Edukace dětského diabetika a jeho rodiny

Diabetes mellitus 1. typu je chronické onemocnění, které provází dítě od stanovení diagnózy do konce života. Ovlivňuje život celé rodiny. Rodiče se musí naučit chorobu svého dítěte ovládat. A potom postupně, s přihlédnutím k věku a schopnostem, naučit to i dítě samé.

Edukaci rodiny diabetika obvykle členíme do tří oblastí:

Při zjištění nemoci a krátce po ní. V této fázi je nezbytné zajistit nejdůležitější znalosti a dovednosti nutné ke zvládání nové situace.

Měsíce následující po diagnóze. Rodině pomáháme řešit různé situace, které přináší život s diabetem. Radíme při volbě a přípravě na povolání, při přípravě na cestování, starší dívky s diabetem informujeme o přípravě na rodičovství, hovoříme i o pozdních komplikacích diabetu.

Dlouhodobá péče. Posilujeme a opakujeme již uvedené, řešíme s pacientem problémy, které mohou přinést pozdní komplikace. Je vhodná i skupinová edukace, např. rekondiční pobyty.

Počáteční edukace vyžaduje individuální péči

S edukací začínáme hned po stanovení diagnózy, kdy je dítě hospitalizováno. V této době se rodina opakovaně setkává s lékařem – diabetologem, edukační a dietní sestrou, eventuálně i s psychologem. Pro počáteční edukaci volíme individuální formu, neboť se rodina vyrovnává s novou situací, která přináší pocit úzkosti, někdy i viny, strach o dítě, strach z budoucnosti. Vedení edukace je třeba přizpůsobit věku dítěte, schopnostem a ochotě rodiny ke spolupráci. Rodiče během hospitalizace buď za dítětem docházejí, nebo může být některý z nich spolu s dítětem hospitalizován. Na schůzky se členy edukačního týmu by měli vždy docházet oba rodiče, eventuálně další členové rodiny – sourozenci, prarodiče.

Edukační sestra se seznámí s rodinou co nejdříve po přijetí dítěte na oddělení a společně stanoví termín první schůzky. Během úvodní hospitalizace vysvětlí, proč je nutné podávat inzulín v injekční formě, jaké jsou typy inzulínu a jejich působení, co musí rodiče znát o inzulínu, který právě jejich dítě používá (název, výrobce, koncentrace), jak inzulín skladovat, kontrolovat vzhled, dobu použitelnosti, stav zásob.

Nácvik podání inzulínové injekce

Důležitou a většinou zpočátku dosti obávanou etapou edukace je praxe – první podání inzulínové injekce rodičem. Přestože většina dětí bude doma používat inzulínová pera, musí nejprve rodiče zvládnout natažení a aplikaci inzulínu stříkačkou. A to i přesto, že si dítě chce a doma bude aplikovat inzulín samo. Teprve potom naučí sestra rodinu používat inzulínová pera. Stříkačky a příslušný inzulín v lahvičkách mají totiž doma pro případ poruchy nebo ztráty inzulínového pera. Sestra poučí rodinu o výběru, střídání a kontrole místa vpichu, o rychlosti vstřebávání inzulínu z jednotlivých tělních krajin a o časovém vztahu injekce inzulínu a jídla. Praktické dovednosti nejprve vysvětlí a předvede. Nechá rodiče, aby si výkon vyzkoušeli, případně upozorní a opraví chybné počínání.

Dalším tématem na následující schůzce je vyšetřování moči a krve v domácím prostředí. V moči sledujeme přítomnost ketolátek, v krvi hladinu cukru – glykémii. Je nutné vysvětlit, kdy a proč tato vyšetření provádíme. V dnešní době, kdy je každé dítě vybaveno glukometrem, je tendence vyšetření moči podceňovat a neprovádět. Provádí se pomocí testovacích proužků Daiphan. Rodiče jsou upozorněni, že moč mají vyšetřovat každé ráno a vždy, když naměří glykémii nad 13 mmol/l, aby včas zachytili počínající ketoacidózu. Vyšetření hladiny cukru v krvi se provádí z kapky kapilární krve pomocí glukometrů. Rodiče nebo dítě si mohou vybrat z několika typů.

Odběr krve se provádí z prstu autolancetou, kterou většina výrobců dodává spolu s glukometrem. Stejně jako aplikaci inzulínu musí rodina před propuštěním zvládnout i zacházení s glukometrem. Sestra nejen vysvětlí a ukáže vhodné místo a odběr krve z prstu, údržbu a zacházení s glukometrem, ale hlavně se přesvědčí, zda rodiče vše pochopili. Pokud není jeden z nich spolu s dítětem hospitalizován, doporučujeme přizpůsobit dobu návštěv na oddělení době, kdy se měří glykémie – z jednoho vpichu zároveň změří i glykémii glukometrem, a době, kdy se aplikuje inzulín. Pod dozorem sestřiček z oddělení ho aplikují rodiče sami. Víkendů lze využít k celodenním návštěvám. Zde je velmi důležitá role sestry u lůžka, která pomáhá při praktické části edukace.

Diabetický deníček a další pomůcky

Aby vyšetřování krve a moči splnilo svůj účel, je třeba výsledky měření pečlivě zapisovat. K tomu slouží tzv. diabetický deníček. Sem se zapisují nejen výsledky měření moči a krve, ale i množství snědeného jídla ve výměnných jednotkách, píchnuté dávky inzulínu, rodiče si mohou udělat i poznámky o výjimečných situacích, jako je nemoc, zvracení, větší zátěž, hypoglykémie. Tyto deníčky s sebou nosí ke každé kontrole.

Edukační sestra seznámí rodinu s pomůckami, které bude k léčbě a kontrole diabetu potřebovat, sdělí, v jakém rozsahu jsou tyto pomůcky hrazeny pojišťovnou, u kterých lze žádat o navýšení úhrady pojišťovnou a u kterých nikoli. Jedná se o stříkačky, jehly k inzulínovému peru, testovací proužky do glukometru, testovací proužky Diaphan, buničinové čtverečky, dezinfekci. Je též vhodné seznámit rodinu s možností sociálních dávek, dát poučení pro školu nebo mimoškolní činnost dítěte, informovat o činnosti některých organizací (např. Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí, Svazu diabetiků apod.). Rodinu je nezbytné vybavit telefonními čísly (pro případ, že budou potřebovat radu) na ošetřujícího lékaře, lůžkové oddělení, edukační a dietní sestru.

Ambulantní kontroly a zdokonalování rodinné péče

Jedna až dvě ambulantní kontroly se konají v krátkém období po propuštění. Při nich sledujeme, jak si rodina vede v nové situaci, zda správně zpracovala a používá množství nových informací, které dostala. Pokud si vede dobře, ambulantní kontroly se konají každé 2 až 3 měsíce.

První část návštěvy probíhá s edukační sestrou. Dítě je zváženo, změřeno, je mu odebrána krev podle ordinace lékaře. Probereme pokroky nebo problémy, ke kterým došlo od minulé návštěvy, eventuálně se snažíme o jejich řešení. Není možné spoléhat na to, že si rodina zapamatuje všechny nové informace a bude je správně používat, o tom je třeba se přesvědčovat právě během ambulantních kontrol. Protože ke každé kontrole pacienti nosí i glukometr a inzulínová pera, podle potřeby kontrolujeme funkci a správnost jejich používání. Druhou částí kontroly je návštěva u dietní sestry, kam se rodina odebere se záznamem stravy, nakonec navštíví ošetřujícího lékaře.

Účinná edukace se spolupodílí na zkrácení délky hospitalizace při záchytu onemocnění. Dobře spolupracující pacient má méně hypoglykemických příhod nebo stavů s diabetickou ketoacidózou, je lépe kompenzovaný, prokazatelně se u něho snižuje hladina glykosylovaného hemoglobinu a je předpoklad, že se pozdní komplikace vyskytnou s nižší pravděpodobností nebo alespoň později.

Foto archív autorky

Edukace dětského diabetika a jeho rodiny
Ohodnoťte tento článek!