Inhalační léčba astmatu

Léčba asthma bronchiale je záležitostí dlouhodobou a pravidelnou a měla by obsáhnout dvě oblasti: prevenci a vlastní léčbu. Preventivní opatření spočívá především v odstranění, nebo alespoň omezení spouštěčů astmatických reakcí z okolí pacienta.

Léčba asthma bronchiale je záležitostí dlouhodobou a pravidelnou a měla by obsáhnout dvě oblasti: prevenci a vlastní léčbu. Preventivní opatření spočívá především v odstranění, nebo alespoň omezení spouštěčů astmatických reakcí z okolí pacienta. V rámci edukace je pacient poučen o opatřeních, která snižují jeho expozici vůči „spouštěčům“ astmatu. V prevenci, ale i léčbě má svůj významný podíl u některých nemocných i specifická alergenová vakcinace.

Foto archív redakce

Protiastmatické léky, individuálně zvolené lékařem podle závažnosti onemocnění, jsou zaměřeny dvěma směry:

léky zvládající akutní stavy – bronchodilatační (sympatomimetika, parasympatolytika, teofyliny). Nejsou zpravidla užívány pravidelně, ale podle potřeby, a odstraňují pouze příznaky, nikoli příčinu.

léky zaměřené na potlačení zánětu v průduškách – protizánětlivé (inhalační steroidy). Podávají se denně a dlouhodobě a řeší příčinu astmatických potíží.

Léky určené k léčbě astmatu se mohou podávat v několika formách. Nejčastější a zároveň nejbezpečnější formou z hlediska vedlejších účinků je inhalace léku přímo do průdušek. Forma perorální a nitrožilní je však v případě některých léků stále nutná.

Formy inhalačních léků

1. Dávkované aerosoly

Dávkovaný aerosol pMDI. Stlačením dna nádobky a pomocí hnacího plynu je uvolněna jedna dávka aerosolu, který pacient předepsaným standardním postupem inhaluje.

Postup:

Odstranit uzávěr a řádně protřepat nádobku.

Vydechnout ústy.

Vložit náústek do úst a utěsnit rty.

Po začátku nádechu stisknout dno nádobky a plynule a zhluboka bez přerušení vdechnout dávku aerosolu.

Zadržet dech na 10 sekund a pomalu vydechnout.

K dávkovanému aerosolu je vhodné, používá-li pacient inhalační nástavec – spacer. Je to tuhý plastový balón, který se nasazuje na dávkovač aerosolu, takže je umístěn mezi ústy a vlastním sprejem. Snižuje dráždivé účinky hnacího plynu a výskyt případných vedlejších účinků. Znamená zjednodušení inhalační techniky a větší účinnost léku. Ze spaceru pacient pomocí několika nádechů inhaluje příslušnou dávku léku.

Dávkovaný aerosol EASI- -BREATH. Je spouštěn pouze nádechem pacienta a je vhodný tam, kde vázne koordinace nádechu a stisknutí spreje. K uvolnění dávky stačí pouze třetinová vdechová rychlost než např. u turbuhaleru.

2. Práškové inhalátory DPI. Jsou spouštěné a poháněné nádechem. Dělí se na:

Kapslové inhalátory. Jednotlivá kapsle s lékem se umisťuje do speciálního inhalátoru, kde jednoduchým mechanizmem dochází k její perforaci. Proudem nadechovaného vzduchu je lék transportován do průdušek.

Diskové formy. Disk s několika dávkami léku se vkládá do inhalátoru a je užíván obdobným způsobem.

Diskus systém. V inhalátoru je 60 dávek léku v práškové formě. Pacient tedy nemusí lék vkládat a počítač dávek ukazuje, jaké množství léku mu ještě zbývá. Posledních 5 dávek je označeno červeně.

Turbuhaler je vdechem poháněný vícedávkový inhalátor. Obsahuje 60 nebo 200 dávek léku. Je opatřen indikátorem, který pacienta upozorňuje na posledních 20 dávek.

Standardní postup při použití turbuhaleru:

Sejmout obal inhalátoru.

Ve svislé poloze pohybem doprava a zpět doleva otočným barevným držadlem připravit příslušnou dávku. Typické cvaknutí při této manipulaci potvrdí připravenost inhalátoru.

Vydechnout mimo inhalátor.

Náustek vložit do úst a silně nadechnout.

Po každé inhalaci vypláchnout ústa.

U všech inhalačních forem je nesmírně důležitá technika provedení inhalace. Při nesprávné inhalaci se lék nedostane ve správném množství na správné místo a tím se dosahuje malého nebo žádného léčebného efektu a naopak se může objevit více nežádoucích vedlejších účinků.

Každý astmatik by si měl z ordinace svého lékaře odnášet správný, individuálně zvolený a zároveň srozumitelný léčebný plán. Měl by zahrnovat důležitá preventivní opatření, týkající se eliminace spouštěčů astmatu a určení léků ke každodennímu užívání. Druhou částí plánu jsou akutní opatření, pomáhající zvládnout akutní záchvat. Pacient by měl umět odlišit známky zhoršení svého onemocnění – narůstající kašel, tíseň na hrudi, zhoršené dýchání, rušení spánku v důsledku těchto potíží.

K správné péči o astma patří i pravidelné měření výdechových rychlostí pomocí výdechoměru (peak flow meter), kterým by měl být pacient vybaven. Naměřená hodnota představuje nejvyšší rychlost proudu vzduchu v průběhu usilovného výdechu.

Postup při použití výdechoměru:

Měření se provádí ve stoje.

Pohyblivá značka, která ukazuje rychlost vydechovaného vzduchu v l/min., je stažena na začátek stupnice.

Pacient se zhluboka nadechne a co největší silou vydechne do výdechoměru.

Měření provede 3krát za sebou a nejvyšší hodnotu zaznamená. Měření se obvykle provádí ráno a večer.

Tyto monitorovací údaje mohou přímo pacientovi pomoci odhalit známky zhoršování stavu ještě před výskytem samotných potíží a lékaři poskytují obraz pacientovy odpovědi na léčbu.

Komplexní péče o astmatika

Při akutním zhoršení stavu by měl nemocný vědět, v jakém množství a jakým způsobem užít bronchodilatační léky a kdy vyhledat lékařskou pomoc. K edukaci je vhodné použít všech dostupných forem – rozhovoru, písemných materiálů, názorných demonstrací i skupinové výuky. Součástí komplexní péče o astmatika je průběžná edukace i pravidelná kontrola správnosti používání inhalační techniky při každé návštěvě ordinace. Cílem tohoto oboustranného úsilí je kompliance pacienta.

Čím je frekvence denního užívání léku nižší a forma užití pro pacienta jednodušší, tím se kompliance s léčbou zvyšuje. Je násobena i stupněm dovedností a vědomostí pacienta o jeho nemoci.

Dobrá, dlouhodobá spolupráce pacienta s lékařem a sestrou a vzájemná důvěra jsou cestou k úspěšnému zvládání nemoci do té míry, že nezpůsobuje omezení běžné denní činnosti, včetně zvýšené tělesné námahy a sportu. Dalšími požadavky správné péče o astma je minimalizace chronických i akutních potíží, dosažení normálních plicních funkcí, prevence vzniku invalidity a nežádoucích účinků léčby. Včasná, účinná léčba a prevence umožňuje dostat nemoc plně pod kontrolu a výsledkem i odměnou je zlepšení kvality života nemocného. n

Ohodnoťte tento článek!