Inkontinence moči ve stáří

Prevalence inkontinence narůstá s věkem. Po 65. roce života je inkontinentních až 20 % žen a 2–5 % mužů. Nad 80 let je to již polovina žen a 1/3 mužů. Odhady pro Slovenskou republiku představují 70 000–90 000 inkontinentních osob nad 65 let. Až polovina takto postižených nevyhledá pomoc lékaře. Proto je potřebné po případech inkontinence aktivně pátrat!

Existují určité věkem podmíněné změny funkce močových cest. Ve vyšším věku je zvýšená aktivita m. detrusor, mírně snížená kapacita močového měchýře, zhoršené vyprazdňování měchýře a zvýšené postmikční reziduum s omezenou schopností zadržet mikci. Věkové změny nejsou jedinou příčinou močové inkontinence (MI), ale přispívají k jejímu vzniku v případě další patologie.
Onemocnění urogenitálního traktu způsobující zvýšenou dráždivost měchýře (infekce močových cest, močového měchýře, nádory, dráždění z okolních struktur, např. impaktovanou stolicí, cystolitiázou, atrofickými změnami v postmenopauze, benigní hyperplazií prostaty), zhoršené vyprazdňování (benigní hyperplazie prostaty, striktura uretry, porucha kontraktility měchýře), poruchu uzávěrového mechanismu (atrofické změny v postmenopauze, porucha funkce svalů pánevního dna, cystokéla, prolaps uteru, stp. prostatektomii).
Somatická onemocnění: spojená s polyurií (diabetes mellitus, diabetes insipidus, hyperkalcemie, diuretická léčba), autonomní neuropatie (Parkinsonova nemoc, diabetes mellitus), postižení CNS a míchy (demence, sclerosis multiplex, transverzální míšní léze, tabes dorsalis), psychiatrická onemocnění (demence, psychózy, delirium).
Porucha mobility, zručnosti a vnější vlivy, např. schopnost dosáhnout včas toalety, vysvléknout se apod.

Klasifikace

Klasifikace MI podle etiologie, klinického obrazu a urodynamických charakteristik: * Stresová inkontinence (sfinkterová dysfunkce): Je způsobená nedostatečným uzávěrovým tlakem při naplněném měchýři. Pokud tlak v močovém měchýři převýší uzávěrovou sílu uretry, dochází k úniku moči. Intenzita inkontinence se pohybuje od několika kapek moči při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku, např. při smíchu, kašlání, kýchaní apod. (I. stupeň), přes únik většího množství moči při pohybu bez zvýšení nitrobřišního tlaku (II. stupeň) až po samovolný únik moči i v klidu (III. stupeň). Jedná se o nejčastější typ inkontinence u žen.
Urgentní inkontinence: Manifestuje se jako náhle vzniklá potřeba močení vícekrát v průběhu dne, které pacient musí vyhovět (proto také urgentní inkontinence). V meziobdobí je obvykle polakisurie a nykturie, pocit tlaku v podbřišku. Intenzita inkontinence kolísá od několika kapek do několika set mililitrů. Urodynamickým vyšetřením potvrdíme netlumené kontrakce m. detrusor (porucha centrální inhibice mikce při afekcích CNS, přímé lokální dráždění měchýře).
Smíšená inkontinence: Je kombinací obou předcházejících typů.
Inkontinence z přetékání: Vzniká při retenci moči a relativně funkčních sfinkterech. Pokud tlak v močovém měchýři přesáhne normální uzávěrový tlak uretry, dochází k opakovanému vyprázdnění malého množství moči při přetrvávající retenci. Často moč pouze odkapává (ischuria paradoxa). Příčinou je mechanická obstrukce (benigní hyperplazie prostaty, tumor v oblasti hrdla, striktura uretry) anebo porucha kontraktility měchýře (myogenní atonie měchýře či neurogenní hyporeflexe detruzoru). Nacházíme patologický nález při uroflowmetrii, vždy je významné močové reziduum.
Reflexní inkontinence: Při vyřazení centrální kontroly mikce dochází k reflexnímu vyprázdnění měchýře po jeho naplnění. Pacient necítí naplněný měchýř či jeho vyprázdnění a nedokáže toto ovlivnit. Časté je zvýšené postmikční reziduum. Vyskytuje se u pacientů s neurologickými diagnózami, někdy je tento stav označovaný jako neurogenní močový měchýř.
Funkční inkontinence: Vzniká v důsledku psychosociálních faktorů při neporušené funkci dolních močových cest (omezená mobilita, delirantní stav, porucha adaptace např. při hospitalizaci, polyurie).
Farmakogenní inkontinence: Na vzniku tohoto typu inkontinence se významně podílejí léky, které pacient užívá. Nejčastěji jde o anticholinergika, která oslabují kontraktilitu m. detrusor (spasmolytika, antidepresiva, antihistaminika, antipsychotika, antiparkinsonika); psychofarmaka a hypnotika, mající sedativní účinek, zhoršující koordinaci a mobilitu, vyvolávající funkční inkontinenci; alfa-adrenergní blokátory, snižující sfinkterový tlak, zhoršující stresovou inkontinenci; blokátory kalciových kanálů, snižující kontraktilitu měchýře, mohou také zvyšovat postmikční reziduum.

Management léčby a ošetřování nemocného MI

Režimová opatření: Optimalizovat pitný režim. U gerontologických pacientů omezovat příjem tekutin! Důležité je však pamatovat na riziko vzniku dehydratace. Udržovat fyzickou zdatnost a soběstačnost. Provést, je-li to možné, úpravy v bytě: dostupné WC, pokojové WC křeslo. Jednoduché oblečení umožňující rychlé svlečení před toaletou.
Absorpční pomůcky a sběrné systémy: Existuje široké spektrum pomůcek, rozhodující je závažnost inkontinence (vložky různé savosti, plenky, plenkové kalhotky, močové katétry, sběrné sáčky). U žen se stresovou inkontinencí se osvědčuje i zavedení pesaru.
Principy farmakologické léčby: Při stresové MI u žen jsou indikovány také estrogeny. Možná je lokální, tzn. vaginální, anebo systémová, tzn. hormonální substituční léčba (HRT). Podáváme ji tam, kde se inkontinence objevuje v souvislosti s menopauzou, resp. deficitem estrogenů, a atrofickou vaginitidou a uretritidou a kde není kontraindikace HRT.
Behaviorální léčba: * Při urgentní MI: močení v pravidelných intervalech po 1–2 hod. podle mikčního deníku (tzv. trénink MM). Pokud se udrží kontinence, interval postupně prodlužovat o 30–60 min až na 3–4 hod. Při pocitu urgence se uvolnit, počkat, dokud nepřejde pocit nuceného močení, a až poté jít na WC. U pacientů s demencí pravidelně připomínat močení, případně doprovázet na WC.
Při stresové MI: Kegelovo cvičení zaměřené na posilňování svalstva pánevního dna (3–10krát denně, obvykle po 10 kontrakcích, pacientka postupně prodlužuje dobu maximální kontrakce).
Při neobstrukční poruše vyprazdňování: technika močení 2krát za sebou s použitím břišního lisu (dvojité močení) anebo intermitentní katetrizace. Vhodná u pacientů, u kterých není možné odstranit obstrukci, permanentní katetrizaci anebo epicystostomii.

Zásady péče o permanentní močový katétr

Inkontinence moči není důvodem pro trvalou katetrizaci! Indikací je chronická retence moči (kterou nelze řešit chirurgicky), inkontinence s nehojícími se dekubity, výjimečně respektujeme i přání pacienta. V případě akutní retence moči katétr ponecháváme 7–10 dní, potom jej zkusíme odstranit. Chronická bakteriurie při dlouhodobé katetrizaci je téměř vždy přítomná. Léčíme ale pouze symptomatickou bakteriurii (tzn. se známkami celkové infekce s teplotou, anorexií, hubnutím, deliriem). Odběry moči na kultivaci provádíme vždy pouze při čerstvé výměně katétru. Nutné je dbát na hygienický režim (sterilní cévkování, nepodávat paušálně chemoterapeutika/antibiotika). K výměně katétru obvykle přistupujeme po 4–6 týdnech a vždy při ucpání anebo symptomatické bakteriurii.
Literatura

BODNÁROVÁ, B. Nové prístupy v starostlivosti o starších ľudí. Bratislava: Prognostický ústav SAV, 2002. 31 s. ISSN0862-9137.
BODNÁROVÁ, B. Starnutie populácie ako dôsledok demografického vývoja v spoločnosti v povojnovom období. Bratislava: Prognostický ústav SAV, 2001. 33 s. ISSN 0862-9137.
HEGYI, L. Geriatria pre praktického lekára. Bratislava: Herba, 2004. 298 s. ISBN 80-89171-06-0.
HEGYI, L. Klinické a sociálne aspekty ošetrovania starších ľudí. Trnava: Slovac acamedic press (SAP), 2001. 127 s. ISBN 80-88908-80-9.
HEGYI, L. Vybrané kapitoly zo sociálnej gerontológie a geriatrie. Bratislava: IVZ, 1996. 73 s. ISBN 80-7163-005-5.
HEGYI, L.; TAKÁČOVÁ, Z.; BRUKKEROVÁ, D. Výchova k zdraviu a podpora zdravia. Bratislava: SZU v Bratislave v zdravotníckom vydavateľstve Herba, 2004. 149 s. ISBN 89171-20-6.
MUHLPARCH, P. Schola gerontologica. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 314 s. ISBN 80-210-3838-1.

Souhrn Mezinárodní společnost pro inkontinenci (ICS) definuje inkontinenci moči (MI) jako nechtěný, samovolný, objektivně prokazatelný únik moči, který je pro pacienta či ošetřující osoby sociálním a/nebo hygienickým problémem. Inkontinence moči není pravidelným příznakem stáří, vždy však vyžaduje vyšetření a léčbu! Klíčová slova: inkontinence, příznaky, únik moči, samovolný únik moči

O autorovi| PhDr. Ivana Ivanová1, PhDr. Iveta Ondriová, PhD.2 Stredná zdravotnícka škola Košice, Kukučínova 421, Katedra ošetrovateľstva Fakulty zdravotníckych odborov Prešovskej univerzity v Prešove2

Ohodnoťte tento článek!