Edukace onkologického pacienta v oblasti výživy

Nádorová onemocnění jsou často provázena poruchou výživy odborně označovanou jako malnutrice. U onkologického pacienta jde nejčastěji o podvýživu, o kachexii, příp. označovanou jako nádorová kachexie. Nádorová kachexie se často sdružuje a komplikuje s nechutenstvím, anorexií, nauzeou a zvracením.


SOUHRN: Onkologické onemocnění s sebou přináší velké množství problémů a těžkostí. Jedním z nich je i porucha výživy, zejména ve smyslu malnutrice, a to hlavně ve formě nádorové kachexie. Přítomnost malnutrice u nádorového onemocnění velmi silně ovlivňuje celkovou prognózu nemoci. Tento stav zapříčiňuje množství faktorů, které můžeme zmírnit také správnou edukací pacienta, případně jeho rodiny.
Klíčová slova: nutrice, nádorová kachexie, onkologický pacient, sestra edukátorka

SUMMARY: Cancer brings many problems and difficulties. One of them is eating disorders, especially in terms of malnutrition, mainly in the form of cancer cachexia. The presence of malnutrition in cancer strongly influences the overall prognosis of the disease. This situation causes a number of factors that can be alleviated also by good education of the patient or his family.
Key words: nutrition, malnutrition, cancer patient, nurse – educator


Nádorová malnutrice má svůj klinický obraz, který se nejčastěji projevuje nádorovou anorexií, progredující ztrátou tělesné hmotnosti, celkovou tělesnou slabostí (astenií), špatným výkonnostním stavem (performance status), psychickou depresí, apatií, ztrátou spolupráce, dezorientací, anemií, sníženou kvalitou života. Malnutrice má u onkologického pacienta negativní vliv na výsledky léčby a samotný stav pacienta. Je dokázáno, že pacient v dobrém nutričním stavu lépe zvládne protinádorovou léčbu a má i lepší prognózu.

Sestra edukátorka v oblasti výživy onkologického pacienta bojuje společně s pacientem proti různým obtížím, jako jsou nauzea, zvracení, ztráta chuti, pocit plnosti krátce po najedení, a proti dalším problémům, které mají dopad na stav výživy, a to nejen farmakologickými, ale i nefarmakologickými způsoby, které vzájemně zvyšují svoji účinnost. Pouze správně edukovaný pacient se stává aktivním spolutvůrcem své léčby a péče o sebe. Edukace zvyšuje kvalitu života jak u samotného pacienta, tak u jeho rodiny, která se podílí na péči o svého příbuzného.
Nádorová onemocnění provázejí i jiné projevy, poruchy stravy. Patří sem zejména pocit brzkého nasycení, porucha vnímání chuti či averze k některým druhům jídla.

Pocit brzkého nasycení se projevuje u pacienta po přijetí malého množství stravy prostřednictvím pocitu plnosti a neschopnosti přijmout další stravu. Porucha vnímání chuti se projevuje zejména u pacientů, kteří jsou léčeni chemoterapií, protože se snižuje percepce vnímání chuti. Averze k některým druhům jídla se objevuje nejčastěji u jídel s výraznou chutí, která byla podávána krátce před chemoterapií nebo po ní. Často se tento jev spojuje s poruchou vnímání chuti vlivem porušení chuťových smyslových buněk cytostatickou léčbou.

Mezi nejčastější a nejzávažnější problémy a obtíže pacientů s nádorovými onemocněními při chemoterapeutické, případně radiologické léčbě patří nauzea a zvracení, které souvisejí s výživou (5).
Při nauzee a zvracení vlivem chemoterapie existují velké rozdíly v emetickém potenciálu různých cytostatických léků a reakci jednotlivých pacientů na týž lék v průběhu různých fází léčby. Radioterapie vyvolává většinou zvracení, které je méně silné než zvracení po chemoterapii (tab.).

Edukace pacienta, případně jeho rodiny v oblasti výživy

Posuzování: V první fázi edukačního procesu je potřeba posoudit pacienta z hlediska schopnosti učit se, jeho celkový zdravotní stav a stav výživy.
U pacienta, případně příbuzného, zjišťujeme výskyt faktorů, které napomáhají edukaci:
* motivace učit se – nejúčinnější je tehdy, když daná osoba cítí potřebu a věří, že tato potřeba bude uspokojena prostřednictvím získání vědomostí,
* pohotovost učit se,
* zpětná vazba – informace, která má vztah k uskutečnění vytyčeného cíle. (4)

K faktorům, jež jsou považovány za překážky, patří:

* úzkost – pacienti, kteří jsou vystrašení, často ani neposlouchají, co se jim říká, nebo si z toho zapamatují jen část,
* fyziologické překážky, jako jsou těžká onemocnění, bolest, poruchy sluchu, řeči, zraku,
* kulturní bariéry – cizí jazyk, rozdílné hodnoty a další faktory brzdící edukaci,
* nedostatek motivace pro zvládání daného stavu, proč „bojovat“.

Ve fázi posuzování z hlediska tělesného stavu zjišťujeme chemoterapeutický režim, režim radioterapie; úbytek na váze a jeho vývoj; celkovou tělesnou sílu; množství přijaté stravy přes den; problém s polykáním, bolesti v dutině ústní; výrazné nechutenství; průjem, zácpu; suchost v ústech, změny chutě, nedostatek slin; antiemetický režim; zkušenosti s nauzeou a zvracením (při cestovaní, v těhotenství, jiné), pokud ano, jak se dosáhlo úlevy; nauzeu, zvracení při předcházející chemoterapii, radioterapii, snášenlivost/nesnášenlivost; užívání léků, frekvenci, dosažení stupně úlevy; nežádoucí účinky antiemetické léčby; schopnost chůze a denních aktivit; nauzeu a zvracení při chemoterapii – kdy nastoupila, jak dlouho trvala, stupeň intenzity podle vizuální analogové stupnice (VAS) (5).

Tabulka

Nauzea je subjektivní zkušenost a jako taková může být hodnocena jedině pacientem a získáváním informací od pacienta. Nauzea se obvykle zaznamenává dvěma způsoby: pomocí sémantické stupnice a VAS. Sémantická stupnice se skládá ze slov označujících stupeň nauzey. Typická stupnice má tento rozsah: žádná – velmi mírná – mírná – silná. Pacient je požádán, aby v těchto termínech zhodnotil a označil svou nauzeu. Druhý způsob je VAS pro měření nauzey. Tato škála byla převzata ze stupnice na měření intenzity bolesti. Další způsoby měření nauzey jsou:
* jednoduchá deskriptivní škála,
* Melzackova škála,
* numerická škála,
* vizuální analogová škála.
Stav výživy můžeme posoudit také podle anamnézy, fyzikálního vyšetření a subjektivního celkového zhodnocení nutričního stavu.

Diagnostika: Sesterské diagnózy patří do kategorií nedostatku (deficit) vědomostí, dovedností a motivace související s problematikou zdraví a nemoci. Diagnostika se vztahuje k potřebě něco se naučit, nabýt nové vědomosti, schopnosti, postoje k dané problematice (7).

Plánování: Cílem edukačního procesu je dosáhnout žádoucí změny v jednání a v životním stylu člověka, ať už nemocného, či zdravého. Podstatou výchovy a vzdělávání je podpora učení a záměrné ovlivňovaní uvědomělých a informovaných rozhodnutí, která člověk preferuje ve zdraví nebo v nemoci. Rozhodování, jako vědomý proces, se opírá o tři systémy – vědomostní, dovednostní a soubor přesvědčení, který zahrnuje normativní systém, hodnoty, postoje a pocity (7), proto stanovujeme tři typy cílů ve fázi plánování:
* poznávací (kognitivní) cíle,
* emocionální (afektivní) cíle,
* cíle týkající se chování (behaviorální).

Cílem podle Wingarda v edukaci pacienta/klienta je dosáhnout:

* adaptování chování pro zachování zdraví a prevenci onemocnění,
* pokračování v léčebném a ošetřovatelském programu při vyskytující se nemoci, dosáhnout dlouhodobě trvalé změny v chování vhodnými vědomostmi a dovednostmi,
* změny předcházejícího stupně zdraví na maximálně možný dosažitelný stupeň,
* minimalizování výskytu komplikací nemoci,
* zlepšení kvality života,
* dosažení plnění sociálních rolí, podporovat pacientova autonomní rozhodnutí (6).

Konkrétní cíle pro pacienta s malnutricí, případně s rizikem malnutrice, jsou podílení se pacienta na léčbě a odstranění nedostatků výživy, prevence komplikací, omezení nežádoucích účinků onkologické léčby, podpořit schopnost zvládnout infekce, zlepšit hojení ran, zlepšit kvalitu života, doplnit energii a tekutiny.

Pro pacienta s nádorovým onemocněním je více edukačních oblastí a témat, o kterých by měl být poučen. Výběr problematiky je však třeba aktuálně stanovit podle stavu a prognózy konkrétního pacienta.

Nejčastější okruhy edukačních témat v oblasti výživy onkologického pacienta:

* vliv nádorového onemocnění na výživu,
* vliv chirurgického zákroku na výživu,
* vliv chemoterapie na výživu,
* vliv radioterapie na výživu,
* enterální výživa a onkologický pacient – druhy enterální výživy, sipping a jiné,
* parenterální výživa a onkologický pacient,
* zásady stravování (podle aktuálního zdravotního stavu),
* zásady stravování při nauzee, zvracení,
* zásady stravování při ztrátě chuti k jídlu,
* zásady stravování při zánětu sliznice krku, hltanu,
* zásady stravování při bolestech v ústní dutině, bolestivém polykání,
* zásady stravování při sníženém vylučovaní slin, suchosti v ústech,
* zásady stravování při sníženém vnímání chuti, snížení, příp. zkreslení chuťových pocitů,
* zásady stravování při jiných problémech – průjem, zácpa apod.

Důležitými edukačními tématy jsou i alternativní techniky k zvládnutí zvracení a nauzey. Tyto techniky se mohou aplikovat samostatně, ale i jako doplněk léčby farmakologické. Mezi osvědčené a vědecky ověřené metody patří relaxace, progresivní terapie svalové relaxace, navozená představivost, léčebný dotyk, masáže, aromaterapie, akupunktura, akupresura (5).

Tyto metody se dají uplatnit u pacienta, kde farmakologická léčba není dostatečná a u kterého se projevuje úzkost. Nedají se však použít u pacienta, jenž takovéto léčbě nedůvěřuje, odmítá ji nebo nechce spolupracovat. Od edukátora se vyžaduje, aby měl ochotu spolupracovat s pacientem a pro nácvik těchto technik vytvořil správnou atmosféru – vnější a vnitřní. Jakákoli aktivita, která je vykonávaná s pacientem, má být zaznamenaná, stejně tak i edukační proces, který realizujeme, je potřeba zaznamenat a založit do pacientovy dokumentace.


O autorovi: PhDr. Ľudmila Majerníková, Ph. D., Mgr. Andrea Obročníková, Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva Prešovskej univerzity v Prešove (majernikova@unipo.sk)

Ohodnoťte tento článek!