Eutanázie – ano, či ne?

Z řeckého překladu euthanasia (eu = dobře, správně, thanatos = smrt) jde o „dobrou smrt“. Slovník cizích slov pak říká, že eutanázií rozumíme usmrcení nevyléčitelně nemocné a trpící osoby na její žádost, ze soucitu. Může tak jít o aktivní (podání smrtícího prostředku na žádost nemocného) nebo o pasivní eutanazii (přerušení léčby, která udržovala pacienta naživu).

SUMMARY

In Greek euthanasia (eu = well, right, thanatos = death) means “good death“. According to the dictionary of foreign words euthanasia is a merciful killing a suffering patient with incurable disease on her request. Euthanasia can be active (giving lethal drug) or passive (discontinuing life maintaining treatment).

Dlouhodobá nebo nevyléčitelná nemoc obvykle rozbíjí způsob života člověka a s tím souvisí i změna základní hierarchie jeho hodnot. Někteří nemocní nejsou schopni se adaptovat na složitou životní situaci a odmítají život s nemocí. Jsou neochotní, do určité doby neschopní přijmout omezený, spoutaný, pro ně „bezcenný“ život za svůj.O pomoc při usmrcení prosí většinou pacienti, kteří jsou zanedbávaní, odloučení či opuštění a v krizi nemají přiměřenou lékařskou, citovou či duchovní pomoc. Obvykle rezignují a nechtějí dál žít, protože život pro ně už nemá účel ani smysl.

Jak pečovat o nemocné, aby nežádali o eutanázii

Sdělit nemocnému pravdu. Právo na pravdivou informaci o zdravotním stavu je součástí Etického kodexu práv pacientů. Nemá právní závaznost, ale lékaři by se jím měli řídit. Nenechat pacienta s pravdou samotného. Sdělení pravdy není koncem, nýbrž začátkem vztahu mezi lékařem, pacientem a ošetřujícím personálem, tedy sestrou. Poskytnout fyzickou, psychickou, sociální a spirituální péči. Mnoho odborníků se shoduje v tom, že dobrá fyzická, psychická, sociální a spirituální péče může zajistit prožitek určité spokojenosti se životem, a to i v podmínkách zdravotně mimořádně komplikovaných.

Platí zásada, že nikdo by neměl zemřít dřív psychicky než fyzicky a že vždy existuje někdo nebo něco, pro co stojí za to žít i nemocí spoutaný život. Nemocný potřebuje prostor k životu. Respektovat komplikovaný fyzický stav nemocného je nutné, stejně tak nutné je ale vyslyšet oprávněné a naléhavé volání nemocného po prostoru k životu. Mít prostor k životu, moci se realizovat, to je hlavní, co pomáhá najít smysl nemocí spoutaného života. Většina nevyléčitelně nemocných odmítá nečinnost a soucit, chce být plnohodnotně přijímána. Nemocní oceňují prostor k životu, v němž mohou něco udělat. Potřebují mít cíle a pocit opravdovosti v boji o jejich dosažení. Ocenění je pak pro ně balzámem.

Argumenty PROTI

Je důležité si uvědomit, že ať už je eutanázie zdůvodňována jakkoli, vždy jde o lidský život, o záměrné usmrcení člověka, který nikoho neohrožuje. Mezi dalšími argumenty proti jsou: náboženské tradice, kodex lékařské etiky, riziko narušení důvěry vůči lékařům, obtížnost zaručit člověku, že se bude moci svobodně vyslovit – souhlas či odmítnutí. Eutanázie je také v rozporu se základním právem člověka na život. K nejsilnějším argumentům patří možnost zneužití jak ze strany lékařů, tak „dobrých“ příbuzných.

Argumenty PRO

Nejčastěji je eutanázie ospravedlňována snahou zbavit člověka utrpení. Většinu jejích zastánců k tomu nepochybně vede upřímný soucit, chtějí dát průchod lidským právům, zvláště právu na respektování osobní autonomie, právu zemřít, právu na soukromí. Dále se podle nich jedná o „osvobození jedince od nepřijatelně bídné kvality života“. Ti, kteří zákon směřující ke schválení eutanázie prosazují, chtějí poskytnout člověku poslední pomoc ve chvíli, kdy selžou jiné možnosti, ale usilují i o zabránění jejího možného zneužití.

Metodika výzkumu

Pojem eutanázie je vykládán různě, jde o souhrnné označení řady značně odlišných situací. Vzhledem k tomu, že se čas od času objevuje ve sdělovacích prostředcích, zajímalo mne, co si pod ním představují zdravotníci a laická veřejnost. K průzkumu jsem zvolila dotazník, který byl rozdán ve zlínské KNTB – na chirurgii, ARO, JIP, interně a LDN. Použila jsem 15 otázek, cílovou skupinou byli sestry, lékaři a laická veřejnost. Otázky mířily na legalizaci eutanázie u věkové skupiny do 40 let a nad 40 let.

Pracovní hypotézy

– Předpokládám, že 85 % sester bude pro legalizaci eutanázie. – Předpokládám, že souhlas s legalizací eutanázie vysloví 30 % lékařů.- Předpokládám, že laická veřejnost nad 40 let bude souhlasit s legalizací eutanázie na rozdíl od skupiny do 40 let.

Analýza výsledků

Z výzkumu vyplynulo, že většina respondentů je pro legalizaci eutanázie v ČR za určitých podmínek, potvrdily se hypotézy 1 a 2. Hypotéza 3 se nepotvrdila, protože respondenti z řad laické veřejnosti do 40 let v 88 % souhlasili s legalizací eutanázie, tzn. větší procento než u respondentů nad 40 let (souhlas 76 %). (Graf 1)

Otázka: V případě, že byste měl/a možnost rozhodovat o eutanázii ve vztahu k sobě, využil/a byste ji? Odpovědi: Lékaři ano 24 %, ne 29 %, nevím 47 %. Sestry ano 50 %, ne 6 %, nevím 44 %. (Graf 2) Otázka: Umíte si představit, že jste součástí komise, která potvrdila možnost a je přítomna realizaci rozhodnutí pacienta o ukončení života? Odpovědi: Lékaři ano 36 %, ne 42 %, nevím 22 %. Sestry ano 28 %, ne 32 %, nevím 40 %. (Graf 3)

Otázka: Zastáváte názor, že umírající člověk má z hlediska ošetřujícího personálu maximální péči? Odpovědi: Lékaři ano 49 %, ne 51 %, sestry ano 54 %, ne 46 %. (Graf 4) V případě NE se opakovalo nejčastěji – nedostatek času, nedostatek empatie, nevyhovující prostředí. Otázka: Působí vám potíže komunikovat s umírajícími pacienty? Odpovědi: Lékaři ano 24 %, ne 76 %, někdy 0 %. Sestry ano 22 %, ne 74 %, někdy 4 %. (Graf 5)

Otázka: Zastáváte názor, že pacient má znát pravdu o své diagnóze?Odpovědi: Lékaři ano 89 %, ne 2 %, je nutný individuální přístup 9 %. Sestry ano 68 %, ne 2 %, je nutný individuální přístup 30 %. (Graf 6) Otázka pro laickou veřejnost: Souhlasíte s legalizací eutanázie v ČR? Odpovědi: Respondenti 18-40 let ano 52 %, ano za určitých podmínek 36 %, ne 12 %. Respondenti 40 a více let ano 31 %, ano za určitých podmínek 45 %, ne 24 %. (Graf 7)Otázka pro laickou veřejnost: Zastáváte názor, že pacient má znát pravdu o své diagnóze? Odpovědi: Respondenti 18-40 let ano 80 %, ne 12 %, je nutný individuální přístup 3 %. Respondenti 40 a víc let ano 90 %, ne 0 %, je nutný individuální přístup 10 %. (Graf 8)

Závěr

Eutanázie je problém velmi složitý. Někde ve světě je legální, jinde o ní lidé nechtějí ani slyšet. Podobné emoce vyvolává i u nás. Jako první země naší planety legalizovalo eutanázii Nizozemsko. V ČR není legalizována. Z nemnoha zpráv, které se o eutanázii zachovaly z doby před rokem 1989, vyplývá, že tišení krutých bolestí a neprodlužování agonie v terminálním stadiu života člověka nebylo, i kdyby to vedlo ke zkrácení života, v rozporu s lékařskou etikou ani s právem.

Na přelomu let 2005-6 se poslanecká sněmovna zabývala trestním zákonem o legalizaci eutanazie, který asi osm let připravovala skupina odborníků vedená Pavlem Šámalem. V návrhu bylo: „Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let.“ Návrh zahrnující beztrestnost za provedení eutanázie neprošel poslaneckou sněmovnou.

Podle mého názoru by povolení eutanázie znamenalo odklon od tradičních, morálních a právních principů. Je to čin, který stejně jako trest smrti nelze vrátit zpět. Podmínky záměrného usmrcování člověka, i když se blíží smrti, nebudou asi nikdy domyšleny do důsledků. Musíme si totiž přiznat, že naše společnost není ideální a vždy se zneužívalo a zneužívá toho, co zpočátku sloužilo dobru. Otázka by ale mohla znít i jinak: Proč řešit provádění eutanázie, když nebyla dořešena ani otázka, jak se o umírající starat?

Do eutanázie by se však neměla zahrnovat situace, kdy pacient, byť jednoznačně spěje ke smrti, by byl zanechán bez pomoci. To by bylo neetické. Avšak to, že přerušení léčby, která udržovala pacienta naživu, nepovažuji za „skutečnou“ eutanázii, by nemělo vyznít jako můj souhlas s tímto postupem. Aktivní eutanázie a sebevražda za asistence lékaře by podle mne legalizovány být neměly, ať jde o nemocné v posledním stadiu nevyléčitelné choroby, stařeckou demenci nebo těžké tělesné či mentální postižení. Nelze totiž určit hranici, kdy už je život nesnesitelný a kromě toho všem těmto lidem se dá pomoci!

Řešme raději otázku, jak zkvalitnit péči o umírající a ne jak jej co nejbezbolestněji zbavit života. Paliativní péče je dostatečným řešením a jde jen o to seznámit s ní co nejširší okolí. A v tomto smyslu také reformovat lékařské vzdělání. Nejdále, kam by mohlo sahat právo na sebeurčení soukromí, či osobní autonomii, by bylo odmítnutí léčby. Eutanázie však všechna tato práva přesahuje.


Alena Staroštíková, Traumacentrum, Krajská Nemocnice T. Bati a. s. Zlín (Alena. Starostikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!