Biomedicínský inženýr – součást týmu pracoviště intervenční kardiologie

Pracoviště intervenční kardiologie při II. interním oddělení MNO vzniklo v roce 1996. Svou činností tak navazuje na tradici předního československého pracoviště s dobrým technickým zázemím.

V posledních letech dochází k rozvoji intervenční kardiologie a Česká republika se dostává z posledních míst mezi tři nejproduktivnější země v Evropě. Rostou počty výkonů, lékařů a katetrizačních sálů, klesá mortalita na akutní formy ischemické choroby srdeční i výskyt komplikací a prodlužuje se střední délka životy.

Cesta k biomedicíně

Již v roce 1968 zde vznikla zásluhou tehdejšího primáře MUDr. Jiřího Černého jednotka intenzivní péče, a to jako první na Moravě a třetí v Československu. Jednotka intermediární péče byla zprovozněna v roce 1972. Vliv na úroveň technického vybavení oddělení měla spolupráce s pracovištěm lékařské elektroniky při Městském ústavu národního zdraví v Ostravě.

Toto pracoviště založil v roce 1974 a dlouhá léta vedl náš nynější ředitel – prim. MUDr. František Jurek, který zde se svým týmem inženýrů a techniků sám navrhoval, vyráběl a sestavoval monitorovací systémy i infuzní pumpy pro JIP a stanice intermediární péče.

Mnohé z těchto přístrojů byly posléze průmyslově vyráběny např. v podniku Tesla Valašské Meziříčí. Dále také vynalezl a zavedl metodu měření minutového srdečního výdeje pomocí diluce glukózy. Své kolegy techniky a inženýry vždy důsledně seznamoval s anatomickými a fyziologickými principy lidského organismu, a tím vlastně již tehdy de facto dával vznikat profesím biomedicínských inženýrů a techniků. Teprve v roce 2004 se vydáním zákona č. 96/2004 Sb. a vyhlášky č. 424/2004 Sb. stává biomedicínský inženýr a biomedicínský technik de jure nelékařským zdravotnickým povoláním vedle např. všeobecné sestry, radiologického asistenta nebo klinického psychologa.

Biomedicínský inženýr se po získání specializované způsobilosti nazývá klinický inženýr a je způsobilý vykonávat svou činnost bez odborného dohledu. (Pozn.: Pro účel tohoto článku budeme nadále používat jednotně termín biomedicínský inženýr.)

Spolupráce s biomedicínským inženýrem na pracovišti intervenční kardiologie

Pracoviště intervenční kardiologie při II. interním oddělení MNO se skládá z katetrizačního sálu a kardiostimulačního sálu. Biomedicínský inženýr, který spadá pod oddělení zdravotnické techniky a biomedicínského inženýrství s celonemocniční působností, zde nejen zajišťuje pravidelnou údržbu, technický stav a servis přístrojových zdravotnických prostředků, ale také se zúčastňuje elektrofyziologických vyšetření a složitých intervenčních výkonů. Jeho úkolem je zajistit bezpečné a funkční propojení jednotlivých přístrojů při jejich uvádění do provozu, také pomáhá řešit případné technické problémy při zavádění nových diagnostických a terapeutických výkonů a při jejich provádění zajišťuje jejich hladký průběh po technické stránce.

Z nově zaváděných metod se v poslední době jedná především o intraaortální balonkovou kontrapulzaci. Je to metoda mechanické podpory srdeční činnosti především pro pacienty v kardiogenním šoku, kdy se do aorty zavedený balon synchronně s činností srdce nafukuje a vyfukuje. Nafouknutí balonku inertním plynem (helium) na začátku diastoly zvyšuje intraaortální tlak, čímž se zlepší průtok krve koronárními tepnami, a tím dochází k lepšímu zásobení srdečního svalu kyslíkem a živinami.

Vyfouknutí balonku na počátku systoly má za následek pokles intraaortálního tlaku vlivem úbytku objemu balonu (vakuový efekt), a tím zvýšení srdečního výdeje.

Další novou metodou je intravaskulární ultrazvuk (IVUS), který slouží k průkazu přítomnosti aterosklerózy, změření délky stenózy, změření referenčního segmentu tepny, upřesnění výběru instrumentária, optimalizaci finálního výsledku intervence, zobrazení případné komplikace intervence nebo k určení restenózy ve stentu.

Na kardiostimulačním sále je biomedicínský inženýr přímou součástí týmu

Kardiostimulace je metoda, kdy elektrické impulzy (stimuly) vydávané elektrickým přístrojem nahradí postiženou tvorbu srdečních vzruchů, anebo pomohou překlenout poruchy převodního srdečního systému.

Při náhlých a přechodných bradykardiích se provádí tzv. dočasná kardiostimulace. Cestou kanylace nadkličkové nebo povrchové jugulární žíly, nejlépe při skiaskopickém zobrazení, se zavede elektroda do hrotu pravé komory a připojí se pomocí izolovaného kablíku k externímu kardiostimulátoru. Elektroda se fixuje ke kůži a ošetří se místo vpichu dezinfekcí.

Trvalá kardiostimulace je metoda pro léčbu chronických poruch srdce, především pomalých rytmů. Podle charakteru postižení je do srdeční síně, srdeční komory, resp. obou těchto srdečních dutin zavedena elektroda a v podkličkové oblasti je implantován miniaturní kardiostimulátor.

Výkon se provádí v lokální anestezii na sterilním kardiostimulačním sále. Tým pracovníků tvoří: lékař-kardiolog všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí radiologický asistent klinický (biomedicínský) inženýr

Činnost biomedicínského inženýra během kardiostimulace

U vlastního výkonu implantace kardiostimulátoru biomedicínský inženýr v přípravné fázi zkontroluje a nastaví přístroje před operací, provede zápis EKG před implantací. Během výkonu sleduje EKG a hlásí eventuální anomálie lékaři, po zavedení elektrody lékařem změří a vyhodnotí elektrické parametry implantované elektrody v daném umístění, zdokumentuje naměřené hodnoty. Po implantaci provede zápis EKG, může se spoluúčastnit při programovaní kardiostimulátoru a zajistí vypnutí přístrojů.

Před výkonem… V přípravné fázi mj. zajistí, aby EKG signál byl dostatečně kvalitní pro implantaci, zjistí-li nějaké rušení v EKG průběhu, zanalyzuje jeho zdroj a podnikne kroky k jeho odstranění, případně minimalizaci.

Během výkonu… Sleduje EKG pacienta, hlásí eventuální anomálie, jako např. závažné arytmie a asystolie, a bedlivě dbá, aby při reimplantacích nedošlo k inhibici implantabilního stimulátoru impulzy externího stimulátoru. U implantované elektrody provádí změření a vyhodnocení elektrických parametrů elektrody. K tomu slouží externí kardiostimulátor, v našem případě ICS3000 s integrovaným Implant modulem, příp. ERA300 společnosti Biotronik. Vyhodnocuje se elektrický odpor, napěťový případně proudový stimulační práh, velikost intrakardiálního signálu (IEKG) a kontroluje se, zda stimulační impulzy o amplitudě maximální velikosti nevyvolávají nechtěnou odezvu bránice (záškuby). Elektrofyziologické vyšetření k indikaci kardiostimulátoru, resp. jeho typu prodělávají pacienti předem, nicméně i během výkonu implantace je možnost pacienta z hlediska elektrofyziologie dovyšetřit, resp. ověřit některé výsledky dřívějšího vyšetření, jako jsou zotavné časy nebo atrioventrikulární převodní systém.

Elektrický odpor dává informaci o kontaktu simulační elektrody s endokardem a o stabilitě jejího umístění. Měří se zpravidla při pěti voltech, musí být stabilní v čase a hodnota odpovídat typu elektrody (nízkoresp. vysokoimpedanční elektroda).

Napěťový, resp. proudový stimulační práh je hodnota velikosti napětí, resp. proudu stimulačního impulzu určité doby trvání („šířky“), při níž se dosahuje spolehlivého podráždění (stahu) srdečního svalu. Dává informaci o množství energie nezbytné k vyvolání srdečního stahu. Hodnota musí být stabilní v čase a nezávislá na eventuálních pohybech pacienta, jeho dechové aktivitě, resp. kašli, a to zvláště u síňových elektrod. Je snaha dosáhnout co nejnižších hodnot stimulačních prahů, a tím šetřit vnitřní zdroj energie kardiostimulátoru, čímž se prodlužuje životnost kardiostimulátoru.

Pomocí externího stimulátoru rovněž měří biomedicínský inženýr amplitudu intrakardiálního signálu EKG pacienta a graficky zaznamená nativní, tj. pacientův vlastní IEKG záznam a záznam filtrovaný, tj. takový průběh, který by měl odpovídat IEKG signálu po zpracování ve vstupních elektronických obvodech implantabilního kardiostimulátoru.

Během výkonu je důležitá dobrá komunikace členů týmu, vědomost úkolů, možných rizik a odpovědnosti především u výměn kardiostimulátorů, kde hrozí asystolie u dependentních pacientů a pacientů s velmi pomalou vlastní akcí, případně inhibice implantovaného stimulátoru stimulátorem vnějším.

Závěr

Každý člen implantačního týmu má jedinečnou oblast, za kterou odpovídá, a splu s ostatními se podílí na hladkém průběhu výkonu. Cílem je dosáhnout co nejvyšší kvalitu poskytované péče.


SOUHRN

S rozvojem intervenční kardiologie v posledních létech roste i podíl a složitost přístrojového vybavení těchto pracovišť. Nedílnou součástí pracovnímu týmu se zde stává i biomedicínský (klinický) inženýr, který se podílí na elektrofyziologických vyšetřeních a impulzoterapiích. V Městské nemocnici v Ostravě má tato spolupráce již mnohaletou tradici.

SUMMARY

With the development of interventional cardiology in the recent years there has been increase in special medical technology. A biomedical (clinical) engineer, which takes part in electrophysiological examinations and impulse therapies, has become an integral part of the healthcare team. This has been long true in the City Hospital Ostrava.


O autorovi: Ing. Radomil Sabaš, klinický inženýr Bc. Margita Malíšková, vrchní sestra2 Městská nemocnice Ostrava, Oddělení zdravotnické techniky a biomedicínského inženýrství1 MN Ostrava, II. interní oddělení (kardiovaskulární)2 (radomil.sabas@mnof.cz, margita.maliskova@mnof.cz)

Ohodnoťte tento článek!