Antisepse v průběhu věků

Myslím, že se na mě čtenáři nebudou zlobit, když v úvodu trochu odbočím do jiného oboru. Dezinfekce a sterilizace se totiž netýká jen zdravotnictví či potravinářství, ale třeba i kosmického výzkumu.


SOUHRN: Po dlouhá staletí nebývalo aseptické prostředí ve zdravotnických zařízeních samozřejmostí, dokonce se objevilo i mnoho odpůrců, kteří existenci neviditelného nepřítele neuznávali. Postupem času si však dezinfekce a sterilizace našly své nezastupitelné a klíčové místo v péči o nemocné a od svého zavedení pomohly zachránit již nespočet lidských životů.
Klíčová slova: asepse, antisepse, dezinfekce, sterilizace, horečka omladnic, Lister, Semmelweis

SUMMARY: For many centuries there was no aseptic environment in healthcare facilities. There even were many critics who would deny the existence of the unseen enemy. Through the time disinfection and sterilization have found they irreplaceable and unique role in the care of the ill and have helped to save many lives.
Key words: asepsis, antisepsis, disinfection, sterilization, puerperal fever, Lister, Semmelweis


 

Antisepse v průběhu věků

Kosmické sondy jsou vyráběny v extrémně čistém prostředí, o kterém by si mohl nechat každý zdravotník jen zdát. Než se takové kosmické zařízení vydá do vesmíru, musí být zbaveno všech mikroorganismů, se kterými se člověk běžně dostává do styku. Více než 10 % nákladů na výrobu kosmických sond je věnováno na jejich dekontaminaci. Člověk nemusí být odborníkem na planetární výzkum, aby mu bylo jasné, že nelze pátrat po známkách mimozemského života pomocí sondy osídlené pozemskými mikroorganismy.

Stoprocentní dekontaminace je bohužel stále spíše utopií, neboť ani v současnosti není v lidských silách dosáhnout absolutní sterility a zachovat přitom vlastnosti materiálu. Nástroje sterilizované v podmínkách zdravotnického zařízení, např. pomocí horkého vzduchu, jsou ošetřeny pouze povrchově. Mikroorganismy se však mohou skrývat i pod povrchem materiálu, v mikroskopických prasklinkách, záhybech apod. Hlavním cílem je tedy vždy především minimalizovat možnosti kontaminace.

Zpět do historie

Jméno Ignáce Filipa Semmelweise (1818-1865) je mnohým jistě velmi dobře známo. Tento významný maďarský lékař 19. století se zabýval příčinami epidemií horečky omladnic (poporodní horečka – febris puerperalis) v nemocnicích. Toto onemocnění postihovalo ženy krátce po porodu a obvykle končilo smrtí. Semmelweis si všiml, že na odděleních, kde porod vedli studenti, umíraly matky výrazně častěji než tam, kde porod probíhal pouze za přítomnosti porodní báby. Tehdy Semmelweis poprvé vyslovil domněnku, že důvodem onemocnění je přenos infekce z rukou lékařů. Jeho názor se však setkal s velikým odporem lékařů, protože málokdo si byl ochoten připustit, že by mohl za smrt svých pacientek. Většina jeho kolegů hledala souvislost horečky omladnic s laktací. Semmelweis však na svém oddělení nařídil dezinfekci rukou pomocí chlorového roztoku a počet umírajících žen se znatelně snížil. Vzhledem k neshodám na pracovišti byl Semmelweis propuštěn a po jeho odchodu úmrtnost opět prudce vzrostla. Trvalo čtvrt století, než tyto zásady vešly ve všeobecnou platnost.

Dalším průkopníkem v oblasti antisepse byl anglický chirurg Josef Lister (1827-1912), který způsobil doslova převrat v oblasti provádění operací. Dnes už si těžko dovedeme představit, že by chirurg operoval pomocí nástrojů, které chvíli předtím použil při operaci někoho jiného. Ještě v historicky relativně nedávné době to byla běžná praxe. Nástroje se nedezinfikovaly, a dokonce ani neumývaly. Lister, ovlivněný Kochovými a Pasteurovými poznatky o bakteriích, spatřil nebezpečí hrozící otevřeným ranám a uvědomil si nutnost prevence kontaminace operačních ran. Tím vznikla myšlenka antisepse, kterou Lister poprvé uvedl do praxe roku 1865, kdy k ní využil obvazový materiál napuštěný kyselinou karbolovou. Dva roky poté přednesl své poznatky v irském Dublinu, ale podobně jako před ním Semmelweis se u kolegů nesetkal s pochopením – irští lékaři jeho poznatky nepřijali. Lister se však nenechal odradit a ještě tentýž rok o antisepsi publikoval článek v anglickém lékařském časopise Lancet.

Přes většinový odpor se v sedmdesátých letech 19. století začala antisepse u některých lékařů prosazovat a nakonec postupně získala i pomyslnou nadvládu nad operačními sály. Roku 1891 byl v Londýně otevřen Listerův ústav preventivního lékařství – antisepse se definitivně prosadila na většině pracovišť a zachránila život mnoha milionům pacientů.

Současná pravidla a praxe

Od dob Semmelweise a Listera uběhlo již více než sto let a aseptické prostředí je dnes hlavním předpokladem současné lékařské i ošetřovatelské péče. V dnešní praxi už si nevystačíme pouze s antisepsí na principu dezinfekce, cílem je maximální možná sterilizace předmětů, nástrojů, prostředí a někdy dokonce i potravin. Ve všech vyspělých zemích jsou pravidla dezinfekce a sterilizace ošetřeny zákonem, u nás se jimi zabývá zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Antisepse v průběhu věků

Dezinfekce

Dezinfekce je proces vedoucí ke zneškodnění většiny mikroorganismů v prostředí, na předmětech, přístrojích, ve vzduchu. Cílem je narušit cestu od ohniska nákazy k vnímavému jedinci. Základem je výběr vhodných dezinfekčních prostředků a jejich střídání, neboť mikroorganismy mají, stejně jako každý živý tvor na naší planetě, velmi vyvinutou schopnost adaptace a mohou si vytvořit rezistenci i proti těm nejagresivnějším látkám. Potřebují k tomu však čas, který jim nesmíme dát. Naprosto nezbytné je také dodržování správného času expozice, který na základě mnoha testů určuje výrobce a uvádí jej v návodu k použití.

Dezinfekční prostředek, který je určen k ředění, se považuje za 100%, voda za 0%. Do naředěného roztoku ponoříme suchý, předem očištěný a zkontrolovaný předmět tak, aby všechny jeho duté části byly naplněny. Po uplynutí doby expozice předmět vyjmeme a opláchneme sterilní vodou – poté je určen k okamžitému použití nebo následné sterilizaci. Vyšší stupeň dezinfekce je určen pro termolabilní předměty. Je agresivnější a dokáže zneškodnit i vajíčka helmintů (helmintos – červ, např. roupy, škrkavky, tasemnice) a cysty prvoků. O dezinfekci se vede záznam v deníku.

Metody dezinfekce:

* fyzikální dezinfekce
* chemická dezinfekce
* fyzikálně chemická dezinfekce
Nesmíme také zapomenout na dezinfekci rukou – nejdříve si umyjeme ruce mýdlem s dezinfekční složkou, osušíme a poté naneseme dezinfekční přípravek, který vtíráme do kůže rukou.

Sterilizace

Jde o proces, který zabezpečí usmrcení všech mikroorganismů včetně odolných spór. Při přípravě na sterilizaci musí být nástroje nebo předměty mechanicky očištěny, dezinfikovány a vysušeny. Pokud jsou kontaminovány biologickým materiálem, musí být před očistou dekontaminovány.
Předměty sterilizujeme buď v k tomu určených a schválených obalech, nebo v kazetách. Sáčky kombinující papír a fólii jsou určeny výhradně k jednorázovému použití. K opakovanému použití slouží tzv. kontejnery či kazety.

Vlastní sterilizace probíhá ve třech fázích – zahřátí na požadovanou (sterilizační) teplotu, expozice předmětů sterilizační teplotě po předem daný časový úsek, samovolné ochladnutí. Na závěr jsou předměty vyjmuty ze sterilizátoru a označeny datem sterilizace a exspirace. Zodpovědná osoba udělá záznam ve sterilizačním deníku a čitelně se podepíše.

Neméně důležité je skladování. Obaly se sterilním materiálem se skladují ve sterilizačních centrech v uzavřených skříních v přísně aseptickém prostředí. Na odděleních se skladují buď volně, k okamžitému použití (krátká exspirační doba), nebo v uzavřených skříních, čímž se doba exspirace prodlužuje. Pro skladování sterilního materiálu se doporučuje teplota 15 až 25 °C a 40 až 60% relativní vlhkost vzduchu.

Současné metody sterilizace:
* sterilizace vlhkým teplem
* sterilizace horkým vzduchem
* sterilizace plazmou
* radiační sterilizace
* chemická sterilizace formaldehydem, etylenoxidem

Závěr

Postupy antisepse prošly obrovským vývojem. Od prvního sterilizátoru, pod kterým se muselo zatápět dřevem a permanentně hlídat všechny parametry, až k současným přístrojům, u nichž stačí nastavit jen příslušný program a čekat, až se práce „udělá sama“. Vývoj se nevyhnul ani způsobům dezinfekce a dezinfekčním prostředkům. Už to není jen Listerem používaná kyselina karbolová, současný trh nabízí nepřeberné množství rozličných přípravků s různým spektrem účinků. Jistě si mnozí z nás vzpomenou na nevábně páchnoucí chlorové přípravky, po kterých byly cítit ruce, vlasy a snad každý zažil to laické „Fuj, jsi cítit špitálem“. Ty doby už jsou naštěstí pryč. Existuje mnoho přípravků různého složení i vůní, které nevyvolávají ony nepříjemné vzpomínky na pobyt v nemocničním zařízení.

Protože nikdy nic nebývá ideální, i v případě pokroku je možné spatřit určitá negativa. Je to především vznik alergií, různých kožních onemocnění apod. Tyto negativní projevy však můžeme účinně eliminovat důsledným používáním ochranných prostředků, jako jsou rukavice, čepice, ústenky a třeba i ochranné brýle či štíty.


O autorovi: Bc. Monika Bostlová, Oddělení ORL, Nemocnice České Budějovice, a. s. (bostlova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!