Inkontinence – lze s ní normálně žít?

O inkontinenci bylo již mnoho napsáno – i v tomto časopise. Zkusme se však podívat na problém s poruchami udržení moči z pohledu pacienta. Zřejmě mnoho z nás si občas klade otázku: Co se bude dít, až i mě toto potká, jak se budu cítit, co budu dělat? Ale asi málokoho z nás napadne odpověď: No nic, budu žít dál, jako dosud. Je to vůbec možné, lze normálně žít s neovlivnitelným únikem moči?

Psychologické dopady inkontinence

Prakticky vzato, s inkontinencí se žít dá – pokud se ovšem zaměříme na čistě materiálové zabezpečení. Všem nám jsou známé jednorázové absorpční pomůcky, jejich nesporné výhody a jak je používat. Ale co duševní stav? Jak se smířit s myšlenkou, že nemohu udělat krok bez vložky nebo pleny? Nejen do zaměstnání, ale i do divadla nebo na ples, či jen na schůzku v kavárně se musím vyzbrojit pomůckou a pro jistotu zasunout rezervní i do kabelky. Víme také, že existuje kosmetika Menalind, která nejen chrání a pečuje o namáhanou pokožku, ale pohlcuje i zápach moči. Ale stačí to? V mnohém nám asi pomůže všeobecný náhled na život, ujasnění si určitých životních hodnot a priorit. Velkou roli v takové situaci hraje zázemí v rodině či v partnerovi. Zcela jistě to změní náš život a možná obrátí vzhůru nohama i zmiňovaný partnerský vztah.

Nepodceňujme prevenci!

My se však můžeme bránit, a to včasnou a cílenou prevencí.

Základem je správná životospráva a cvičení. Zapomeňme na výmluvy typu: nemám čas, jsem unavená apod.

Mějme rády samy sebe, pečujme o sebe.

Udržujme si optimální tělesnou váhu.

Nepodceňujme zdravotní obtíže, a to nejen gynekologického nebo urologického typu.

Nepřipouštějme si fakt, že se víc dělat nedá. Netečnost a apatie je nebezpečnější a může nadělat více zla.

Když už jsou potíže na světě

Pokud však již přesto dojde k potížím, nebojme se svěřit. Nejkratší cestou zamiřme k lékaři. Buď k urologovi, gynekologovi či k praktickému lékaři. Všem nám je jasná důležitost zjištění příčiny, po které následuje řešení. Vím, že se často a intenzívně jako pravé zdravotnice vyšetření bráníme a mnohdy je podceňujeme. Takže:

Dodržujme zvýšenou hygienu.

Držme se rad lékaře.

Vyberme si optimální pomůcku, která nás zbaví obav z handicapu.

Naučme se s inkontinencí žít, ale nepřestávejme bojovat.

Vylepšeme svůj jídelníček o lehce stravitelná jídla.

Nosme pohodlné a nenáročné oblečení.

V tuto chvíli se vracím na začátek tohoto zamyšlení. Vždyť přesně tak se cítí a toto vše prožívají naši pacienti. Zkusme občas vystoupit ze své kůže a vlézt do té pacientovy. Určitě budeme daleko snáz chápat pocity a nedůvěru postižených s jakýmkoliv typem inkontinence. Pomozme jim najít cestu k dobrému pocitu, že nejsou méněcenní, že není potřeba, aby sami sebe vyřazovali z běžného života. n

Ohodnoťte tento článek!