Informovanost klientů/pacientů a rodinných příslušníků

Zkoumaný vzorek tvoří 68 pacientů. Z výsledků vyplývá potřeba důslednější komunikace. Cílem moderního ošetřovatelství je dosažení vysoké kvality poskytované péče aktivní účastí klienta a vyjádření jeho spokojenosti v konečné fázi. Jedním z bodů je právě i dobrá informovanost pacienta o jeho zdravotním stavu. Klíčová slova: informovanost, informovaný souhlas, komunikace, sdělení diagnózy

SUMMARY There were 68 patients involved in the research. The results show that more thorough communication is needed. The goal of nurśng is a high quality care with active client´s participation and his satisfaction. One of the means how to reach this is a patient well informed about his health care status.
Key words: level of information, informed consent, communication, breaking the diagnosis

Jedním ze základních práv pacienta je právo na informace o způsobu, jakým bude léčen, stejně jako právo na poskytnutí nejlepší možné péče podle možnosti zařízení, ve kterém léčba probíhá.
Vždy existuje několik zdrojů, kde pacienti získávají informace: odborná či populární literatura, ošetřující lékaři, sestry, rodina, známí, ostatní pacienti, zdravotnická zařízení první linie, specializovaná pracoviště. Prováděný výzkum na toto téma zahrnoval odpovědi 68 pacientů.

Informovaný souhlas

Zrovnoprávnění vztahu lékař–pacient při respektování odborné převahy vedlo k prosazení práva pacienta na dokonalé poučení před každým závažnějším diagnostickým či terapeutickým výkonem. K běžným výkonům není třeba písemná forma souhlasu, stačí souhlas ústní. K výkonům s vyšším stupněm závažnosti a rizik je písemná forma nutná. Musí však být spojená s možností pohovoru, vysvětlením a zodpovězením dotazů. Obsahem poučení má být nejen informace o tom, co bude provedeno, ale také o způsobu provedení a očekávaném přínosu společně s možnými komplikacemi a následky. Informovanost pacientů o výkonu neomezuje práva poškozeného na náhradu způsobené škody, vede však často ke zlepšení vztahu mezi klienty/pacienty a zdravotníky.

V případě nezletilé osoby je lékař povinen získat informovaný souhlas od rodičů či opatrovníků. Ve stavu „nouze“ vyžadujícím neodkladné řešení (bezvědomí, intoxikace, duševní poruchy…) je nutno zvážit, který výkon je třeba provést ihned a který je možné odložit a získat souhlas pacienta. U náhlé poruchy duševního zdraví – pokud pacient ohrožuje sebe a své okolí – umožňuje zákon léčbu bez souhlasu. Současně je nutno splnit i zákonnou ohlašovací povinnost – zdravotnické zařízení je povinno přijetí pacienta do 24 hodin ohlásit místně příslušnému soudu.

Informace ve zdravotnictví a legislativa

V totalitní společnosti sice zákon ukládal zdravotnickému personálu mlčenlivost, ale za její porušení nehrozila žádná sankce. Zákony, které tuto oblast upravují, se v posledních letech stále mění, a dochází tak k velkému zmatku a nejasnostem. Informace, které poskytuje pacient, zákon neupravuje. Rozsah informací, které předá lékaři, je zcela v jeho rukou.
V současné době je povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků upravena několika zákonnými normami. Podle zákona č. 20/1966 je každý zdravotnický pracovník povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání. Existuje několik výjimek. Jednu z nich tvoří sám pacient, jemuž má lékař naopak povinnost sdělit údaje o jeho zdravotním stavu. Další výjimkou jsou ostatní pracovníci, kteří se podílejí na péči o pacienta.

Informovanost laiků/veřejnosti

Na našem trhu je v současné době velké množství publikací, které se týkají zdravotní problematiky a informují laiky, jak postupovat v případě zdravotních problémů.
Informovaný pacient je pro lékaře lepším partnerem jak v oblasti prevence, tak v oblasti klinického rozhodování. Při vzrůstajícím zájmu o informace k ochraně a podpoře zdraví a trendu vyšší odpovědnosti za své zdraví představují – především praktičtí lékaři – materiály, tzv. „informovanou sebepéči“, vhodné jako podklad pro laický výklad a návod k informované sebepéči a k účelnému využití zdravotních služeb. Termín „informovaná sebepéče“ vyjadřuje odpovědný postoj a aktivity k vlastní osobě zahrnující ochranu a podporu zdraví, cílenou prevenci, podíl na včasné diagnostice a léčbě.

Sdělování diagnózy

Problém sdělování diagnózy není jednoduchý a zřejmě vždy závisí na myšlenkovém stupni a právním vědomí společnosti. Pacienti většinou chtějí znát pravdu a být průběžně informováni. Faktem je, že často nechtějí nést spoluodpovědnost za své další zdraví, nicméně si daleko více cení otevřeného a přímého jednání. Bohužel na to společnost stále ještě není navyklá a často se setkáváme se situacemi, kdy je buď předkládána milosrdná lež, nebo je diagnóza naopak sdělena jinou, drsnější formou. Nepříznivé informace by měly být sdělovány vhodným způsobem a šetrně, aby významně nezasáhly do psychického stavu a nezhoršily kvalitu pacientova života.

Význam komunikace při podávání a získávání informací

Komunikace je základem vztahu mezi zdravotníkem a pacientem. Není důležité, zda je dobrá či špatná, ale je-li efektivní. Významnou součástí je tzv. empatie – schopnost vcítit se do situace pacienta. Předmětem zájmu zdravotníků musí být pacient, nikoli jeho potíže. Neexistuje nemoc sama o sobě, ale pouze nemocný člověk.

Výzkum

Výzkum byl proveden v krajské nemocnici v Pardubicích v období říjen – prosinec 2008 na oddělení kardiologie formou dotazníku. Zkoumaný vzorek tvořilo 68 hospitalizovaných pacientů ze 70 rozdaných – návratnost je tedy vyšší než 97 %. Cílem bylo zmapovat, do jaké míry jsou pacienti informováni o svém zdravotním stavu při příjmu, kdo informace nejčastěji poskytuje, zda jsou tyto osoby kompetentní, názor na průběžnou informovanost během hospitalizace.

Výběr otázek z dotazníku

1. Pokud jste byl/a hospitalizován/a, byl/a jste dostatečně informován/a o zdravotním stavu, léčbě, vyšetřovacích postupech a možnostech léčby?

* ano, byl/a jsem dostatečně informován/a uvedlo 51 respondentů (75 %)
* ne, uvedlo 17 respondentů (25 %)
* neptal/a jsem se neuvedl žádný z dotázaných (0 %)
* jinou možnost též nikdo neuvedl (0 %)

2. Kdo vám poskytl informace během příjmu k hospitalizaci?

* informace během příjmu poskytl lékař uvedlo 60 respondentů (88,24 %)
* sestra, uvedlo 7 respondentů (10,29 %)
* ostatní pacienti, uvedl 1 respondent (1,47 %)
* jinou možnost neuvedl žádný z dotázaných (0 %)

3. Podepsal/a jste na začátku hospitalizace (pokud to váš zdrav. stav dovoloval) informovaný souhlas?

* podepsání informovaného souhlasu můj zdravotní stav nedovoloval, ale podepsal/a jsem, jakmile to bylo možné, uvedli 2 respondenti (2,94 %)
* ano, podepsal/a uvedlo 63 respondentů (92,65 %)
* ne, nepodepsal/a uvedli 2 respondenti (2,94 %)
* takový dokument nebyl předložen jednomu z dotázaných (1,47 %)

Závěr

Z výsledků výzkumu vyplynula téměř objektivní schopnost pacientů porovnat vývoj podávání informací – pro 76,42 % dotázaných to byla několikátá hospitalizace a v porovnání s předešlými označilo 75 % pacientů personál za ochotnější a vstřícnější. Zjištěnými problémy se ukázalo být získávání informací od jiných pacientů a často neporozumění podaným informacím – zejména v důsledku příliš odborného výkladu. Úskalím výzkumu je omezení na jednu ošetřovací jednotku, zajímavostí by jistě bylo porovnání dlouhodobě hospitalizovaných (onkologické odd.). Důležité je brát v úvahu individualitu pacienta. Přínosem pro praxi by bylo zlepšení oboustranné komunikace, systematické podávání informací + záznam v dokumentaci = ochrana zdravotníků.


O autorovi: Bc. Pavlína Hošková (pavlina.denemarkova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!