Edukace pacienta s diabetickou nohou

Je jen málo chorob, které jsou tak rozšířené jako cukrovka (diabetes mellitus). Toto onemocnění látkové přeměny přináší do života diabetika řadu možných komplikací. Jednou z nich je i syndrom diabetické nohy.

SUMMARY

Only very few diseases are so common as diabetes mellitus. This metabolic disease brings many complications into the patient’s life. One of the complications is diabetic foot syndrome.

Diabetická noha, označení pro postižení nohou u pacientů s dg. diabetes mellitus (DM), je významným rizikem amputací, takže představuje vážné ohrožení kvality života diabetika, ale současně je i komplikací, které můžeme účinně zabránit důslednou péčí.Zanedbávání pravidelných prohlídek nohou diabetika a potřebného ošetřování je těžkým poškozením pacienta a často prvotní příčinou pozdějších amputací. Kritickým činitelem vzniku diabetické nohy je často přítomná infekce, která je příčinou progrese a špatného hojení defektů. Infekce se může projevit bolestí, začervenáním místa, horečkou a otokem. Nejčastější vyvolávající příčinou je postižení malých a velkých cév na DK, snížená tvorba cukru, těsné boty způsobující otlaky, jindy malé úrazy a již zmiňované infekce nohou, vředy a gangréna.

Nohy pacientů s DM jsou teplé, méně prokrvené, lehce vznikají otoky, je snížena citlivost na dotyk, bolest, teplo a tlak. Je u nich snížena tvorba potu, proto je kůže na nohou sušší a náchylnější na tvorbu trhlinek a malých poranění. Dochází k deformitám nohou a celkové změně rozměru nohy, která se postupně rozšiřuje. Pacienty s touto dg. nohy nebolí, proto těmto projevům na kůži nevěnují dostatečnou pozornost a často je podceňují. Z malých poranění se mohou vyvinout rány, které se nebudou dát léčit jinak než amputací. V rámci léčby infekce je nejdůležitější prevence, tedy pečlivé čistění rány, celková léčba různými roztoky, kapkami apod., podávání antibiotik, imobilizace postižené časti nohy, klid na lůžku a při vážné infekci chirurgická léčba.

Edukace pacienta sestrou

Edukace v ošetřovatelství má nezastupitelné místo. Sestra se při uspokojovaní potřeb pacienta stává kromě ošetřovatelky, koordinátorky, obhájkyně a manažerky i pacientovou učitelkou, vychovatelkou a edukátorkou. Nelze říci, že sestry v minulosti nevykonávaly edukační činnost, ale tato jejich úloha nebyla řízena, dokumentována a kontrolována. Tato činnost byla často podceňována a sestry neměly vytvořené vhodné podmínky pro edukaci pacienta. Edukaci chápeme jako proces výchovy a vzdělávání. Je pro pacienty a jejich blízké nástrojem na zabezpečení účasti na procesu poskytování zdravotní péče.

Edukace zahrnuje informace, které si pacient má osvojit v průběhu poskytování zdravotní péče, a informace, které má znát po propuštění domů nebo po přeložení do jiného zařízení. Edukační proces chápeme jako celoživotní „učení se“. Je to jakákoli činnost, prostřednictvím které nějaký subjekt vyučuje nebo se nějaký objekt učí. Učení je tedy součástí edukačního procesu. Chceme-li dosáhnout stanoveného cíle, je důležité při edukaci vycházet z určitých zásad edukace. Musíme si stanovit cíle tak, aby vycházely z potřeb pacienta, udržovat nepřetržitě kontakt sestry s pacientem, udržovat zpětnou vazbu, využívat předcházející vědomosti pacienta, povzbuzovat ho a pomáhat mu osvojit si určité zručnosti, komunikovat jasně, stručně, zřetelně a nepoužívat odbornou terminologii, vyloučit informace, které nesouvisejí s edukačními cíli.

Cíle edukace

Kognitivní (poznávací) cíle jsou zaměřené na to, aby pacient na základě specifických vědomostí a informací, vysvětlování, objasňování věděl, jak se má rozhodnout, resp. jak má konat. Afektivní (citové) cíle jsou orientované na vytváření vztahu k novému období života, hodnotové orientaci, která dá smysluplnost dalšímu, chorobou změněnému životu.Behaviorální (podněcující konání) cíle se zaměřují na získání motorických zručností, osvojování si návyků, např. naučit se určitou sestavu cviků a pravidelně ji vykonávat.

Metody edukace

Rozlišují se podle objektu zdravotně-výchovného působení na: Individuální působení: individuální rozhovor, individuální konzultace a instruktáž, zdravotně-výchovná konzultace prostřednictvím telekomunikačního přenosu, telefonicko-magnetofonová služba apod. Sestra uplatňuje zásadu individuálního přístupu. Skupinové působení: přednáška, diskuse, beseda, panelová diskuse, večery otázek a odpovědí, kurzy, klubová setkání apod. Sestra se zaměřuje na menší či větší skupiny anebo na celou komunitu. V průběhu skupinového působení se mají jednotlivci učit nejen od sestry, ale i jeden od druhého.

KAZUISTIKA

Pacient (45 let) byl přijat do nemocnice s diagnózou syndrom diabetické nohy. Jedná se o pacienta, který se léčí s DM 1. typu již 10 let. K hospitalizaci byl odeslán svým obvodním lékařem pro přetrvávající bolesti levé nohy, v oblasti nad prsty je lokalizovaný otok se začervenáním. Je to pacientova první hospitalizace. Fyziologické funkce jsou stabilizované. Chuť k jídlu je dobrá. O dietě je informovaný. Turgor kůže je normální, celistvost kůže není porušená. Při hygienické péči potřebuje pomoc druhé osoby. Neovládá základní pravidla hygienické péče o nohu. Pacient neví ani to, jakou má nosit obuv, aby se dále nezhoršoval jeho problém s dolními končetinami. Je komunikativní, spolupracuje s ošetřujícím personálem. Vyjadřuje obavu o svůj zdravotní stav.

Edukační list č. 1

Tematický celek: Ošetřovatelská péče o diabetickou nohu Téma: Hygienická péče dolních končetin Místo edukace: Konzultační místnost Časové trvání: 45 minut Hygienu můžeme charakterizovat jako jedno z důležitých pravidel prevence diabetické nohy. Pacient by se měl při hygieně nohou řídit určitými pravidly, aby předešel vážnějším komplikacím, a přispěl tak ke zlepšení celkového stavu nohou:

* Nohy a chodidla si prohlížejte každý den. Pokud na chodidla nevidíte, použijte zrcátko. Všímejte si otlaků, puchýřů, odřenin, změny barvy či teploty kůže. Pokud se tyto změny objeví, upozorněte na ně svého lékaře. * Denně si umývejte nohy vlažnou mýdlovou vodou. Pečlivě si umývejte i prostory mezi prsty. Voda má mít teplotu 37 °C. Po umytí vysušte celou nohu měkkým ručníkem, dosucha utřete i prostory mezi prsty. Místa se zrohovatělou kůží si ošetřujte mastným krémem. Ten však neaplikujte na poraněná místa a mezi prsty. * Střihejte si pravidelně nehty na nohách. Nedopusťte, aby vám nehty zarostly. Při střihání nehtů dbejte na to, abyste si neporanili okolí nehtů. Pokud špatně vidíte, nechejte si nehty ošetřit příbuzným nebo pedikérkou. Při nesprávném střihání nehtů může vzniknout otok, začervenání nebo mohou nehty zarůstat, proto si je střihejte rovně. * Pokud se objeví malá odřenina na noze, omyjte ji dezinfekčním roztokem. Jakýkoli náznak infekce je důvodem k tomu, abyste navštívili lékaře. Stejně tak vyhledejte lékaře, pokud se vám na noze objeví kuří oka, začervenání, trhlinky, otlaky. Zvlášť dbejte na prostor mezi prsty. Nechoďte bosi a nepoužívejte elektrické deky či termofory. Před ponořením nohou do vody vždy vyzkoušejte její teplotu.

Edukační list č. 2

Tematický celek: Ošetřovatelská péče o diabetickou nohu Téma: Vhodná obuv Místo edukace: Konzultační místnost Časové trvání: 45 minut Obsah: Vhodná obuv

Vhodnou obuv můžeme charakterizovat jako druhé z důležitých pravidel prevence diabetické nohy. Obuv můžeme rozdělit na léčebnou (terapeutickou) a ochrannou. Léčebná obuv je konstruována tak, aby úplně odstranila tlak na nohu. Ve specializovaných centrech se používají i protetické pomůcky, které umožňují chůzi na patě, tzv. poloviční boty nebo tzv. patové sandály. Tyto protetické pomůcky brání vzniku odřenin na přední časti nohy a odlehčují ji. Ochranná obuv je konstruovaná tak, že snižuje tlak na nejnižší hodnotu. Je velmi důležitá nejen při vzniku prvních defektů, ale i jako prevence při znovuobjevených defektech. Pacient by neměl nosit obuv, která mu způsobila narušení integrity kůže.

Kritéria vhodné obuvi

Boty nesmějí tlačit, nemají mít příliš ohebnou podrážku a musí být dostatečně široké. Noha v botách musí dobře sedět. Výběru bot je vhodné věnovat maximální pozornost a poradit se s lékařem. Nenosit boty na vysokém podpatku, boty z gumy či umělé hmoty. Používat boty na šněrování. Pokud boty nesedí na noze či při nošení vzniknou puchýře nebo jiné narušení celistvosti kůže, je třeba přestat je nosit! Vrch bot by měl být vyroben z měkké kůže, prostor pro prsty by měl být široký a tvarovaný pro nohu, nevhodné jsou dámské lodičky.

Je nutné nosit ochrannou obuv po celý den a pravidelně si prohlížet nohy. Je třeba měnit obuv několikrát denně, aby se předešlo prodlouženému působení tlaku na nohy. Je potřeba kontrolovat boty a vložky v botách; pokud jsou opotřebované, je třeba je vyměnit. Není vhodné nosit boty na bosou nohu, žádoucí je nosit jen bavlněné ponožky, které dobře sají pot. Ponožky je třeba měnit každý den. Gumička na ponožkách nesmí být příliš těsná, ponožky by měly být celistvé, nesmějí být zašívané.

Zásady při výběru a používaní obuvi

Obuv zkoušet vždy obutou na obou nohách, zavázanou a ve stoji i při chůzi. Doporučuje se nosit novou obuv nejdéle dvě hodiny, a interval postupně prodlužovat. Obuv se musí několikrát za den přezout (objemy nohou se u diabetiků mohou ve stresu a po fyzické zátěži měnit v průběhu dne). Pacienti s dg. neuropatické nohy (ztráta citlivosti) by se měli před obutím přesvědčit, zda v botě není kamínek nebo jiný předmět, který by mohl nohu poranit.


PaedDr. Dáša Šusterová, Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice (dasa133@zoznam.sk)

Edukace pacienta s diabetickou nohou
Ohodnoťte tento článek!