Chronicky nemocný v ústavní péči

13. 1. 2009 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Osobnost nemocného a jeho sociální situace hraje velmi důležitou roli při přizpůsobení se chorobě, která může být různě závažná, mít různou prognózu a náročnost léčby.


SUMMARY

Patient’s personality as well as his social situation can play an important role in coping with a disease which can have various severity, prognosis and treatment complexity.

Být zdravý představuje významnou životní hodnotu. Jsme-li zdraví, sneseme většinou snadno i větší fyzickou zátěž a nepohodu, dokážeme vydržet určitou dobu bez jídla, bez odpočinku a spánku. Jsme-li zdraví, nejsme omezováni v nejrůznějších aktivitách, které nám přinášejí uspokojení a radost. S věkem sice nastupují různé problémy, ale jestliže významně nezasahují do běhu života, většinou je člověk akceptuje jako normální součást životní cesty.

Nemoc, která svým průběhem nebo ve svých důsledcích významněji snižuje kvalitu života, je bezpochyby náročnou, nebo jinak řečeno, svízelnou životní situací. Takovouto situací může být například chronické onemocnění, které nemocného omezuje v jeho aktivitách, případně ho ohrožuje nepříznivou prognózou, stejně jako onemocnění, která postihují intimní části těla, dále onemocnění, která jsou dosud považována za,,nevyléčitelná“, chirurgické výkony, zdravotní postižení s omezením hybnosti či ztráta některého smyslu.

Specifika péče o chronicky nemocné

Mezi chronická onemocnění výrazněji ovlivňující kvalitu života, spojovaná s nepříznivou prognózou, výhledově s úbytkem životních sil, postupující bezmocností tělesnou nebo duševní, strádáním a blízkostí smrti, patří ICHS, CMP, skleróza multiplex, onemocnění postihující tkáně CNS (např. Alzheimerova choroba), progredující onemocnění ledvin, nádorová onemocnění a další. Akutní fáze těchto chorob jsou kontraindikací pro pobyt v našem domově důchodců, proto se zaměření textu na psychologickou problematiku vztahuje k těm uživatelům, resp. pacientům, u nichž pouhé udržení remise (vymizení obtíží) a stabilizování procesu může být personálem, uživatelem, rodinnými příslušníky hodnoceno jako úspěch.

Role dobré sestry je v těchto případech obtížnější -často se stává důvěrníkem nemocného v situacích, v nichž mu nemůže pomoci přímo, ale stává se mu oporou a pomáhá mu přenést se přes tíživá období, nenechává ho osamoceného s jeho úzkostí a strachem, depresivním laděním nebo rezignací.

Těmto lidem chybí perspektiva uzdravení. Jsou postaveni do situace, kdy dochází střídavě k časově ohraničeným remisím a následnému znovuupadnutí do další, často zhoršené fáze nemoci (relaps). Proto je důležité, zvláště v jednotlivých zhoršujících se fázích, brát v úvahu motivační změny, ke kterým dochází, a tomu přizpůsobit i způsob psychologické podpory a péče.

Víme, že může dojít ke snížení potřeby stimulace ve smyslu omezení preference novosti a rozmanitosti podnětů, kdy uživatel dává přednost věcem, které zná, a které jej nezahlcují a nevyčerpávají. Podněty nové, neznámé, příliš intenzivní v něm vyvolávají negativní reakci, stažení do ústraní a odmítání, bez ohledu na typ podnětu. V této situaci je brán ohled na přání nemocného uživatele ze strany personálu.

Dojde-li k selhání některých somatických funkcí (např. vyprazdňování, poruchy trávení), vede to k navrácení na úroveň dřívější potřeby citového vztahu, bezpečí a závislosti. Zde se projeví správná role dobré sestry, která vnímá zvýšenou touhu po citové odezvě a pozornosti nejen z její strany, ale i ze strany rodiny. Potřeba sociálního kontaktu, který slouží jako obrana před úzkostí a strachem, je vyjádřena přáním smysluplného slova a ne pouze profesionálním zaobíráním. Osobní vazba na někoho z ošetřujícího týmu je pro uživatele velmi důležitá. Osvědčuje se,,přidělit“ uživatele sestře, zvláště kvůli pocitu nemocného, že má v domově důchodc,,svého člověka“.

Nemocný uživatel potřebuje najít smysl toho, čím žije. Učí se hledat životní styl vyhovující současným podmínkám, který by akceptoval jako přijatelný a který by zvládl. S nemocným uživatelem hledáme tvorbu konkrétního životního plánu (co dělat), hledáme a zvažujeme překážky, zdroje a schopnosti pro to, jak zvládat daný druh těžkostí. Pomáháme mu při konstituování změněné identity v nemoci, protože mnoho pozitivního ztrácí (většinu rolí) a málo získává.

Důležité je:

* respektování intimity, * vyslechnutí názorů uživatele, * potřeba identity, * potřeba neztratit lidskou důstojnost, * podporování snahy o získání co největší nezávislosti a soběstačnosti, * napomáhání rozvoji nově pojatých aktivit, které dávají uživateli možnost nového sebepojetí a smyslu života.

To vše je důležité při práci s uživateli této skupiny v souvislosti s pobytem v zařízení.

Demence

Přestože demence nepatří mezi obvyklé diagnózy cílové skupiny uživatelů v našem zařízení, často se s touto diagnózou v pokročilém věku setkáváme. Roztroušená skleróza - kde se v raném stadiu objevuje deprese a v pozdějším stadiu naopak euforie -je také provázena zhoršováním paměti, dostavuje se demence.

Při demenci dochází ke zhoršení kognitivních funkcí - paměť, myšlení, orientace, chápání, uvažování, schopnost učení, řeči a úsudku. Vědomí není zastřené, zhoršená je kontrola emocí a sociálního chování. Denní program pro tyto klienty připravujeme tak, aby pravidelné schéma činností usnadňovalo časovou i prostorovou orientaci. Pacient se stařeckou demencí by měl pobývat v prostředí s pravidelnou a přiměřenou sociální stimulací, aby byla pokud možno maximálně vytížena jeho duševní kapacita. Měl by mít možnost sledovat denní tisk a televizi a věnovat se relaxačním aktivitám. Úkony denní činnosti provádíme v pravidelném čase.

Snažíme se, aby uživatel měl pocit podpory z naší strany, aby věděl, že jeho nemoc tolerujeme, protože jeho sebevědomí je často silně podlomené. Demence bývá provázena úzkostí, někdy nespavostí a depresemi, se kterými se musí vyrovnávat.


Hana Bošková, vedoucí zdravotního úseku, Domov důchodců Obora - Chomutice (boskova.hana@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?