Černý kašel se vrací

Onemocnění černým (dávivým) kašlem se poprvé objevilo ve Francii v roce 1414. Není ovšem pravda, že by toto onemocnění do té doby neexistovalo, ale kvůli jiným vážnějším a častějším onemocněním, jako je mor, lepra, neštovice apod., ustupovalo do pozadí, a proto také historické prameny o černém kašli nemluví.

Již v polovině čtrnáctého století bylo jasné, že onemocnění černým kašlem nelze podceňovat. Od té doby čím dál častěji zaznamenáváme vážná onemocnění způsobená dávivým kašlem, která velmi často skončila smrtí. V roce 1578 došlo v Paříži k velké epidemii, při které zemřelo mnoho malých dětí. Termín „pertussis“, kterým toto onemocnění bylo označeno již v roce 1670, znamená „intenzivní kašel“. I když bylo již dříve známo, že se jedná o kapénkovou nákazu, teprve v roce 1906 odhalil belgický lékař Jules Vincent Bordet jejího původce ve slinách a hlenech nemocného dítěte. Od té doby se vědci a lékaři snažili najít způsob, jak předejít černému kašli. V roce 1912 byly připraveny první očkovací látky, které však byly určeny především k léčbě, a nikoli k prevenci. První úspěšné pokusy očkování dětí, které vedly ke snížení četnosti tohoto onemocnění, začaly v roce 1923. V roce 1958 bylo v České republice zahájeno celoplošné očkování. Výsledkem povinného očkování byl velmi rychlý pokles počtu dětí nakažených tímto onemocněním.

Výskyt černého kašle v současnosti

Počet onemocnění stoupá poslední dvě desetiletí. Vysvětlením, proč je letos více zaznamenaných onemocnění pertusí než v loňském roce, může být kromě jiného pozitivní důsledek edukačních kampaní u odborné veřejnosti, a tudíž častěji prováděné odběry se záchytem agens, protože průběh onemocnění je u dospělých a dospívajících atypický. Tím, že se na pertusi pomýšlí, se i častěji diagnostikuje.(Zdroj: Blechová Z., 2012)

Role sestry v problematice onemocnění černým kašlem

Na jaké dotazy by sestra měla (v rámci své edukační činnosti) znát odpověď? Ze své praxe uvádím nejčastější: Co je černý (dávivý) kašel? Jde o akutní, vysoce nakažlivé infekční onemocnění, které způsobuje Bordetella pertussis. Onemocnění se přenáší kapénkovým způsobem a postihuje čím dál více dospělé osoby. Zdrojem nákazy jsou však děti i dospělí.
Zvláště sestry z ordinací praktických lékařů by si měly všímat, zda u některého z pacientů nepřetrvává kašel a eventuálně další příznaky, které by mohly svědčit pro takto závažné onemocnění.
Jaké jsou projevy dávivého kašle? Onemocnění se zpočátku neliší od běžných katarů horních cest dýchacích. Postižený má obvykle mírně zvýšenou teplotu, rýmu, trpí nechutenstvím a pokašlává. Postupně se mohou dostavit záchvaty typického dráždivého kašle se zajíkáním (někdy nazývaným jako kokrhání), při nichž se postižený dusí, modrá a zvrací. To probíhá převážně bez teplot. Při závažném průběhu se záchvaty objevují téměř nepřetržitě, s vysokou četností v noci. Celkový stav vede k dehydrataci pacienta a těžkému vyčerpání. Většinou tato fáze trvá 3–5 týdnů, a to i při léčbě antibiotiky. Typické záchvaty kašle jsou vyvolány nejen zánětem dýchacích cest, ale i toxinem, který bakterie produkuje. (Zdroj: Blechová Z., 2012) Jak se černý kašel šíří? Černý kašel je vysoce infekční onemocnění, které se šíří blízkým kontaktem. Je nebezpečný pro miminka, která ještě nemají rozvinutý kašlací reflex. Ohrožuje především život dětí do 6 měsíců věku, protože ještě nejsou plně očkovány.
Je vakcína proti černému kašli bezpečná? V České republice se očkuje trojsložkovou vakcínou (Adacel), která obsahuje inaktivované neboli usmrcené bakterie dávivého kašle a další dvě vakcinační složky proti záškrtu a tetanu, které jsou navázány na minerální hliníkový nosič. Očkování je bezpečné.
Jaké jsou nejčastější reakce po očkování? Můžeme potvrdit, že většina našich pacientů neuvádí žádné postvakcinační reakce, pokud se však vyskytnou, jde obvykle jen o mírné nežádoucí účinky: zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu, které rychle odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka apod.
Koho lze očkovat? Základní očkování se provádí v dětském věku. Méně známá je skutečnost, že i dospělí by se však měli nechat přeočkovat minimálně 1krát za život, neboť je prokázáno, že protilátky z očkování běžně v ochranných titrech přetrvávají 8–10 let. Výhodou také je, že očkování lze spojit i s přeočkováním proti tetanu. Dále se přeočkování doporučuje u žen, které plánují těhotenství nebo jsou těsně po porodu, a také pro jejich blízké rodinné kontakty v rámci tzv. cocoon strategie. Přeočkování je též vhodné pro cestovatele. (Zdroj: Blechová Z., 2012) V oblasti organizace spolupráce mezi lékařem a sestrou se jedná především o tyto činnosti: * objednání pacientů k aplikaci očkovací látky mimo akutní ambulanci * sběr základní anamnézy při dodržení zásady individuálního přístupu k pacientům * příprava dokumentace * příprava poučení pacientů o nutnosti setrvání (po aplikaci očkovací látky) pod dohledem lékaře po dobu 30 minut, z důvodu možných nežádoucích reakcí organismu.
Hovoříme-li o materiálním zabezpečení, máme na mysli dostatek a dostupnost jednorázových pomůcek a ostatních pomůcek potřebných ke zjištění aktuálního zdravotního stavu. Jedná se o emitní misky, dezinfekci, rukavice, ústní špachtle, teploměry, injekční jehly, stříkačky, náplast, sterilní čtverce a v neposlední řadě nádoby na infekční odpad a ostré předměty. Dále kontrolujeme exspiraci vakcín, léčiv a léčivých přípravků a nezapomínejme i na objednávku dalších léků (např. ke zvládnutí možných alergických reakcí). Zvláštní pozornost je nutné věnovat také technickému zabezpečení, především skladování vakcín. Lednice, ve kterých jsou vakcíny skladovány, musí být opatřena kalibrovaným teploměrem a zápis o kontrole teploty v lednici musí být prováděn 1krát denně. Existují však i elektronická zařízení, která automaticky kontrolují teplotu v lednici a údaj o skladování je elektronicky zapsán i do zdravotní dokumentace.

Závěr

O tom, že se černý kašel vyskytuje na našem území stále častěji, není nutné dále polemizovat. Důležité je zaujmout přísná preventivní opatření a využít veškeré možnosti k zamezení jeho dalšího šíření. I když každý z nás přistupujeme k ochraně vlastního zdraví jiným způsobem, je nutné si uvědomit, že problematika takto závažného onemocnění je hrozbou nejen pro zdravotnický personál přicházející do kontaktu s nakaženým pacientem, ale také pro veřejnost. Chraňme tedy zdraví své i ostatních dodržováním preventivních opatření, poskytněme dostatek erudovaných informací potřebným a nepodceňujme závažné hrozby.

Souhrn Černý kašel je onemocnění, jehož výskyt vzrostl v České republice v roce 2012 více než dvojnásobně a počet hlášených případů se tak podobal roku 1968. Pertuse neboli černý kašel je vysoce infekční onemocnění, které se šíří blízkým kontaktem. Onemocnění je smrtelné zejména pro miminka, která nemají ještě rozvinutý kašlací reflex, a děti do 6 měsíců věku, protože nejsou ještě plně očkovány. Více než 80 % všech úmrtí na černý kašel je v kojeneckém věku. Hlavním zdrojem nákazy pro kojence jsou jejich rodiče a ostatní příbuzní. Ochránit miminko lze tím, že se nechají očkovat osoby v jeho blízkém okolí. Klíčová slova: očkování, černý kašel, role sestry

Aktuálně: Nepodceňujme černý kašel

Pertuse, dávivý neboli černý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest, vyvolané nejčastěji bakterií Bordetella pertussis. Výskyt tohoto onemocnění byl zásadně omezen zavedením plošného očkování. V posledních letech ale dochází k výraznému nárůstu počtu případů, a to i u očkovaných jedinců, podobně jako jinde ve světě se i u nás onemocnění posunuje směrem do vyšších věkových skupin. K nejrizikovějším skupinám patří kojenci a pacienti s těžkou poruchou imunity. K přenosu nákazy dochází výhradně mezilidským kontaktem, vzdušnou cestou. Uskutečňuje se kapénkami při mluvení, ale zejména při kašli nebo kýchání. Po kontaktu s infikovaným jedincem onemocní 80 až 90 % neočkovaných osob. První známky nemoci se objevují za jeden až dva týdny po nákaze. Vypadají podobně jako běžné nachlazení s rýmou a suchým kašlem, horečka nebývá pravidlem. Toto první stadium nemoci probíhá asi 14 dnů. Poté nastupují charakteristické příznaky, jež se projevují opakovanými záchvaty kašle s kokrhavým nádechem a zvracením po kašli. Během 24 hodin dochází průměrně k 5 až 50 záchvatům kašle, a to častěji v noci. Druhé stadium trvá obvykle 4 týdny. V následujícím období rekonvalescence, které trvá ještě dalších 2 až 6 týdnů, záchvaty kašle pozvolna ustupují. Onemocnění často provází řada komplikací. Ke komplikacím nebo pozdějším následkům onemocnění patří zánět středního ucha, zápal plic, případně i onemocnění mozku. Další komplikace plynou z mechanického tlaku při kašli. Mohou se vyskytnout krvácení do kůže, spojivek i mozku.

Při léčbě černého kašle se používají širokospektrální antibiotika. Včas započatá léčba antibiotiky zkrátí dobu, po kterou je infikovaný jedinec nakažlivý, a zmírní průběh nemoci. Onemocnění však zcela nezabrání. Délka antibiotické léčby je přibližně 14 dnů. V možnosti prevence pertuse hraje nejdůležitější roli očkování. Do povinného kalendáře bylo očkování proti černému kašli zavedeno v roce 1958. Aktuálně se u nás používají pouze acelulární vakcíny. V současné době je očkování zahrnuto v hexavakcíně, která se podává kojencům od 9. týdne života. Je důležité zahájit očkování co nejdříve, protože již první dávka vakcíny chrání dotyčného proti komplikacím nemoci. Děti obdrží tři dávky očkování v prvním roce života, čtvrtou dávku ve druhém roce a přeočkovávají se mezi 5. a 6. rokem věku. Nově od roku 2009 se ještě přeočkovává mezi 10. a 11. rokem věku dítěte. Imunita po prodělané infekci nebo po očkování není celoživotní. Protilátky po prodělané pertusi přetrvávají 4–20 let a po očkování pouze 3–12 let v závislosti na typu vakcíny. U očkovaných ovšem probíhá onemocnění většinou pouze pod obrazem necharakteristického vleklého kašle. K zabezpečení dostatečné hladiny protilátek v dospělosti se doporučuje rovněž přeočkování dospělých osob minimálně jedenkrát za život. Nejvhodnější je využití kombinované vakcíny proti pertusi, záškrtu a tetanu v řádném termínu pro přeočkování proti tetanu. MUDr. Simona Arientová 1. lékařská fakulta UK, Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, Nemocnice Bulovka

O autorovi| Mgr. Alice Strnadová, MBA1, Bc. Lenka Lukášová-Jeřábková2, Mgr. Miluše Kulhavá3 1. LF UK Praha, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, Thomayerova nemocnice – odd. IPP, Praha, předsedkyně sekce primárních sester ČAS1, Thomayerova nemocnice – odd. IPP, Praha2, 1. LF UK Praha, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství3 (alice.strnadova@ftn.cz)

Ohodnoťte tento článek!