Hojení ran a fyzikální terapie

Fyzikální terapii lze charakterizovat jako množství podnětů fyzikálního charakteru, které mají léčebné účinky na organismus. Fyzioterapeut může na základě lege artis vstoupit do procesu hojení ran. Působením své činnosti může hojení ran podpořit, urychlit, zkvalitnit a snížit finanční výdaje. Klíčová slova: hojení ran, fyzikální terapie, fyzikální prostředky

SUMMARY Physical therapy can be described as physical impulses that have a healing effect on the human body. A physiotherapist is competent to provide care that helps with wound healing. He/she contributes to promotion, speeding, and improving the healing process as well as lowering the financial costs. Key words: wound healing, physical treatment, physical means

Fyzikální terapie používá fyzikální prostředky – teplo, chlad, světlo, vzduch, vodu a elektrický proud – ke zlepšení obranných schopností organismu, k posílení hojivých pochodů. Prvky fyzikální terapie působí v procesu hojení ran na poškozené buňky tkání, dopomáhají k rychlejší reparaci (obnovení) poškozené tkáně a celkové regeneraci organismu. Cílená fyzikální terapie ovlivňuje fyzikální a biochemické pochody v buňkách a tím regeneraci poškozené tkáně. Konkrétní typ terapie se vybírá podle druhu poškození tkáně. Fyzikální terapie má příznivé účinky v každé fázi procesu hojení ran.
Fyzikální terapie se indikuje podle stadia poruchy (poranění tkáně). Vždy je třeba vzít v úvahu typ poranění, stav rány, individualitu klienta, jeho okamžitý zdravotní a psychický stav.
Ne vždy je však fyzikální terapie vhodná. Předepisující lékař je zodpovědný za léčbu a bezpečnost klienta. Musí si být vědom plné odpovědnosti za zvolený postup léčby. Fyzioterapeut musí kontraindikace respektovat. Také musí reagovat na okamžitý somatický i psychický stav a projev klienta v okamžiku aplikace fyzikální terapie. V případě neadekvátní změny ve vyjmenovaných stavech a projevech klienta je nutné ihned konzultovat úpravu, změnu nebo ukončení aplikace prvků fyzikální terapie s lékařem.

Při fyzikální terapii využívá fyzioterapeut různé přístroje. Moderní klinicky testované přístroje jsou výraznými pomocníky pro reparační a regenerační mechanismy organismu. Nabídka a možnosti přístrojů pro fyzikální terapii jsou schopny pokrýt léčbu otevřených i zavřených poranění, povrchových i hlubokých, komplikovaných, termických i chemických. Působí ve fázi akutní i subakutní, ve fázi konsolidace, ale také ve fázi chronické. Prvky fyzikální terapie se aplikují ve fázi primárního hojení ran, při primárně odloženém hojení (to nastává tehdy, počítáme-li s přítomností infekce v ráně; rána zůstává drénována, a pokud k rozvoji infekce nedojde, uzavírá se mezi 4. až 7. dnem a pak se hojí způsobem primárního hojení ran) i sekundárním hojení. Tyto prvky fyzikální terapie podporují a posilují období regenerace. Pomáhají i v okamžiku chronického průběhu hojení ran.

Fyzikální prostředky v procesu hojení ran

Ultrazvuk pulzní: Aplikace ultrazvuku je možná až po prvních 24 hodinách po traumatu. Působí na tkáň mechanickým vlněním, je atermický. Zlepšuje metabolismus, zvyšuje vazodilataci a permeabilitu kapilár, urychluje vstřebávání extravazální tekutiny, napomáhá ústupu bolesti z lokální ischemie, má disperzní účinek (rozptýlení ultrazvukových vln z jedné tkáně do druhé a toto rozptýlení se řídí rozdílnými vlastnostmi tkání), zlepšuje lokální cirkulaci a způsobuje pokles aktivity sympatiku – vede ke svalové relaxaci.

Termoterapie: Působí na tkáň teplem. Využívá se k cílené demarkaci tkáně (přesné ohraničení živé tkáně od odumřelé), odloučení poškozené tkáně a urychlení kolikvace (dochází ke zkapalnění).

Kryoterapie: Působí na tkáň chladem 0 °C a méně. Způsobuje vazokonstrikci a následnou vazodilataci po ohřátí tkáně, vede ke zpomalení vedení vzruchů, zpomaluje metabolismus, snižuje otoky a aktivitu zánětu a má analgetické účinky.

Fototerapie:

1. Nepolarizované záření v rozsahu viditelné části spektra:
* ultrafialové záření – stimuluje granulaci a epitelizaci, má cirkulační a baktericidní účinky,
* infračervené záření – urychluje kolikvaci před vypuštěním hnisu (2. až 3. posttraumatický den).

2. Polarizované záření:
* laser – ovlivňuje biochemické reakce v buňkách, aktivuje tvorbu kolagenu, podporuje novotvorbu cév, má vliv na zrání epitelu, aktivuje monocyty a makrofágy (protizánětlivé působení), urychluje proliferaci lymfocytů, působí analgeticky a zlepšuje mikrocirkulaci,
* biolampa – indikace se kryje s léčbou laserem.

Elektroterapie:

1. Kontaktní elektroterapie – stejnosměrný proud: Působí na tkáň kontinuálně s neměnnou polaritou elektrod. Při průtoku stejnosměrného proudu tkáněmi dochází k vyznamným elektrochemickým změnám, ty pak vyvolávají odpověď organismu.
Fyziologické účinky:
* polarizace tkání – změna koncentrace iontů v extra- i intracelulárním prostředí,
* změny odporu tkání (kůže, vazivo, tuková tkáň, nervová, plicní tkáň, krev, mozkomíšní mok, svaly),
* vliv na trombus – proběhne pevné uchycení trombu na straně katody, pak následuje vrůstání fibroblastů a kapilarizace, trombus se kontrahuje k přirostlé straně a dochází k rekanalizaci (úpravě, obnově) lumen cévy (na straně anody),
* hyperemie – lokální zlepšení metabolismu a regenerace tkání, lokální zlepšení buněčné i nebuněčné imunity, zmenšení bolesti, uvolnění chronických lokálních svalových spasmů.

2. Kontaktní elektroterapie – nízkofrekvenční proud: Působí na tkáň pulzně nebo střídavě. Je aktivní hlavně povrchově – zatěžuje při průchodu pokožku. Její účinky jsou analgetické, způsobuje hyperemii, zvýšení žilního odtoku, zlepšuje resorpci hematomů, způsobuje vazodilataci a má antiedematózní účinky.

3. Kontaktní elektroterapie – středofrekvenční proud: Působí na tkáň svými impulzy velmi krátce, překonává snadno kožní odpor. Zvyšuje žilní odtok, způsobuje sekundární hyperemii, má analgetické a myorelaxační účinky.

4. Bezkontaktní elektroterapie – vysokofrekvenční proud: Působí na tkáň především termicky. Velmi dobře prochází i přes špatné vodiče. V tkáních dochází k přeměně elektromagnetické energie na energii tepelnou. Zlepšuje resorpci, zrychluje metabolismus, má analgetické účinky, zlepšuje viskozitu synoviální tekutiny a elasticitu vazivových tkání, způsobuje vyšší migraci leukocytů, zvyšuje fagocytózu a má výrazný baktericidní efekt.

Magnetoterapie: Působí na tkáň přes složky elektromagnetické indukce. Její účinky jsou vazodilatační, analgetické, protizánětlivé, myorelaxační a spasmolytické, zlepšuje perfuzi, aktivuje metabolismus, zvyšuje aktivaci osteoklastů a působí antiedematózně.
Podtlakově-přetlaková terapie: Působí na tkáň tlakem. Střídá podtlak a přetlak. Má vliv na zlepšení troficity kůže, odstraňuje otoky a lymfedémy.


O autorovi: Eva Benešová, registrovaný fyzioterapeut (evuleben@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!