Bezdomovec – styl, nebo úděl?

Když se řekne „bezdomovec“, obvykle si představíme člověka špinavého a zchátralého zevnějšku, který žebrá, je závislý na alkoholu, nemá kde bydlet, nechce se mu pracovat a za svou situaci si může sám.


SOUHRN: Bezdomovcem je označována osoba, která nemá domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín „bezdomovectví“ pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu. Patrné je v chudších a odlehlejších částech velkoměst a je spolu s dalšími negativními faktory doprovázeno sociální izolovaností a psychickým strádáním.
Klíčová slova: bezdomovectví, zdravotní stav, charita

SUMMARY: Homeless person is someone without a home or possibility to use a shelter for a longer time. Homelessness is used to name the specific way of life of a homeless person. Homelessness is a problem in poor and isolated parts of large cities, and it is accompanied by social isolation and psychological stress.
Key words: homelessness, health status, charity


Cesty vedoucí k bezdomovectví jsou různé, mnohdy má vliv více faktorů. U mladých lidí to bývá často špatné rodinné zázemí či rozpad rodiny, mezi další patří ztráta bydlení, které může být způsobeno např. rozvodem nebo zadlužením, jehož problematika ve společnosti stále narůstá. S bezdomovectvím jsou také spojovány závislosti, např. na alkoholu či jiných látkách, což může být nejen příčinou sociálního úpadku, ale i ztráty domova. Tento fenomén pak obecně zhoršuje spolupráci s takovým člověkem a jeho přístup k nabízeným službám. Bezdomovectví bývá také následkem nezaměstnanosti, zdravotních problémů, mezi nimiž dominují psychická onemocnění, nebo propuštění z ústavní péče, tj. z vězení, výchovného ústavu či léčebny. Ať už je příčina jakákoli, faktem zůstává, že lidí bez domova stále přibývá a i oni potřebují lékařskou péči.

Tito pacienti jsou zvláště problematičtí, neboť často nemají zdravotní pojištění, jsou bez osobních dokladů, a protože mají pouze fiktivní trvalé bydliště, jsou i bez nároku na sociální dávky. Vzhledem k tomu, že se opakovaně setkávají s odmítnutím žádosti o poskytnutí specifické lékařské pomoci, již se ani nepokoušejí tuto pomoc vyhledávat. Při zhoršení zdravotního stavu si raději přivolají rychlou zdravotní službu (RZS), která je předává do zdravotnického zařízení a zde začíná boj s „větrnými mlýny“ – problém, který v současné době nemá žádné adekvátní řešení.

Svrab – chodbička

Tito pacienti téměř pravidelně trpí polymorbiditou, danou špatným životním stylem. V mnoha případech však nejde o život ohrožující stav, ale spíše o kombinaci sociálních a zdravotních problémů. S tím souvisí i případné komplikace s umístěním ve zdravotnickém zařízení. Jeho předání na urgentním příjmu s sebou přináší kvůli časté absenci dokladů problém s administrativou, což bývá spojeno s neplacením zdravotního pojištění. Komunikace s přivezenou osobou je často ztížená alkoholovou intoxikací, lhostejností i agresivitou.

Výše uvedené aspekty vedou následně ke zvýšené psychické zátěži zdravotníků, provázené pocitem „marné práce“, tedy zbytečné snahy pomoci člověku, který stejně po ošetření končí opět na ulici. Je tedy logické, že motivace k péči o bezdomovce se postupem času u zdravotníků snižuje. I přes komorbiditu řady chorob končí většina osob bez domova v kožních ambulancích a následně kožních odděleních. S bezdomovectvím jde ruku v ruce špatné hygienické zázemí, provázené ve většině případů zavšivením. Pravidlem se stává i postižení kůže svrabem a přítomnost řady kožních defektů různého rozsahu, spojených se silným zápachem.

Toto se stává velkým problémem, zejména při jeho přijetí k hospitalizaci v nočních hodinách. Na dermatologii, jako neakutním oboru, disponuje pohotovostní služba minimem zdravotnického personálu. Často jsou tedy lékař, a zejména sestra nuceni veškerou svou pozornost a čas věnovat pouze jedinému pacientovi. V první řadě je nezbytné kompletní hygienické zvládnutí celkově zanedbaného stavu.

Svrab – vyrážka po celém těle

Ve snaze uchovat „léčebný standard“ ostatních pacientů je sestra nucena zanedbaného bezdomovce uložit na izolovaný pokoj. Následující dny, po zvládnutí dermatologické problematiky, nastupuje kaskáda řady mezioborových vyšetření, často spojená s nákladnou léčbou. Hospitalizace je následně ukončena propuštěním pacienta k doléčení formou tzv. domácí péče, kterou v tomto případě představuje charita či azylový dům. Tuto možnost však většina klientů bez domova nevyužívá a končí opět na ulici. Nedoléčený zdravotní stav se zvolna horší až k situaci, kdy je opět přivolána RZS, akutní stav je ošetřen a bezdomovec znovu končí v nemocničním zařízení.

Impetiginizovaný svrab na plosce nohy

Sociálně-ekonomické, zdravotní a hygienické podmínky řadí bezdomovce do rizikové skupiny osob. Jejich zdravotní stav je v mnoha ohledech horší než u ostatní populace. Zvýšená incidence poruch zdravotního stavu má multifaktoriální etiologii, roli zde hraje mnoho rizikových faktorů – kuřáctví, alkoholismus, drogová závislost, nedostatečný zájem o prevenci, nízká osobní hygiena, nedostatek jídla, neplnohodnotná strava.

Do Fakultní nemocnice Olomouc se tímto způsobem dostává na oddělení urgentního příjmu asi 90 % klientů bez domova, kteří potřebují lékařskou péči, a jen 10 % jich přichází na doporučení praktického lékaře nebo sami. V roce 2007 byla uvedena do provozu ordinace praktického lékaře, kterou provozuje Charita Olomouc. Tato charita poskytuje i jiné služby:
* poskytování materiální a potravinové pomoci – potravinové balíčky, v zimních měsících polévka, ošacení, hygienické potřeby, obvazy…
* poradenství – pomoc při vyřizování dokladů a sociálních dávek, dluhové poradenství, doprovod na úřady…
* zprostředkování navazujících sociálních služeb – noclehárny, azylové domy, občanské poradny, protialkoholické léčebny, komunity…
* zprostředkování zdravotní péče pro lidi bez domova,
* pomoc při kontaktu s rodinou,
* motivace lidí žijících na ulici k řešení jejich situace – bydlení, doklady, zdraví, dluhová problematika… * zmírňování napětí mezi lidmi, kteří žijí na ulici, a společností, prevence kriminality,
* předcházení šíření infekčních chorob a parazitů – žloutenka, vši, svrab,
* pomoc a podpora klientů, kteří nejsou schopni nebo nemají zájem svoji situaci změnit – předcházení zhoršení situace.

Stav po erysipelu

I když organizace poskytující sociální služby bezdomovcům čelí v ČR velkým finančním problémům (náklady na provoz, administrativní těžkosti atd.), je lékařská i ošetřovatelská péče poskytována v pracovních dnech zcela zdarma. Klienti Charity dostávají příspěvky na léky, ale i tak stále dochází ke zneužívání RZS a oddělení urgentního příjmu. Hospitalizace lidí bez domova narůstá zejména v zimních měsících. Důvod je zřejmý – vytápěné místnosti nemocnice, teplá strava, hygiena, možnost spát v posteli.

Nejčastější důvody hospitalizece bezdomovců

* choroby kožní – infekce kůže, plísně, hluboké bércové vředy, erysipel, svrab, vši, blechy,
* choroby dýchacího a oběhového systému – TBC, plicní abscesy, zápal plic,
* závislost na návykových látkách – alkoholismus, drogy,
* nemoci jater – žloutenky, cirhóza jater,
* úrazy a zlomeniny,
* popáleniny a omrzliny,
* otravy.

Sociální oddělení Fakultní nemocnice Olomouc

Jednotlivé kliniky úzce spolupracují se sociálním oddělením nemocnice. Sociální pracovnice často řeší problém, kam s klienty bez domova, kteří mnohdy „zabírají“ místa na akutních lůžkách, kde mohou zůstat jen na nezbytně nutnou dobu. Zařízení následné péče tyto klienty přijímají s obtížemi i vzhledem k tomu, že je po ukončení léčby není kam propustit. Tito klienti jsou v těchto zařízeních odmítáni jednak z důvodu značné nepřizpůsobivosti, jednak z důvodu nedodržování režimu těchto zařízení. Pokud jsou přijati, obvykle odcházejí velice brzy, protože jim vyhovuje jejich životní styl a nemají zájem na něm nic měnit. Jejich psychické poruchy společně s poruchami chování způsobují špatnou spolupráci, proto valná většina z nich končí časem opět v nemocnici a koloběh se opakuje. Péče o bezdomovce vyžaduje od zdravotního personálu kromě odborných znalostí i velikou dávku trpělivosti, obětavosti a pochopení.


O autorovi: Jana Rajnochová, Martina Chalánková, Klinika chorob kožních a pohlavních, FN Olomouc (jana.rajnochova@centrum.cz, chalankova.m@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Ohodnoťte tento článek!