Anatomie oka a nejčastější úrazy očí

V tomto článku je popsána základní anatomie oka a také nejběžnější úrazy jeho jednotlivých částí. Klíčová slova: oko, zrak, poranění oka, první pomoc

SUMMARY The article describes the gross anatomy of the eye as well as the most common eye injuries. Key words: eye, vision, eye injury, first aid

Anatomie oka a nejčastější úrazy očí

Zrak je pro člověka ze všech smyslů nejdůležitější. Pomocí něj člověk vnímá vizuální obrazy okolního světa. Prostřednictvím zraku přijímá člověk asi 80 % všech informací ze svého okolí.

Lidské oko má dvě hlavní složky, senzorickou (zrakově smyslovou) a motorickou (pohybovou). Senzorická složka má tři části: periferní část, zrakovou dráhu a zrakové centrum mozkové kůry. Periferní část tvoří bulbus, který má téměř kulovitý tvar a jeho stěna se skládá z povrchové vrstvy (vazivové – rohovka a bělima), střední vrstvy (cévnaté – duhovka, řasnaté tělísko, cévnatka) a vnitřní vrstvy (nervové – sítnice). Nitrooční prostor tvoří přední a zadní komora, čočka a sklivec.

Senzorická složka

Periferní část: Povrchovou vrstvu tvoří rohovka a bělima. Rohovka (kornea) je hladká, lesklá, průhledná, má velký obsah nervových vláken a je nejcitlivější tkání lidského těla, neobsahuje žádné cévy. Bělima (skléra), jež má funkci ochrany nitroočních tkání, je bílá, neprůhledná, obsahuje malé množství cév a upínají se na ni všechny okohybné svaly, její přední část je kryta spojivkou.
Funkcí střední cévnaté části oka je výživa oka a tvorba a resorpce nitrooční tekutiny. Tuto část tvoří duhovka (iris), v jejímž středu je okrouhlý otvor neboli zornice, jejíž šířku ovlivňují dva hladké svaly, svěrač a rozvěrač zornice. Na světle se zužuje, ve tmě rozšiřuje. Množství pigmentu v duhovce určuje barvu očí. Řasnaté tělísko (corpus ciliare) obsahuje hladký ciliární sval, který svým smršťováním a uvolňováním způsobuje vyklenutí nebo oploštění čočky. Je hlavním zdrojem nitrooční tekutiny. Cévnatka (choroidea) je pokračováním řasnatého tělíska, její hlavní funkcí je výživa oka.

Vnitřní vrstva – sítnice (retina) – je jemná průhledná blána, s mozkem je spojena zrakovou dráhou. Základem jsou vrstvy vzájemně spojených nervových buněk. Důležitá je vrstva tyčinek a čípků, jejichž podrážděním začíná proces vidění. Jejich rozložení je nerovnoměrné. Čípky jsou v místě nejostřejšího vidění, které se nazývá žlutá skvrna, a vidíme jimi ostře za denního světla a rozlišujeme jimi barvy. Tyčinky leží více na periferii a rozeznáváme jimi světlo a tmu, slouží k vidění za šera a v noci.
Nitrooční prostor je tvořen přední a zadní částí komory, čočkou a sklivcem. Čočka (lens crystallina) je dvojvypuklé těleso složené z jemného pouzdra, kory a jádra. Sklivec (corpus vitreum) vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí, je čirý, rosolovitý a podílí se na výživě nitroočních tkání a udržuje napětí oční stěny a nitroočního tlaku.

Zraková dráha: Zraková dráha spojuje fotoreceptory sítnice se zrakovým centrem v mozku. Vede vzruchy z místa nejostřejšího vidění. Tvoří ji nervové buňky a jejich výběžky.
Zrakové centrum: Zrakové centrum mozkové kůry je uloženo v týlním laloku. Končí v něm zrakové dráhy, které přinášejí informace ze sítnice a zpracovávají se zde zrakové vjemy.

Motorická složka

Pohybová složka je tvořena okohybnými svaly, které umožňují souhru pohybů obou očí. Okohybné svaly obou očí pracují společně ve všech devíti pohledových směrech. Svalů je na každém oku šest, čtyři přímé (horní, vnitřní, dolní a zevní přímý sval) a dva šikmé svaly (horní a dolní šikmý sval). Pohyb jednoho oka se nazývá dukce, pohyb očí ve stejném směru verze a pohyb obou očí v protisměru vergence. Oko se pohybuje kolem hlavních os rotace: horizontální, vertikální a předozadní osa.
Okohybné svaly jsou zásobeny třemi mozkovými nervy:

* n. trochlearis (čtvrtý hlavový nerv) – zásobuje horní šikmý sval,
* n. abducens (šestý hlavový nerv) – zásobuje zevní přímý sval,
* n. oculomotorius (třetí hlavový nerv) – zásobuje všechny ostatní svaly.
Nervové impulzy k pohybům očí vznikají v jednom ze tří motorických center nervového systému. Centra jsou párová a popudy z těchto center jsou impulzem pro binokulární párové pohyby. Poruchy těchto center způsobují pohledové obrny. K těmto poruchám dochází například při úrazech (zlomeniny orbity), onemocněních CNS (tumory) apod. Obrny představují vždy závažnou diagnózu a vyžadují odborné oční vyšetření a léčbu podle příčiny.

Brýlový hematom

Nejčastější úrazy očí

Tupá poranění: Vznikají dopadem předmětu (kámen, míč, pěst) na oko. Dochází k poranění očnice, nejčastěji její kostěné stěny. Porušení kosti bývá často spojeno s krvácením dovnitř orbity. Nejnebezpečnější jsou zlomeniny zasahující do kanálku zrakového nervu.
Příznaky závisejí na druhu poranění. Nejčastěji se objevuje exoftalmus s omezením pohybu bulbu, nebo naopak endoftalmus způsobený smršťováním se prokrváceného bulbu. Důsledkem omezené pohyblivosti může být diplopie, která je buď dočasná, nebo z důvodu obrny okohybných svalů trvalá. Poraněním očního bulbu dochází k pohmoždění, které je často provázené podspojivkovým krvácením nebo i oděrkami rohovky. U těžkých poranění bývá prokrvácený sklivec a poškozena sítnice. Při tupých poraněních víčka vznikají oděrky, krevní podlitiny, tržné rány nebo hematom, který se rychle šíří. Takzvaný brýlový hematom je příznakem zlomeniny baze lební. Objevuje se jeden až dva dny po úraze a je symetricky na obou očích. U těžších kontuzí bulbu může vzniknout ochrnutí zornicového svěrače a někdy i trhliny v duhovce. Tupými poraněními bývají vždy roztrženy cévy v uveálním ústrojí, což se projeví krvácením do přední oční komory – hyféma. Čočka se při větším nárazu na oko může vychýlit ze své normální polohy, a to buď částečně (subluxace), nebo úplně (luxace). Součástí příznaků kontuze oka je vždy změna reakce zornice – je zpomalená až vymizelá, zornice je mydriatická.

Poranění ostrými předměty: Nejnebezpečnější jsou rány pronikající do nitra oka, perforující. Tato poranění bývají někdy zdánlivě nepatrná (vpich jehlou). Větší poranění nápadně krvácí, můžeme pozorovat i vyhřeznutí obsahu oka. Při perforaci obalu oka dochází ke ztrátě komorového moku, poranění cév a prokrvácení přední oční komory. Každá perforace je vstupní branou infekce, která může vážně komplikovat hojení a v případě hnisavé infekce poškodit i celé oko (endophtalmitis). Perforující poranění rohovky se hojí jizvou a mívá za následek zhoršené vidění. Hlubší rána zasahující čočku způsobuje traumatickou kataraktu.

Poranění cizím tělesem: Při poranění cizím tělesem záleží na jeho velikosti. Tělísko většinou zůstává pod víčkem, ve spojivce nebo na rohovce a způsobuje bolest a slzení. V případě, že cizí tělísko pronikne dovnitř oka, je poranění závažnější a poškození je závislé na rozsahu porušení nitroočních tkání. Velké nebezpečí představuje hnisavá infekce, zavlečená do nitra oka cizím tělesem. Železná či měděná tělíska, která zůstanou ponechána delší dobu uvnitř oka, způsobují při rozkladu v nitroočních tekutinách tělesné změny v očních tkáních. Toto bývá spojeno s oslepnutím a atrofií postiženého oka.

Poranění chemickými látkami: Chemické látky poleptají přídatné orgány i povrch oka. Poškození je závislé na jejich koncentraci a době působení. Louhy (vápno, amoniak) způsobují kolikvační nekrózu a pronikají do hloubky, proto mají horší prognózu. Z komplikací je třeba jmenovat zánět duhovky a sekundární glaukom. Kyseliny způsobují koagulační nekrózu a tím i méně závažné následky, protože vzniklý příškvar brání dalšímu proniknutí škodliviny do oka. Popálení oka může způsobit horký tuk, roztavený kov apod.

Při poleptáních a popáleních rozeznáváme čtyři stupně poškození:

1. překrvení víček, spojivek, hlenovitá sekrece, eroze – hojí se bez následků,
2. erytém, tvorba puchýřků na kůži víček, spojivce, rohovka je šedě zkalená – má za následek drobné zákaly rohovky, zjizvenou spojivku, někdy i omezení pohybu bulbu,
3. nekróza kůže víček, spojivky suché bez epitelu, rohovka je porcelánově bíle zkalená a necitlivá – následky jsou stejné jako u 2. stupně,
4. zuhelnatění – následkem je slepota.

Velice důležitá je první pomoc, tedy co nejdříve odstranit či rozředit škodlivou látku. Spojivkový vak a povrch oka vyplachujeme fyziologickým roztokem či borovou vodou vždy směrem od vnitřního koutku oka k vnějšímu. Zabráníme tak, aby se tekutina s obsahem škodliviny dostala do druhého oka.
Poškození zářením: UV (při svařování, horské slunce), infračervené (proniká do hlubších částí oka, způsobuje zákaly čočky), ionizující (rtg, laser). Při práci se zářením je nutné dodržovat preventivní opatření (např. používat ochranné brýle).

Závěr

Poranění oka řadíme mezi časté úrazy a zároveň představují značnou část celkového počtu chorob zrakového ústrojí. U úrazů očí je důležitá prevence a stejně tak i první pomoc.
Pravidla první pomoci jsou:

* při zasažení chemickou látkou co nejrychleji oko vypláchneme,
* do perforační rány nikdy neaplikujeme masti, pouze sterilní krytí,
* zapíchnuté cizí předměty nikdy nevytahujeme a
* co nejdříve vyhledáme odborného lékaře.


O autorovi: Gabriela Uhrová, Oční klinika, FN Brno (UhrovaGabriela@seznam.cz)

Anatomie oka a nejčastější úrazy očí
Ohodnoťte tento článek!