Diabetes se nevyhýbá ani zdravotníkům

Diabetes mellitus je v současné době zcela známé a časté onemocnění, které postihuje značnou část populace. S tímto onemocněním se setkáváme u lidí všech věkových skupin, jako jsou děti, senioři, ale i jedinci produktivního věku. Vyskytuje se u osob s různými druhy povolání, tedy i u zdravotníků.


SOUHRN: Povolání sestry je samo o sobě náročné, vyžaduje zvýšenou pozornost, soustředěnost a postřeh. Proto je v souvislosti s diabetem vyžadována větší zodpovědnost a sebekontrola pracovníka.
Klíčová slova: diabetes mellitus, režimová opatření, zdravotník

SUMMARY: Nursing is challenging profession. It requires attention, focus and acumen. In case of diabetes more responsibility and self-control is needed.
Key words: diabetes mellitus, regime measures, healthcare professional


Sestra s onemocněním diabetes mellitus by měla vždy informovat nadřízeného o svém onemocnění, a zejména své kolegy a kolegyně na pracovišti, protože mohou v případě potíží, jako je hypoglykemie, rychle zasáhnout, pomoci a zastoupit pracovníka v momentální indispozici.

Pro každého diabetika je důležité dodržovat určitý režim. Někdy však náročnost práce a urgentnost výkonů na oddělení nedovolují najít si patřičný čas na „svačinu“, ale i přesto by si sestra s diabetem měla tuto chvíli vyčlenit. Pravidelný příjem stravy a rovněž občasné kontroly glykemie pomohou předejít komplikacím, které by mohly nastat. Proto je i v pracovní době důležité věnovat chvíli času sama sobě.

Příběh sestry diabetičky

O své zkušenosti se rozhodla podělit sestra s diabetem pracující na chirurgickém oddělení. Svůj režim popisuje takto: Můj nástup ranní směny na chirurgickém oddělení začíná kontrolou glykemie. Většinou se měřím ještě doma, ale někdy i v práci, hned po příjezdu. Podle toho si pak přizpůsobím svůj režim.
Pokud je glykemie nízká, nepohrdnu malou svačinou nebo brzkou snídaní, jelikož vím, že budu „v poklusu“ a bazální dávka inzulinové pumpy je stále funkční.

Pokud by však byla hodnota extrémně nízká, pumpu vždy vypnu a kromě malé svačiny užiji i rychlé cukry, jako jsou například rozinky, protože obsahují hroznový cukr, který se rychle vstřebává, nebo kousek čokolády, který se rozpouští přímo v ústech, a proto se také lépe vstřebává. Většinou do patnácti minut se začíná hladina cukru dostávat do normálu, proto pumpu opět zapnu, aby se naopak hodnota zase příliš nezvýšila.

Z druhé strany, pokud je glykemie v normě nebo slabě zvýšená, nijak zvlášť se tím nezabývám, protože bazální dávkou inzulinu a pohybem při práci dokážu hodnotu vyrovnat, respektive udržet na přiměřené hranici. Nikdy se však nevyhýbám kontrole glykemie během směny, někdy i v kratších časových intervalech. Mezi další, pro mě samozřejmé, věci patří kontrola inzulinu v zásobníku pumpy. Podle velikosti vydrží minimálně na tři až čtyři dny. Dnešní pumpy jsou natolik „inteligentní“, že dokážou upozornit na jakoukoli chybu, například nízkou kapacitu baterie, nedostatek inzulinu v zásobníku nebo i neprůchodnost kanyly. Ty modernější pak ještě na extrémní hodnoty glykemie, které se měří speciálním senzorem zavedeným v podkoží a komunikujícím s nastavením pumpy.

Takže pokud nejsem zrovna po čerstvé výměně kanyly a zásobníku, raději provedu kontrolu kapacity, abych během směny nebyla nervózní, zda mi inzulin vydrží až do příchodu domů. Většinou to vychází, stane se, že ještě doma zjistím třetinovou kapacitu, ale výměna by byla předčasně zbytečná, proto si s sebou přiberu nový, plný zásobník, kanylu a vše si vyměním během směny.

Samotnou pumpu mám vždy při sobě, takže se nemůže stát, že bych na ni zapomněla. Pumpa je malá krabička s klipem, kterým se dá připnout na jakékoli místo, třeba k pásku kalhot nebo u nás žen k vršku spodního prádla. Pro mne je to nejoblíbenější a nejpohodlnější místo. Nijak zvlášť mi nepřekáží. Samozřejmě se dá nosit i na speciálním pásku připevněném na stehně. Ale to už záleží na každém jednotlivci.

Takto zkontrolovaná a vybavená nastoupím s klidným svědomím svou směnu. Co se týče jídla, čas si vždy najdu a ani se nijak striktně neřídím úplnou pravidelností a režimem, který nám vštěpují lékaři. To asi nedokáže ani zdravý jedinec. Jenom my diabetici musíme každé jídlo pokrýt bolusovou dávkou inzulinu.

Režimová opatření se týkají i práce na směny. V nočním provozu je sestra s diabetem velmi omezena, dá se říct, že vyřazena, ale v dvousměnném je schopna pracovat zodpovědně a svědomitě, pokud stejně zodpovědně přistupuje sama k sobě. Měla by mít své onemocnění „pod kontrolou“.
Někdy však náročnost práce a urgentnost výkonů na oddělení nedovoluje najít si patřičný čas na „svačinu“, ale i přesto by si sestra s diabetem měla tuto chvíli vyčlenit. Neboť pravidelný příjem stravy a rovněž kontroly glykemie pomohou předejít komplikacím, které by mohly nastat. Proto je důležité i v pracovní době věnovat chvíli času sama sobě.

Závěr

Pacienti s DM se běžně vyskytují na všech typech oddělení. Sestra, která trpí stejným onemocněním, pro ně může být přínosná díky vlastním zkušenostem, může poskytnout edukaci, naučit a vysvětlit způsoby aplikace inzulinu, zacházení s inzulinovými pery, poskytnout informace o dietě, způsobu životosprávy, dostatku pohybu a celkové změně režimu. Z vlastní zkušenosti může poradit a také rozpoznat některé komplikace (hypoglykemie) a včas zasáhnout. Kvalitní edukaci mohou bezesporu poskytnout i ostatní kolegyně, ale v tomto případě si troufám tvrdit, že sestry diabetičky mají výhodu.


O autorovi: Martina Kaniová1, PhDr. Andrea Vilímková2, Chirurgické oddělení, Bohumínská městská nemocnice, a. s.1, 2, Ústav urgentní medicíny a forenzních oborů, Lékařská fakulta OU v Ostravě2 (andrea.vilimkova@osu.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Ohodnoťte tento článek!