Afázie aneb Komunikace v ohrožení

Afázie patří do souboru vyšších kortikálních poruch, ke kterým také řadíme agnozie, apraxie, akalkulie, alexie, poruchy orientace v prostoru a jiné. Strukturu vyšší nervové činnosti tvoří centrální nervový systém, hlavně její vývojově nejmladší část, mozková kůra obou mozkových hemisfér, ve spolupráci s fylogeneticky staršími podkorovými oblastmi.

Součástí vyšších kortikálních funkcí jsou i funkce kognitivní, které mají složky: * receptivní (vnímání – počitky, vjemy – třídění informací), * schopnost zpracování informací (analýza, syntéza), * expresivní – výsledná reakce analytickosyntetické činnosti.
Definice afázie je ovlivněna tím, z jakého oboru je definována. V neurologické literatuře se zdůrazňuje, že jde o poruchu řeči, jejíž příčinou je ložiskové poškození mozku, že jde o poruchu již vybudované řeči. Někteří odborníci zdůrazňují, že se jedná o poruchu používání pojmů jako základních prvků řeči při myšlení.
Afázie bývá definována jako systémové narušení řeči, které vzniká při organických poškozeních mozku a zasahuje různé stupně organizace řeči. Toto poškození ovlivňuje vztah řeči k ostatním psychickým funkcím a vyvolává dezintegraci všech psychických sfér člověka a narušuje především komunikativní funkci řeči.

Etiologie

Řeč již byla plně vyvinuta a na základě poškození dominantní hemisféry mozku vzniká afázie. Je to porucha získaná. Doprovází různá neurologická onemocnění, především ložisková poškození korových a podkorových oblastí mozku.
Afázie vzniká na základě orgánového poškození mozkové tkáně dominantní hemisféry. Příčiny vzniku poruchy jsou různé a závisí na nich adekvátní vedení terapie.
Nejčastější příčiny: * cévní mozkové příhody (ischemie, hemoragie) – nejčastější příčina afázií, * úrazy mozku (kontuze, komoce, komprese), * mozkové nádory, * encefalitidy, meningoencefalitidy – záněty mozku, jejich původcem je nejčastěji virus, ale může se vyskytnout i jako sekundární onemocnění po zánětu středouší nebo po příušnicích, * intoxikace CNS (otrava organismu plyny -CO, alkoholem).

Cévní mozková příhoda

Hemoragická – krvácení. Nejčastější příčinou je vysoký krevní tlak nebo může prasknout aneurysma neboli tepenná výduť (vrozené zeslabení s výdutí cévní stěny). Mezi další příčiny hemoragické cévní příhody můžeme zařadit úraz hlavy, vlivem kterého může vzniknout hematom – krevní výron, pokud je malý, může se vstřebat, nebo může začít utlačovat okolní tkáň. Kvůli tomu začnou narůstat obtíže (syndrom nitrolební hypertenze – zpomaluje se tep, zvyšuje se krevní tlak, dostavuje se spavost, ztráta vědomí, oslabení končetin).
Ischemická – dochází ke sníženému prokrvení mozku – nejčastější příčinou ischemických příhod může být systémová hypoperfuze (průtok krve je snížen), příčinou je srdeční onemocnění či pokles krevního tlaku. Dále to může být trombóza mozkových cév (srážení krve v cévách), její příčinou bývá arterioskleróza. A také může vzniknout embolie (uzavření mozkové tepny uvolněnou krevní sraženinou), průběh je rychlý, embolus (vmetek) se buď může rozpadnout, nebo jeho částečky uzavřou drobnější cévy.
Symptomatologie afázie: * Parafázie je označení pro deformace slov různého typu a stupně, patří mezi základní charakteristický symptom afázií. Parafázie se dělí na fonemické (slovní tvar je deformován, ale obsahuje některé správné prvky daného slova, je tedy možné mu porozumět), žargonové (těžká slovní deformace – produkované řeči není možné porozumět), sémantické (slovo, na které si pacient nemůže vzpomenout, nahrazuje významově podobným).
Parafrázií se označuje snížená schopnost až nemožnost větného vyjádření, je charakteristická pro expresivní afázii. Pacient má k dispozici jediné slovo, které používá v četných obměnách.
Perseverace je ulpívání na určitém podnětu (pacient např. vyjmenovává měsíce, poté má vyjmenovat části těla a označí je opět jako měsíce).
Logorea se projevuje jako překotná mluva se sníženou srozumitelností kvůli častému výskytu žargonových parafázií. Někdy bývá označována jako překotný tok řeči.
Anomie je porucha pojmenování, bývá součástí amnestické afázie. Nemocný není schopen určený předmět označit odpovídajícím slovem.

Dělení afázie podle logopedie

Brocova afázie: * porucha hlasité artikulované řeči, neschopnost produkovat slova, * agramatismy – neschopnost organizovat slova do vět podle gramatických pravidel, * nonfluentní řeč – porucha psaní a čtení.
Wernickeova afázie: * spontánní řeč je fluentní, je zde výrazná porucha rozumění řeči, * obsah řeči je nesrozumitelný, opakování slov a vět je narušené (jedinec nerozumí slyšenému). Konduktivní afázie (převodní): * spontánní řeč je fluentní, poruchy se manifestují v opakování, * je zde lehká porucha porozumění, jedinec hovoří spontánně lépe, než opakuje slyšené. Anomie – amnestická afázie: * spontánní řeč je fluentní, * časté anomické pauzy, poruchy řeči se zvýrazňují při pojmenování předmětů, občas se vyskytuje agrafie, alexie.
Transkortikální senzorická afázie: * řeč je obsahově prázdná, opakování je dobré, přestože jedinec opakovanému nerozumí, * bezchybná lexie, jedinec nerozumí čtenému. Globální afázie: * jsou zde narušeny všechny složky řeči, nevratný afatický syndrom, vyskytují se také těžké poruchy hybnosti a citlivosti

Diagnostika a terapie afázie

Diagnostické postupy při stanovení poruchy nejsou dosud zcela stanoveny.
Klinický logoped si vybere z možností nejpřístupnější testovou baterii, podle které při diagnostice postupuje. Hodnocení se zaměřuje na řeč mluvenou, psanou formu řeči, čtení.
U afázie se při diagnostice zaměřujeme na tyto složky: * Analýza spontánní řeči – slouží k rozlišení, jedná-li se o řeč fluentní, nebo nonfluentní (mezi pacientem a lékařem se vede rozhovor, který je nahráván na magnetofonovou pásku, poté analyzován).
Opakování slov a vět – odlišujeme plynulost a neplynulost řeči, úkoly jsou stanoveny pro opakování jednoduchých slabik, slov až na opakování celých vět.
Pojmenování předmětů * Porozumění řeči Existuje několik směrů terapie afázie a každý směřuje k jiné stránce komunikačních schopností. Bádání v oblasti afázie probíhalo už od 19. století, kdy se o významné pokusy zasloužil Broca a Wernicke. Další rozvoj nastává po světových válkách, kdy se vyskytlo množství pacientů s lokálním poškozením mozku. Vznikala centra, kde se formovaly afáziologické školy (Bostonská afáziologická škola, Ruská neuropsychologická, Německá neurologická škola). Později se o afázii začínají zajímat také psychologové, lingvisté a logopedi.
V terapii afázie je zastoupeno několik terapeutických směrů. Jsou to stimulační přístupy, jimi jsou techniky kognitivní stimulace a funkcionálně orientované přístupy.
V současnosti vládnou afázii dva terapeutické směry: * Kognitivně-neuropsychologický přístup, jehož hlavním cílem je odhalení zákonitostí fungování kognitivních procesů, které jsou v normě. Na Slovensku se tímto zabývá Cséfalvay.
Pragmatický směr, kde hlavní myšlenkou je snaha zařadit afatika co nejdříve do společnosti, učinit ho soběstačným.
Afázii řadíme k získaným organickým narušením komunikační schopnosti. Je to porucha chápání, myšlení a nacházení slov. Existuje několik typů afázií, jejichž příznaky jsou odlišné v závislosti na místě a rozsahu poškození mozku. Žádné dvě osoby nemají stejné potíže, neexistuje tedy univerzální postup v terapii, proto toto onemocnění musí řešit vždy klinický logoped.
Literatura

Klenková, J. Logopedie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. s. 228. ISBN 80-247-1110-9.
Lechta, V. Logopedické repetitórium. Bratislava: SPN. 1990, s. 280. ISBN 80-08-00447-9.
Pip eková, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno: Paido, 2006. s. 404. ISBN 80-7315-120-0.

Souhrn Afázie patří mezi získané organické narušené komunikační schopnosti. Velká škála příznaků, které provázejí toto narušení, je důvodem vzniku podoboru logopedie – afaziologie. Afázií se zabývají odborníci různých oborů – neurologie, neurochirurgie, neurolingvistiky, neuropsychologie, psycholingvistiky apod. Klíčová slova: afázie, komunikace, řeč

O autorovi| Lenka Juříková, KNTB, Zlín (Lenka. Blaha@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!