Chronická rána a kontinuita péče

Ve svém příspěvku bych se chtěla zaměřit na kontinuitu péče o chronický defekt a chronicky nemocného a zamyslet se nad ní, zhodnotit kvalitu péče, pokud není poskytována kontinuálně, zmínit se o důležitosti spolupráce s terénem, preskripci domácí péče (DP). Dotknout se aktuální problematiky dnešní terciární a terénní péče (povědomí o DP, bariéry DP, její možnosti a úskalí).

SUMMARY
In the article I would like to focus on the continuity of the care of a chronic defect, chronic patient. I will try to evaluate the quality of the care that is not provided continuously, the importance of the cooperation with the terrain, prescription of home care. I also would like to touch the topic of current tertiary and community care (the awareness of home care, barriers to home care, its possibilities and problem areas).

Pracujete s chronicky nemocnými sužovanými kožními defekty? Jste občas bezradní, pokud jde o dostupnost a zachování kontinuity péče? Jste zklamáni, když v boji se základním onemocněním, mikroorganismy či osudem současně bojujete se systémovými překážkami i s nespoluprací profesionálů, kolegů, kteří přece mají stejný zájem a cíl?

Chronická rána je každý defekt, který trvá déle než 4 týdny (při adekvátní terapii). Vzniká obvykle v oblasti poškozené předcházejícím onemocněním, uplatňujícím se v etiologii onemocnění. Podle epidemiologických dat je prevalence ulcerací v populaci civilizovaných zemí 1 až 2 %. Často se jedná nejenom o chronické onemocnění, ale i recidivující s dlouhou dobou hojení, postihující převážnou mírou jedince vyšší věkové kategorie.

Realita péče

Nejsem jediná, kdo během své praxe u lůžka a v ambulantní sféře řeší situaci, kam umístit klienta s chronickým defektem po hospitalizaci, kdo se setkává po čase s klientem, který se však vrací v daleko horším stavu. Nejčastěji z domova, ze spádové ambulance, nemocniční ambulance a LDN. Na vině je kromě samotného základního onemocnění nedostatečná péče během ambulantních návštěv a nesoulad jednotlivých pracovišť v lokální i celkové léčbě. (obr. 1)

Proč?

1. Prý se má klient starat sám! Často bývá klient kárán, že se o defekt sám nebo s rodinou nestará, jak má. V tu chvíli se stydím za nás profesionály, protože chyby se dopouštíme i my sami: nepochopením a neobsáhnutím klienta v holistickém a komplexním pojetí. Na to, že i on má multifaktoriální potřeby a omezení, kvůli kterým není schopen naplnit naše požadavky. Navíc jak by on – laik – mohl nahradit péči odborníka – diplomované sestry či lékaře. Neříkám, že by se neměl starat. Jistěže ano. Má dodržovat naše doporučení (hygienická opatření, dietní a pohybový režim, odlehčení končetiny…), užívat řádně medikaci apod.

2. Zapomínám a každý se stará o svoje! Je jen málo center a pracovišť, která si zaslouží pochvalu. Těch, kteří vědí, co dělá pravá a co levá ruka. Zapomíná se na člověka, který mnohdy netuší, na co má nárok, kdo mu je schopen zajistit materiál, kompenzační pomůcky, léky… A tak se z nemocného stává maratonec po jednotlivých ambulancích, které spolu nekooperují a více či méně si přehazují jak kompetence a povinnosti, tak i nemocného. Tímto prodražují i poskytovanou péči.

Zapomínáme: na vzdělávání jako rozšiřování obzoru a poznání, nejen jako specializaci ve svém oboru. Že je třeba kontrolovat kvalitu péče. Vnímat zpětnou vazbu reflektovanou klientem. Stále se hovoří o multidisciplinárním způsobu léčby onemocnění. Ale často jen hovoří. Zapomínáme na to, že máme k dispozici i kvalitní ambulance, centra pro léčbu chronických ran, podiatrická centra, agentury domácí péče (ADP). Že existuje širší horizont poskytovatelů péče než jen nemocnice, obvodní lékaři, DD, hospice, LDN.

Pravdou také je, že jsme často nuceni zapomenout na kvalitu, protože stávající pracoviště a systém péče nejsou schopny uspokojit poptávku – počet nemocných v daných krajích. Navíc kvantita se lépe platí. Také prý chybí spojník těchto zařízení, komunikační kanál, který by je zaštítil a zaručil komplexnost, kvalitu péče i spolupráci. Ano i ne. Všechno je o lidech.

Jak by měla nebo mohla péče vypadat?

Ideálem je multidisciplinární péče. (obr. 2) A jak toho dosáhnout? Nelhat. Dát jasně najevo a lobbovat za kvalitu. Nejen v oblastech apolitických. Dát přednost spolupráci před svou vlastní odborností (nelhat si do vlastní kapsy). Spočítat si a srovnat skutečnou cenu a kvalitu poskytované péče s náklady za preskripci. V dlouhodobém horizontu. Srovnat ceny poskytované lokální terapie a adekvátní péče v širším horizontu (klasická obvazová metoda versus hydroterapie). Spolupracovat a komunikovat s terénní péčí (kvalitními ADP), která je zcela jistě levnější než hospitalizace. Nelhat o finanční náročnosti terénní péče, neslučovat sociální služby s kvalitní ošetřovatelskou péčí. Nepodporovat a distancovat se od lékařů, kteří odmítají předepisovat domácí péči. I ve zdravotnictví platí, že neznalost neomlouvá. Kvalitní péče je dostupná, pokud o ní víme. A v neposlední řadě sledovat kvalitu života pacienta.

Závěr

To, že tento systém funguje (i když stojí hodně úsilí), že je podstatnou částí v léčbě, co vše vyžaduje, kde a jak začít, vychází z vlastní zkušenosti z práce v podologické ambulanci, lůžkové části chirurgické kliniky a ze spolupráce s ADP. V současnosti spolupracujeme a společně hledáme cestu ve výše uvedeném „systému“ tak, abychom mohli poskytovat kvalitní, adekvátní, nejmodernější, komplexní, skutečně holistickou i všestranně finančně výhodnou péči. Doufáme, že při všeobecné akceptaci všemi zúčastněnými (ADP, obvodní lékaři, pojišťovny, nemocnice) budou předběžné výsledky tohoto projektu známy během prvního pololetí roku 2009.


LITERATURA

http://www.cslr.cz/informace-pro-praxi/doporucene-lecebne-postupy.php


O autorovi: Silvie Porubová, DiS. Chirurgická klinika, FN Ostrava (Porubova.S@seznam.cz)

Chronická rána a kontinuita péče
Ohodnoťte tento článek!