně je na celém světě diagnostikováno přibližně 5000 případů a vypadá to, že dívka bude jedním z nich.
„Je to velmi vážná diagnóza. Zatímco v Evropě má vyléčení 90% úspěšnost, tady v Africe je to pouhých 20 %,“ říká Mayliss Francois z organizace Světlo pro svět, která i díky penězům od českých dárců nemocnici podporuje.
„V rozvojových zemích je výskyt tohoto onemocnění vyšší, 40–50 % nemocných má formu hereditární, tedy dědičnou, a 50–60 % sporadickou,“ uvádí prof. MUDr. Rudolf Autrata, CSc., MBA, z Dětské oční kliniky LF MU a FN Brno.
Pokud se smutná diagnóza potvrdí, Justine čeká řada vyšetření a dvě kola chemoterapie. Léčba pokračuje tak, že se nemocné oko odoperuje, někdy děti přijdou i o druhé.
„Vždy je snaha o zachování očního bulbu s užitečným viděním, avšak asi polovina případů retinoblastomu stále vyžaduje enukleaci oka pro záchranu života dítěte,“ uvádí profesor Autrata.
„V některých případech je ale rakovina tak ‚rozsáhlá‘, že ani vyndání druhého oka nepomůže,“ říká Mayliss.
Problém je, že kvůli vysoké ceně zdravotní péče chodí lidé k lékaři se svým zdravotním problémem až velmi pozdě. A to má ještě školačka štěstí, že se bude léčit na odborné klinice, to se většině ostatních dětí v Africe „nepoštěstí“.
„Zatím máme jen podezření, proto jsme to rodičům neřekli, léčba je drahá a bolestivá,“ říká zdravotní asistent Isaié. Na klinice v Kabgayi pracuje už osmým rokem. Sdělovat takové zprávy rodičům je prý nejhorší část práce.
„Sestřičky jsou svým pacientům hodně blízko, hlavně dětem. Je to pro ně smutné,“ říká.
Každá chemoterapie, kterou Justine bude muset absolvovat, trvá 4 až 5 dní, a po tu dobu je o pacienta a rodiče na klinice postaráno. „Je ale otázka, jestli by rodina z Konga přijela i na druhou část léčby,“ dodává Mayliss.
Šestiletá Justine je jedním z 30 000 pacientů z celé oblasti, kteří na kliniku každoročně zamíří.

„Malý zázrak“ – tisíckrát ročně

„Každý rok provádíme 4000 operací, z toho přibližně polovinu tvoří operace šedého zákalu,“ vyčísluje maďarská lékařka Gizella Patkai, která na místní klinice pracuje.
Oční vada, která způsobuje úplné oslepnutí, se dá totiž velmi dobře léčit. Operace trvá ani ne hodinu a trachom se při ní odstraní. „Hlavně pro pacienty, kteří měli zákal dlouhou dobu, je to krásné. Druhý den po operaci jim sundáme obvazy a oni znovu vidí. Někteří z těchto lidí dokonce po mnoha letech,“ usmívá se lékařka. Tro„V Evropě už zákaly nejsou tak pokročilé, naprostá většina lidí totiž navštíví lékaře hned, jakmile zjistí, že špatně vidí. Tady máme pacienty, kteří přijdou i po několika letech, co nevidí,“ dodává. Více už ale nemá čas se bavit, přijíždí totiž další pacient a lékařka Patkai se jde věnovat své práci.
Má jí skutečně nad hlavu.
„V celé Rwandě je jenom 12 oftalmologů. Při počtu 10,5 milionu obyvatel si snadno spočítáme, že to není moc. Jenomže v celé zemi není škola, kde by se odborní lékaři učili,“ říká Belgičanka Mayliss Francois.
Někteří z nich, jako třeba doktor Edison, studovali v zahraničí. On konkrétně v Belgii. „Pracoval také ve Francii a v Belgii. Pak se ale vrátil domů, a ačkoli by si mohl založit vlastní kliniku, je tady v malém městečku, hodinu cesty od Kigali. Pracuje deset hodin denně,“ potvrzuje Mayliss. Doktor Edison se ale umívá. Svoji práci má rád. Na dotaz, proč si neotevře vlastní praxi, kde by vydělával několikanásobně více, jen krčí rameny: „To bych nemohl pomáhat tolika lidem.“

Slepota v zemích třetího světa

Světová zdravotnická organizace uvádí, že na světě žije 285 milionů zrakově postižených lidí, z toho je 39 milionů slepých. Přitom 90 % všech zrakově postižených žije v rozvojových zemích. Světová zdravotnická organizace uvádí, že až 80 % případů slepoty v těchto zemích je možné léčit nebo jim předejít.
Lidé v chudých oblastech totiž nejčastěji oslepnou na následky nemocí. V tropech jsou to jednak parazitické nemoci (jako je třeba zákeřná river blindness), jednak špatně léčené infekce. Celosvětově mají velký podíl na slepotě také úrazy a špatná, nevhodná či nedostatečná léčba nemocí.
Spalničky a následná ztráta zraku ohrožují hlavně děti. Naopak říční slepota je parazitická nemoc, která je příčinou oslepnutí lidí spíše středního věku, a trachom je příčinou slepoty u starších lidí.
Výzkum Sight Savers, neziskové organizace, která zrakově postižným lidem po celém světě pomáhá, ukazuje, že méně než 10 % postižených dětí chodí do školy.
V subsaharské Africe je také problémem nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu. Podle Sight Savers chybí v této oblasti až 1,5 milionu zdravotníků.

O autorovi| Šárka Pechová, Novinářka, cestovatelka, tisková mluvčí Greenpeace ČR (sarka.pechova@seznam.cz)

chu mumlá, protože má na ústech roušku. Právě totiž jednu z takových operací dokončila.

1)
R
Ohodnoťte tento článek!