Akutní intoxikace

Problematice intoxikací se věnuje více autorů. Jedna z definic charakterizuje jed jako organickou anebo anorganickou látku, která svým chemickým anebo chemicko-fyzikálním účinkem vyvolává intoxikaci.


SOUHRN: Akutní intoxikace je závažná porucha zdraví, která může ohrožovat intoxikovaného pacienta na životě. Vyžaduje hospitalizaci intoxikovaného s následnou intenzivní péčí. V současné době je nevyhnutelné věnovat této problematice zvýšenou pozornost v souvislosti s narůstajícím počtem intoxikovaných.
Klíčová slova: toxická látka, jed, algoritmus zvládání akutních intoxikací, intenzivní monitoring

SUMMARY: Acute intoxication is a serious condition which can endanger the patient’s life. It requires hospitalization with intensive care. With increasing numbers of the intoxicated currently the problem calls for our attention.
Key words: toxic substance, poison, algorithm of dealing with acute intoxications, intensive monitoring


Jedovaté látky podle jejich účinku dělíme do pěti skupin, konkrétně na krevní jedy, dráždivé látky, hepatotoxické látky s tlumivým účinkem na CNS, hepatonefrotické a neurotoxické látky. Toxicitu těchto jedovatých látek mohou ovlivňovat následující faktory:
* chemické složení jedu,
* koncentrace,
* cesta vstupu jedovaté látky do organismu,
* metabolismus jedu,
* zdravotní stav pacienta,
* věk a pohlaví,
* strava,
* dědičné dispozice,
* vliv prostředí.

Cesty vstupu toxické látky do organismu

Při akutní intoxikaci toxická látka proniká do organismu rychle a klinické příznaky se manifestují za krátký čas. Toxická látka může do organismu vstoupit více způsoby. Nejčastější cestu vstupu do organismu představuje perorální způsob. Perorálně se často zneužívají léky, alkohol, chemické látky, průmyslové přípravky, houby a jiné. Toxikologické informační středisko České republiky uvádí následující lékové skupiny jako nejčastější příčinu intoxikací: benzodiazepiny, tricyklická antidepresiva, carbamazepin, blokátory kalciových kanálů, nesteroidní antirevmatika, neuroleptika a paracetamol.

Další možnou cestou vstupu toxické látky do organismu jsou perkutánní (např. toluen, xylen, kyseliny, louhy), inhalační (např. dusivé plyny) a parenterální (návykové látky). Nejúčinnější cestou vstupu jedu do organismu je intravenózní aplikace, následuje inhalační způsob, intraperitoneální, subkutánní, intramuskulární, intradermální, orální a lokální.

Graf 1

Graf 2

Graf 3

Základní všeobecné postupy při diagnostice akutních otrav

Anamnéza: Nutné je zjistit typ toxické látky (alkohol, chemikálie, léky, inhalace nebezpečných plynů…), množství jedovaté látky (počet požitých tablet, množství vypitého alkoholu…), přibližný čas požití otravné látky.

Většinu informací je možné získat od samotného pacienta. Záleží na stupni poruchy vědomí. Užitečnou pomocí při sbírání informací o požití jedovaté látky jsou případní svědkové anebo rodinný příslušník. Rodinní příslušníci nám mohou objasnit anamnestické údaje o dosavadní léčbě (např. psychiatrické), o případných suicidálních pokusech v minulosti anebo o onemocněních jater a ledvin. Důležité je zajistit z místa zásahu vzorky jedu, např. obaly od léků anebo jiných chemikálií, prázdné „láhve“, zbytky jídel, odřezky hub, které mohly být požity, eventuálně zvratky. V případě nejasností zkontrolovat plynové vedení, spotřebiče a u suicidálních pokusů pátrat po „dopise na rozloučenou“. Popřípadě zjistíme, jaké léky užívají příbuzní.

Klinické vyšetření: Hodnotí se a realizují následující činnosti:

1. zhodnocení stavu vědomí (kvantitativní a kvalitativní poruchy),
2. kontrola základní životních funkcí (TK, P, D, TT, bolest),
3. celkové fyzikální vyšetření (aspekce, auskultace, perkuse, palpace),
4. pátráme po poraněních (kraniocerebrální poranění), známkách opakovaných žilních punkcí.
Laboratorní vyšetření a monitoring u akutních intoxikací:
* biochemické vyšetření krve (glykemie, ionty, alkohol),
* laboratorní vyšetření funkce jater (jaterní testy),
* laboratorní vyšetření ledvin (kreatinin, urea, kyselina močová),
* laboratorní vyšetření vnitřního prostředí (pH, pO2, pCO2, sO2),
* laboratorní vyšetření hemokoagulace, popř. krevní obraz,
* vyšetření karboxyhemoglobinu (při otravách oxidem uhelnatým),
* toxikologické vyšetření žaludečního obsahu,
* toxikologické vyšetření moči,
* monitoring vitálních funkcí,
* monitoring bilancí tekutin v jednohodinových intervalech,
* rtg plic (susp. aspirace zvratků, rozvoj atelektáz, pneumonie a poškození plic při inhalačních otravách).

Klinický obraz: U akutních intoxikací vzniká soubor klinických příznaků, které jsou charakteristické pro danou toxickou látku. Tento fakt je důležitý v souvislosti se zahájením včasné odpovídající terapie. Je třeba připomenout, že kromě typických příznaků mohou být intoxikace provázeny i spektrem nespecifických příznaků, resp. typické klinické příznaky mohou být i zastřené.

Léčba: Při zvládnutí akutní intoxikace se přidržujeme určitého algoritmu:
* zajištění průchodnosti dýchacích cest,
* podpora nebo náhrada ventilace,
* doplnění objemu intravaskulární tekutiny,
* korekce acidobazické poruchy,
* zajištění elektrolytové a vodní rovnováhy,
* udržení stabilních hemodynamických parametrů,
* léčba poruch srdečního rytmu,
* léčba křečí,
* zajištění optimální tělesné teploty,
* kvalifikovaná ošetřovatelská péče,
* zabránění dalšímu vstřebávání toxické látky – primární eliminace,
* rozhodnutí o kontaktování Toxikologického informačního střediska,
* podpora eliminace již vstřebané toxické látky a jejích metabolitů,
* podání antidot.

Situace na našem oddělení

V roce 2009 jsme na Urgentním příjmu (UP) Krajské nemocnice T. Bati ošetřili 69 akutně intoxikovaných pacientů. V průměru 5–6 intoxikovaných měsíčně. Ve 4 případech se jednalo o suicidální pokus. Z celkového počtu 69 pacientů byla u 36 pacientů indikována hospitalizace na ARO (graf 1). Zbylých 33 pacientů bylo na UP zajištěno a přeloženo na jiná pracoviště (neurologická, interní JIP).

Většinu intoxikovaných pacientů tvořili muži (graf 2). Nejmladšímu intoxikovanému pacientovi v roce 2009 bylo 15 let a nejstaršímu 93 let. U 50 pacientů byla stanovena diagnóza akutní intoxikace alkoholem (F 10.0), což představuje 72 %. V 19 případech (28 %) šlo o intoxikaci jinými látkami, resp. kombinací více toxických látek (graf 3). Do této druhé skupiny jsme zařadili i jeden případ intoxikace alkoholem v kombinaci s Antabusem a jeden případ otravy alkoholem a Leponexem. Pacienti byli intoxikováni nejčastěji antiepileptiky, hypnotiky a sedativy. V roce 2009 jsme zaznamenali i otravy analgetiky, diuretiky, tricyklickými antidepresivy, organickým rozpouštědlem a oxidem uhelnatým.

Závěr

Aktivace záchranného řetězce v přednemocniční péči, hospitalizace, včasná intenzivní péče, technická zdatnost, vědomosti, znalosti a dostupnost antidot jsou faktory, které napomáhají k úspěšnému zvládnutí akutní intoxikace, a tedy i brzkému návratu pacienta do domácího prostředí.


O autorovi: Mgr. Katarína Miškociová, Klára Moslerová Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Krajská nemocnice Tomáše Bati, Zlín (katarina.miskociova@gmail.com)

Akutní intoxikace
Ohodnoťte tento článek!