Anestezie – od plivání kokainu k uvolnění svalového napětí

Z nezbytnosti naplnit onu Woodbridgeovu tezi vznikl obor nesoucí název anesteziologie. Narkóza (z řeckého narkosis, narke – omámení) pak značí celkovou anestezii, a to již přes 150 let.

Kokain, éter

Počátky anestezie zřejmě spadají do oblasti nynějšího Peru, kde chirurgové odpradávna používali listy keře Erythroxylon cocca obsahující kokain. Chirurgové je žvýkali a sliny plivali do ran nemocných. Z drogy tak měli užitek oba, pacient lokálně anestetický účinek, chirurg její stimulační účinky. Tehdy byl preferován především chirurg rychlý.

Málokterý obor se může pyšnit tím, že je známé konkrétní datum jeho vzniku. Anestezie tu výhodu má, je to 16. říjen 1846. Tehdy totiž zubní lékař William T. G. Morton (18191868) znarkotizoval v bostonské nemocnici Massachusetts General Hospital za přítomnosti četných kolegů a mediků nemocného, jemuž chirurg poté odstranil veliký nádor na krku. Byla to první bezbolestná operace s novou narkotickou látkou – éterem.

A chloroform

Povědomí o tom, že pacient může být operován bez utrpení, se rychle rozšířilo. V Evropě byl éter k anestezii použit poprvé v Londýně 19. prosince 1846 a 27. ledna 1847 ve Vídni. První éterovou anestezii v Čechách podal 6. února 1847 mnich Celestýn Opitz v nemocnici milosrdných bratří sv. Jana z Boha v Praze Na Františku. Svou práci však nepublikoval, protože ještě neměl magisterský lékařský diplom, ale pouze ranhojičský.

V této, pro nemocné i lékaře tak opojné době se však náhle objevily také první zprávy o úmrtí, k nimž v narkóze došlo. Odborníci si uvědomili, že éter není hračka a že může být nebezpečný. Avšak vývoj kráčel dál a v listopadu 1847 dostal éter velkého soupeře – chloroform.

Jednoduše smrtelné

Snad se dá říct, že moderní éra anestezie začala v roce 1884, kdy byl kokain použit k topické anestezii. V roce 1892 byla popsána anestezie infiltrační a o šest let později provedl německý chirurg August Bier úspěšně spinální anestezii. Protože však technika nebyla zdaleka dokonalá, byly popsány i první postpunkční bolesti hlavy.

V té době se ještě nevědělo, že jsou způsobeny únikem mozkomíšního moku. Popularita celkové anestezie se začala dále zvyšovat po první světové válce. Významně k tomu přispělo zavedení nového intravenózního preparátu Th iopentalu v roce 1934. Nebyl ale dobře znám jeho kardiodepresivní účinek, což mělo za následek mnoho zbytečných úmrtí. Právě z této doby se traduje klasická poučka pro podávání intravenózních anestetik: „Nitrožilní podání je smrtelně jednoduché, ale také jednoduše smrtelné.“ Převratným objevem se ve 40. letech 20. století stala svalová relaxancia blokující přenos na nervosvalové ploténce, která umožnila anesteziologům vytvořit pro chirurgy ideální operační podmínky.

Obrovský pokrok

Snad největšího rozmachu dosáhla anestezie po druhé světové válce. V rychlém sledu se začala objevovat nová léčiva, byl vytvořen koncept kardiopulmonální resuscitace skládající se z umělé ventilace plic a nepřímé masáže srdce. Pokrok, kterým anestezie prošla od prvních krůčků po dnešní moderní metody práce, je obrovský. Anesteziology najdeme na operačních sálech, u lůžek pacientů, kteří jsou v kritickém stavu, v porodnicích, v poradnách pro léčbu bolesti, všude, kde je třeba tišit bolest.


SOUHRN

Pro celkovou anestezii platila a stále platí Woodbridgeova teze, že „pacient musí během operace dobře spát, nesmí cítit bolest, musí být svalově uvolněn a nesmí aktivovat patologické vegetativní reflexy“. O to se stará tým lidí sdružených v oboru zvaném anesteziologie.

SUMMARY

Woodbridge’s definition of general anesthesia is still in effect. According to him “the patient must sleep well during surgery, must not feel any pain, his muscles must be relaxed and he must not activate pathologic vegetative reflexes“. A team of anesthesiologists makes sure that all of these requirements are met.


O autorovi: Jarmila Košíková, Chirurgické sanatorium, Brno

Ohodnoťte tento článek!