Ergoterapie jako nástroj efektivní rehabilitace

Ergoterapie má v dnešních dnech mnoho podob. Od svých kořenů, kdy bylo jejím hlavním účelem zajistit smysluplné vyplnění času hospitalizovaných pacientů, se transformovala do oboru, jenž doprovází jedince na jeho cestě z nemocničního lůžka, ústavu či rodiny do takového života, který žijí zdraví lidé.

Občasným nesprávným užíváním slova ergoterapie ve spojení se skupinovými zábavními činnostmi stále dochází k deformaci pohledu veřejnosti i samotných zdravotníků na podstatu a účel tohoto oboru. Moderní ergoterapie však může být představena jako komplexní systém zaměřený na dosažení reálného zvýšení kvality života klientů, který využívá pouze odůvodněných aktivit a tvoří pomyslný most mezi ordinací lékaře a skutečným životem.
Koncept systematické aktivní terapie stručně popsaný dále byl vyvinut v průběhu intenzivního rehabilitačně vzdělávacího programu ERGO Aktiv, Centra odborné péče pro osoby po cévních mozkových příhodách (CMP) či jiném poškození mozku, a jeho principy jsou aplikovatelné i pro ostatní zdravotnické obory, kdy odborník usiluje o vyřešení dlouhodobě problematické situace klienta. Bohužel je však častým problémem nedostatek finančních, a tedy i personálních zdrojů, ale i tlak zdravotníků samotných může podnítit ke změnám.

Příklad z praxe 1

Paní Irena nastoupila do programu v roce 2010. V roce 2007 utrpěla kraniocerebrální trauma a nyní přichází do centra ERGO Aktiv se dvěma trekovými holemi – má potíže s rovnováhou a do města si bez holí netroufne. Rovnováha však není jediným problémem paní Ireny. Dále jí trápí výpadek zorného pole, zhoršená jemná motorika, koordinace a citlivost na horních končetinách, z oblasti kognitivních funkcí vnímá zhoršenou paměť a pozornost, cítí potíže s vyjadřováním. To vše doprovází únava a nejistota při jakékoli aktivitě.
Před úrazem měla paní Irena dobré pracovní místo a mnoho zájmů. Nyní ji veškerou kapacitu zabírá výkon běžných denních činností, cítí velkou nejistotu, obává se dopravy MHD a opustila bývalé zaměstnání i záliby. Zároveň od úrazu soustavně rehabilituje, stav se sice zlepšuje, ale výše zmíněné potíže přetrvávají.

Motivace – věčný problém

Lidé, jejichž zdravotní potíže dlouhodobě a v mnoha směrech omezují jejich život a jednání, začnou po určité době ztrácet motivaci a sílu k práci na zlepšení svého zdravotního stavu. Zároveň však nejsou spokojeni z důvodu reálného omezení svého života. Tito lidé často tvrdí, že chtějí svou situaci zlepšit, ve skutečnosti však již nemají síly, aby s ní cokoli udělali.
Pokud při dlouhodobé intervenci chybí motivace, a tedy i aktivní zapojení klienta, její efektivita klesá. Jednou z rolí odborníka je tak podpořit motivaci a sílu klienta ke změně. Prostředky, které využívá systematická aktivní ergoterapie, jsou: * Určení cílů: Konkrétní cíl spolupráce s odborníkem, jenž je dosažitelný v dohledné době. Klient tento cíl zná a je s ním ztotožněn. Cíl je pevným bodem v dlouhém procesu rekonvalescence a dá klientovi možnost zažít úspěch při jeho dosažení.
Vzdělávání, zapojení klienta a spolupráce: Klient se aktivně podílí na celém procesu intervence a rozumí jeho jednotlivým krokům.
Prostředí: V prostředí, ve kterém intervence probíhá, se klient cítí dobře a rád se do něj vrací. Prostředí a lidé v něm klienta podporují v pokroku.
Přístup a profesionalita: „Vztah mezi terapeutem a klientem byl rozpoznán jako důležitá determinanta úspěchu či selhání ergoterapie.“ (Palmadottir, 2006). Klient přináší do tohoto vztahu určitou zakázku a zdravotník odborné způsoby, jak ji naplnit. Důvěra ve zdravotníka a jeho metody dodá klientům naději pro dosažení změny.

Problém klienta – můj problém

Pokud má terapie ovlivnit reálný život klienta, je nutné ji správně zacílit. Koncept systematické aktivní terapie čerpá z přístupu zaměřeného na klienta (client-centered practise – CPP).
„Pracovat v rámci přístupu zaměřeného na klienta zahrnuje náhled na klienta »tam, kde se momentálně nachází«, pokud jde o klientem udávané potřeby a přání, úroveň motivace nebo porozumění a náhled na problémy ve výkonu aktivit, které klient v součastné době má či může mít v budoucnu.“ (Fisher, 2009) CPP je celistvý přístup odborníka ke klientovi, který prostupuje celý terapeutický proces. V rámci CPP klient spolupracuje s odborníkem a společně usilují o dosažení klientova cíle.
Využití CPP v terapii předchází situaci, kdy odborník řeší problém, jenž je z jeho pohledu stěžejní, ale pro klienta může být nepodstatný. Při řešení dlouhodobě problémových situací je právě zacílení na hlavní problém klienta klíčem k úspěchu. Odborník v konceptu systematické aktivní terapie usiluje o vyřešení problému, který klient vnímá jako zásadní, ne jen o naplnění své pracovní povinnosti.

Systematický přístup

Zdravotnický odborník, motivovaný klient a správně zvolené cíle terapie však ještě nestačí k dosažení úspěchu. Podstatný je následující proces intervence, který tvoří práce jednotlivých odborníků.
Celý proces intervence je složitý, dlouhodobý a mnohovrstevný děj. Aby bylo dosaženo stanovených cílů, měl by jím tedy prostupovat systém, který zajišťuje neopomenutí žádné z problémových oblastí, vhodné načasování a monitoring úspěchu intervence.
Systematický přístup znamená: * Zajištění a koordinace interdisciplinární spolupráce, tak aby byly pokryty veškeré potřeby klienta ve správný čas.
Vytvoření individuálního plánu klienta, koordinace a sledování jeho plnění.

Shrnutí

Článek popisuje ergoterapeutický přístup využívaný při práci s klienty, jejichž stav vyžaduje dlouhodobé a komplexní řešení. Tento koncept vznikl, je využíván a ověřován při práci s klienty po cévní mozkové příhodě či jiném poškození mozku v Centru odborné péče ERGO Aktiv, kdy pomohl k dosažení měřitelných pokroků, které umožnily klientům být opět o kus blíže k aktivnímu a běžnému životu.
Podstata konceptu systematické aktivní terapie tkví v navození partnerského vztahu s klientem, správném zacílení terapie, aktivním zapojení klienta do terapie, koordinaci veškeré péče a monitorování výsledků.
Centrum odborné péče pro osoby po CMP realizuje unikátní a komplexní rehabilitačně vzdělávací programy pro osoby po CMP či jiném poškození mozku.

Příklad z praxe 2

S paní Irenou vytvořil ergoterapeut (na základě vyšetření lékařem, fyzioterapeutem, ergoterapeutem a subjektivního hodnocení paní Ireny) individuální plán, který provázel paní Irenu celou intervencí.
Jako problémové oblasti určila paní Irena orientaci v prostoru, uplatnění v zaměstnání, upevnění pozice v rodině, čtení knih a aktivní společenský život. Cíle individuálního plánu, vytvořené spoluprací paní Ireny a ergoterapeuta, byly: „Zvládat bez potíží denní aktivity“ a „Být připravena na nástup do zaměstnání“. Pro dosažení těchto cílů bylo třeba začít s tréninkem stability a chůze, koordinace, jemné motoriky, tréninkem paměti a pozornosti, nácvikem komunikace a zvládání stresu. To vše v kombinaci s pravidelným denním režimem, praktickým nácvikem plnění komplexních úkolů a pohybu v terénu dovedlo paní Irenu až do konce programu v Centru ERGO Aktiv. Při odchodu z programu využívá paní Irena denně MHD, zvládá péči o domácnost a vrací se ke svým koníčkům. Krátce po skončení programu získala pracovní místo v oboru grafika. Literatura

FISHER, A. G. Occupational therapy intervention process model: a model for planning and implementing topdown, client-centered, and occupation-based interventions. Paris: Three Star Press, 2009. 188 s. ISBN 0977430154, 978097743015.
Kri vošíková, M. Úvod do ergoterapie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 364 s. ISBN 978-80-247-2699-0.
LAW, M.; BAPTISTE, S.; CARSWELL A. et al. Kanadské hodnocení výkonu zaměstnání. 4. vyd. Praha: CAOT Publication ACE, 2005. 66 s. ISBN 1-895437-69-5.
PALMADOTTIR, G. Client – Therapist Relationships: Experiences of Occupational Therapy Clients in Rehabilitation. British Journal of Occupational Therapy. 2006, vol. 69, No. 9, p. 394–401. ISSN 0029-800X.
SUMSION, T. Client-Centered Practice in Occupational Therapy. 2. vyd. London: Churchill Livingstone, 1999. 123 s. ISBN 0-443-06127-0.

Souhrn Článek představuje moderní ergoterapii jako nástroj účinné rehabilitace a podpory návratu k samostatnému životu. Popisuje metody zvýšení efektivity intervence u klientů s komplexními problémy prostřednictvím konceptu systematické aktivní terapie. Klíčová slova: ergoterapie, rehabilitace, zvýšení kvality života, systematická aktivní terapie

O autorovi| Bc. Olga Košťálková, ERGO Aktiv, Centrum odborné péče pro osoby po cévní mozkové příhodě, Praha (o.kostalkova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!