Horké téma

Dovolím si reagovat na téma, které se v posledním období stalo velice živě diskutovaným. Jedná se o problém devitalizace nádoru metodou Foltýnova týmu. Tento tým podal velice přesvědčujícím způsobem princip celé metody v pořadu Klekánice na ČT 1 dne 7. 9. 2000. Tento pořad vyvolal velký ohlas v laické veřejnosti a jistě uvedl v přemýšlení i širokou lékařskou společnost.

V pořadu se neustále střetávaly dva protichůdné názory. Prvním z nich bylo zdůvodnění metody a její význam v onkologické terapii v porovnání s chemoterapií, tedy cytostatickou léčbou. Princip devitalizace názoru vychází již ze samotného názvu – jedná se o zbavení životaschopnosti nádoru, jeho autonomního chování ve vztahu ke zdravým buňkám. Nádor je zbaven veškerého cévního zásobení, avšak je ponechán v těle, kde znekrotizuje, a dokonce v organizmu díky současně probíhajícím imunitním pochodům zmizí i nebezpečné nádorové metastázy. Organizmus se tím uzdravuje. Tuto metodu zkouší se stoprocentními výsledky na zvířatech, resp. prasatech vysoce odborný Foltýnův tým.

Protichůdným názorem je nedůvěra k metodě – taktéž ze strany špičkových odborníků, onkologů i lékařů a dalších vědců mimo obor. Nesouhlasí se zavedením devitalizace nádoru do onkologické praxe. Považují ji za přílišný risk.

Tým dr. Foltýna neoficiálně operoval dvacet lidí se zhoubným nádorem. Všichni přežili. Co vše se musí stát a kdo může rozhodnout o tom, aby se tato metoda mohla klinicky prosadit, aby potvrdila, či naopak vyvrátila svou správnost?

Je nutné si uvědomit, že onkologický pacient, seznámený s devitalizací nádoru, která podle týmu přináší také úlevu od bolesti, bude usilovat o to, aby tuto metodu měl možnost podstoupit. Onkologové se tak dostanou do situace, kterou je nutno řešit jak po medicínské, tak po lidské stránce. Mám samozřejmě po celou dobu na mysli nádor v operabilním stadiu.

Dr. Foltýn prohlásil, že si připadá jako Fleming, který nabízel penicilin. Mohlo by se jednat o oprávněné přirovnání. Kdo mu však tuto oprávněnost dodá, nebo naopak vezme?

Lidé si pohrávají si s časem a nechávají ho volně proplouvat mezi prsty. Když je popadne touha ho zachytit, už je pozdě a zůstávají pouze vzpomínky. Snad si tedy v budoucnosti na dr. Foltýna někdo vzpomene.

Petra Karlovská,

bakalářské studium ošetřovatelství,

LF UK Plzeň

Ohodnoťte tento článek!