Burn-out syndrom čili syndrom vyhoření

Poprvé byl Burn-out syndrom popsán americkým psychoanalytikem Herbertem J. Freudenbergerem v roce 1974. Toto onemocnění je časté u lidí, kteří mají neustálý, náročný a intenzivní kontakt s lidmi a jejichž práce je neadekvátně ohodnocená (nemyšleno pouze finančně).

Postihuje škálu profesí, především lékaře, sestry, učitele, policisty, ale také se může objevit u advokátů, pojišťovacích agentů, sociálních pracovnic a úřednic/úředníků, v armádě.

V poslední době je syndrom vyhoření popisován také u lidí, kteří se doma intenzivně starají o blízkou osobu, v manželství a u těžce nemocných lidí, např. u stavů po amputaci končetin. Kořeny syndromu mohou být také již ve výběru povolání, a to pokud povahové vlastnosti uchazeče neodpovídají požadavkům na vybrané povolání.

Průzkumy ve zdravotnictví ukázaly, že první místa oborů, kde dochází nejvíce k výskytu syndromu vyhoření, zaujímají hospice, onkologická oddělení, JIP, psychiatrie, neurologie, koronární jednotky.

Výskyt syndromu stoupá, protože celkové životní tempo a nároky spolu s většími požadavky výkonnosti se zvyšuje. Dále také dochází ke zvyšování produktivního věku, protože hranice odchodu do důchodu stoupá.

Rizikové faktory pro vznik onemocnění

I. pracovní faktory: patří sem chronický stres, permanentní časový tlak a vysoké emoční napětí (tyto jsou hlavními spouštěči). Stres je vlastně selhání našich adaptačních mechanismů při přizpůsobení se zátěžové situaci. Princip vzniku stresu se dá obrazně popsat ramínky vah, na jedné straně jsou stresory, což jsou situace stresující člověka, na straně druhé salutory, tzn. schopnosti jedince situace řešit.

Pokud jsou ramínka vah v nerovnováze, přichází stres. Řešením je buď ubrat na straně stresorů, tzn. vzdát se nějaké činnosti, převést ji na něho jiného, nebo posílit salutory relaxací odpočinkem, sportem apod. Je nutné se tedy, jako prevenci vzniku syndromu vyhoření, naučit rozpoznávat blížící se stresovou situaci a podniknout „opatření“.

Stres v práci (především ve zdravotnictví) způsobují různí činitelé, pro příklad: * fyzické, chemické a fyzikální jednotky: statické zatížení (operační sály, asistence u lůžka), dynamické (přesuny mezi provozy), zatížení páteře, svalového a kosterního systému, vysoká rizika infekce, narušení spánkového rytmu, nepravidelná strava, kontakt s léky, chemikáliemi, dezinfekcí a radiací apod.

* psychická zátěž: nutnost neustálé pozornosti a sledování stavu, pružné reagování, rychlé rozhodování, vysoké pracovní tempo, improvizace, jsou kladeny vysoké nároky na paměť, zodpovědnost, jsou zde závažné následky v případě omylu, vysoké jsou pracovní a společenské nároky. Sestra je často konfrontována s utrpením, bolestí, smrtí, musí působit bolest (zdravotnické výkony), komunikovat s rodinou.

Mnohdy se stává práce rutinní, s malými viditelnými výsledky, kdy „výdej“ extrémně převažuje nad „příjmem“. Častý je na pracovišti také konflikt rolí, nízké ohodnocení, nutnost dalšího vzdělávání, setkáváme se také s necitlivostí vedení oddělení, organizačními potížemi a nedostatečným využitím kvalifikace.

II. osobní faktory: * nedostatek radosti ze života,* problematický a nespokojený osobní život

III. osobnostní a povahové rysy: * pevná vůle a odhodlanost (tito lidé se neradi vzdávají a prohrávají),* rozhodnost (jsou schopni se rozhodovat rychle, mnohdy i za těch podmínek, nemají-li všechny potřebné informace, proto často chybují),* soběstačnost, nezávislost, sklony k samotářství (raději si veškerou práci udělají sami, dochází k rychlému přetížení),* zhoubná sebedůvěra,* perfekcionismus, pedantství (kdy pro sebe i ostatní „postaví laťku“ příliš vysoko),* vysoká organizovanost a lidé, jenž potřebují mít vše pod kontrolou (jejich život má řád a cíl, nesnášejí chaos, snaží se organizovat vše kolem sebe),* odpor k pravidlům (dělá vše po svém),* pozitivní, optimistický a nadšený postoj, vysoká angažovanost,* cílevědomost (stává se, že si tento člověk určí cíle nereálné, nedosažitelné),* ochota riskovat a záliba v náročných úkolech, značná soutěživost,* lidé žijící jen z úspěchů a lidé, kteří opovrhují selháním svým a druhých, lidé s vysokým entuziasmem, senzitivitou, s neschopností asertivního chování, nevážících si sami sebe,* a nakonec lidé neschopní relaxovat.

Stadia

Nadšení – nultá fáze: Pracující jedinec má velké ideály, vysoce se angažuje, ale výsledky nejsou tak ideální jak by si představoval, dochází k přetěžování.

Stagnace: Stav, kdy se přestávají realizovat představy a cíle, nadšení upadá.

Frustrace: Vzniká negativní postoj k pracovnímu procesu jako celku, projevují se spory v kolektivu, podrážděnost, nesnášenlivost. Toto období je nejlepší k rozpoznání a zamezení dalšího rozvoje syndromu.

Apatie: Projeví se ztrátou zájmů a absolutní ztrátou nadšení a elánu, převládá zklamání.

Syndrom vyhoření: Zde sledujeme soubory příznaků: 1. psychické příznaky: Pocity malé nebo žádné efektivity při nadměrně vyvinuté námaze. Pocity emocionálního vyčerpání, může dojít až k emoční oploštělosti, dále pocity marnosti, vlastní zbytečnosti a neužitečnosti, snížení sebevědomí, absolutní ztráta motivace, úbytek až vymizení veškerých zájmů. Mezi dalšími se projevuje prohlubování negativistického postoje, cynismus a sebelítost, utlumení až vymizení empatie a pozitivních vztahů k okolním lidem. Snížení nebo vymizení aktivity, spontaneity, kreativity, iniciativy. Projevuje se depresivní ladění (nutné rozpoznání od depresivního syndromu), smutek, frustrace, bezvýchodnost, beznaděj, věci pro člověka ztrácejí smysl, může dojít až ke vzniku mikromanických bludů.

2. fyzické příznaky: Sem patří rychlá unavitelnost vedoucí k naprosté celkové únavě, apatie, ochablost. Vegetativní projevy zahrnují bolesti u srdce, arytmie, zažívací a dýchací obtíže. Připojují se bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti ve svalech, celková tenze a může se připojit i zvýšené riziko jakékoli závislosti. Za zmínku stojí také syndrom chronické únavy, který se velice podobá. V příznacích jsou navíc somatické problémy jako subfebrilie, bolesti v krku, citlivost i bolestivost lymfatických uzlin, bolest kosterního svalstva, migrující otoky, bolesti kloubů, světloplachost aj.

3. sociální příznaky: Dochází k omezení kontaktu s okolním světem, a to jak s klienty, tak s kolegy. Je zde útlum sociability, nezájem o hodnocení od ostatních osob, nastávají konfliktní situace, které nevyvolává postižený, ale vznikají v důsledku apatie.

Syndrom vyhoření může být, podle některých studií „infekční“, kdy vzniká lavinová reakce, protože tím, že se projevuje syndrom u jednoho člověka v kolektivu, může být spouštěčem u dalších pracovníků v tomto kolektivu.

Pro vedoucí pracovníky i kolegy, je důležité rozpoznávat stadia u svých zaměstnanců a adekvátně reagovat. U první fáze nadšení být trpělivý, tolerantní, nebát se ocenit, pochválit, dát důvěru, ale také citlivou a přiměřenou kritiku. Zbytek týmu se může „nakazit“ nadšením a připojit se. „Nováčka“ necháme seberealizovat, neodrazujeme jej.

Ve fázi nespokojenosti (stagnace a frustrace) se s kolegou snažíme otevřeně hovořit o jeho pocitech, potřebách. Dobrý tým jej nenechá „padnout“, ale podrží jej. Doporučíme odpočinek, dodáváme impulzy, podporu, ocenění. Ve fázi vyhoření je nutný maximálně individuální přístup, nutno zjistit, co bylo příčinou a řešit ji, zde je ale také na místě pomoc psychologa.

Léčba je psychologická

* deseinsanalýza – existenciální psychoterapie přispívající k pochopení existence postiženého a pomáhá provádět následné nápravy k naplnění existence, naučit se být sám sebou,* logoterapie, která spočívá v nalezení smyslu života, řešení frustrační situace, objevení nových hodnot a přijetí tohoto smyslu,* behaviorální terapie, doplňující – je zaměřena spíše na dílčí problémy, neřeší postatu problému.

Rady ke zvládání stresové situace a zahnání plížícího se syndromu vyhoření

* snažit se chápat věci kolem sebe jako zajímavé, smysluplné,* nebát se změn, považovat je za výzvu (v pozitivním slova smyslu),* v přímém setkání se stresem aktivně hledat řešení problému a smířit se s tím, že stresové situace jsou a budou, naučit se „s tím žít“,* nechat starosti v práci a nenosit si je domů,* upevňovat interpersonální vztahy, navzájem se chválit a pomáhat si,* zharmonizovat rodinné a osobní vztahy,* dodržovat zdravý a aktivní životní styl, „hýčkat“ si své koníčky, umět relaxovat, doplňovat energii, radovat se, „hrát si“,* nepropadat syndromu „pomocníka“, uvědomit si, že každý je zodpovědný sám za sebe, své jednání a práci,* naučit se říkat NE,* stanovit si priority, plán času a dostatečné přestávky,* naučit se vyjadřovat své pocity otevřeně,* najít si emocionální podporu – vrbu, které se můžu svěřit,* nebát se říct si o pomoc, nikdo není neomylný ani vševědoucí,* vyvarovat se negativního myšlení, vždy ho obrátit v pozitivní, opakovat si klady „v čem jsem dobrá, co mi jde, co jsem již dokázala…“,* v krizi zachovávat chladnou hlavu, velkým kladem je asertivní chování,* smířit se s nevyhnutelným a neovlivnitelným – se smrtí.

Jacobsonova progresivní relaxace

Je založena na střídání napětí a relaxace v určitých svalových skupinách, zde je důležité uvědomit si tyto oba stavy. Jde o zatínání a následné povolování skupin svalů, i zde je důležitá kontrola dýchání. Postup je následující: zhluboka se nadechneme, zatneme určitou skupinu svalů, napočítáme do 3 a s výdechem povolíme, opakujeme 2-3krát. Na konci relaxace se zhluboka nadechneme, vydechneme a končíme protažením celého těla.

Meditace klidu

Tento druh meditace představuje techniku navozující fyzické a psychické zklidnění organismu, vyvolává vnitřní klid a vyrovnanost mysli, dále obnovuje životní síly, dodává tělu energii a způsobuje bezmyšlenkový stav prostý emocí. Začátek cvičení je charakterizován určitou strnulostí a nehybností těla, pocitem „otupělosti“, také však vnímáním tepla, jemných vibrací v končetinách a zdánlivým pocitem tíhy těla.

Připravte si prostředí, vypněte telefon, zařiďte, ať vás nikdo neruší. Začínáme polohou vsedě, tureckém sedu nebo vsedě na patách, především v pohodlné poloze pro nás. Začneme sérií hlubokých nádechů a výdechů, po zklidnění dechu začneme po výdechu dělat krátkou pauzu. Vědomou regulací dýchání provádíme první krok ke zklidnění mysli. Pokud se i nadále objevují myšlenky jako rušivé elementy, můžeme si přestavit, jak nám je proud řeky unáší, nebo si je můžeme představit na stole spolu s metličkou, která nám je uklidí. V další fázi vnímejte jen věci kolem sebe (nebe, přírodu, květiny…), a to celou myslí, snažte se potlačit emoce, myšlenky, problémy. Nemyslete na minulost, budoucnost, ale jen na přítomný bezmyšlenkový stav. Po určitém čase můžete oči zavřít a věnovat se „aktivnímu snění“.

Základní relaxační technika

V klidné místnosti s tlumeným světlem si lehneme na tvrdší podložku, nohy natažené, chodidla mírně od sebe, ruce položené od těla, dlaněmi vzhůru.

Můžeme zavřít oči a začneme vnímat první místa, kde se naše pokožka dotýká podložky, v končetinách začínáme cítit příjemnou tíhu, všímáme si také dechu, se kterým do těla proudí životodárná energie, a s odcházejícím výdechem se tělo uvolňuje. Na závěr se zhluboka nadechneme a protáhneme jako při probuzení a pomalu otevřeme oči.

Relaxační technika (před spaním)

Poloha těla stejná jako u výše uvedené základní relaxační techniky. Zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech, hluboce se nadechujte a vydechujte nosem a vnímejte přísun energie do těla, při dýchání používejte břišní svaly. Když dosáhnete rovnoměrného a kontrolovaného rytmu dýchání (zhruba po 8.-10. nádechu), začněte se soustředit na vršek hlavy a uvolněte přítomné napětí v těchto místech, pak přejděte na obličej, krk, ramena, paže, ruce, břicho, stehna, lýtka, chodidla. Při každé části těla proveďte hluboký nádech a výdech, dopřejte si času, kolik potřebujete, nic neuspěchejte.

Odpovíte na vše stoprocentně ANO?

* Mám den volna a na práci si ani nevzpomenu.* Můj rodinný život neovlivňuje moje práce. * Koníčky a zájmy si pěstuji neustále, kvůli práci jsem se ničeho nemusel(a) vzdát. * Víkendy a svátky mám volné, přesčasy v práci nemám.

Pokud jste na jednu nebo dvě otázky odpověděla NE, zamyslete se, zdali není čas bojovat proti možnému rozvíjejícímu se syndromu vyhoření. Sestavte si seznam kladných a záporných vlastností vaší profese.


SOUHRN

Syndrom vyhoření postihuje velkou část populace, je velmi častý a zasluhuje si pozornost. Princip toho syndromu psychologové obrazně přirovnávají k silně hořícímu ohni který živí velká motivace, elán a postupně dochází k jeho dohořívání až uhasnutí, protože jej nemá co živit. Syndrom vyhoření je vlastně druh stresu, emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání nepřinese očekávané výsledky při maximálním, mnohdy až extrémním nasazení jedince.

SUMMARY

Burnout syndrom affects large part of population, it is very common, and it deserves out attention. The mechanism of the syndrome has been described by psychologists as a strong fire that has been fueled by motivation, enthusiasm and as the fuel is depleting, the flames are decreasing and the fire is ceasing. The burnout syndrome is a type of stress, emotional fatigue, frustration and exhaustion that are a consequence of the situation when the relationship, personal goals, lifestyle or occupation do not bring expected results despite of maximal, even extreme effort of the person.


O autorovi: Ivana Snopková, Psychiatrická léčebna, Kroměříž (isnopkova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!