Infekční onemocnění a jejich prevence

Infekčním onemocněním se může samozřejmě nakazit kdokoliv v jakémkoliv věku, obecně však platí, že u seniorů bývá klinický průběh obvykle závažnější. Protože s ohledem na omezený rozsah článku nelze věnovat pozornost všem infekcím, které se u nás vyskytují, omezím se na to, že zmíním jen ty, které jsou významné z hlediska četnosti výskytu a klinické závažnosti, zejména pro starší generaci, a současně patří mezi infekce, proti nimž se může každý z nás chránit, nebo pokud sám neonemocní, může zabránit tomu, aby se jimi nakazili lidé v jeho okolí.

Foto Marta Jedličková

Konkrétně půjde o skupinu nákaz:

– Alimentárních, tj. které vstupují do našeho organizmu trávicím traktem a u kterých je původce nákazy (bakterie, virus, parazit) vylučován stolicí.

– Respiračních, tj. které vstupují do našeho organizmu dýchacím traktem.

Dělení alimentárních

nákaz

– Podskupina, kdy zdrojem nákazy pro své okolí je člověk, ať již nemocný nebo nosič, a kdy k dalšímu šíření nákazy dochází v případě, že takový člověk nedodržuje zásady osobní hygieny. Především jde o případy, kdy si po použití WC neumyje ruce a pak může rukama, kontaminovanýma původci nákaz ze stolice, buď přímo – dotekem, nebo nepřímo, přes jiné předměty, včetně potravin a vody, šířit nákazu do svého okolí. Tyto nákazy bývají nazývány „nemocemi špinavých rukou“. Mohou se samozřejmě šířit i jinak, například je-li nedostatečně zabezpečenými odpadními vodami kontaminován zdroj pitné vody při jeho nedostatečném hygienickém zabezpečení. V takovém případě může být výsledkem i rozsáhlá vodní epidemie. Do této podskupiny patří například břišní tyf a paratyfy, jejichž výskyt je v našich podmínkách zanedbatelný, bacilární úplavice, jejíž výskyt za posledních 10 let klesl z dřívějších 10 tisíc případů ročně na cca 1000 případů nyní, anebo virový zánět jater typu A (dříve zvaný infekční žloutenka), jehož výskyt se v posledních letech ustálil rovněž na hodnotách okolo 1000 případů za rok.

Z uvedených údajů vyplývá, že situace v této podskupině alimentárních infekcí je relativně příznivá a že tedy i dodržování zásad osobní hygieny a zabezpečení vodních zdrojů je věnována stále větší pozornost. V tomto trendu je třeba pokračovat, zejména pak při zahraničních cestách do zemí tropů a subtropů, kde je třeba k ochraně svého zdraví před těmito nákazami (mezi které patří i cholera) věnovat potřebnou pozornost, například pít tekutiny pouze po předchozím převaření (jako čaj) nebo používat tekutiny v originálním balení, nepoužívat do nápojů led, jíst ovoce, jen mohu-li si ho oloupat a zeleninu, pouze byla-li tepelně upravena.

– Alimentární nákazy, při kterých zdrojem nákazy není člověk, ale nemocné zvíře nebo zvíře – nosič, respektive maso a živočišné produkty, jako mléko nebo vejce, pocházející z takových zvířat, pokud nejsou upraveny tak, aby v nich byl původce nákazy zničen nebo se alespoň nemohl pomnožit. Do této skupiny patří především salmonelózy, kde trend výskytu u nás, na rozdíl od předchozí skupiny, není vůbec příznivý. Na počátku 90. let u nás totiž stoupla hlášená nemocnost z cca 8 – 12 tisíc na 40 – 50 tisíc případů ročně, a co je závažnější, zvýšil se i počet klinicky závažných případů a dokonce i úmrtí na tuto nákazu, kdy dnes u nás ročně na ni umírá 20 – 40 osob převážně starších 60 let. Nejde tedy jen o nezávažné průjmové onemocnění.

Přitom se mu lze poměrně snadno vyhnout, jen to znamená na ně myslet a vyvarovat se kuchyňských technologických postupů při přípravě stravy, které jsou rizikové. Na nemocném zvířeti ani na mase nebo na produktech z nemocného zvířete se nepozná, že obsahují původce nákazy. Je proto jedinou účinnou cestou ochrany před touto nákazou postupovat při přípravě potravin z živočišných surovin tak, jako by nakaženy byly. A to není žádný problém. Jde jen o to dodržovat určitá opatření při přípravě potravin. K tomu v praxi bohužel často nedochází a výsledkem je situace popsaná výše.

Nejde však o náš, ryze český problém. Shora popsaný vzestupný trend výskytu salmonelózy byl zaznamenán na počátku 80. let v USA a v polovině 80. let v západní Evropě. Tento trend zřejmě souvisí s oblibou a vzrůstajícím konzumem například grilované drůbeže a výrobků z ní, není-li dostatečně tepelně upravena a zejména pak se vzrůstajícím konzumem vajec a výrobků z nich, opět nedostatečně tepelně upravených.

Co je třeba tedy dělat, abychom se alimentárním nákazám, především pak salmonelóze, vyhnuli? Nejlépe byly zásady ochrany před těmito nákazami shrnuty SZO do jakéhosi „desatera“, které je s komentářem uvedeno níže:

Desatero prevence alimentárních nákaz

1. Zabezpečit dokonalé provaření a propečení potravin. Jedná se o maso, zejména drůbeží, ale i rybí, zvěřinu, vejce, mléko a výrobky z nich. Důkladné provaření mikroby usmrtí. V našich podmínkách dochází dnes nejčastěji k přenosu těchto nákaz, hlavně salmonelózy, z nedostatečně tepelně upravených vajec. Riziková jsou tedy například vejce do skla, volská oka při nedostatečném propečení po obou stranách, vejce na hniličku, majonéza z čerstvých žloutků, šlehaný bílek v potravinách bez následného propečení, vaječná zavářka přidávaná do polévky až když je ukončen var, houskové knedlíky, potřené pro dosažení lepší barvy po uvaření čerstvým žloutkem, nedostatečně propečené omelety či palačinky. Těmto rizikovým pokrmům bychom se měli vyhnout a za bezpečnou považovat jen tu vaječnou stravu, kde je vaječná hmota plně koagulovaná.

2. Zkonzumovat stravu bezodkladně po uvaření. Aby došlo po nákaze ke klinickému onemocnění, je nutné, aby se do organizmu dostalo potřebné množství mikrobů (tzv. infekční dávka). Jde-li o bakterie, které se v příhodných podmínkách (pokojová teplota, vlhkost) množí, může být potravina bezpečná, je-li zkonzumována ihned po připravení (kdy v ní obsaženým bakteriím není dán čas, aby se pomnožily do nebezpečných hodnot). Například v případě již zmíněných salmonel, které se množí dělením (z 1 bakterie jsou za 20 minut 2, za dalších 20 minut 4 atd.), po 8 hodinách je jich z jedné neuvěřitelných 16 miliónů. Přitom ke vzniku klinického onemocnění u člověka stačí cca 10 tisíc, v případě starých osob i méně.

3. Je-li nutné uchovat potraviny, pak v teplém stavu (okolo 60 °C) nebo zchlazené (pod 10 °C). Jsou-li bakterie v potravině již přítomné, jde o to nedat jim možnost množit se, což má právě zajistit zmíněná teplota.

4. Už jednou uvařené potraviny před opětovnou konzumací důkladně ohřívat (min. 75 °C). I zde jde o to, teplotou ničit původce alimentární nákazy, pokud by se například do potraviny dostal v době mezi jejím prvním uvařením a následnou pozdější konzumací.

5. Zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami. Syrové potraviny mohou obsahovat původce alimentárních nákaz a z nich se při nesprávné manipulaci mohou dostat na již uvařené potraviny, kde se pak mohou množit, například pokud na stejném kuchyňském prkénku nebo stejným nožem zpracováváme syrové kuře a pak na něm nebo s ním například krájíme salám.

6. Mýt si ruce po použití WC a po práci se syrovými potravinami. Chránit hnisavé rány obvazem. Ruce mohou být znečištěny u nemocných nebo nosičů původci nákazy a nejsou-li řádně umyty, mohou kontaminovat předměty, potraviny atd. Totéž se týká hnisavých ran, kdy není-li rána řádně ovázána, mohou se z ní do potraviny dostat například stafylokoky, původci stafylokokové enterotoxikózy.

7. Udržovat všechno kuchyňské zařízení v bezvadné čistotě.

8. Ochraňovat potraviny před hmyzem a hlodavci. Hlodavci nebo i hmyz mohou též přenášet původce alimentárních nákaz, proto je třeba potraviny před nimi chránit.

9. Používáme pouze pitnou vodu. Používání pitné vody je důležité nejen pro pití, ale i pro přípravu potravin. Nejsme-li si kvalitou vody jisti, je lépe ji před použitím převařit.

10. Vybírat při nákupech jen takové potraviny, které jsou zdravotně nezávadné. Například v teplém období, nebo lépe kdykoliv, bychom neměli nakupovat „rizikové“ potraviny (například majonézové nebo jiné chlebíčky, majonézové saláty), pokud jsou uskladněny nevyhovujícím způsobem (například mimo chladící pult) a bakterie tak mají možnost se v nich množit. Budeme-li tyto zásady dodržovat, výrazně tím snížíme riziko, že se nakazíme alimentární nákazou nebo nákazu přeneseme do svého okolí.

Respirační nákazy

Skupina respiračních nákaz zahrnuje především nákazy vyvolané viry.

Jako původce se může uplatnit více než 100 různých druhů a typů virů, klinický obraz je u všech velmi podobný, tzn. že podle klinického obrazu lze usuzovat na původce jen velice těžko a nepřesně. Nejznámější v této skupině je chřipka a její původci, viry chřipky typu A a B. Závažnost chřipky vyplývá z toho, že má tendenci k lavinovitému epidemickému šíření, takže může v krátké době postihnout velké množství lidí (například v ČR během chřipkové epidemie bývá týdně hlášeno více než 2000 případů respiračních infekcí na každých 100 tisíc obyvatel).

Všechny respirační infekce probíhají u jinak zdravých osob relativně bez problémů, problémy mohou nastat právě u osob, které mají chronické onemocnění respiračního traktu, chronická onemocnění srdce a cév nebo další chronická onemocnění. U nich může vést zejména v pokročilém věku respirační infekce, především chřipka, ke zhoršení základního onemocnění. Proto se doporučuje u těchto osob očkování proti chřipce.

Chřipka a očkování

Pokud jde o toto očkování, je třeba vědět, že ochrana po něm není stoprocentní a s věkem se poněkud snižuje, i její trvání je krátkodobé (cca 3 – 4 měsíce). Nicméně je zatím jediným účinným prostředkem, kterým lze riziko přenosu chřipky významně snížit. Proto je také shora uvedeným skupinám chronicky nemocných u nás poskytováno toto očkování zdarma. Je však třeba také vědět, že ochrana po tomto očkování je přísně specifická, tzn., že chrání pouze před chřipkou, na ostatní respirační viry nemá žádný vliv. A protože i v době epidemie ne každá respirační nákaza je chřipkou, pokud očkovaný člověk onemocní, nemusí to ještě znamenat, že „onemocněl, protože byl očkován“. Pravděpodobnější je, že prostě onemocněl respirační infekcí vyvolanou jiným virem.

Další preventivní opatření

Existují samozřejmě i další, i když méně účinné možnosti ochrany, které nás na druhé straně mohou chránit obecně proti všem respiračním infekcím. Jde o nespecifická opatření, zaměřená k přerušení cesty přenosu – tj. kapénkami nebo kontaminovaným prachem. Jde například o používání kapesníku při kašli a kýchání do kapesníku, o zásadu s onemocněním nenavštěvovat akce, kde v místech se špatným větráním je soustředěno více osob. Patří sem i správná výživa, především přívod vitaminu C hlavně v přírodní podobě (je obsažen nejen v citrusových plodech, ale i v levnějších potravinách, například v šípcích, kyselém zelí, bramborách). Do skupiny těchto nespecifických opatření k posilování odolnosti organizmu patří i otužování, včetně například správného oblékání a větrání. n

Ohodnoťte tento článek!