Dítě není malý dospělý aneb Dětská sestra v anestezii

Dítě není malý dospělý! Tato skutečnost je v pediatrii obecně známá a uznávaná. Anestezie u dětí je obtížná právě pro anatomické, fyziologické i psychologické změny. K nim dochází během dospívání a je třeba si uvědomit zvláštnosti v různém věku dítěte.


SOUHRN: Článek se zabývá odlišností a významem práce dětské sestry v anestezii, její náročností oproti péči o dospělé pacienty. Příspěvek se zaměřuje především na děti do 1 roku života. Poukazuje také na význam psychologie a spolupráce s rodinou.
Klíčová slova: dětský pacient, dětská sestra, anestezie

SUMMARY: The article addresses the work of pediatric anesthesia nurses and differences from the care of adult patients. It particularly deals with the children below one year of age. The author also stresses the importance of psychology and cooperation with the family.
Key words: pediatric patient, pediatric nurse, anesthesia


Dítě není malý dospělý aneb Dětská sestra v anestezii

Na rozdíl od dospělých jsou mezi dětmi nepoměrně větší rozdíly. Dětská sestra se setkává s nezralými novorozenci až po adolescenty.
Sestra si dítě musí umět zařadit podle věku. K tělesné hmotnosti a výšce se vztahuje veškeré dávkování léků, infuzních roztoků a příprava všech pomůcek.

V pediatrii se děti dělí do skupin podle věku:

* novorozenecké období – do 28. dne věku
* kojenecké období – 28. den až 1 rok
* batolecí věk – 1 až 3 roky
* předškolní období – 3 až 6 let
* školní období – 6 až 15 let
* adolescenti – 15 až 18 let

Zvláštní péči věnujeme pak především nezralým novorozencům, fyziologickým novorozencům a kojencům. Jejich termolabilita může přinést velké komplikace při samotné anestezii a následně pak v pooperační péči. Hypotermie zvyšuje nároky na kardiorespirační systém.

Proto sestra, která se během výkonu o takové dítě stará, dbá pečlivě o několik zásad:

* sál i lůžko před výkonem ohřívá tepelným ramenem,
* má pečlivě připravené všechny pomůcky potřebné pro zajištění k výkonu tak, aby se doba přípravy zbytečně neprotahovala,
* podávané roztoky a případně krevní deriváty zahřívá na tělesnou teplotu,
* pokud to výkon umožňuje, zakrývá rouškami či přikrývkou malého pacienta, a to především hlavičku, kde jsou největší ztráty tepla.
U dětí je třeba pečlivě sledovat všechny vitální funkce. Sestra musí znát hodnoty v různých věkových kategoriích. Odlišnosti a anatomické rozdíly bývají často v dýchacích cestách.

Děti mívají:

* úzké nozdry
* velký jazyk
* vysoko postavenou glotis
* nedokončenou osifikaci patra
* úzkou prstenčitou chrupavku
* objemný týl

Pro intubaci tak má sestra připravené vždy pomůcky v různých velikostech, popřípadě pomocné zavaděče. Je třeba řádně sledovat i příjem a výdej tekutin, především v prvních měsících života. Nezralost jater a ledvin může velmi rychle vést k vnitřní nerovnováze a selhání. Také nezralost centrálního nervového systému si vyžaduje správnou volbu anesteziologických postupů. Je třeba uvědomit si možnost ovlivnění nitrolebního tlaku anestetiky. Všechny tyto odlišnosti musí sestra rozeznat a stav správně ohodnotit.

Dětská anestezie se liší také tím, že co zvládne dospělý pacient, je u dětí mnohdy vyloučené. Při výkonech u dětí častěji hrozí komplikace způsobené neklidem malého pacienta, nespoluprací, strachem z neznámého a obavami z nepříjemných a bolestivých zákroků. Také proto je ve většině případů zákrok prováděn v anestezii.

Jedná se především o tyto výkony:

* diagnostické vyšetření (CT, MRI, bronchoskopie, ERCP aj.)
* bolestivé převazy a ošetření ran
* zavedení CŽK nebo dlouhodobých katétrů
* ozařování u onkologických pacientů
* zubní a oční ošetření
* odběry kostní dřeně a jiné

Příprava dítěte k anestezii je pro sestru náročná nejen po odborné stránce, ale také z hlediska psychologie. Ve většině případů je dítě vystrašené, pláče a brání se. Důležité je myslet i na bezpečnost dítěte, které takto reaguje. Především dbáme na to, aby se bránící se dítě neporanilo a nehrozil mu pád z lůžka. Stres způsobený strachem z bolesti, neznámého prostředí a odloučení od rodiny velmi často znesnadňuje spolupráci. V dnešní době, je-li to možné, umožňujeme kontakt s rodiči i na úvod anestezie, např. u ambulantních výkonů, diagnostických vyšetření apod.

Rodič tak často může výrazně pomoci zklidnit malého pacienta. Strach obou se tím zmírní. Sestra se proto k rodičům nestaví odmítavě, ale snaží se být empatická, vstřícná a profesionální. Říká se, že dětská sestra se stává dobrou sestrou, až když se sama stane maminkou. Nikdo nezná větší strach a obavy o dítě než rodič. Také v tom spočívá výjimečnost dětských sester. Odměnou je ten nejhezčí dar, dětský úsměv. Jsem přesvědčena, že dětské sestry mají ve zdravotnictví svou nezastupitelnou roli. Jejich erudovanost a neodmyslitelný kladný vztah k dětem jsou tím nejlepším předpokladem pro práci v pediatrických oborech.


O autorovi: Jana Kubíková, dětská sestra specialistka, ARK, FN Motol (kubikjana@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!