Amentně delirantní stav v následné péči

Souhrn Delirium ve stáří je stav akutní zmatenosti, který komplikuje zdravotní stav pacienta. Zdravotnický personál, jež pečuje o staré pacienty, musí umět jeho symptomy rozeznat a použít efektivní léčbu.

SUMMARY
Delirium in elderly is an acute confusion which complicates the health status of the patient. The medical staff taking care of the elderly patients must recognize its symptoms and utilize an effective treatment.

Je známým faktem, že ošetřování pacientů vysokého věku s sebou nese řadu specifik. Starý člověk postrádá dostatek fyzických i duševních rezerv k tomu, aby byl schopen zvládat zátěž spojenou s onemocněním a hospitalizací. Důsledkem je pak vznik mnoha komplikací. Jednou z nich je i tzv. amentně delirantní stav neboli stařecké delirium.

Delirií existuje několik typů, ale v nejintenzivnější podobě (furibundní = vzteklé, zuřivé) jde o stav akutní zmatenosti, projevující se poruchou chování ve smyslu motorického neklidu, provázenou dezorientací místem, časem i vlastní osobou. Pacient trpí bludy, halucinuje, někdy je úzkostný či zlobný. Cyklus spánku a bdění je u nemocného dezorganizovaný. Zatímco v noci je pacient aktivní (tzv. sundown syndrom neboli syndrom soumraku), snaží se vstávat, rozhazuje lůžkoviny, křičí, znečišťuje své okolí stolicí, svléká se apod., přes den je spavý až soporózní. Po skončení ataky deliria si nemocný na nic nepamatuje. Delirium ve stáří jde často ruku v ruce s demencí. Například pacientka M. Č., 83 let, byla přijata s 10 různými diagnózami, z nichž primární byla cirhóza jater. Diabetička, závislá na inzulinu, se zánětem průdušek, s lehkou kognitivní poruchou. Přes den byla unavená, v noci však byla vzhůru a zmatená. Viděla kolem sebe cizí postavy, udávala, že má v posteli dítě…

Příčiny deliria

S deliriem se setkáváme u asi 10 % nově hospitalizovaných pacientů ve věku kolem 70 let. Dalších 20–30 % pacientů postihne delirium teprve v průběhu následné péče. Příčin deliria ve stáří je řada. Na prvním místě je to polymorbidita. Křehký organismus souží různé infekce, horečnaté stavy, hypoxie, onemocnění srdce, mozku, k tomu se může vyrovnávat s následky úrazu či s nádorovým onemocněním. Významný podíl na vzniku deliria má také dehydratace a nejde jen o dehydrataci patologickou (silné pocení, zvracení, průjmy, hyperventilace, ketoacidóza a další). U starých lidí bývá často zanedbaný pitný režim, a to nejen z domova. Dehydratované pacienty bohužel občas přijímáme z „akutních“ oddělení nemocnic. Delirium dále provází patologické stavy, jakými jsou např. uremie, mozkové nádory a hematomy, dále je průvodním jevem abúzu omamných látek či jejich abstinence.

Je častým následkem podávání pro pacienta nevhodných léků, a to zejména antidepresiv, benzodiazepinů, glukokortikoidů a dalších. Významným delirogenem jsou také některé okolnosti psychologické a sociální. Tak například akutní hospitalizace, překlad pacienta na jiné oddělení nebo přestěhování nemocného na jiný pokoj, to jsou silně stresující situace, na které se starý nemocný člověk jen těžko adaptuje. V nemocnici je pacient obklopen cizími lidmi, trpí provozním ruchem nebo jej ruší ostatní třeba i neklidní pacienti. V noci si tento stav vybírá daň v podobě poruch spánku. Mezi další příčiny delirií ve stáří lze zařadit smyslové deficity. Pokud starý člověk špatně vidí či slyší, může si nesprávně vykládat realitu. Přidá-li se k tomu počínající demence, je na problémy „zaděláno“.

Specifika péče o pacienta s deliriem

Péče o delirujícího pacienta je krajně náročná, protože vyžaduje téměř nepřetržitý dohled, což často bývá mimo personální možnosti oddělení následné péče. Delirující pacient bývá neklidný, zmatený a pokouší se vstávat z lůžka, což nezřídka končí pádem a zraněním. I lehký úraz může mít v 70 letech věku fatální následky. Aby k tomu nedošlo, jsme někdy nuceni přistoupit k omezení pohybu. Nejčastěji se tak děje zábranou na lůžku. Někdy je však neklid takového rázu, že nám pacient přelézá i zábranu, převrhne noční stolek a tak podobně.

Pak je lékař nucen naordinovat ještě razantnější omezení pohybu a farmakologické zklidnění. Tento postup bývá často nezbytný, ale z hlediska lidských práv velmi problematický, a proto je k němu možné přistupovat jen v nezbytně nutných případech. Abychom předešli pochybnostem o nutnosti fyzického omezení, je třeba řádně vést dokumentaci o průběhu deliria a okolnostech vedoucích k fyzickému omezení pacienta. Základem léčby deliria ve stáří je zejména rehydratace a realimentace. Pitný režim a výživa jsou zároveň dobrou prevencí delirantních stavů.

Důležitá je samozřejmě i kauzální léčba, zaměřená na primární onemocnění, pro které byl pacient hospitalizován, přičemž se lékař snaží vyvarovat použití léků, jež mohou delirium vyvolat. V neposlední řadě je důležitá korekce smyslových deficitů. Tím, že zajistíme, aby měl pacient v pořádku brýle či naslouchadlo, umožníme mu smyslovými deficity nezkreslené vnímání reality, čímž omezíme možnosti vzniku nebo prohlubování deliria. Pro zlepšení pacientovy orientace v čase je dobré, aby z lůžka zřetelně viděl na hodiny a kalendář. Obecně se nedoporučuje, aby na pokoji pacienta s deliriem byla zapnutá televize nebo rádio. Nemocný má tendenci považovat slova vycházející např. z rádia za skutečnost.

Závěr

Včasnou diagnostikou a léčbou deliria můžeme předejít řadě komplikací a v konečném důsledku tak výrazně zlepšit prognózu pacienta, což je naším hlavním cílem. Za zmínku však stojí i fakt, že pokud se u pacienta podaří delirium podchytit už v zárodku, nebo mu dokonce předejít, ušetří to mnoho práce už tak přetíženým sestřičkám, které pak mohou věnovat svou péči většímu množství pacientů během klidných nočních služeb.


LITERATURA Venglářová, M.: Problematické situace v péči o seniory. Příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Praha, Grada Publishing 2007. Seifertová, D., Praško, J., Höschl, C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Praha, Academia Medica Pragensis 2004. Topinková, E., Neuwirth, J.: Geriatrie pro praktického lékaře. Praha, Grada Publishing 1995.


O autorovi: Pavel Boháček, Andrea Nievesová, Nemocnice následné péče Ryjice (bohacek.pavel@volny.cz)

Amentně delirantní stav v následné péči
Ohodnoťte tento článek!