Amerika: Po císařském řezu druhý den domů

Psal se počátek roku 1999. Odcestovala jsem do USA. Od roku 1993 jsem pracovala jako vrchní sestra na gynekologicko-porodnickém oddělení v Pelhřimově. Mým oborem byla všeobecná sestra, a tak jsem si pochopitelně musela dodělat vzdělání porodní asistentky. V roce 1994 jsem tento obor studovala v Praze a následující rok jsem začala PSS v Brně, obor gynekologie a porodnictví. Vše jsem zakončila v roce 1996.

Jak jsem se už zmínila, odcestovala jsem na konci 90. let do USA, kde jsem ale ve zdravotnictví nepracovala. Nejdříve jsem chodila do školy, abych zvládla jazyk. To se po půl roce zdařilo, a tak jsem se začala starat o děti v jedné velmi sympatické rodině. Můj zájem o práci v nemocnici i v ambulantní složce však stále více rostl.

Měla jsem možnost každý den po dobu tří týdnů navštěvovat traumatologickou JIP (pouze jako návštěva), která byla špičkově vybavená. Tam jsem nasávala atmosféru a především zvyklosti, kompetence zdravotnického personálu a samozřejmě jsem velmi bedlivě sledovala vybavení. Po celou tu dobu nám veškeré informace podávaly sestry. Dokonce i tak závažné, jako je amputace nohy u mladého člověka.

Návštěva zubaře

Obecně řečeno – v USA je střední zdravotnický personál velmi vážený, ve společnosti zaujímá prestižní místo. V ambulantní složce jsem nikdy nenašla davy lidí čekajících na ošetření lékařem až několik hodin. Vždy jsme byli objednáni na určitou hodinu a hned jsme byli ošetřeni. Velmi zajímavé pro mě bylo sledovat, jak malé děti, když šly na preventivní zubní prohlídku, byly seznamovány jednak s personálem, jednak také s prostředím v ordinaci.

Byli jsme tam asi hodinu. Děti si mohly vzít vše do ruky, na vše si sáhnout a mnoho věcí jim bylo ukázáno. V těchto ordinacích jsem také neviděla moc bílého prádla, personál byl oblečen barevně. Vůbec jsem si nepřipadala jako u lékaře. Děti se velmi těšily, když jsme šli opět na preventivní prohlídku. Samozřejmě vždy něco dostaly za „odměnu“.

Sama jsem měla možnost být ošetřena v zubní ordinaci. Objednaná jsem byla na osmou hodinu ranní. Přesně jsem vešla do ordinace a vyšla v jedenáct. Bolel mě zub. Sestra mi ho zrentgenovala, paní doktorka mi vysvětlila, o co se jedná. Navrhla mi několik možností a já o nich mohla přemýšlet. Mezitím mi strhla zubní kámen, potom vyčistila mezizubní prostory, a tomu všemu předcházela důkladná prohlídka.

Pak teprve se mě zeptala na mé rozhodnutí. Pokračovala v ošetřování. Zatím jsme si povídaly o cestování, ale především o České republice, protože sestřička byla také z ČR. Stomatologové v USA jsou soukromí a ošetření u nich je velmi drahé. Ne každý Američan si může dovolit různé náhrady, jako jsou korunky, můstky aj. Přesto se najdou lékaři, kteří si – většinou – jeden den v týdnu vyhradí pro sociálně slabší skupiny a ošetřují zdarma.

Nezneužívat své lékaře

Na druhou stranu musím říci, že mnoho lidí nezneužívá „své“ lékaře. Jsou zvyklí si sami často poradit. Stává se, že si zavolají o radu a některé věci řeší pouze po telefonu. Překvapením pro mne byla délka hospitalizace. Například po laparoskopické operaci žlučníku chodili pacienti během 6–8 hodin domů. Samozřejmě že muselo být vše pořádku. Odvoz měli pacienti vždy vlastní.

Zajímala mě délka hospitalizace po porodu. U nás prvorodička pobyla v nemocnici zpravidla 4–5 dnů, tam šla druhý den domů, někdy se stávalo, že byla propuštěna i týž den. Je ale pravdou, že tam mají hustou síť domácí péče porodních asistentek. Jinak vše ostatní je na rodině. I po císařském řezu chodily maminky druhý den domů.

V Kanadě jsem odrodila vnouče

U porodů bych zůstala. Mám syna ženatého v Kanadě, a tak tam častěji jezdím a samozřejmě sleduji to, co mě zajímá. Chtěla bych se s vámi podělit o několik zajímavostí, především z oblasti domácích porodů, které jsou u nás tak velmi diskutované. Ani já jsem neměla dobrý pocit, když mi můj syn sdělil, že budou rodit doma.

Okamžitě mi před očima naskakovaly všechny možné i nemožné komplikace. Nepomohly moje argumenty, příklady z praxe a ani prosby. První porod, ač byl plánován jako domácí, se nakonec kvůli nějaké komplikaci uskutečnil v nemocnici. Porodní asistentky nenechaly nic náhodě, a tak nevěsta do nemocnice musela odjet. U porodu byl přítomen tatínek novorozeněte i nastávající babička, maminka snachy.

Porod v nemocnici prováděla porodní asistentka, která se o nevěstu starala celé těhotenství. Lékařka, jež měla službu, se přišla představit a domluvila se s ní, kdyby bylo potřeba, že je kdykoli k dispozici. Po delším porodu byla nevěstě nabídnuta hospitalizace, oni se však rozhodli pro možnost odejít domů. V Kanadě je možné si vybrat.

Při druhém porodu mě poprosila nevěsta i syn, abych si odrodila vlastní vnouče. Nebylo mi dost dobře z této nabídky. Věděla jsem, že tam budou přítomné i kanadské porodní asistentky, ale uvolila jsem se. Porod proběhl velmi dobře, lehce a bez komplikací. Překvapilo mě, jaké všechny kompetence kanadské porodní asistentky mají. Při náhlých komplikacích zasahují tak, jako lékaři u nás.

Musím připomenout, že k domácím porodům chodí vždy dvě porodní asistentky a jedna z nich vyšetřuje miminko. Vyšetří kyčle, poslechne srdce a plíce, prohmatá bříško a zkouší veškeré reflexy. Jen pro zajímavost. Porodili jsme v půl deváté ráno a porodní asistentky odcházely okolo 15 hodiny. Obě zůstávaly po celou noc na telefonu k dispozici rodině.

Porodů doma bude přibývat

Co se týká prenatální péče, je v tomto směru v Kanadě dost velká benevolence. Není předepsáno, kolik UZV vyšetření musí nastávající maminka absolvovat, a pokud je těhotenství fyziologické, nebývá žena vyšetřována vaginálně. V posledním trimestru je však poloha miminka často vyšetřována zevními hmaty. Na prohlídku si budoucí maminka může s sebou vzít koho sama uzná za vhodné. Byla jsem jedné takové prohlídky přítomna.

Přišly jsme se snachou do centra porodních asistentek, kde nás v recepci přijala paní, která nás poslala sednout do krásně vybavené místnosti. Trochu připomínala náš obývací pokoj. Velká sedací souprava, závěsy, hořící vonné svíčky, televize, časopisy, možnost pití (zdarma), květiny a stále dobře naladěné a usměvavé asistentky.

Nevěsta měla asi tři týdny do porodu. Probíraly se tam otázky týkající se porodu, který měl být a také byl v domácím prostředí. Byly jsme tam asi hodinu. O prenatální péči se nebudu zmiňovat, protože v jednom z minulých čísel časopisu Sestra byl článek o kanadských porodních asistentkách a o jejich vzdělání.

Závěrem bych chtěla říci, že pro ženu je krásné rodit v domácím prostředí. Vím, že může být mnoho námitek, argumentů a sama nemám vyhraněný názor na tuto věc, ale asi bych až tak moc nebránila některým maminkám, které by chtěly rodit doma. Další věcí je legislativa a ta se musí ještě u nás dořešit. Nicméně si myslím, že přijde doba, kdy se i v ČR bude zvyšovat procento dětí narozených doma.


Jiřina Lehocká, Doléčovací a rehabilitační jednotka, Nemocnice Pelhřimov (mamuskaof2@hotmail.com)

Ohodnoťte tento článek!