Bazální stimulace – pohled ze zákulisí

Rodiče jsou v zaměstnání, když najednou zazvoní telefon a tlumený hlas jim oznámí: „Vaše dítě mělo nehodu a v kritickém stavu bylo převezeno do nemocnice na dětskou resuscitační jednotku.“ Co se v tu chvíli odehrává v jejich duši, to nikdo, kdo stejnou situaci nezažil, není schopen pochopit. Ve skutečnosti jejich bolest nelze cítit ani chápat. Následný děj můžeme rozdělit do tří fází.

Fáze doufání a agrese

V první fázi rodiče doufají, že situace není tak hrozivá, že se někdo spletl. Z úst lékaře však zazní ortel: „Stav je kritický, došlo k těžkému poškození mozku. Zranění vašeho dítěte může skončit smrtí.“ Většina lidí se v těchto tragických situacích obrací k Bohu, a to bez rozdílu vyznání. Slyšíte jen tichý šepot: „Pane Bože, pomoz mi!“ Ve druhé fázi následuje uzavřenost, usedavý pláč, křik, měnící se v agresi, výhrůžky, prosby.

Emočně zmatení rodiče začínají pravidelně navštěvovat zraněné dítě v nemocničním zařízení. Při každé návštěvě si uvědomují prostory, ve kterých se pohybují. Některá oddělení jsou ponurá, strohá, s výrazným zápachem dezinfekce. Kolem se míhá zamračený personál. Takové prostředí v trpícím člověku povzbudí a zvýrazní negativní reakce.

Na oddělení bazální stimulace

Jsou však i oddělení barevně vymalovaná, s množstvím obrázků a ručních prací zavěšených na stěnách. I když i zde se jedná o oddělení poskytující péči kriticky nemocným lidem, z jejich útrob dýchá cit, teplo a láska. Takto vyhlížející prostory rodinu zklidní a zvýší její důvěru k ošetřujícímu personálu.

Na oddělení, kde je rozšířen koncept bazální stimulace, se snažíme smyslově i mimosmyslově (barvy, prostředí) působit nejen na pacienty, ale i na jejich příbuzné. Další zvláštnosti oddělení užívajících koncept bazální stimulace mohou rodiče vnímat při rozhovoru s ošetřujícím personálem. Sestra s rodiči rozmlouvá o životě zraněného dítěte, jeho návycích, zlozvycích, zvyklostech a handicapech. Na chvíli se spolu s nimi přenese do centra rodiny, do doby, kdy dítě bylo zdravé a spokojené. Rodiče se rozhovoří, vzpomínají na vše, a tím poskytují cenné informace. Společně se sestrou vyplní tzv. autobiografi ckou anamnézu nemocného, která bude v další léčbě cenným pomocníkem a průvodcem. Právě zde začíná okamžik, kdy se rodiče připravují na spolupráci.

Pro sestru je tento okamžik velmi náročný – právě zde se projevuje její profesionalita skloubená s lidskostí. Provádí vysoce erudované výkony resuscitační péče a zároveň edukuje rodinu v úkonech, týkajících se ošetřovatelské péče. Zde je velmi důležité podpořit u rodiny víru, že jejich snažení má smysl, i kdyby procento úspěšnosti vyléčení bylo mizivé. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že ani sebelépe vyškolený personál v konceptu bazální stimulace není schopen předat nemocnému tolik citu a lásky jako matka či otec nebo milující rodina.

Vyrovnávání se s tragédií

Přichází třetí fáze – vyrovnání se s tragédií. To, jak rychle se s touto situací rodina vyrovná, je v přímé souvislosti s typem zranění, prognózou průběhu léčby a s délkou hospitalizace nemocného. Pohlédněme nyní na situaci s velmi pesimistickým výhledem. Zdravotní stav nemocného se přesouvá z fáze akutní do fáze chronické, kdy je pacient v tzv. perzistujícím apalickém kómatu. Dítě leží na lůžku, dýchá samo nebo s pomocí přístroje, z pohledu laika nevnímá, nepohne se, občas jeho tělem projede vlna křečí, obličej zkřiví grimasa, oči má otevřené, ale nefi xuje, nesleduje. Toto období mohou rodiče nebo rodina svou láskou a péčí za pomoci erudovaného personálu výrazně ovlivnit. Je to období, kdy končí stres a začíná práce.

Aktivní zapojení rodiny

Rodiče jsou vyzváni k aktivitě. Čtou oblíbené pohádky, pouštějí oblíbenou hudbu, nahrávky hlasů kamarádů a rodiny. Přinášejí oblíbené věci s charakteristickou vůní domova. Mohou si k dítěti lehnout do lůžka, obejmout ho, hladit, masírovat nebo jen tak držet za ruku. Citům se meze nekladou. Dělají vše, co dítě mělo rádo a na co bylo zvyklé z domova. Většinou jeden z rodičů zůstává u dítěte po celý den. Někdy se střídají, ale stává se, že jeden z nich ukončí pracovní poměr ve svém zaměstnání, ve snaze být co nejvíce u svého dítěte. Rodina v této chvíli zvažuje priority a materiální hodnoty.

Toto období je také obdobím plným emočních zvratů. Některá manželství psychický nápor a odloučenost (z důvodu pobytu u dítěte) nevydrží a manželství se rozpadá. Jindy se vztahy upevní a celá rodina se stmelí. Někteří rodiče nezvládnou situaci zdravotně. V těchto okamžicích se opět projeví kvalita ošetřujícího personálu. Ne všichni zdravotníci, kteří mají snahu používat koncept bazální stimulace, ošetřují nemocné tzv. i duší.

Bazální stimulace je do určité míry založena na znalostech konceptu, ale v nemalé míře je zde zastoupena lidskost – lidský přístup a pochopení. Ošetřovatelka proškolená kurzem bazální stimulace může prospět rodině a nemocnému více, než stejně proškolená zdravotní sestra, která však postrádá špetku lidskosti. Chci poukázat na skutečnost, že koncept bazální stimulace není založen na výši vzdělání, ale na empatii (schopnosti vcítit se) každého zdravotníka.

Alternativní přístup k nemocnému

Pokusím se nadefi novat pojem „bazální stimulace“. Je to něco nehmatatelného, nekonkrétního, nejistého. Jedná se o alternativní přístup k nemocnému. Řada z nás, zdravotníků, a to nejen lékařů, ale i sester, přistupuje k tomuto konceptu s výsměchem a pohrdáním.

Vadí vám vonící smrková větvička zavěšená nad lůžkem nemocného? Vadí vám borové šišky na nočním stolku? Víte, ten, který zde leží v bezvědomí, byl lesák a miloval lesy, vůni stromů a zvuk praskajících větví v mechu. Nikdo nemůže vytušit, který impulz ze zevního prostředí nastartuje aktivitu ve zdravé části mozkové tkáně a přebere na sebe funkci tkáně poškozené.

A právě v tomto případě se uplatní koncept bazální stimulace se svými stimuly – byť v očích „profesionálů“ je to přinejmenším divné. Mnohdy by stačilo představit si, že na místě postiženého klienta jste vy sami nebo milovaný člen rodiny.

Někteří prohlašují, že termín alternativní medicína a techniky s ní spojené jsou nesmyslné. Tyto názory jsou pouze výrazem nepochopení a nepřijetí významu ve vývoji holistického nazírání na nemoc a uzdravení člověka.


SOUHRN

Hlavní myšlenkou oddělení, kde se užívá koncept bazální stimulace, je přítomnost rodiny u lůžka nemocného. Rodiče mohou u svého těžce zraněného dítěte strávit neomezeně dlouhou dobu a jsou plně začleněni do ošetřovatelské péče. V dřívějších dobách tomu bylo naopak -rodina se na resuscitační pracoviště nedostala, a pokud ano, tak časově velmi omezeně.

SUMMARY

The mission of a department where basal stimulation is used is family at patient‘s bedside. The parents of a seriously injured child can stay for an unlimited time and are fully involved in nursing care. In earlier times it used to be the other way – the family was not allowed into resuscitation department, and when they could see their child, then only for a very short time.


O autorovi: Věra Wolffová Oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče, FNsP Ostrava-Poruba (vera.wolffova@fnspo.cz)

Ohodnoťte tento článek!