Akutní infarkt myokardu (AIM)

 

je akutní ložisková ischemická nekróza srdečního svalu, vzniklá z přerušení přítoku krve do příslušné oblasti. Infarkt myokardu je komplikací pokročilého aterosklerotického onemocnění věnčitých tepen. Příčinou je v 95 % uzávěr věnčité tepny trombem. Ostatní příčiny, jako je například spasmus věnčité tepny nebo poranění a zánět věnčité tepny, jsou vzácná.

Infarkt nejčastěji postihuje přední plochu levé srdeční komory a přední polovinu mezikomorové přepážky. Ložisko infarktu vždy omezuje srdeční funkci. Dochází k místní poruše stažlivosti komory v systole a poruše poddajnosti komory v diastole.

Klinický obraz AIM

Náhlá, prudká bolest svíravého charakteru na hrudníku může vystřelovat do levého ramene, do levé horní končetiny, do krku a do zad. Může trvat hodiny až dny, nereaguje na Nitroglycerin buď vůbec, nebo jen málo. Bývá spojena s úzkostí a strachem ze smrti. Pacient je zpocený, bledý, dušný, někdy mívá nauzeu a zvrací. Časté jsou také poruchy rytmu. Tento klinický obraz bývá u infarktu typický, ale někdy se setkáváme s různými odchylkami. Zhruba u 10 % nemocných se infarkt neprojeví žádnou bolestí, nebo bolestí tak nepatrnou, že jí nemocný nevěnuje pozornost. Proběhlý infarkt pak zjistíme až při náhodném vyšetření.

Příjem pacienta s AIM na koronární jednotku

Pacient s AIM musí být co nejrychleji dopraven záchrannou službou na koronární jednotku. Tam ho okamžitě uložíme na lůžko, napojíme na monitor, sledujeme TK, P a srdeční křivku. Dáme kyslík, natočíme ekg a odebereme statimově superselektivní koronární soubor (koronární soubor doplněný o kreatinkinázu, myoglobin a troponin). Veškeré úkony se snažíme dělat rychle, ale v klidu, automaticky a bez rozruchu, abychom pacienta zbytečně nestresovali.

Prvořadým léčebným zásahem u AIM je zbavit nemocného bolesti, protože bolest, strach a úzkost zvyšují tonus sympatiku a tím potřebu kyslíku v srdci a pravděpodobnost vzniku arytmií.

Trombolická léčba

Je-li k nám přivezen do šesti hodin od začátku obtíží, zahájíme léčbu zaměřenou na omezení rozsahu infarktového ložiska. Je to takzvaná trombolytická léčba. Za příznivých okolností se nám podaří rozpustit vzniklý trombus, obnovit průtok v postižené tepně, a tím omezit další zvětšování infarktového ložiska. Z výsledků rozsáhlých studií vyplývá, že po trombolýze zahájené do šedesáti minut od vzniku infarktu se snižuje úmrtnost nemocných až o 50 procent.

Na koronární jednotce provádíme trombolýzu za pomoci streptokinázy (STK). Před zahájením léčby STK podáváme intravenózně 200 mg Hydrokortisonu, abychom zabránili alergické reakci. STK dáváme v dávce 1,5 milionu ve 250 ml fyziologického roztoku intravenózně kapat zhruba na 60 minut.

Kontraindikací léčby STK jsou především krvácivé stavy. Například stav po mozkové cévní příhodě v posledních třech měsících, dlouhodobá traumatizující resuscitace a chirurgické výkony v posledním měsíci. Dále nesmíme STK podat při podezření na aortální disekci, u renální a hepatální insuficience, u těhotných a u nemocných, kteří byli STK v posledních šesti měsících již léčeni. ‚

Při léčbě STK může dojít ke komplikacím, jako je například hypotenze. Ta se objevuje hlavně při rychlém podání STK. Dále mohou vzniknout různé arytmie nebo krvácivé komplikace. Zhruba u 20 % nemocných dojde po léčbě STK k opětovnému uzavření infarktové tepny. Po skončení infúze STK obvykle pokračujeme v podávání heparinu pomocí dávkovače, nejčastěji v dávce 10000 j po dvanácti hodinách.

Nelze-li z jakéhokoli důvodu uskutečnit trombolýzu, léčíme nemocné s AIM antiagregačními léky, popř. kombinovanými se subkutánně podávaným Clexanem. Z vyšetření u infarktu musíme kromě odběru tří koronárních souborů zajistit také rtg a echokardiografické vyšetření. Oba nálezy nám slouží jako základ pro kontrolu dalšího vývoje onemocnění.

Poruchy rytmu

U infarktu myokardu dochází, obzvláště v prvních hodinách, často k poruchám rytmu. Proto je pacient během celé hospitalizace napojen na monitor, kde sledujeme ekg křivku a fyziologické funkce. Základním cílem intenzívní péče na koronární jednotce je prevence život ohrožujících arytmií. Pokud se u pacienta arytmie objeví, monitor spustí okamžitě alarm. Sestra musí umět odlišit arytmie méně závažné od závažných a okamžitě se rozhodnout – buď zavolat lékaře, anebo není-li lékař přítomen, musí být schopna provést opatření sama a do příchodu lékaře samostatně zahájit resuscitaci a provést defibrilaci.

Bilance tekutin

Během pobytu pacienta na koronární jednotce také sledujeme bilanci tekutin. Nadbytečný příjem vody, stejně jako nedostatečný příjem, znamenají zátěž pro srdce. Z tohoto důvodu vedeme přesné záznamy o množství přijaté tekutiny a o jejích ztrátách močí, zvratky a stolicí.

Dieta a rehabilitační režim

Mnoho nemocných má v akutním stavu infarktu sklon ke zvracení. Z těchto důvodů dáváme prvních 12 hodin tekutiny pouze nitrožilně a po dvanácti hodinách začínáme s lehkou stravou.

Absolutní klid na lůžku se doporučuje jen v prvních hodinách, hlavně po dobu bolesti.

Stupně rehabilitace:

– I a II. Po odeznění bolesti se pacienti smějí posazovat na lůžku, s ranní toaletou jim sestra pomáhá. Zhruba po pěti dnech, je-li pacient bez obtíží, je přeložen na intramediární jednotku, kde je nadále monitorován a postupně zde pokračuje v rehabilitaci.

– III. Pacient smí chodit po pokoji.

– IV. Pacient může jít na WC.

– V. Pacient smí jít i do jídelny a do sprchy.

– VI. Poslední stupeň rehabilitace je zátěžový test na schodech. Pokud pacient test bez obtíží zvládne, bývá většinou propuštěn domů.

Pacient s nekomplikovaným infarktem je u nás hospitalizován zhruba 10 dní. Pacienti po těžkém infarktu, nebo po karipulmonální resuscitaci u nás zůstávají až tři týdny. Fota archív oddělení

Doporučení pro kontrolu krevního tlaku

Akutní infarkt myokardu (AIM)
Ohodnoťte tento článek!