Editorial

EDITORIAL

Milé sestry,

dovolte mi pár dojmů z tiskové konference k mezinárodnímu odbornému veletrhu s kongresem „Produkty a služby pro péči ve stáří“ Altenpflege 99. Uskuteční se v březnu v Norimberku a měl by být pro všechny, které pečujete o staré lidi. Je vás většina, ale vím, že zdaleka ne všechny budete mít příležitost veletrh navštívit. Náš časopis se proto bude snažit získat pro vás veškeré dostupné informace. První sdělení přivážím z Vídně, kde se „tiskovka“ uskutečnila a najdete je zde, o pár stránek dál – v informačním servisu.

Letošek je mezinárodně vyhlášen rokem seniorů. Myslím, že je dobré, ale i smutné, že úcta ke stáří se musí oficiálně vyhlašovat. Člověk by ji měl mít v sobě a příliš nad tím nefilozofovat. Přicházejí však chvíle, kdy si běh světa, pomíjivost lidského života, ale i kontinuitu a význam v každičké jeho etapě uvědomíme velice intenzívně jako něco neobyčejně podstatného. Takové rozpoložení ve mně vyvolala Vídeň. Jsem tu poprvé, a tudíž jsem úplně ohromena architektonickou nádherou a vůbec kulturním bohatstvím tohoto města. Myslím také na svého dědu, který sem přišel na počátku století za prací z malé moravské vesnice. Představuji si, jak mu asi spadla brada a jak se potom celý ztrémovaný pustil do svého krejčovského řemesla. Pak se uchytil, našel si babičku a žil tu. Já mám na něho pouze jednu vzpomínku. Seděl u nás v kuchyni, byl starý, těžce nemocný a chtěl, abych si mu sedla na klín. Mně byly tehdy asi čtyři roky – strašně jsem se bála té jeho sešlosti, nechtěla jsem, a tak to skončilo výpraskem od maminky.

Nemohu vynechat svůj dojem z návštěvy hrobky Habsburků – Kaisergruftu. Namátkou: Leopold I., Marie Terezie v jedné rakvi se svým manželem, Franz Josef, Karel VI., Elisabeth – královna „Sissi“. Čtu jejich jména a říkám si, jak málo o nich vím. Jsou mrtvi, někteří z nich stovky let a na jejich rakvích leží čerstvé květy.

Slíbila jsem na začátku tiskovou konferenci a místo toho píšu o dojmech turisty. Ale nechme to být – ono to vlastně spolu hodně souvisí. Minulost a stáří. Minulost ctít dokážeme. Dokážeme na ni být pyšní. A stáří? … Nejsem si tak jista.

PhDr. Jarmila Škubová

Editorial
Ohodnoťte tento článek!