Inkontinence a dekubity

Inkontinence a dekubity se mohou stát epidemiologickým problémem ošetřovatelství. Boj s infekcí je permanentní zápas a vyhrává pouze ten, kdo o problematice ví nejvíc.


SOUHRN: Dekubity a inkontinence se v současnosti stávají problémem ošetřovatelství vzhledem ke své vysoké incidenci nejen v nemocniční praxi, ale i v praxi terénní a v sociálních službách. Kromě problému inkontinence, ať již urinální, nebo fekální, a dekubitů jako takových je tu i problém epidemiologický a možnost šíření infekce v zařízení, kde se pacient (klient) nachází.
Klíčová slova: dekubitus, inkontinence, epidemiologická rizika


Dekubity a inkontinence představují pro pacienta, ale v neposlední řadě i pro sestru, velká rizika. Infekce vyplývající z těchto problémů jsou odrazem kvality ošetřovatelské péče, ale jsou také spojené s etickým přístupem k péči o pacienta a v neposlední řadě jsou i ekonomickým problémem. V současné době, kdy se problémy a komplikace péče o pacienta stávají veřejnou věcí, se prevence komplikací, jako jsou dekubity, inkontinence a s tím související problémy, musí dostat do povědomí ošetřujícího personálu zdravotnických a sociálních zařízení.

Dekubitus jako epidemiologické riziko

Dekubitus je indikátorem kvality ošetřovatelské péče. Představuje pro ošetřovatelství závažný problém. Ne vždy se této problematice věnuje ze strany ošetřujícího personálu taková pozornost, jakou by si to tento problém zasluhoval.

Dekubitus je místní ischemické postižení až nekróza kůže, podkoží a svalstva vznikající vlivem tlaku, tření nebo namáhání smýkáním. Dekubitus nevzniká pouze na kůži, ale i na sliznicích (dutina ústní, močová trubice). Ohroženou skupinou jsou pacienti plegičtí nebo z jiných příčin nemobilní. Tlakové vředy vyvolávají celkovou reakci organismu – chorobu z dekubitů:

* akutní toxemie (flegmona, sepse, odlučování nekrózy),
* toxická kachexie (granulační plochy),
* rekonvalescence a zhojení, nebo přechod do chronicity až smrt.

Každý dekubitus znamená pro pacienta bolest, diskomfort, komplikace zdravotního stavu a někdy i smrt. Ze strany sester je důležité zhodnocení rizik a prevence vzniku dekubitů (např. škála Nortonové).

Dekubity 2.–4. stupně jsou vždy infikované. Původci infekce jsou viry, plísně či bakterie. Nejčastěji jde o bakteriální infekci odrážející flóru oddělení, kde je pacient umístěn. Inkubační doba je 8–10 hodin od přijetí. Pokud má pacient dekubitus v sakrální oblasti (až 70 % pacientů), je sekundárně infikovaný flórou tlustého střeva. Základními příznaky infikovaného dekubitu je bolest, zvýšená teplota, začervenání okolí, otok, zápach a sekrece. Bez ošetření může takto infikovaná rána vést k sepsi a u oslabených jedinců k smrti.

Nejčastější osídlení:

* Staphylococcus aureus (MRSA) – smetanově žlutý sekret bez zápachu,
* streptokoky – řídký žlutohnědý sekret zapáchající,
* anaerobní organismy (Clostridium).

MRSA – Staphylococcus aureus je jednou z nejubikvitérnějších (ubikvitérní – přítomné všude tam, kde se vyskytnou podmínky příznivé pro jejich růst) bakterií, vyskytuje se nejčastěji v ránách, u popálených, u pacientů, kteří mají zavedeny katétry či kanyly, apod. Způsobuje těžké bakteriemie až sepse. Má vysoký podíl na nozokomiálních onemocněních. Přenos se uskutečňuje různými cestami, zejména při nedodržování základních hygienických pravidel při ošetřování. Ohrožené jsou všechny skupiny pacientů, a to zejména imobilní, diabetici, nemocní s imunosupresí, se sníženou imunitou, onkologičtí pacienti, starší 75 let, psychiatričtí pacienti, nemocní s TBC a těžkými poruchami respiračního aparátu, zejména při intenzivní ATB léčbě.

Šíření infekce zabráníme bariérovou ošetřovatelskou technikou, pokud je to možné izolací pacienta, důslednou hygienou rukou, používáním ochranných pomůcek, izolací biologického materiálu, likvidací biologického odpadu, ošetřováním dekubitu za přísných aseptických podmínek, pozor na sekundární infekci močových cest (zejména u žen), pozor na bakteriemii. Nezbytné je důsledné vedení dokumentace, standardizace.

Inkontinence moči

Inkontinenci definujeme jako samovolný odchod moči, který je objektivně dokázaný. Tato porucha představuje vážný problém psychický, sociální a zdravotnický. K inkontinenci přispívá věk, polymorbidita, choroby CNS, psychické poruchy, metabolické poruchy, urogenitální onemocnění, léky a jiné příčiny, jako například obezita, obstipace apod.

Inkontinence stolice

Tento druh inkontinence je problémem zejména starších lidí. Při této poruše klesá tonus hladkého svalstva tlustého střeva, což se projevuje obstipacemi. Je snížená kontrakce vnějšího sfinkteru a svalů pánevního dna, z toho vyplývá nemožnost udržet stolici. Ve vyšším věku se někdy snižuje schopnost rozlišení mezi odchodem plynů a stolice. Inkontinence stolice se objevuje nejčastěji u těchto onemocnění: poruchy CNS, kolorektální onemocnění (karcinom, hemoroidy, divertikly), behaviorální a psychické poruchy (demence, deprese, nedostupnost toalety).

Inkontinence stolice je méně častý problém než inkontinence moči, ale o to závažnější z pohledu ošetřovatelství a osobního prožívání člověka (ztráta sebeúcty, ponížení).

Z epidemiologického hlediska mají inkontinence moči a stolice společné:

* moč a stolice jsou vysoce infekční materiál,
* při zanedbání správných ošetřovatelských postupů představují riziko vzniku nozokomiální infekce,
* moč a stolice znamenají riziko i pro samotného pacienta,
* riziko představuje i permanentní katétr a pleny.

Močový katétr jako riziko

Uroinfekty a urosepse patří s podílem 40 % k nejčastějším nozokomiálním infekcím. V přibližně 60–90 % jsou v přímé souvislosti se zavedeným katétrem (Maďar, 2006). Uroinfekt se někdy přehlédne jako banální záležitost, pokud infekce nepřejde do závažného stavu (pyelonefritida), který většinou končí letálně. Nejčastěji pronikají bakterie do močových cest ascendentně z rezervoáru střevních bakterií, dekubitů. Vstupují do katetrizovaných močových cest extraluminální cestou (při porušení zásad zavádění katétru) nebo cestou intraluminální při nesprávné manipulaci s katétrem a sběrným sáčkem. Původcem může být endogenní flóra (flóra GIT, dekubitus, ulcus cruris, nosičství MRSA) nebo exogenní flóra od jiného pacienta, z rukou personálu. V prevenci vystupuje do popředí zejména dodržování standardů při zavádění permanentního katétru, při manipulaci s katétrem a sběrným sáčkem, bezpečná manipulace s plenami a jejich likvidace, čisté lůžko a osobní prádlo pacienta, osobní hygiena ošetřujícího personálu (hygiena rukou).


PhDr. Ján Bobáľ (jankob@atlas.sk)

Inkontinence a dekubity
Ohodnoťte tento článek!