Co dělat, když cítíme hněv

Mnohdy si sestry zapálí cigaretu, když se rozčílí nebo cítí hněv. Nabízíme vám tucet rad, jak ho potlačit zdravěji a lépe se mu vyhnout.

1. Mluvte o problému jen tehdy, je-li pro vás důležitý. Nemusíme totiž řešit každou nepatrnou nespravedlivost nebo maličkost, která nás podráždí. Nechat něco prostě být může být známkou zralosti.

2. Nejednejte, dokud jste ještě celí „nažhavení“. Pokud je vaším cílem změnit zaběhaný typ vztahu, pak je okamžik, kdy cítíte zlost nebo napětí, tou nejhorší chvílí k tomu, abyste o svém problému mluvili.

3. Udělejte si čas na to, abyste o problému přemýšleli a vyjasnili si svou pozici.

4. Nepoužívejte taktiku „ran pod pás“ (obviňování, podsouvání různých úmyslů, dávání nálepek, moralizování, kázání, nařizování, vyhrožování, vyslýchání, zesměšňování a poučování) a neponižujte druhého člověka.

5. Mluvte za sebe a o sobě. Naučte se říkat: „Já si myslím …“, „Já mám pocit…“, „Chci…“, „Bojím se…“.

6. Nevyslovujte mlhavé a nejasné požadavky. Neočekávejte, že lidé vytuší vaše potřeby nebo že udělají věci, o které jste je nepožádali. Ani ti, kteří vás milují, vám nedokáží číst myšlenky.

7. Pokuste se uvědomit si, že lidé jsou rozdílní. Různé pohledy na svět a způsoby reakcí nemusí nutně znamenat, že jeden člověk má „pravdu“ a druhý „se mýlí“.

8. Nepouštějte se do intelektuálních hádek, které nikam nevedou. Pokud vás druhý člověk nechápe, řekněte raději: „Třeba se ti to zdá bláznivé a nepochopitelné, já to prostě tak cítím.“ Nebo: „Chápu, že se mnou nesouhlasíš, ale asi se na to jednoduše díváme každý jinak.“

9. Uvědomujte si, že každý člověk je odpovědný za své chování.

10. Nevykládejte jinému člověku, co si myslí nebo co by si „měl“ myslet nebo cítit. Pokud někdo reaguje hněvem na změnu, kterou jste udělali, pak nekritizujte jeho pocity nebo nevykládejte, že nemá na svůj hněv právo.

11. Snažte se vyhnut dorozumívání prostřednictvím druhé osoby.

12. Neočekávejte, že změna nastane po střetech typu „udeř a uteč“. Zvláště ve vztazích k našim blízkým se změny odehrávají pozvolna. I když uděláte jen malý ústupek, budete mnohokrát vyzkoušeni, zdali to „myslíte doopravdy“. To, že vás situace opět vykolejí, je normální součástí celého procesu, a tak mějte sami se sebou trpělivost. Budete mít mnoho příležitostí pokračovat v započatém díle a zkoušet to znovu. (tes)

Ohodnoťte tento článek!