Inkontinence a těhotenství

Inkontinence postihuje až polovinu všech žen – tedy procento na první pohled jen těžko uvěřitelné. Článek je věnován výskytu inkontinence u žen a uvádí zde všechny diskutované faktory, které speciálně u žen mohou vést k rozvoji inkontinence v některé z jejích mnoha podob.

SUMMARY It is hard to believe that up to 50% of women suffer from incontinence. The article addresses the problem and list factors that can contribute to incontinence in women.

Problematiku ženské močové inkontinence ve vztahu k těhotenství a porodu reprezentuje jednak zvýšený výskyt mimovolních úniků moči v období peripartálním (okolo porodu) a možný vliv na rozvoj inkontinence ve vyšším věku, jednak i problematika porodnických píštělí týkající se prakticky výhradně rozvojových zemí.

Inkontinence moči v některé ze svých podob postihuje celosvětově jednu třetinu až jednu polovinu ženské populace. Toto číslo se může na první pohled zdát jako nadhodnocené a nereálné. Avšak než toto současné epidemiologické tvrzení odmítneme, měli bychom si připomenout v současnosti platnou definici inkontinence podle Mezinárodní společnosti pro kontinenci (International Continence Society – ICS), podle které musíme za inkontinenci považovat každý subjektivní stesk na mimovolní únik moči, což představuje podstatně benevolentnější definici inkontinence než definice předešlé, které vyžadovaly, aby inkontinence (tj. mimovolní únik moči) byla objektivně prokazatelná a byla sociálním či hygienickým problémem pro nositelku.

K moderní definici ženské močové inkontinence moči musíme ještě přizvat soudobou definici hyperaktivního močového měchýře (Overactive Bladder -OAB), která do sebe zahrnuje nejen pacientky tzv. „vlhké“ (tj. trpící mimo jiné urgentním únikem moči), ale i pacientky tzv. „suché“ (tj. pacientky, které urgentní únik moči nevykazují, avšak jsou sužovány patologickým imperativním nucením na močení – urgencí, která bývá doplněna zvýšenou frekvencí močení v průběhu dne a nočním vstáváním na močení. Ve světle těchto definic nám již desítky procent ženské populace trpících inkontinencí moči nebudou připadat tak megalomanské.

Incidence inkontinence

Výskyt inkontinence moči se kontinuálně zvyšuje s věkem, s výjimkou jednoho období života ženy, ve kterém pozorujeme prudké navýšení následované opětným sestupem, a tím je období těhotenství a časné poporodní období. Vztah močové inkontinence a vaginálního porodu je dobře znám a v posledních letech i velmi zevrubně studován na vědecké úrovni. Zkoumány jsou změny makroskopické i mikroskopické nastávající v průběhu porodu a zavdávající příčinu rozvoje inkontinence moči a sestupu pánevních orgánů – hovoří se o avulzi musculus levator ani, o mikrotraumatu ve složce svalové, fasciální i nervové.

Nicméně i těhotenství samo o sobě velmi významně ovlivňuje výskyt močové inkontinence. Příčiny tohoto vlivu jsou jistě multifaktoriální – zahrnují změny anatomické (např. vliv rostoucí dělohy či tlak naléhající hlavičky plodu) i změny funkční (hormonální). Výskyt močové inkontinence u nullipar (žen, které doposud ještě nerodily) do 35 let věku je udáván v rozmezí 3-8 % (1-5), avšak výskyt močové inkontinence u prvorodiček v průběhu těhotenství bývá dokumentován v rozmezí 23-70% (1-4; 6-15). V některých studiích byly identifikovány rizikové faktory pro výskyt inkontinence v graviditě, např. rasa, věk ženy, obezita nebo kouření (2; 6; 7; 13; 15; 16). Svého maxima dosahuje výskyt močové inkontinence v období kolem porodu a časně po něm, následuje postupný pokles výskytu v průběhu šestinedělí a dalších poporodních týdnech.

Velká většina žen se poté vrací k normálu – stavu před těhotenstvím, nicméně některé změny nastalé v průběhu těhotenství a při porodu zůstávají ukryty „pod pokličkou“ a mohou se projevit ve vyšším věku inkontinencí moči či jinými poruchami statiky pánevního dna. I přes nespornou významnost vaginálního porodu coby rizikového faktoru pro rozvoj ženské močové inkontinence bychom neměli podléhat představě, že kdyby nebylo vaginálního porodu, nebylo by inkontinence. I žena rodivší výhradně císařským řezem může být postižena močovou inkontinencí a dokonce i žena, která nikdy v životě nebyla těhotná, může být inkontinetní (17; 18). V popředí našeho zájmu proto musí stát studium etiopatogeneze ženské močové inkontinence nejen ve vztahu k těhotenství či porodu a hledání rizikových faktorů a možných způsobů jejich ovlivnění.

Doposud jsme v souvislosti s těhotenstvím a porodem považovali stresovou inkontinenci moči a syndrom hyperaktivního močového měchýře za dominantní formy ženské močové inkontinence v naší populaci. Nicméně z hlediska celosvětového je potřeba zmínit se ještě o zcela jiné formě močové inkontinence, a to o formě extrauretrální, při které moč neodchází mimovolně močovou trubicí, ale píštělí, která vznikla důsledkem extrémního prodloužení porodu – jedná se o případy tzv. „obstructed labour“ u žen rodících v podmínkách rozvojových zemí bez dostatečné porodní asistence. Často tak dlouhodobým ischemizujícím tlakem hlavičky dochází k formaci mutilující porodnické píštěle, která v podmínkách neadekvátní zdravotní péče handicapuje ženu po celý zbytek života.


O autorovi: As. MUDr. Oldřich Šottner, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a FN Na Bulovce v Praze (sottnerold@volny.cz)

Ohodnoťte tento článek!