Asistovaná reprodukce – etická úskalí a názory veřejnosti

V současnosti je ve vyspělých zemích přibližně 10–15 % párů nedobrovolně bezdětných. V posledních desetiletích se léčba neplodnosti stala jedním z nejprogresivnějších lékařských oborů. Asistovaná reprodukce má své zaryté zastánce i odpůrce. Početí lidské bytosti za nepřirozených podmínek je provázeno řadou etických dilemat, která nejsou na první pohled patrná a o kterých jen málokdo z nás přemýšlí. Následující článek se soustředí pouze na některá úskalí spojená s asistovanou reprodukcí, uvádí výsledky zahraničních studií, které zkoumaly názory veřejnosti na danou problematiku a dále předkládá výsledky malého průzkumu mezi zdravotníky a mladými lidmi v ČR.

SUMMARY

Approximately 10–15% of couples in developed countries are childless. Infertility treatment has become one of the most progressive medical fields in last decades. Assisted reproduction has its serious supporters as well as opponents. Unnatural conception has many ethical dillemas that are not obvious and many people do not think about them. The article addresses some problems related to assisted reproduction, presents results of foreign studies of public opinions and results of a small scale survey among healthcare workers and young people in Czech Republic.

Na počátku 21. století stojí lidstvo před závažným problémem, který představuje snížená plodnost. Podle statistik má v České republice potíže s početím dítěte každý šestý pár. Z výzkumů WHO vyplývá, že můžeme očekávat zhoršení situace a zaznívají i pesimistické prognózy, které předpokládají během dvou desetiletí zdvojnásobení počtu neplodných párů.

V posledních letech došlo k nebývalému rozvoji metod asistované reprodukce. Pokrok však s sebou přinesl řadu morálních, etických, kulturních a právních dilemat a nabízí se otázka, zda skutečně smíme provádět všechno, co provádět dovedeme.

Studie zkoumající postoje veřejnosti k asistované reprodukci

Z hlediska medicíny je neplodnost klasifikována jako nemoc. Názor veřejnosti však může být odlišný, jak dokazují výsledky mezinárodní studie provedené v Americe, Austrálii a šesti evropských zemích (Belgii, Francii, Německu, Itálii, Švédsku a Anglii). Populační vzorek z každé země představoval nejméně 1000 osob, které byly kontaktovány telefonicky v letech 1998 a 1999. Neplodnost za nemoc považovalo jen 38 % dotazovaných osob.

V Austrálii bylo v letech 1981–2001 provedeno 14 studií, které zkoumaly změny ve vnímání metod asistované reprodukce mezi australskou veřejností. Mimo metody IVF (mimotělního oplodnění) byly v pozdějších letech sledovány postoje i ke kontroverzním otázkám, jako dárcovství spermií, oocytů (vajíček), embryí, kryokonzervace (zmrazení) embryí a náhradní mateřství. V průběhu 20letého sledování přijímala veřejnost uvedené technologie stále pozitivněji, např. podpora metody IVF vzrostla ze 77 % na 86 % a podpora dárcovství embryí ze 45 % na 65 %.

Dárcovství pohlavních buněk – oocytů a spermií – zahrnuje etické, sociální a psychologické problémy, které vyvolaly celosvětově velké diskuse. Názory se různí na anonymitu dárcovství, věkovou hranici žen podstupujících umělé oplodnění, finanční kompenzaci dárců a otázku, zda sdělit dětem skutečnost, že rodiče, kteří je vychovávají, nejsou jejich biologickými rodiči.

Jak vyplývá z populačních dotazníkových šetření, je veřejnost dárcovství příznivě nakloněna. Tak např. z populačního vzorku 1131 obyvatel Austrálie se 64 % osob vyjádřilo kladně k dárcovství oocytů a embryí pro účely léčby neplodnosti. Ve Švédsku byla v roce 2002 krátce před legalizací dárcovství oocytů provedena dotazníková studie, do které bylo zařazeno 1000 mužů a 1000 žen ve věku 25–40 let.

Z tohoto počtu 72 % žen a 71 % mužů podpořilo dárcovství oocytů jako možnost léčby neplodných párů. Téměř polovina dotazovaných udávala, že by dárcovství mělo být anonymní a každá druhá žena by souhlasila se stanovením horní věkové hranice žen, které by mohly oocyty přijmout (v tomto případě se jednalo o věk 43 let).

Náhradní (surogátní) mateřství

Nejvíce etických otázek se bezesporu pojí k náhradnímu mateřství. Náhradní mateřství je jedinou šancí pro ženy po hysterektomii nebo pro ženy, u kterých opakovaně selhalo umělé oplodnění. Podle zdroje genetického materiálu rozlišujeme dva typy surogátního mateřství: tradiční a gestační. V praxi je častější gestační surogátní mateřství, kdy je kombinováno mimotělní oplodnění a transfer (přenos) embrya.

U tohoto typu se do dělohy náhradní matky přenese zárodek, který vznikne spojením pohlavních buněk obou budoucích rodičů, v případě neplodnosti lze využít oocyty a spermie dárců. Surogátní mateřství bývá preferováno před adopcí právě z důvodu, že umožňuje úplnou nebo částečnou genetickou vazbu k dítěti. Po porodu náhradní matka dítě odevzdá rodičům, kteří zažádají o jeho adopci.

Může se však stát, že žena, která se k náhradnímu mateřství propůjčí, odmítne kvůli citové vazbě dítě po porodu budoucím rodičům odevzdat. Riziko bývá větší u tradičního surogátního mateřství, kdy matka má k dítěti genetickou vazbu. V těchto případech zákon hovoří jasně ve prospěch náhradní matky, neboť matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

Jaké další problémy bývají zmiňovány v souvislosti s náhradním mateřstvím? Např. dítě, které se narodí s nějakou abnormalitou, může být odmítnuto oběma stranami. Je etické platit náhradní matce, anebo je naopak neetické jí nezaplatit? I přes tato negativa veřejnost vnímá náhradní mateřství poměrně kladně. Např. v Kanadě má téměř 75% podporu v případě indikace ze zdravotních důvodů.

Naproti tomu 85 % dotazovaných s ním nesouhlasí v případě, že se pro něj žena rozhodne kvůli kariéře nebo neochotě změnit životní styl. Několik výzkumů se zaměřilo na zkoumání charakteristik a motivací surogátních matek. Na základě rozhovorů s těmito ženami vyšlo najevo, že jejich pohnutky byly čistě altruistické (nezištné). Pouze několik žen bylo motivováno výhradně finanční kompenzací.

Nadpočetná embrya, kryokonzervace embryí a výzkum embryonálních kmenových buněk

Při procesu umělého oplodnění vznikají nadpočetná embrya. Kryokonzervace embryí vytváří závažné etické problémy. Některé země mají legislativou stanovenu maximální dobu, po kterou se musí nadpočetná embrya uchovávat. Co však po ukončení této ochranné doby?

Ve Švédsku se rozhoduje kolem 90 % neplodných párů věnovat zmrazená embrya pro vědecké účely, což se jim jeví jako přijatelnější varianta než jejich destrukce. V Dánsku by 60 % klientů center asistované reprodukce souhlasilo s darováním nadpočetných embryí pro výzkum neplodnosti, 57 % by souhlasilo s dárcovstvím pro účely výzkumu kmenových buněk, ale jen 29 % by bylo ochotno darovat zmrazená embrya jiným neplodným párům.

Názory české veřejnosti na asistovanou reprodukci

V dostupné literatuře nenacházíme informace, že by bylo v České republice na téma reprodukčních technologií provedeno dotazníkové šetření na reprezentativním vzorku populace. K dispozici je bakalářská práce Aleny Holešovské Názory laické veřejnosti na asistovanou reprodukci (LF MU Brno, katedra ošetřovatelství, 2007) na vzorku 50 žen hospitalizovaných po porodu na oddělení šestinedělí.

Uvedu zde pouze jeden zajímavý výsledek, který se týká postoje žen k náhradnímu mateřství. Autorka uvádí, že ženy které podstoupily asistovanou reprodukci, s náhradním mateřstvím souhlasí v 80 %, ženy které otěhotněly fyziologicky, v 64 %. Z malého dotazníkového šetření, které jsme provedli v Plzni v listopadu 2007 na souboru 22 zdravotníků (lékaři, zdravotní sestry a laboranti) o průměrném věku 37 let a na souboru 26 mladých lidí o průměrném věku 22,5 let, jsme obdrželi poněkud odlišné výsledky.

Mladí lidé byli oproti věkově staršímu souboru zdravotníků poněkud liberálnější. Souhlas s náhradním mateřstvím vyjádřilo 69 % dotazovaných (graf č. 1), zatímco mezi zdravotníky byla jedna třetina pro, druhá třetina proti a poslední třetina neměla na náhradní mateřství jednoznačný názor (graf č. 2). S používáním metod asistované reprodukce souhlasili všichni respondenti pracující ve zdravotnictví a necelých 85 % mladých lidí. Navzdory kladnému hodnocení dotazovaní připouštěli jisté obavy z potenciálního zneužití uvedených metod v lidský neprospěch.

Závěr

Z uvedených mezinárodních studií i malých dotazníkových sond v ČR vyplývá, že metody asistované reprodukce jsou veřejností vnímány velice kladně. V průběhu doby dochází k nárůstu podpory nejen IVF, ale i dárcovství oocytů, embryí, výzkumu kmenových buněk či náhradního mateřství. Nelze však očekávat, že je průměrný člověk obeznámen detailně se všemi postupy a manipulacemi, které jsou v rámci asistované reprodukce možné, a také s etickými úskalími, kterým se při instrumentální povaze těchto výkonů nelze vyhnout.

Každé lidské konání v sobě nese určité riziko. Přínosem reprodukčních technologií jsou dnes již statisíce zdravých dětí narozených „ze zkumavky“. Člověk sice ovládl reprodukci, avšak tím pouze získal nástroj, který je jen a jen nástrojem, tudíž může být využit i zneužit, může se dostat do správných i špatných rukou. V situaci, kdy právní regulace není ve většině zemí dostačující, nebo kdy není schopna pružně reagovat na rychlý pokrok ve vědě, se jeví jako nezbytné udržovat na téma možného zneužití moderních technologií stálou diskusi.

Článek vznikl rozšířením eseje v rámci výuky předmětu Etika.

Literatura
Public perception on infertility and its treatment: an international survey. The Bertarelli Foundation Scientific board. Adashi, E. Y., Cohen, J., Hamberger, L., et al.

Bjuresten, K., Hovatta, O. Hum Reprod 2003, 18(6):1353–1355. Community attitudes to maternal age and pregnancy after assisted reproductive technology: too old at 50 years? Bowman, M. C., Saunders, D. M. Hum Reprod 1994, 9(1):167–171. Public attitudes in Edmonton toward assisted reproductive technology. Genuis, S. J., Chang, W. C., Genuis, S. K. CMAJ, 1993, 149(2):153–161. Community attitudes to assisted reproductive technology: a 20-year trend. Kovacs, G. T., Morgan, G., Wood E. C., et al. MJA 2003, 179:536–538. Public opinion regarding oocyte donation in Sweden. Svanberg, A. S., Lampic, C., Bergh, T., et al. Hum Reprod 2003, 18(5):1107–1114. Psychosocial aspects of surrogate motherhood. Vanden Akker, O. B. Hum Reprod Update 2007, 13(1):53–62. http://is.muni.cz/th/142366/lf_b/Bakalarska_ prace.doc

Mgr. Jitka Hessová1, Mgr. Lenka Kroupová2 studentka, Západočeská univerzita v Plzni, FZS, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence1 odborná asistentka, Západočeská univerzita v Plzni, FZS, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence2 (lenkroup@kos.zcu.cz)

Ohodnoťte tento článek!