Intenzívní péče

Bazální stimulace

Bc. Karolina Friedlová, Ludwig-Maximilians-Universität München, Klinikum Innenstadt, Mnichov, Německo

S bazální stimulací jsem se setkávala v německy mluvících zemích již před léty. Velmi mě zaujala svou jednoduchostí a účinností. Proto jsem se velice snažila seznámit s touto metodou naše sestry prostřednictvím někoho, kdo s ní má praktické zkušenosti. I když to chvíli trvalo, podařilo se. Jsem velice ráda, že je to právě česká zkušená sestra, moje bývalá vynikající studentka, která se na mnichovské klinice s touto metodou setkala a v denní práci ji používá. Doufám, že tyto první informace jsou začátkem procesu vstupu bazální stimulace do běžné denní praxe i u nás. Vedle svého léčebného účinku má tato metoda jednu velkou výhodu: nestojí nic víc než znalost sestry a ochotu nemocnému pomoci.

Marta Staňková

Pacient při čištění zubů přičichává ke „své“ pastě.

Bazální stimulace je saturace sebepojetí

(prof. Andreas Fröhlich)

Bazální stimulace je jednou z ošetřovatelských a léčebných metod, vhodnou zejména pro jednotky intenzívní péče. Užívá se již skoro 30 let v německy mluvících zemích. Koncept bazální stimulace rozvinul v 70. letech prof. Andreas Fröhlich. Díky této koncepci si mohou těžce postižení lidé lépe uvědomovat své potřeby. Bazální stimulaci rozvinula Christel Biernstein a aplikovala ji v akutní ošetřovatelské péči o dlouhodobě nemocné. Je to osvědčená metoda, která redukuje závislost pacienta na ošetřovatelské péči a vede k lokomoci, komunikaci a vnímání. Je základem nového pochopení ošetřovatelské péče.

Tato stimulace se zaměřuje především na pacienty v bezvědomí a na umělé plicní ventilaci, na hemiplegické pacienty, na pacienty dezorientované, s Alzheimerovou chorobou, s apalickým syndromem, v somnolentních stavech.

Základy bazální stimulace

Ošetřovatelský personál ošetřuje často pacienty, jejichž schopnost vnímání je z důvodu jejich onemocnění snížena či velmi ohraničena jen na jejich tělo. Jsou to především pacienti, kteří nejsou zatím vzhledem ke svému stavu schopni rozpoznat slova, kteří mají silně ohraničen výhled na svět, kteří nemohou používat své ruce (nemohou se například poškrábat), nemohou změnit svou tělesnou pozici. Jejich pozicí je pouze poloha vleže a tak se stávají vlastně „středem světa“, který musí „dojít až k nim“. Bazální stimulace pomáhá těmto lidem cítit své vlastní tělo a vnímat své okolí.

Prvky bazální stimulace lze rozdělit na základní a nástavbové. Do základních prvků bazální stimulace patří somatická stimulace, vestibulární stimulace a vibrační stimulace. Nástavbové prvky bazální stimulace tvoří stimulace orální, olfaktorická, stimulace taktilně-haptická, stimulace vizuální a stimulace auditivní.

Podstata bazální stimulace v ošetřovatelské péči

V minulých letech docházelo ke snahám bazální stimulaci smysluplně a obsahově strukturalizovat. Péče a léčebná terapie jsou dnes většinou strukturovány a orientovány na saturaci deficitů. Koncepce bazální stimulace je postavena na procesu odhalování a objevování. Může člověk, kterého považujeme dlouhou dobu za neschopného vnímání, ještě něco prožívat? Mohou mít stavy zmatenosti ještě jiné příčiny než symptomatiku abstinence? Péče může být organizována jako vedoucí a doprovodná.

Bazální stimulace neznamená jen snahu učinit pro pacienta něco dobrého, ale je péčí, která se snaží rozvíjet se a přesně orientovat svůj růst a má terapeutické účinky. Jejími základními body jsou: 1. struktura, 2. zkušenosti pacienta se svým tělem a okolím, 3. smysluplnost, 4. individuální normalita, 5. utváření vztahů, 6. vedení a doprovod.

1. Struktura

Bazálně stimulující ošetřovatelská péče je strukturována v čase, to znamená že určité ošetřovatelské činnosti se opakují pravidelně denně ve stejném čase, jsou prováděny přesně stejným postupem a mají také určité prvky, které se během dne rytmicky opakují v pevně definovaných časech. Současně je míněna také určitá struktura ošetřovatelských postupů ošetřujícího personálu, které jsou předem promyšleny a cíleně orientovány. Díky těmto strukturám jsou činnosti prováděné pro pacienta realizovány tak, že si na ně pacient může zvyknout a nalézt v nich jistotu a orientaci.

U pacienta se rozvíjí schopnost koncentrace nikoliv tak, že poznává nové činnosti a osoby, ale tak, že se koncentruje především na opakované pravidelné struktury situací a interakcí. Díky této struktuře je opakované cvičení smysluplné, takto se totiž může stimulovat rehabilitace a vlastní organizace mozku. Daná struktura musí být u těžkých postižení mozku udržována po několik týdnů, aby se příslušné nervové komplexy mohly znovu podněcovat a nově se organizovat. V praxi to znamená, že se určitý pacient s příslušným postižením bude umývat denně přesně v 8 hodin ráno, a to v určitém stálém sledu činností.

Aby měl pacient možnost cítit své tělo, je nutné opakované cvičení. Péče musí být ošetřujícím personálem strukturována tak, že se při toaletě bude vždy postupovat stejným směrem (například od hlavy k periferii nebo od hemiplegické postižené strany k nepostižené). Tím myslím ritualizované doteky a iniciální doteky ošetřujících nebo opakující se postupy ošetřovatelských intervencí během provádění bazálně stimulující ošetřovatelské péče. Strukturovaným postupem míním také to, že ošetřující personál poskytuje péči promyšlenou. Např. před celkovou tělesnou hygienou si nejprve ujasní, jaké pomůcky a materiál bude potřebovat, aby potom nepřerušoval výkon kvůli tomu, že musí dojít například pro ručník.

2. Tělo a okolí pacienta

Lidé s postiženým vnímáním mohou vnímat své tělo i okolí zkresleně nebo nejasně. Bazální stimulace se pokouší dát jim zřetelnější vjemy a zkušenosti. To se vztahuje na přímé zážitky z vnímání vlastního těla, ale také na zážitky z okolí, týkající se např. oblečení, matrace, pokoje, ale i osob, zejména ošetřujícího personálu.

Příklady vnímání podnětů z okolí a pomůcek užívaných k ošetřovatelské péči:

Vodu používanou k tělesné koupeli může pacient vnímat akusticky, může se jí dotknout, může ji vidět, cítit, a to nejen tělesně, ale může pozitivně vnímat i vůni rozpuštěného mýdla.

Než oblečete pacientovi košili, nechte jej nejprve pocítit, a to tak, že uchopíte pacientovu ruku a pohladíte jí povrch košile;

Informace ošetřovatelského personálu, že budeme s pacientem manipulovat v lůžku, může být umocněna iniciálním dotekem. Pro každou specifickou činnost s pacientem má být zvolen určitý způsob doteku, který se potom nesmí měnit. Například pro již zmíněnou manipulaci s pacientem na lůžku si zvolíme jako iniciální dotek uchopení za rameno, teprve poté následuje náš pokyn: „Nyní vás posuneme kousek nahoru“. Nebo když řeknete: „Teď z vás sundám pokrývku,“ dejte nejprve pacientovi vědět, že je přikryt, tzn. nechte jej pocítit jeho přikrývku, a to tak, že budete pohybovat pacientovi dekou po kůži nebo uchopíte jeho ruku a jejím vedením ho odkryjete.

Strukturujte ošetřovatelskou péči tak, aby byla pro pacienta zážitkem. Zkuste ji provádět způsobem, při němž ji může cítit a vnímat všemi možnými smysly a při němž mu bude umožněno pochopit, o co jde a co chceme.

3. Smysluplnost

Smysluplná péče je založena na zkušenostech pacienta, které získává opakovaným vnímáním svého těla a okolí. Díky tomu, že činnosti ošetřovatelského personálu mají jasný a stále se opakující stejný průběh, může pacient lépe vnímat a zpracovat nové zážitky a zkušenosti. Vstoupí-li do ošetřovatelské péče nové ošetřovatelské úkony, nemusí se stát pro pacienta stresující a zatěžující, ale mohou naopak díky bazálně stimulující ošetřovatelské péči probudit pacientovu pozornost a podráždit jeho zájem o tuto ošetřovatelskou intervenci. Uvědomí si nejen tuto ošetřovatelskou intervenci, nýbrž i její význam, cíl a společenský kontext.

Příklad: než zahájíte péči o dutinu ústní, nechejte pacienta osahat zubní kartáček, přičichnout k zubní pastě (viz obr). Při vlastním čištění používejte ustálený postup, čímž mu dáte možnost porozumět této činnosti. Vyčkejte vždy krátce, zda zvládá tempo vaší činnosti, a potom ji provádějte dále. Nezapomeňte doprovázet vaše činy řečí. U lidí v těžkých stavech používejte co nejjednodušší slova, která mohou vyjádřit smysl vaší činnosti, abyste je nepřetěžovali informacemi. Pacientům musí dána možnost porozumět smyslu vaší řeči i smyslu ošetřovatelských činností.

4. Individuální normalita

Strukturované a smysluplné zkušenosti pacienta s vlastním tělem a okolím mu dávají možnost pochopit naše ošetřovatelské úkony, ale také dění v jeho okolí. Abychom ho mohli cíleně vést, musíme znát a mít neustále na zřeteli jeho individualitu, tzn. vědět, co je pro něj normální. Tato znalost vychází z ošetřovatelské anamnézy, z informací od osob jemu nejbližších nebo přímo od něho, pokud je schopen komunikace. Vědomostí o jeho individualitě je v ošetřovatelské péči založené na bazální stimulaci neustále využíváno.

Příklad: hladký průběh péče o dutinu ústní může být narušen dříve, než si pacient uvědomí příčinu, a to tím, že použijeme jinou, jemu nezažitou pastu. Pacient totiž chápe smysl situace a činnosti ošetřovatelského personálu právě přes známý zápach a chuť. Tak se vžívá do prováděné činnosti. Právě úkony, které má pacient zažité, musí být při bazální stimulaci prováděny a pacient k nim znovu veden v nezměněném postupu, protože základ těchto činností byl již roky trénován, a to jak psychicky, tak emočně a somaticky. Zde může pacient nabýt opět ztracené emoce, pocity, pohyby, mohou se mu vrátit vzpomínky na již prožité zážitky. Ošetřovatelská intervence se mu tímto stává smysluplnou.

5. Navození vztahu mezi pacientem a ošetřujícím

Díky individuální, strukturované a smysluplné péči můžeme dát pacientovi najevo, že s ním počítáme a že není jen objektem naší péče, nýbrž je v ní také důležitým subjektem. Bazálně stimulující péče není prováděna na pacientovi, nýbrž vytváří se společně v rámci schopností a možností pacienta a ošetřujících. Aby byl schopen zažít a prožít, nemusí třeba nic vykonávat. Je schopen zážitků a prožitků už jen tím, že reaguje na své okolí a podle svých možností toto okolí agituje. Je sice závislý, ale má současně snahu vyjádřit své pocity a přání, i když je to možné jen prostřednictví dýchání, sekrece potu nebo spastiky. Má samozřejmě nárok na poznání sebe sama, na kontakt, pozornost a zájem o svou osobu. O jeho prožívání nás přesvědčuje následující příklad: provádí-li sestra naučený výkon ve změněném tempu, reaguje pacient změněnou frekvencí dýchání.

Bazálně stimulující ošetřovatelská péče akceptuje reakci pacientů a odpovídá na ně. Nepřetěžuje schopnost pacientovy pozornosti. Kvalita a kvantita informací, které jsou pacientovi poskytovány, musí být přizpůsobeny schopnosti jeho vnímání. Nesmí dojít k tomu, že se provede iniciální dotek a okamžitě se začne s ošetřovatelským výkonem, ale nejprve se vyčká zažití iniciálního doteku a potom teprve začneme provádět příslušný ošetřovatelský výkon. Tempo ošetřovatelských intervencí se snažíme uzpůsobit pacientovým požadavkům. Tak může vzniknout oboustranná souhra, na jejíž jedné straně je nabídka ošetřovatelských úkonů a na straně druhé schopnosti pacienta. Základem je ošetřovatelský výkon a schopnost vnímání pacienta.

6. Doprovodná a podpůrná péče

Bazální stimulace je orientována vývojově. Podle vývojového stadia pacienta a jeho životní situace dává mu bazální stimulace příležitost k dalšímu rozvoji a v terminálních stadiích mu umožňuje přípravu na smrt. Tato péče se neustále vyvíjí, doprovází veškerou péči a pacienta. Ošetřující systematicky a stále podněcují pacienta k cítění a ke společným úkonům a očekávají od něj určité reakce. Bazální stimulace má na zřeteli autonomii pacienta, respektuje jeho vlastní rozhodnutí a nabízí mu doprovod. Sleduje jasně cíle pacienta a nechává mu čas, aby si je sám našel.

Bazálně stimulující ošetřovatelská péče je strukturovaná, umožňuje vznik prožitků, je pro pacienta normální, smysluplná a interaktivní. Dává mu možnost prožívat čas a prostor i zpracovat skutečnost. Podporuje jeho osobnost a pomáhá mu rozvíjet jeho zbylé schopnosti a rozvíjet jeho individuální reakce. n

Podstatu bazální stimulace vyjadřují popsané stěžejní oblasti bazálně stimulující péče.

Uvedené oblasti bazální stimulace mohou mít v jednotlivých ošetřovatelských úkonech rozdílnou váhu, mohou být u jednotlivých pacientů rozličné a také se mohou měnit v jednotlivých fázích onemocnění. Například u těžce zmatených lidí může být stěžejním problémem navázání vztahu, u lidí upoutaných na lůžko poznání vlastního těla a okolí. U apaliků je problém ve struktuře, u umírajících v doprovodu. Také pro jednotlivé členy ošetřovatelského týmu mají zmíněné body rozdílnou váhu.

Pamatujme si, že bazální stimulace je vždy individuální.

Desatero bazální stimulace

1. Přivítejte se a rozlučte se s pacientem pokud možno vždy stejnými slovy.

2. Při oslovení se pacienta vždy dotkněte, pokud možno na stejném místě.

3. Hovořte zřetelně, jasně a nepříliš rychle.

4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.

5. Dávejte pozor, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov.

6. Při hovoru s pacientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý dříve (zjistíte to anamnézou).

7. Nepoužívejte v řeči zdrobněliny.

8. Nehovořte s více osobami najednou.

9. Při komunikaci s pacientem se pokuste redukovat rušivý hluk okolního prostředí.

10. Umožněte pacientovi reagovat na vaše slova.

Bližší podrobnosti najdete v literatuře: Bienstein, Ch., Fröhlich, A.: Basale stimulation in der Pflege, Schaffer, U.: Pflege Heute, Juchli, J.: Praxis und Theorie der Gesundheits und Krankenpflege.

Foto archív autorky

Ohodnoťte tento článek!