Chronicky nemocný – domácí a ústavní péče

Chronicky nemocného předpokládáme spíše ve věku geriatrickém, ale není tomu vždy tak. Chronicky nemocný může být i pacient mladší. Zamyšlení nad domácí a ústavní péčí věnuji ale geriatrickému pacientovi.

Chronicky nemocný – domácí
a ústavní péče

SUMMARY We usually think that a chronically ill person must be a senior but it is not always so. Even younger patients may have chronic illnesses. In my article I will address home and institutional care of a geriatric patient.

Starých a velmi starých lidí významně přibývá a bude přibývat. V současnosti je geriatrický pacient spojen s péčí ošetřovatelskou, sociální a dlouhodobou ústavní péčí.

Geriatrie by se měla ujímat především seniorů, jejichž zdravotní problémy, přesahující hranice zodpovědnosti a praktických možností všeobecného lékaře, nevyžadují v danou chvíli specializované služby jiného oboru (kardiologie, nefrologie, intenzivní péče apod.). Geriatrická péče je diferencovaná a zahrnuje složku akutní i následnou, paliativní i preventivní, ambulantní i lůžkovou. (Kalvach et al. 2008).

Jaké má chronicky nemocný možnosti

Chronicky nemocný má možnost využít domácí zdravotní péči, kterou zpravidla doporučí ošetřující lékař po ukončení hospitalizace a je indikovaná praktickým lékařem. Tuto péči vykonávají různé společnosti nebo neziskové organizace v rozsahu, jaký určí praktický lékař a uhradí pojišťovny. Denní stacionář poskytuje seniorovi zdravotní, sociální, eventuálně rehabilitační péči. Pečovatelská služba zajistí obědy, pomůže s úklidem. Další pomocí může být osobní asistence, podpora pečujících rodin či komunitní centra. Druhou možností je ústavní péče, tj. LDN, nemocnice následné péče, domovy důchodců, ústavy sociální péče, hospice.

Mezi těmito vyjmenovanými institucemi by měla být úzká provázanost, která v současné době v mnoha případech nefunguje tak, jak by bylo žádoucí. Dlouhé termíny pro umísťování seniorů do ústavů sociální péče prodražují zdravotnickou péči. Tedy prodražuje se zejména zdravotním pojišťovnám, které péči hradí. Péči v sociálních zařízeních si hradí klient sám s pomocí sociálních příspěvků, které mu přiznává sociální odbor v místě bydliště.

Která péče je pro klienta ta nejlepší?

V léčebně pro dlouhodobě nemocné zdravotníci dobře rozumějí problémům seniora. Personál má většinou vyšší věkový průměr, takže potřeby seniora dovede i vycítit. Léčebna má interní lékaře nebo geriatry (těch je ovšem méně než šafránu) a k dispozici další konziliární lékařské služby, rehabilitační péči. Klient má lékařskou a ošetřovatelskou péči 24 hodin denně. V LDN působí i sestry-specialistky na hojení chronických ran a dekubitů. Klient má možnost výměny plen podle potřeby, převlečení čistého prádla, podání tekutin.

Možnost osprchování vleže, objednání pedikúry, holiče. V nemocnici je k dispozici společenská místnost, kde se mohou pacienti scházet. Nemocnice je bezpečná -častější dohled, postranice u lůžek, madla, protiskluzové podložky, sedačky v koupelně, nulová šance ublížit si v kuchyni, kde vzniká nejvíce úrazů. Možnost návštěv je každodenní a podle potřeby i do večerních hodin, případně jsou dostupné návštěvy duchovního, dobrovolníků nebo canisterapeutů se psy. Každá změna zdravotního stavu je v krátké době, a tudíž včas podchycena a řešena. Je to ovšem ústavní péče, která domov nenahradí.

Domácí péče se odehrává v domově klienta nebo jeho rodiny. V případě ležícího klienta bývá výhodou, když má pořízeno polohovací lůžko, ideálně přístupné ze dvou stran. V domácí péči by měla mít ošetřující sestra, která má klienta v péči, vysokou erudici a hlásit lékaři nebo přes svého nadřízeného změny zdravotního stavu nebo stížnosti klienta. Nevýhody domácí péče jsou v tom, že domácnost je nebezpečná v kuchyni, koupelně, při používání elektrospotřebičů. Může také dojít k chybě při dávkování nebo k záměně léků.

Při náhlé změně zdravotního stavu nemusí být tato včas zaznamenána… když je klient sám a nemůže si pomoc přivolat. Nemá každodenní kontakt s lékařem a dalšími lidmi. Návštěva sestry je krátká. Sestra má těžší podmínky – např. použije nevhodný materiál na ránu, protože vhodný nemá s sebou, nemůže klientovi věnovat tolik času, kolik by skutečně potřeboval. U ležícího nemůže provést hygienickou péči ve sprše. Není dostatečná supervize nadřízených ošetřujících sester. Jediná možná supervize je výměna ošetřujících sester. Jednoznačnou výhodou je domácí prostředí.

Závěr

Zda je lepší domácí, či ústavní péče lze jen těžko říci. Vždycky bude na prvním místě blaho klienta. Pokud je šťastný v kruhu své rodiny, pak bude nejlépe, aby zůstal doma i za cenu méně kvalitní péče. Záleží na tom, jak závažný je jeho zdravotní stav, zda klient bydlí sám, nebo zda je rodina ochotna a schopna participovat na péči. Ideální stav nastane při provázané péči, kdy klient projde různými pečujícími institucemi s optimálně vynaloženými náklady a nezbytně nutnou hospitalizační dobou a je propuštěn, schopen sebepéče, domů.


O autorovii: Bc. Zdenka Baumanová, Vrchní sestra LDN FN Královské Vinohrady, Praha (Baumanova3@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!