Edukace pacienta perioperační sestrou

Edukace je pojem, který se v poslední době ve zdravotnictví skloňuje ve všech pádech. Pacient zkrátka musí být edukován. Proto edukují všichni: lékaři, sestry na ambulancích i lůžkových odděleních. Jediným místem, které dlouho zůstávalo stranou edukace, a tedy místem pro pacienta neznámým, byl operační sál…


SOUHRN: Edukace pacienta perioperační sestrou představuje pro instrumentářky kontroverzní téma. V článku jsou popsány praktické aspekty edukace prováděné instrumentářkami v Nemocnici Třinec, význam edukace pro pacienta, se zvláštním zřetelem na dětské pacienty, a také přínosy pro zdravotnický personál.
Klíčová slova: edukace pacienta instrumentářkou, edukace dětských pacientů, edukační pomůcky, organizace edukace, přínosy edukace


Faktem je, že se v posledních letech značně změnil postoj pacientů k jejich zdraví a hlavně výrazně stouply nároky na kvalitu péče poskytované ošetřujícím personálem. Pacient nejen musí vědět, jaký výkon jej čeká, ale také ho většinou zajímá, jak bude daný zákrok probíhat. U všech invazivních výkonů musí také podepsat informovaný souhlas. Edukace se v našem zařízení stala dokonce jedním z ukazatelů kvality péče.

Pokud se jedná o dění na operačních sálech, pacienti o něm mají informace hlavně z televizních seriálů, kde jsou situace záměrně dramatizovány, což mnohdy ještě zvyšuje obavy pacientů. Fundovaně seznámit pacienta s prostředím operačního sálu může jen ten, kdo toto prostředí důvěrně zná, to znamená lékaři nebo instrumentářky. Lékaři na tento druh přípravy pacienta nemají čas. Zůstávají tedy instrumentářky.

Přístup instrumentářek k edukaci

V řadách instrumentářek je mnoho těch, kterým se myšlenka edukace pacienta příliš nezamlouvá. Argumenty proti jsou většinou následující:

1. Není na to čas.
2. Pacient je na sále v premedikaci a ze sálu si nic nepamatuje.
3. Pacienta to nezajímá.
4. Pacienti tomu stejně neporozumějí.

Přestože pro nás, instrumentářky, znamená edukace další díl práce navíc, v naší nemocnici jsme si řekli, že „kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“. S edukací pacientů jsme začali zhruba před dvěma lety. Ze začátku sálové sestry přijaly tuto novou povinnost s určitými rozpaky. Nejedná se pouze o to, že se tím rozšiřuje rozsah pracovních povinností. Přiznejme si, že pro nás rozhovor s pacientem znamená jisté vystoupení z anonymity, kterou nám prostředí operačního sálu poskytuje. K edukacím jsme se tedy stavěli velmi různorodě: někdo s výraznou nechutí, někdo se zvědavostí, co nám rozhovory s pacientem přinesou.

A jak to u nás vypadá po dvou letech praxe?

Edukace pacienta perioperační sestrou v Nemocnici Třinec

Rozhovory s pacienty vedeme odpoledne po skončení denního operačního programu, tedy den před plánovanou operací pacienta. Neprovádíme je samozřejmě u pacientů, jejichž zdravotní stav to nedovoluje, u akutních výkonů ani u pacientů, kteří si to nepřejí. Edukaci neprovádíme ani tehdy, pokud máme velký operační program a z důvodu edukace bychom musely dělat přesčas. Pro tyto případy nás nahrazuje edukační příručka, kterou jsme si vytvořily pro zjednodušení naší práce.

Edukační příručka

Námi vytvořená edukační příručka je omyvatelná knížečka, ve které jsou vyfoceny jednotlivé úkony, které každého pacienta před operací čekají (obr. 1).

Obr.1

Pacient si v ní může prohlédnout, jak vypadá operační sál, jak mu budou vyvázány dolní končetiny, dozví se, že někteří pacienti dostávají elastické punčochy a podobně.

Je zde znázorněno, jak probíhá přeložení pacienta z lůžka na operační stůl, že mu nalepíme elektrodu, že bude připoután z důvodu své vlastní bezpečnosti, že mu bude zavedena kanyla pro podávání infuzí, že bude natřen a zarouškován.

Fotografie v knížečce jsou doplněny srozumitelným textem.

Edukační příručku předávají pacientům před operačními výkony sestry na odděleních, a to ještě před naším příchodem. Pacient má čas se s jejím obsahem důkladně seznámit a dotazy, které nám pak pokládá, jsou většinou již zcela konkrétní.

Rozhovor s pacientem v praxi

Samotný rozhovor vedeme s pacientem podle jeho přání buď v soukromí, nebo přímo na pokoji. Neprobíráme samotný operační výkon, to je záležitost lékařů, informujeme pouze o organizačních záležitostech. Jaké jsou nejčastější dotazy pacientů?

Kdy přijde na řadu, kdo jej bude operovat, jak dlouho bude trvat operace, zda si může ponechat spodní prádlo, případně vložku nebo zubní protézu, zda bude ležet nebo procházet někde nahý. Na konci rozhovoru často zaznívá také otázka, zda bude přítomna sestřička, která rozhovor s pacientem vede.

Zde vidíme, že přítomnost „někoho známého“ na operačním sále je pro některé pacienty velmi významná. Tento faktor je nesmírně důležitý hlavně u dětských pacientů.

Dobré je, když edukaci provádí empatická osoba, která nevnímá kontakt s pacientem jako otravnou povinnost. Pokud by ji prováděl někdo, kdo je k tomu donucen, mohla by mít zcela opačný efekt. U nás edukujeme průměrně 64 % operovaných pacientů a ohlasy jsou vesměs pozitivní. Edukaci zaznamenáváme do edukačního záznamu, který slouží mimo jiné ke statistickým účelům. Pro záznam jsme si nechaly vyrobit razítko, abychom nemusely stále dokola psát stejnou větu.

Edukace dětských pacientů

V případě dětí již samotné odloučení od rodiče na operačním sále znamená značné trauma, které umocňuje přítomnost úplně cizích zamaskovaných lidí. Proto chodíme i za dětskými pacienty, přestože samotnou edukaci dětí provádí nemocniční herní terapeutka (obr. 2).

Obr.2

Ta v průběhu předoperačního dne dítě navštíví a s pomocí svých pomocníků, hadrových panáčků, dětem vysvětlí, proč musí na operaci. Má také dostatek času dítě správně motivovat.

My mluvíme s rodiči, kteří mají většinou mnoho otázek. Často se však setkáváme s tím, že i děti jsou velmi komunikativní a rozhovor končí otázkou: „Teto, a ty tam budeš taky?“

Je dobře, pokud může edukující sestra dítě opravdu na sál přebírat. Tehdy vše probíhá většinou beze strachu a pláče. Není výjimkou, že dítě nakreslí pro sálovou sestřičku obrázek, který přiveze s sebou na operační sál a odměnou za naši práci navíc je, když nám dětský pacient oznámí, že se vůbec nebojí.

Význam edukace pro operační sestry

Ač by se mohlo zdát, že význam edukace je čistě psychologický, není tomu tak. Mnohdy se dozvídáme podstatné informace, např. že pacient má kardiostimulátor nebo alergii na anestetika nebo že je inkontinentní či mentálně zaostalý a potřebuje specifický přístup. Někdy také získáme přehled o rozsahu operačního výkonu, kdy např. v plastické chirurgii výkon „tumor tváře – excise, lalok“ může znamenat drobnost nebo také výkon na několik hodin. Tyto poznatky jsou pro nás cenné, neboť je ne vždy najdeme v dokumentaci. Někdy je pacient lékaři zapomene sdělit, někdy se stane, že i lékař zapomene něco do dokumentace zaznamenat.

Závěr

Závěrem mám tedy odvahu konstatovat – ano, edukace pacienta perioperační sestrou má smysl. Pacient získá pocit, že pro sálový personál není jen „ten žlučník“ nebo „ta struma“, ale že o něj jako o člověka má operační personál zájem, že respektuje jeho lidské obavy a chce vyjít vstříc jeho potřebám. Operační sál po edukaci provedené instrumentářkou již není pro pacienta zcela neznámým prostředím, kterého je třeba se bát (obr. 3).

Obr.3


O autorovi: Eva Matlochová, COS Nemocnice Třinec, p. o. (eva.matlochova@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!