Čím je regulováno povolání sester a porodních asistentek?

Některá povolání jsou velmi náročná na odborné znalosti, jejich výkon je spojen s možností ohrožení zdraví a životů jiných lidí, a proto je nemůže vykonávat kdokoliv. Ve zdravotnictví je to profese lékaře, lékárníka, sestry a porodní asistentky. Kompetentní orgány na národní i mezinárodní úrovni (např. ministerstva zdravotnictví, Rada Evropy) tato povolání přísně kontrolují stanovením zákonných a podzákonných norem, kterými je regulují – proto tedy název regulovaná povolání…

Něco o pojmech

Co znamená „regulované“ nebo „chráněné“ povolání? V poslední době se stále častěji hovoří – zejména v souvislosti s přípravou nové zdravotnické legislativy – o tzv. regulovaných a „chráněných“ povoláních, aniž by bylo dokonce i těm, kteří těmito termíny rádi zdobí svá prohlášení, jasné, co znamenají.

Pokusme se je objasnit

Některá povolání jsou velmi náročná na odborné znalosti, jejich výkon je spojen s možností ohrožení zdraví a životů jiných lidí, a proto je nemůže vykonávat kdokoliv. Ve zdravotnictví je to profese lékaře, lékárníka, sestry a porodní asistentky. Kompetentní orgány na národní i mezinárodní úrovni (např. ministerstva zdravotnictví, Rada Evropy) tato povolání přísně kontrolují stanovením zákonných a podzákonných norem, kterými je regulují – proto tedy název regulovaná povolání. Termín „chráněná“ povolání patří do oblasti invalidních spoluobčanů – chráněná pracoviště, zaměstnání atd. Do zdravotnického jazyka se zřejmě dostal omylem při nekvalitním překladu, a proto ho nepoužívejme.

Charakteristika regulovaných povolání

Regulace uvedených povolání je dána stanovením některých závazných kritérií – stanovených v zákonných a podzákonných normách, která musí člověk, vykonávající profesi, splnit. Týkají se:

– Oprávnění k výkonu povolání. Zákon určuje, jak musí být člověk k povolání vzdělán – v řadě zemí je celé ošetřovatelství ošetřeno samostatným zákonem.

– Celoživotního vzdělávání. Týká se toho, jak člověk během profesního života udržuje svoji odbornost. Celoživotní vzdělávání pracovníků v regulovaných profesích je sledováno a cyklicky kontrolováno zpravidla systémem centrální registrace.

– Odborné náplně práce. Zákonné a podzákonné normy určují, za jakých podmínek je odborný pracovník oprávněn provádět odborné činnosti.

Jak je regulace povolání sestry prováděna u nás?

V současné době je u nás regulace povolání sestry a porodní asistentky určována jednak na národní úrovni ministerstvem zdravotnictví, jednak se vstupem ČR do EU také na mezinárodní úrovni Radou Evropy. Na národní úrovni se regulované povolání sestry a porodní asistentky v současné době řídí následujícími normami:

– Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů

– Vyhláška č. 77/1981, o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví

– Směrnice č. 10, o náplni činností SZP, NZP a PZP, Věstník MZ ČSSR z roku 1986

– Koncepce ošetřovatelství. Věstník MZ ČR č. 6/1998 definuje obor, pracovníky, vzdělávání, řízení, výzkum a směry vývoje oboru.

– Připravená, ale do norem zatím nezapracovaná metodika centrální registrace sester a porodních asistentek předaná odboru ošetřovatelství. (MZ ČR, listopad 2000).

Situace na národní české úrovni je poněkud smutná, jak ukazuje věk současných zákonných a podzákonných norem. A to se vbrzku chystáme na vstup do Evropské unie, v níž budeme muset mimo jiné také v regulovaných profesích přijmout normy nadnárodní.

Co bychom měli vědět o Evropské unii

EU vznikla 25. března 1957, kdy Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Francie, Itálie a Německo podepsaly Římskou smlouvu (Treaty of Rome). Cílem smlouvy bylo zajištění míru, vytvoření sjednocené Evropy bez mezinárodních bariér, která umožní volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu a současně umožní rozšíření obchodu a spravedlivé soutěže. Svoboda pohybu je základem veškerých aktivit EU.

EU sdružuje 15 členských států. Jsou to: Belgie, Nizozemí, Dánsko, Portugalsko, Finsko, Rakousko, Francie, Řecko, Irsko, Španělsko, Itálie, Švédsko, Lucembursko, Velká Británie, Německo.

Evropská ekonomická oblast (Europen Economic Area – EEA)

Evropská ekonomická oblast byla založena 21. října 1991 a začala pracovat od 1. ledna 1993. Zahrnuje všechny členské státy EU a země evropského volného obchodu (Europen Free Trade Association – EFTA). Cílem je posílit obchod a ekonomické vztahy mezi EU a členy EFTA. Členské státy EFTA jsou dnes Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Jsou srovnatelné s členy EU, protože členské státy EFTA rovněž umožňují svobodný obchod a investování a právo na práci a život. Smlouva zaručuje svobodu pohybu sester a porodních asistentek v Evropské ekonomické oblasti a jejím prostřednictvím také vzájemné uznávání diplomů a další profesní kvalifikace odpovídající legislativě Unie.

Akt o jednotné Evropě a Smlouva o EU

Během roku 1980 začaly práce na revizi římské dohody a reformě institucí, které byly díky ní vytvořeny. Vyústily v podepsání Svobodného evropského zákona (SEA), který byl podepsán 12. února 1986 a začal platit od července 1987. Účelem SEA bylo vytvořit do 31. prosince 1992 pokrokový sjednocený evropský trh a zajistit naprostou volnost pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. V prosinci 1991 vedoucí evropští představitelé vypracovali a doporučili sérii dodatků k Římské dohodě, které se vztahovaly k politické a monetární unii. To vyústilo ve Smlouvu o EU a ekonomické a monetární unii, která byla podepsána v Maastrichtu v Nizozemí. Dohoda rozšířila existující odpovědnost evropského společenství v některých oblastech, jako je např. veřejné zdraví obyvatel.

Rada Evropy (The European Council)

Podle Římské smlouvy byly vytvořeny čtyři hlavní instituce EU:

– Rada Evropy (The European Council)

– Evropský parlament (The European Parlament)

– Evropská komise (The European Commission)

– Soudní dvůr (Court of Justice).

Rada Evropy je nejvýznamnější těleso, které v EU vydává zásadní rozhodnutí, vycházející ve všech oblastech z politiky EU a určuje pravidla jednání EU. Je 15členná, složená ze zástupců členských států (každý stát má 1 zástupce). Rada schvaluje dodatky k materiálům, přijímá nebo odmítá opatření navržená Evropskou komisí. Předsednictví v Radě rotuje – v čele se abecedně střídají po 6 měsících zástupci jednotlivých členských států. Předsedající stát nebo příslušný ministr řídí každé zasedání. Předsednictví může ovlivňovat agendu Rady, protože státy mají samozřejmě rozdílné postoje a priority.

Evropský parlament

Evropský parlament má 626 členů (MEPs), počet zástupců jednotlivých států se řídí počtem obyvatel. Od roku 1979 jsou poslanci přímo voleni. V parlamentu se poslanci seskupují spíše podle politické orientace než podle národností. Úkolem Evropského parlamentu je poskytovat různorodé názory na materiály vypracované Radou a Komisí. Ty zase mohou monitorovat otázky vycházející z jednání parlamentu.

Evropská komise

Evropská komise má 22 členů, po dvou z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie a po jednom z dalších členských států. Úlohou komise je vykonávat politiku vycházející z Římské smlouvy a dohlížet na realizaci Svobodného evropského zákona a rozhodnutí Rady. Komise také iniciuje tvorbu legislativních opatření, která předkládá Radě a parlamentu, účastní se tvorby různých opatření, která jsou projednávána těmito institucemi, a usiluje o jejich zapracování do příslušných nařízení a směrnic. Pro některé oblasti je Komise oprávněna vydávat vlastní nařízení nezávisle na Radě a parlamentu.

Směrnice, doporučení a názory

Rada a Komise vypracovávají nařízení (regulations), vydávají směrnice (directives), rozhodnutí (decisions), doporučení (recommendations) a prezentují určité názory (opinions).

Nařízení aplikují všechny členské státy, a v případě konfliktu má nařízení EU přednost před národní legislativou.

Směrnice určují cíle a principy opatření, která pak národní parlamenty aplikují ve vlastní nové legislativě. Rozhodnutí jsou zavazující ve své celistvosti pro ty, komu jsou určena – mohou to být státy, společnosti (companies) nebo jednotlivci.

Doporučení a názory nemají žádnou závaznou sílu, ale představují určité stanovisko instituce, která je vydává.

Evropské směrnice

Jsou to pravidla vydaná Radou Evropy nebo Evropskou komisí, vycházející z cílů a principů EU, která vedou národní parlamenty k formulaci a aplikaci opatření na národní úrovni. Některých profesí se týkají sektorální direktivy. Určují podstatu, minimální obsah a délku kvalifikačního programu, který vzájemně akceptují všechny členské státy.

Obecné sektorální směrnice: Všeobecný systém uznání odborné kvalifikace je zakotven ve 2 směrnicích, které jsou založeny na předpokladu, že jakýkoliv profesionál, který je plně kvalifikován v jednom členském státě, má právo pracovat ve stejné profesi v jiném členském státě.

Podle Směrnice 89 (48) EEC o všeobecném systému uznávání diplomů vyššího vzdělání lze uznat v rámci EU kvalifikaci sestře, pokud má diplom (vysvědčení), čili získala kvalifikaci na vyšším typu ošetřovatelské školy v nejméně tříletém studiu, které jí umožňuje pokračovat v bakalářském studiu ošetřovatelství na univerzitě.

Směrnice 92 (51) EEC o druhém všeobecném systému uznávání profesního vzdělávání požaduje doplnit dosažení profesní kvalifikace a výcvik, pokud je poskytován nižším typem školy a je kratší než 3 roky. Tyto směrnice také určují, že pokud kvalifikace odpovídá daným kritériím, musí být v další členské zemi uznána do 4 měsíců.

Kompetentní autorita

Instituce nebo organizace, která je zmocněna evropským právem a má tak specifickou regulativní funkci v členském státu. V případě ošetřovatelství a porodní asistence je touto autoritou instituce, která vydává sestrám a porodním asistentkám dokumenty o jejich kvalifikaci, jež jim umožňují volný pohyb.

Požadavky EU na vzdělávání sester

Směrnice se týkají všech členských států EU a EFTA, které postupně musí harmonizovat své vzdělávací a výcvikové programy pro sestry s požadavky EU. Základní je European Agreement on the Instruction and Education of Nurses No. 59 (Evropská dohoda č. 59 z 25. října 1967). Další požadavky jsou zahrnuty především v těchto směrnicích:

– 77 (452) EEC o vzájemném uznávání diplomů o kvalifikaci sester

– 77 (453) EEC o koordinaci předpisů o činnosti sester

– 89 (594) EEC o dodatcích k dohodě

– 89 (595) EEC o dodatcích k dohodě.

Požadavky týkající se vzdělávání porodních asistentek pro schválení Radou Evropy nebo komisí připravuje Advisory Committee on the Training of Nurses (ACTN – Výbor dohlížející na vzdělávání porodních asistentek). ACTM je výbor Evropské komise vytvořený v roce 1979, který Komisi dodává materiály. Materiály vycházejí ze směrnic EU pro sestry.

Sestry podle směrnic mohou pracovat v EU, pokud získaly kvalifikaci (předregistrační přípravu), která odpovídá obecným směrnicím EU, a jsou registrovanými sestrami.

Minimální požadavky EU na předregistrační program

Musí být alespoň tříletý nebo musí obsahovat alespoň 4600 studijních hodin.

– V obsahu je rovnováha mezi teorií a praxí, přičemž teoretická výuka zabírá nejméně jednu třetinu studia a praxe nejméně jednu polovinu.

– Zahrnuje klinickou/praktickou zkušenost v základních a specializovaných oborech interny, chirurgie, péče o děti a pediatrie, péče o ženu, mentálního zdraví a psychiatrie, péče o starší populaci a geriatrie a zkušenost v domácí péči.

Požadavky EU na porodní asistentky

Směrnice se týkají všech členských států EU a EFTA, které postupně musí harmonizovat své vzdělávací a výcvikové programy pro porodní asistentky s požadavky EU. Jsou obsaženy ve směrnicích:

– 80 (154) EEC o vzájemném uznávání diplomů o kvalifikaci porodních asistentek

– 80 (155) EEC o koordinaci předpisů o činnosti sester

– 89 (594) EEC o dodatcích.

Požadavky týkající se vzdělávání porodních asistentek připravuje pro schválení Radou Evropy nebo Komisí Advisory Committee on the Training of Midwifes (ACTM Výbor dohlížející na vzdělávání porodních asistentek). ACTM je výbor Evropské komise vytvořený v r. 1984. Materiály vycházejí ze směrnic EU pro porodní asistentky.

Porodní asistentky podle směrnic mohou pracovat v EU, pokud získaly kvalifikaci (předregistrační přípravu), která odpovídá obecným směrnicím, a jsou registrovanými porodními asistentkami. Program předregistrační přípravy, kterou získávají kvalifikací, musí zahrnovat následující principy předregistrační přípravy:

Veškerá příprava je zaměřena na obsah a aplikaci porodní asistence v průběhu celého vzdělávacího programu.

– Učitelé porodní asistence vkládají do učebních osnov průběžně také prvky managementu.

– Umožnit studentce porodní asistence splnit jednotné požadavky na splnění klinické praxe, které jsou vyjádřeny ve Směrnici 80 (155) EEC:

– Sledovat těhotné ženy a provést nejméně 100 prenatálních vyšetření.

– Dohlížet a pečovat nejméně o 40 rodících žen.

– Studentka musí vést osobně nejméně 40 samostatných porodů.

– Aktivně se účastnit zahájení kojení – pokud to není možné, praxe musí být provedena v simulované situaci.

– Provedení epiziotomie a příprava k šití. Zahrnuje teoretickou průpravu a klinickou praxi. Do praxe patří ošetření po epiziotomii a jednoduché perineální natržení. Může to být rovněž simulováno, pokud je to nezbytné.

– Supervize 40 žen s rizikovým těhotenstvím, porodem nebo postnatálním obdobím.

– Supervize a péče včetně vyšetření nejméně 100 žen v postnatálním obdodí a zdravých novorozenců.

– Pozorování a péče o novorozence vyžadující speciální péči včetně předčasně narozených, přenošených, nemocných novorozenců a novorozenců s nízkou porodní váhou.

– Péče o ženy ohrožené patologickými stavy v gynekologii a porodnictví.

– Účast v péči o ženy s interním a chirurgickým onemocněním – zahrnuje teorii i klinickou praxi.

Regulace v celoživotním vzdělávání

V regulovaných povoláních je třeba rovněž zajistit, aby příslušní profesionálové, tedy i sestry a porodní asistentky, udržovali svoji vysokou odbornost celoživotně. I v této oblasti existují určité národní a mezinárodní standardy a doporučení. EU a Světová zdravotnická organizace pokládají za nejvhodnější nejlépe povinnou registraci sester v jednotlivých zemích, o jejímž významu a fázi připravenosti jsme psali již v Sestře č. 8 z roku 2000.

V současných materiálech WHO se již také vzdělávání sester dělí výhradně na předregistrační, tj. kvalifikační, a postregistrační, tj. celoživotní. Místo názvu sestra 1. úrovně (u nás sestra typu A) doporučují užívat termín registrovaná sestra jako jediné označení pro kvalifikovanou sestru v regulované profesi a pro ostatní pracovníky se zavádějí jiné názvy, např. zdravotnický asistent.

Teprve až se u nás podaří transformace zákonných a podzákonných norem týkajících se vzdělávání sester a porodních asistentek akceptujících EU a jednoznačně v nich vymezíme jejich kompetence, pracovní náplně a míru odpovědnosti, teprve až spustíme centrální registraci sester a porodních asistentek, můžeme tuto profesi označovat jako regulovanou i u nás.

Fota archív redakce

Ohodnoťte tento článek!