Andropauza

Zatímco na počátku 20. století byla průměrná očekávaná délka života 47 let, dnes je již přes 70 let a v roce 2050 se očekává, že dosáhne až hranice 83 let. Přitom trendem je nejenom prodlužování průměrné délky života, ale zároveň i udržení dobré zdravotní a fyzické kondice do poměrně vysokého věku. Proto jsou otázky, které se týkají stárnoucí populace, pořád aktuálnější.


SOUHRN: S postupným stárnutím populace se častěji setkáváme i s jevy, které dříve nebyly tak časté. Andropauza neboli mužský přechod je jedním z nich. Jeho projevy jsou velice individuální. Část potíží mohou muži zvládnout svépomocí, změnou životosprávy a doplňky stravy, někdy se ale bez lékařské pomoci a farmakoterapie neobejdou.
Klíčová slova: andropauza, LOH, mužský přechod, stárnoucí muž, léčba


S věkem dochází v těle k různým fyziologickým hormonálním změnám, doprovázeným určitými příznaky, a snížená nebo chybějící tvorba hormonů může mít za následek i některá onemocnění nebo přinejmenším komplikace ve smyslu snížení kvality života. Termín andropauza se sice často používá jako adekvátní protiklad menopauzy u žen, ale rozhodně to není přesné označení a nevyjadřuje to, co se v těle muže odehrává. Navíc označovat přechod u žen pojmem menopauza rovněž nedoporučuji. Menopauza je totiž pouze jedno jediné datum v kalendáři, označující začátek poslední menstruace v životě ženy. Vhodnější je termín klimakterium. Přechod u žen s sebou přináší poměrně prudké hormonální změny. Blížící se menopauza se ohlašuje i několik let předem kolísáním hormonálních hladin a různými potížemi, jako např. nepravidelností menstruace, návaly horka, potu, bušení srdce apod. Po menopauze jsou tyto změny ještě výraznější a prudší. Prakticky se žena stává neplodnou a ustává i masivní tvorba ženských pohlavních hormonů. Především nedostatek estrogenů má za následek řadu potíží, ať již na první pohled viditelných – návaly horka apod. –, nebo i neviditelných – zrychlení odbourávání vápníku z kostí, zvýšené riziko kornatění tepen, mozkové mrtvice, infarktu myokardu atd.

K označení tzv. mužského přechodu se sice často používá termín andropauza, ale od skutečné andropauzy, tedy od prakticky úplného zastavení tvorby mužských pohlavních hormonů, má hodně daleko. U mužů sice dochází k postupnému poklesu tvorby hormonů, ale nikdy ne tak prudce a skokovitě, jako je tomu u žen. Určitá tvorba mužských pohlavních hormonů a rovněž i plodnost zůstává zachována do poměrně vysokého věku (2).

V dnešní době je mužský přechod častěji označován termínem syndrom mužského stárnutí (LOH – Late Onset Hypogonadism; 3), v andrologii je řazen mezi tzv. sekundární hypogonadismy. Někteří autoři doporučují toto označení nepoužívat u fyziologického poklesu tvorby hormonů spojeného s věkem, ale jen pro případy, kdy je tento pokles tvorby neobvyklý a rychlejší (4). Někdy se pro tento stav používá termín PADAM (Partial or Progressive Endocrine Deficiency of the Ageing Male). Navíc příznaky poklesu hormonálních hladin závisí nejen na jejich absolutní hodnotě. U mužů, kteří byli zvyklí na vyšší hladiny mužských pohlavních hormonů, se mohou určité potíže vyskytovat i při hormonální hladině, kterou jiní muži tolerují a snášejí zcela bez potíží. Výskyt příznaků tzv. mužského klimakteria bývá ovlivněn různými faktory – nejdůležitějšími z nich jsou genetické faktory, kouření, obezita, dieta, alkohol, různé stresové situace, pohybová aktivita a také sezonní variabilita.

Diagnostika LOH, syndromu pozdního hypogonadismu, je někdy problematická. Zčásti je totiž založena na subjektivních potížích pacienta, které jsou velice individuální a nemusí vždy odpovídat laboratornímu nálezu. Proto je pro stanovení diagnózy základem anamnéza, případně doplněná o dotazníkové metody s určitým bodovým ohodnocením symptomů (7). Podobně jako je tomu v klimakteriu u žen, paleta příznaků je pestrá a nemusí se vždy všechny příznaky vyskytnout u každého muže. Můžeme je rozdělit do tří skupin.

První skupinu tvoří příznaky psychologické. Sem řadíme například napětí, podrážděnost, depresivní nálady, úzkost, zvýšenou únavu a celkové snížení aktivity a životní energie.

Druhou skupinu tvoří příznaky somatovegetativní, například návaly horka a potu, někdy spojené i se zrudnutím, nespavost nebo zvýšená potřeba spánku, snížení fyzické výkonnosti, svalová slabost, zhoršování paměti, potíže s klouby a svaly atd.

Poslední skupinu tvoří tzv. příznaky sexuální. Dochází k poklesu erekční pohotovosti, erekce se stávají méně pevnými a vydrží kratší dobu, refrakterní fáze po vyvrcholení se prodlužuje a muži, pro které nebyl problém styk po krátké pauze opět i několikrát opakovat, jsou často nakonec rádi, že se jim podaří dokončit alespoň jeden akt. Mimo jiné také dochází k poklesu chuti na sex, sníženému vnímání orgasmu a zmenšení objemu ejakulátu. Rovněž u mužů, podobně jako je tomu u žen, dochází i v souvislosti se změnami hormonálních hladin také ke změnám, které se mohou projevit nějakými komplikacemi až po delší době a které nejsou na první pohled patrné. Sem patří například progresivní ubývání kostní hmoty – zvýšené riziko osteoporózy a zlomenin kyčle a páteře, zvětšování celkového objemu tělesného tuku, hlavně tuku viscerálního, které vede ke zvýšení rizika onemocnění cév a srdce a ke zvyšování inzulinové rezistence a s tím spojenému zvýšenému riziku cukrovky (5).

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že i muži by měli dbát o své zdraví a pravidelně docházet na preventivní lékařské prohlídky, případně by měli vyhledat i pomoc specialistů, zabývajících se mužským přechodem. V této oblasti jsou ženy na tom o něco lépe. Péče o ženy v klimakteriu má jasněji stanovená pravidla a díky propagaci a osvětě v médiích dnes snad téměř každá žena již ví, že se může obrátit na svého gynekologa. Muži jsou na tom o něco hůře. Prakticky nemají svého specializovaného lékaře, na kterého by se mohli obrátit. Péče o muže v přechodu je tak rozložena částečně mezi lékaře různých odborností, např. urologie, sexuologie, endokrinologie, andrologie, praktické lékaře atd. Navíc to mají oproti ženám trochu obtížnější v tom, že o intimním životě a potížích s ním spojených nejsou zvyklí mluvit s lékaři tak jako ženy a někdy tak musí v sobě překonávat větší bariéry a vést určitý vnitřní boj, než se odhodlají nějakého specialistu navštívit. O to více je pak toto odhodlání chvályhodné. Pro moderního muže by totiž nemělo platit heslo „správný chlap musí všechno vydržet“, ale „správný chlap by měl vše včas řešit a umět řešit“ a v případě, že si neumí poradit sám, nebát se a nestydět se poradit s odborníky, kteří problematice rozumějí.

V léčbě příznaků mužského přechodu je několik možností. Někdy si muž může snažit poradit i sám, ale ani přesto by neměl zanedbávat preventivní prohlídky, kterými se dá předejít mnohým závažným onemocněním a zdravotním komplikacím. Podobnými příznaky se mohou projevovat i onemocnění některých orgánů a bylo by škoda je včas neodhalit a nepodstoupit adekvátní léčbu. U praktického lékaře bychom preventivní prohlídku měli absolvovat minimálně jednou za dva roky, od 50 let i častěji a v tomto období by její součástí měl být i test na okultní krvácení ze stolice. Po čtyřicítce by muži rovněž měli absolvovat i preventivní vyšetření prostaty, vhodné jednou za rok, které by mělo obsahovat tři složky – vyšetření prostatického antigenu z krve, vyšetření prostaty přes konečník a ultrazvuk prostaty (6).

Část potíží se dá odstranit nebo spíše zmírnit zdravou životosprávou, ale ta nemusí zvládnout všechno. Důležitá jsou dietní opatření, pobyt na čerstvém vzduchu a vhodná pohybová aktivita. Další možností jsou různé doplňky stravy, které lze zakoupit v lékárnách a které nám pomohou chybějící energii doplnit a vykompenzovat hormonální deficit. Jsou to například přípravky s obsahem mateří kašičky, pylu, ženšenu aj. V závažnějších případech se neobejdeme ani bez lékařské pomoci a užívání léků na předpis, včetně léků hormonálních. Jejich předpis již patří do rukou odborníků (8).


O autorovi: MUDr. Pavel Turčan, Ambulance sexuologie a andrologie, Centrum MEDIOL s. r. o., Olomouc (mediol@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Andropauza
Ohodnoťte tento článek!