Dopad pozměněné legislativy do ošetřovatelské praxe

7. 12. 2007 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V roce 2004 vstoupila ČR do EU, což se výrazně promítlo do podmínek pro výkon povolání všeobecných sester. Vstup byl podmíněn také přijetím několika právních předpisů, vztahujících se k této profesi a oboru. Dodržování legislativních norem v praxi je různé a je nezbytné se zamyslet nad pozitivy i negativy, které tyto zákonné normy přinesly.


SUMMARY In 2004 the Czech Republic became a member of European Union which has lead to many changes in preparation a registration of general nurses and some legislative norms that regulate nursing. Implementation of these norms and compliance with the legislation in practice is varied and, I think, it is a time to think about the positives as well negatives of the changes that has been brought by the new laws.

V roce 2006-2007 jsem realizovala empirické šetření, které mělo zhodnotit uplatňování a dopad nových legislativních norem do praxe s ohledem na výkon povolání všeobecných sester.

Šetření mělo taktéž evaluovat akceptaci těchto právních předpisů sestrami samotnými a zjistit rozdíly v uplatňování nových legislativních norem ve zdravotnických zařízeních, která se liší právním uspořádáním. Dovolte mi tedy podělit se s vámi alespoň o část výstupů, k nimž jsem tímto výzkumem došla.

Jednou z podmínek (požadavků) umožňujících vstup ČR do Evropské unie bylo vypracovat právní předpisy, které budou řešit specifické oblasti, jež mají přímý vztah k výkonu povolání všeobecné sestry, tj.: * definovat profesi a její členy, * určit rozsah působnosti (v primární, sekundární a terciální péči), * stanovit profesní kompetence, * stanovit vzdělávací standardy (požadavky pro přijetí, kvalifikace učitelů, učební osnovy, celoživotní vzdělávání), * stanovit etické standardy a standardy profesní způsobilosti.

Generální direktoriát Evropské komise pro rozšíření unie zorganizoval v březnu a v dubnu 2002 návštěvu hodnotících misí do všech kandidátských zemí, jež se připravovaly na vstup do EU, včetně České republiky. Tato mise hodnotila připravenost našeho systému vzdělávání a způsobilosti k výkonu specificky regulovaných zdravotnických povolání a vzájemného uznávání kvalifikací od okamžiku vstupu ČR do EU, tzn., zda jednotlivé zdravotnické profese splňují minimální požadavky dané platnými sektorovými direktivami.

Na základě snahy naplnit doporučení a požadavky, které stanovil tým expertů v rámci Evaluační mise v roce 2002, vešly v roce 2004 v platnost legislativní normy, které danou problematiku upravují a stanovují jasný právní rámec, jenž řeší kvalifikační požadavky pro výkon povolání všeobecné sestry a jiných nelékařů, požadavky na získání odborné způsobilosti, celoživotní vzdělávání, profesní kompetence a studijní programy.

Mezi tyto legislativní normy patří zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, Vyhláška MZ ČR č. 423/2004 Sb., kreditním systému (osvědčení k výkonu zdravotnického povolání),

Vyhláška MZ ČR č. 424/2004 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, Nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, Vyhláška MZ ČR č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání,

Vyhláška MZ ČR č. 470/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka) a v neposlední řadě Koncepce ošetřovatelství - Věstník MZ ČR č. 9/2004. Tyto legislativní normy zásadním způsobem ovlivňují výkon povolání všeobecné sestry.

Jsou dány nové požadavky na kvalifikační přípravu sester, legislativa klade sestře povinnost kontinuálně prohlubovat svou kvalifikaci, vzniká nutnost přijmout pozměněné role a své povolání sestry vykonávat „pod odborným“ či „bez odborného dohledu“. Pro implementaci legislativních předpisů do praxe bylo stanoveno dvouleté přechodné období, které bylo ukončeno ke dni 31. 3. 2006.

Je nutné zamyslet se nad tím, zda jsou tyto požadavky pro praxi akceptovatelné. Co přinášejí sestrám a co klientům, o které tyto sestry pečují? Jsou tyto právní akty v praxi dodržovány? Jsou přínosem, či komplikací? Přijímají novou roli sestry i ostatní členové multidisciplinárního týmu, kteří mají ve shodě usilovat o navrácení zdraví pacienta/klienta? Otázek by bylo mnoho a na některé z nich bych se chtěla pokusit pomocí empirického šetření odpovědět.

V rámci šetření nebyly hodnoceny všechny výše jmenované právní předpisy, ale jen některé z nich, a to Koncepce ošetřovatelství ČR, zákon č. 96/2004 Sb. a Vyhlášky MZ ČR č. 423,424/2004 Sb. Empirické šetření bylo realizováno za pomoci anonymních dotazníků, jenž obsahovaly otázky uzavřené či polouzavřené. Distribuováno jich bylo 410 a návratnost byla 71 %.

Výzkumný vzorek tvořilo 291 respondentů ze 7 zdravotnických zařízení ČR, která byla státní i nestátní a byla odlišného právního uspořádání. Nestátní zdravotnická zařízení, která se šetření účastnila, měla právní formu příspěvkových organizací, společností s ručením omezeným či akciových společností. Všichni respondenti byli ženského pohlaví.

Skupinu tvořilo 80 sester z fakultních nemocnic, tj. státních zdravotnických zařízení, jež jsou zřizována přímo Ministerstvem zdravotnictví ČR, a 211 sester z nestátních zdravotnických zařízení, která jsou zřizována Radou Ústeckého kraje, obcí či jsou plně privátním subjektem. Šetření se účastnilo 100 sester, jež zastávaly funkční postavení (hlavní, vrchní či staniční sestry) a 191 řadových sester. Ve výzkumném vzorku byly nejvíce zastoupeny sestry ve věku 4-55 let.

Převážná většina respondentů měla středoškolské vzdělání. Všeobecné sestry, které byly do šetření zapojeny, byly z 96,56 % sestrami registrovanými (281), pouze 3,43 % (10) nebylo registrovaných.

Dotazník byl rozdělen na pět speciálních částí, jež dohromady obsahovaly 31 otázek. Tyto tematické okruhy se týkaly zákona č. 96/2004 Sb., Vyhlášky MZ ČR č. 423/2004 Sb., Vyhlášky MZ ČR č. 424/2004 Sb., metodického pokynu, jenž vešel v platnost v roce 2004 jako Koncepce ošetřovatelství. Poslední část byla zaměřena na celkové/globální hodnocení zavedených legislativních norem.

S oporou odborné literatury, znalostmi legislativních předpisů a letitými zkušenostmi z praxe jsem stanovila hypotézy: Podmínky pro výkon povolání, jakož i pro plnění povinností daných právními předpisy, jsou odlišné s ohledem na typ a právní uspořádání zdravotnických zařízení. Legislativní normy jsou v praxi naplňovány a uplatňovány odlišně s ohledem na typ a právní uspořádání zařízení.

Nové podmínky, vztahující se k výkonu povolání všeobecné sestry, výrazně ovlivnily profesní život sester, které je vnímají negativně a jako komplikaci. Sestry ve funkčním postavení a mladší sestry vnímají nové podmínky pro výkon povolání pozitivněji nežli řadoví zaměstnanci a sestry ve vyšším věku.

Pravdivost hypotéz -výstupy

První hypotéza:

„Podmínky pro výkon povolání, jakož i pro plnění povinností daných právními předpisy, jsou odlišné s ohledem na typ a právní uspořádání zdravotnických zařízení“ byla správná a empirické šetření ji potvrdilo. Na základě analýz odpovědí jsem se přesvědčila, že sestry ze státních zdravotnických zařízení jsou o změnách v oboru ošetřovatelství a nových podmínkách pro výkon povolání všeobecné sestry lépe informované a uměly problematiku některých otázek mnohem lépe vyhodnotit nežli sestry z nestátních zdravotnických zařízení.

Dále se domnívám, že je rozdíl i mezi nestátními zdravotnickými zařízeními, jejichž zřizovatelem je rada kraje, a mezi nestátními zdravotnickými zařízeními, která jsou plně privátní. Opakovaně se mi potvrdilo, že v nestátních, plně privátních zdravotnických zařízeních, nejsou nové legislativní normy, jež souvisejí s oborem ošetřovatelství a výkonem povolání všeobecné sestry, vůbec implementovány do praxe, a proto nejsou ani uplatňovány v rámci výkonu povolání všeobecných sester.

Sestry z těchto zdravotnických zařízení nejsou/ nebyly vybízeny k získání osvědčení pro výkon povolání bez odborného dohledu, zaměstnavatel jim nevytváří přiměřené podmínky pro celoživotní vzdělávání v oboru ošetřovatelství a v souvislosti s „registrací“ jim nezajistil v dostatečné míře adekvátní pomoc, které by mohly v rámci „procesu registrace“ využít. I přes tento negativní fakt byla většina respondentů z těchto zdravotnických zařízení registrovanými sestrami, což vnímám jako velmi pozitivní.

Požadavky pro opětovné získání registrace však vnímají tyto sestry jako přehnané, neadekvátní a nesplnitelné. Tato skutečnost podle mého názoru jednoznačně nasvědčuje tomu, že podmínky pro výkon povolání, které mají sestry v nestátních, plně privátních zdravotnických zařízeních, nejsou srovnatelné s podmínkami sester, které pracují v nemocnicích státních. Ve státních zdravotnických zařízeních jsou sestry v kontinuálním vzdělávání podporovány a byla jim dostupná pomoc v rámci „procesu registrace“.

Druhá hypotéza:

„Legislativní normy jsou v praxi naplňovány a uplatňovány odlišně s ohledem na typ a právní uspořádání zdravotnických zařízení“, je podle mého názoru taktéž pravdivá. Důvody, které podporují správnost mého přesvědčení, jsou částečně popsány již v bodě číslo jedna. Mezi další argumenty, které podporují tvrzení, že je tato hypotéza pravdivá, patří: * v nestátních, plně privátních zdravotnických zařízeních nejsou akceptovány základní principy Koncepce ošetřovatelství České republiky, * sestry z nestátních, privátních zdravotnických zařízení tvrdí, že při výkonu povolání na jejich pracovišti není patrný rozdíl mezi registrovanou a neregistrovanou sestrou, * sestrám nebyla přepracována jejich náplň práce, což vyžadovala Vyhláška MZ ČR č. 424/2004 Sb., * v získání osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu neshledávají tyto sestry žádnou výhodu.

Vyhodnocení třetí hypotézy:

„Nové podmínky, vztahující se k výkonu povolání všeobecné sestry, výrazně ovlivnily profesní život sester, které je vnímají negativně a jako komplikaci“, bylo pro mě trochu obtížné. V první části dotazníku se respondenti vyjadřovali v tom smyslu, že nově nastavené podmínky a povinnosti, které sestrám ukládá platná legislativa, jsou pro sestry akceptovatelné. Získání osvědčení k výkonu povolání „bez odborného dohledu“ nebylo sestrami vnímáno jako nepřekonatelný problém, který by jim nějakým významným způsobem ovlivnil jak život profesní, tak život soukromý.

Jistá negativa však s tímto „procesem“ spojena byla. Sestry především pociťovaly/pociťují finanční a časovou zátěž. Na základě těchto výstupů by bylo možné tvrdit, že stanovená hypotéza číslo tři se nepotvrdila. Nicméně v poslední páté části dotazníku, která vyhodnocovala přínos a vnímání nových legislativních norem z globálního hlediska, se většina respondentů vyjádřila v tom smyslu, že změny, které proběhly v minulých letech na základě uvedení nových legislativních předpisů do praxe, sestrám částečně či zcela zkomplikovaly výkon povolání. Tento fakt třetí hypotézu částečně potvrzuje.

Čtvrtá hypotéza, jež zní:

„Sestry ve funkčním postavení a sestry v mladším věku nové podmínky pro výkon povolání všeobecné sestry vnímají pozitivněji nežli řadoví zaměstnanci a sestry ve vyšším věku“, se naplnila také pouze částečně, a to v tom smyslu, že nové podmínky pro výkon povolání všeobecné sestry vnímají pozitivněji vedoucí pracovníci než řadoví zaměstnanci. V tomto ohledu je hypotéza pravdivá.

Výstupy z empirického šetření však nepotvrdily, že by nové podmínky pro výkon povolání byly více akceptovány mladšími sestrami. Rok 2004 přinesl sestrám a oboru ošetřovatelství mnoho změn. Nakolik budou přínosné, ukáže čas. Podle mne šly sice trochu trnitou cestou, ale přinesly mnoho pozitiv.

Byla posílena role sestry jako samostatného člena ošetřovatelského týmu, došlo k posílení autonomie oboru ošetřovatelství a sestrám byly svěřeny kompetence, umožňující samostatnější výkon povolání. Ještě chvíli potrvá, než nás všichni lékaři budou akceptovat a vnímat jako rovnocenné partnery, ale věřím, že to přijde. Vykročili jsme po cestě, která sice není snadná, ale je správná.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?