Děložní myom

Na pooperačním oddělení naší kliniky poskytujeme péči ženám s benigním a maligním gynekologickým onemocněním vyžadujícím chirurgické řešení.

Kapacita našeho oddělení je 30 lůžek, oddělení zajišťuje diagnostickou, terapeutickou a poradenskou péči. Ošetřovatelská péče spojená s empatií, pochopením, uklidněním je nedílnou součástí moderních léčebných postupů. Tato role sestry vyžaduje profesionalitu, vzdělání a osobnostní vyspělost. Na oddělení ošetřovatelskou péči zajišťuje tým zkušených sester. Na pooperační oddělení přicházejí převážně ženy na plánovaný výkon a jsou na příchod do nemocnice víceméně připraveny. Při přijmu na oddělení sestry vyplňují ošetřovatelskou anamnézu, která je zaměřena na tělesné a duševní potřeby klientky, její návyky a zájmy. Ošetřovatelská anamnéza je obsahově přizpůsobena potřebám pooperačního oddělení.

Za velmi důležitý považujeme kontakt s blízkými; návštěvy směřujeme do odpoledních hodin, ale jinak je neomezujeme. Je známo, že kontakt s milou osobou přispívá k dobré pohodě ženy.

Děložní myom

Definice a patogeneze: Děložní myom je benigní nádor vycházející z hladkého děložního svalstva. Vzniká proliferací hladké svaloviny děložního těla – děložní myom korporální, méně často cervikální. V histologickém obraze je převaha svalových vláken (leiomyom) nebo vaziva (fibromyom). Myomy, které obsahují kromě svaloviny a vaziva také endometriální žlázovou tkáň, se nazývají adenomyomy. Myomy vytvářejí kulovité útvary dobře ohraničené proti okolí, vlivem mechanického působení okolí mohou mít i jiný tvar. Vyskytují se jako solitární útvar, většinou je jich ale v děloze několik. Jde o hormonálně závislý nádor, v tkáni myomů je zvýšená koncentrace receptorů estrogenů a progesteronů (převaha estrogenů se uplatňuje při růstu myomu). Leiomyom je nejčastějším nádorem děložního těla, vyskytuje se u 30 – 40 % žen ve věku mezi 30 – 50 lety a představuje 95 % všech gynekologických benigních novotvarů.

Lokalizace

Myomy rozlišujeme podle jejich umístění: intramulární – jsou lokalizovány v děložní stěně, s jejich růstem dochází k hypertrofii děložní svaloviny; subserózní – vyvíjejí se na zevní straně dělohy, vyklenují ji; submukózní – rostou směrem do děložní dutiny a vyklenují endometrium, mohou být stopkaté, které jsou z dělohy vypuzovány, objeví se v děložním hrdle i před ním, tzv. myoma nascens; intraligamentózní – vyrůstají z děložních hran, rozvíjejí se do parametria.

Klinický obraz, diagnostika

Klinický obraz je ovlivněn velikostí, lokalizací a počtem myomů. Mezi symptomy patří: * krvácení – nejčastější příznak submukózního myomu, poruchy krvácení jsou způsobeny zvětšením krvácející plochy endometria, poruchou kontraktility dělohy a poruchou lokálního mechanizmu hemostázy v endometriu napjatém přes myomatózní uzly, důsledkem je hypermenorea – silné krvácení, menoragie – silné protrahované menstruační krvácení, metroragie – acyklické krvácení.

* pocit tlaku v podbřišku – závisí od polohy a směru růstu myomu a jeho pohyblivosti, velké subserózní myomy mohou způsobovat tlakové obtíže na sousední orgány a pánevní stěnu, mohou být příčinou: polakisurie – časté nucení na močení, způsobené tlakem myomu na močový měchýř; sekundární cystitidy -tlakem na močovou rouru zezadu a zdola může dojít ke ztíženému vyprazdňování močového měchýře s močovým reziduem a sekundární cystitidou; obstipace – tlak myomatózního uzlu na rektum může způsobit obstipaci. Intraligamentózní myom může způsobit kompresi ureteru s hydronefrózou i kompresi vén s poruchou cirkulace v dolních končetinách. * bolesti – nejsou vždy přítomny, tlak myomatózního uzlu na vyhloubení křížové kosti může způsobit bolesti v kříži. Bolestivost jako u náhlé příhody břišní může vyvolat stopkatý myom v torzi.

Komplikace: anémie – v důsledku dlouhotrvajícího krvácení, zvýšená FW – způsobená nekrózou myomu, horečka a známky infekce – důsledkem městnání moči, nekróza nebo zhnisání myomu; peritoneální dráždění – vzniká u degenerativních změn při krvácení do myomu, aseptická nekróza, ruptura pouzdra.

Nepříznivě lokalizovaný myom – ve fertilním věku ženy je příčinou infertility nebo sterility. V těhotenství může komplikovat průběh, blokovat implantaci oplodněného vajíčka, může být příčinou habituálních potratů, bývá příčinou nepravidelné inzerce lůžka, při porodu způsobuje poruchu děložní činnosti, může tvořit porodní překážku, poruchy odlučování placenty, komplikovat průběh šestinedělí – aseptické nekrózy.

Diagnostika. Diagnózu myomatózní dělohy lze stanovit pomocí anamnézy, bimanuálním vyšetřením, které je doplněno gynekologickou ultrasonografií. Při gynekologickém palpačním vyšetření u solitárního výskytu myomu je hmatný tuhý, ohraničený nebolestivý útvar na děloze, mnohočetné myomy deformují tělo děložní, které je označováno jako uterus myomatosus. Nekrotický myom je změklý, bolestivý a příčinou teplot. Palpačním vyšetřením je obtížná diagnóza gravidity v myomatózní děloze. Submukózní myomy vyvolávají krvácení, mohou být ověřeny diagnostickou kyretáží nebo hysteroskopií. Intraligamentózně rostoucí myom je nutné odlišit od ovariálních tumorů.

Metody léčby

Léčba myomu je medikamentózní nebo chirurgická. Metody léčby ovlivňují faktory: věk ženy, příznaky, klinické a laboratorní nálezy, přání další gravidity, postoj pacientky. Gynekologické operace mají své indikace dané povahou onemocnění, podmínky – zvážení celkového zdravotního stavu ženy a kontraindikace – riziko peroperačních a pooperačních komplikací.

Gynekologické vyšetření: asymptomatické myomy jsou pravidelně po půl roce sledovány pomocí ultrasonografie a bimanuálním vyšetřením. Konzervativní léčba spočívá v odstranění myomu při zachování dělohy.

* medikamentózní léčba – hormonální léčba analogy gonadotropinu-releasing hormone (GnRh), hormon zastavuje sekreci gonadotropinu a vytváří umělou menopauzu, je podáván měsíčně intramuskulárně po dobu šesti měsíců, * laparoskopická myomektomie – enukleace myomu, * embolizace uterinních arterií – léčba katetrizační, vlastní embolizace se provádí kombinací embolů Gelasponu a kovových spirál, aby došlo k uzávěru periferie a centrálních přívodných větví myomu.

Operativní léčba spočívá v odstranění dělohy -tzv. hysterektomie. U žen se symptomem nepravidelného krvácení se obvykle provádí probatorní kyretáž, kdy je snesena kyretou pars functionalis endometria, aby se vyloučila možnost endometriální neoplazie. Probatorní kyretáž se provádí v hrdle děložním a dutině děložní.

* vaginální hysterektomie – odstranění dělohy poševní cestou, indikací k provedení výkonu je velikost a lokalizace myomu, pohyblivost dělohy, * LAVH – laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie, * abdominální hysterektomie – odstranění dělohy per laparotomiam, z břišního přístupu, u ženy nad 45 let se doporučuje odstranění adnex, pokud to bylo s pacientkou před operací domluveno.

Vliv hysterektomie na psychiku

Téměř všechny ženy přicházejí ke gynekologické operaci s obavami. Na sdělení nutnosti operace mohou reagovat negativními emocemi, úzkostí, strachem, panikou. Obavy souvisejí i s průběhem operace, s narkózou, pooperační bolestí. Pobyt v nemocničním prostředí pro ně představuje narušení životních plánů, změnu životních zvyků a závislost na ošetřujícím personálu. Psychické reakce, které souvisejí s odstraněním dělohy, jsou u jednotlivých žen odlišné. Jsou závislé na názoru ženy, jaký má děloha a její funkce význam pro život a zdraví. Některé ženy myslí, že menstruace jejich tělo očisťuje. Pro jiné menstruace a funkce dělohy představují regulaci jejich životní aktivity. Mnoho žen se domnívá, že děloha je důležitá pro sexuální touhu, reaktivitu, atraktivitu, prožitek partnera. Další ženy pokládají dělohu za zdroj síly a vitality, jiné si myslí, že po odstranění dělohy budou rychleji stárnout a ztloustnou. Ženy, které mají takové názory, se budou s dělohou těžko loučit. Mnoho žen nemá plně jasno ani v rozdílech mezi dělohou a pochvou a myslí, že po odstranění dělohy nebude možný pohlavní styk. Sexuální život se naopak zlepší u žen, kterým bránilo tělesné onemocnění dělohy, a u těch, které se bály nežádoucího těhotenství. U žen, které jsou primárně depresivnější, se mohou po hysterektomii objevit depresivní reakce. Pojem posthysterektomický syndrom zavedl Richards (1973). Popisuje nápadnou podobnost s klimakterickým syndromem. Syndrom zahrnuje únavu, depresi, bolesti hlavy, návaly horka, závratě, poruchy spánku, močové obtíže. Zdá se, že takový syndrom se u předtím duševně zdravých žen nevyskytuje. Sexuální život ženy se po hysterektomii nejčastěji nemění. Zhoršení nastává při somatické komplikaci výkonu, nebo tam, kde odstranění dělohy aktivuje nějaký psychologický problém. Ženu je nutné před operací poučit o pooperačním průběhu, o nepřítomnosti tělesných a psychických následků a o tom, že její pohlavní život pravděpodobně nebude nepříznivě ovlivněn.

Ošetřovatelská péče

Před operací – sledování projevů onemocnění, subjektivních potíží, účinná intervence, fyzická a psychická předoperační příprava, zajištění informovanosti o předoperačním a pooperačním průběhu. Po operaci – zajištění a sledování vitálních funkcí, předcházet pooperačním komplikacím, tlumení bolesti, aseptický přístup a péče o všechny vstupy narušující celistvost kůže, hygienický standard, rehabilitace, edukace klientky a její zapojení do procesu uzdravení.


O autorovi: Gynekologicko-porodnická klinika, FN Motol, Praha

Děložní myom
Ohodnoťte tento článek!