Interpersonální vztahy a možnosti jejich zkvalitňování

Interpersonální percepce zahrnuje na jedné straně vnímání zjevu, chování člověka, fyzických aktivit a na druhé straně vysvětlování, interpretaci tohoto chování. Zahrnuje nejen přímé vztahy mezi osobami nacházejícími se v interakci, ale také vazby s jinými jednotlivci.

Podmínky, které umožňují poznat, co jiná osoba vnímá a jak to vnímá, jsou důležitým předpokladem interpersonálních vztahů (Gáborová, 2007).
Složky sociální percepce: 1. Expektační či složka očekávání – spočívá v zaměření interpersonálního vnímání určitým způsobem. Tím ovlivňuje výběr a zpracování informací o druhém člověku. Očekávání (expektace) je připravené a naplněné vlastní zkušeností, ale také tím, co nám o daném člověku říkali jiní. Vnímání druhých usnadňuje, ale může vést i ke klamným informacím. 2. Afektivní složka – představuje afektivní reakci, která se projevuje v tom, že lidem přisuzujeme vlastnosti a také na ně emocionálně a citově reagujeme. Naše emocionálně-citové reakce na druhé zpětně ovlivňují naše úsudky a smýšlení o nich. Na základě této složky si dotváříme dojem o druhém člověku a umožňuje nám selekci (Boroš, 2001).
3. Atribuční složka – sociální atribuce je procesem přisuzování základních a stálých osobnostních charakteristik lidem. Přisuzování vychází z vnějšího chování. Lidé se snaží skrýt svoje záměry, úmysly, motivy konání, často nemluví o tom, co si myslí, často se chovají v rozporu s hodnotami, které uznávají, nejsou si vědomi svých pravých motivů anebo nemají své záměry vyjasněné. Chování člověka je často určované vnějšími situačními faktory, které není možné kontrolovat. Proto je jednou z nejdůležitějších úloh sociální atribuce určit, zda je dané chování determinované vnějšími, anebo vnitřními příčinami (Boroš, 2001).
Teorie interpersonálních vztahů vychází z těchto atributů: * proč navazujeme vztahy, proč ukončujeme vztah, * interpersonální přitažlivost – teorie interpersonální přitažlivosti zní, že lidé nás přitahují ze čtyř důvodů – pokládáme je za atraktivní fyzicky i jako osobnosti, jsou blízko anebo nedaleko nás, posilují nás, podobají se nám.

Vliv dojmu na sociální vztahy

Efekt primárnosti (důležitost prvního dojmu) – první dojmy (črty) o osobě mají větší vliv na formování dojmu než dojmy vytvořené později. Dojmy vnímané jako první utvářejí kontext, pomocí kterého interpretujeme další črty. Vliv tohoto kontextu může být redukovaný, ale ne eliminovaný. Pokud jsou další dojmy inkonzistentní s prvními, posuzovatel má tendenci sladit je s prvním dojmem anebo potlačit jejich význam, ignorovat je.
Efekt novosti – vyšší vliv na formování dojmu má pozdější informace. Platí méně často než efekt primárnosti a spíše v situaci, kdy od prvního dojmu uplynulo více času.
Haló efekt – některé dojmy jsou pro posuzovatele důležité bez ohledu na pořadí jejich prezentace. Tyto črty nazýváme centrálními dojmy (např. srdečný – ohleduplný). Při tomto efektu se tedy uplatňuje dominance nějaké črty při utváření dojmu o osobě.
Efekt rozptýlení – sólo informace (dojem) má silnější efekt než informace podávaná v kontextu jiných, s ní nesouvisejících informací. * Efekt zdánlivé korelace nápadnosti v chování a fyzické výraznosti – máme tendenci připisovat fyzicky nápadným lidem nápadnější projevy chování na základě přeceňování zdánlivé korelace. Jev zdánlivé korelace je jedním z možných zdrojů negativních stereotypů smýšlení o příslušnících minoritních skupin (např. o Romech).
Popularita posuzované osoby – popularita anebo oblíbenost posuzované osoby vyvolává u posuzovatelů náklonnost k pozitivnějšímu vnímání, zatímco nepopularita vzbuzuje opačnou tendenci.
„Poznatelnost“ posuzované osoby – ne každý je stejně „poznatelný“. Ne o každém máme stejné množství informací. Posuzovaná osoba poskytuje jistou, vyšší anebo nižší, sumu informací, které posuzovatel může vnímat. Některé charakteristiky jsou snáze a jiné zase hůře poznatelné (např. rozpoznat charakterové vlastnosti není jednoduché, temperament rozlišujeme snáze). Uvnitř společenských vztahů vznikají interpersonální vztahy. Nejčastěji se nazývají vztahy psychologickými anebo mezilidskými. Společenské a interpersonální vztahy se realizují a odhalují v sociálním styku. Sociální styk a také interpersonální vztahy jsou vynucené společnou životní činností lidí, a proto se styk musí uskutečňovat v nejrůznějších interpersonálních vztazích, je daný v případě pozitivního i negativního vztahu jednoho člověka ke druhému (Gáborová, 2007).
Postoje – jsou naučená, relativně stabilní hodnocení člověka anebo idey, které ovlivňují naše chování, pocity, myšlení. Pojem postoj se využívá k označení emocionální přitažlivosti anebo odpudivosti objektu pro danou osobu (Výrost, Slaměník, 2008).
Rozlišujeme tři složky postojů: 1. Kognitivní složka anebo dimenze – týká se názorů a myšlenek, které osoba má o předmětu postoje.
2. Emocionální dimenze – týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoje, tedy týká se emocí anebo emocionálních reakcí.
3. Konativní složka anebo behaviorální dimenze – týká se sklonů k chování či konání ve vztahu k předmětu postoje (Boroš, 2001).
Předsudky jsou pevné postoje k lidem, skupinám situacím anebo předmětům, které obsahují iracionální soud. U dětí se předsudky vyvíjejí podle modelu rodičů a jiných modelů rolí. Předsudky mají někdy zdroj v tom, že uvolňují agresivní reakce, které nemohou být uskutečňované přímo. Obětní beránek, obvykle bezbranná osoba anebo člen menšinové skupiny s nižším statusem, slouží jako terč projevované agresivity lidí s předsudky. Dvě z metod umožňujících eliminování předsudků spočívají ve zvýšení kontaktu mezi členy většinových a menšinových skupin a v hraní rolí (Gáborová, 2007).
Sociální chování – je vyjádřením vnějších projevů lidí, které vznikají při vzájemném styku. Podle chování je možné usoudit, jaký je vztah mezi lidmi v sociálním prostředí, kteří jsou ve vzájemné interakci. Chování ve skupině je podmíněno souborem norem a pravidel, které mimo jiné určují i to, co je očekávané a nežádoucí chování.
K formám sociálního chování patří: kooperace, soupeření, hostilita a prosocialita.
Kooperativní chování pomáhá dosáhnout společných cílů ve skupině. Je podmíněno osobnostními faktory členů skupiny, situačními faktory a faktory, které se vážou na samotnou realizovanou úlohu. Mezi osobnostní faktory patří především potřeba a schopnost kooperace, potřeba začlenění, spolupatričnosti, uznání apod. Situačními faktory jsou: složení skupiny, ujasněnost cílů a poslání skupiny, vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy skupiny, soudržnost skupiny jako celku a jiné. Úlohové faktory souvisejí s charakterem úlohy, její složitostí, náročností, významem pro jednotlivé členy skupiny.
Soupeření je založeno na snaze jednotlivce anebo skupiny dosáhnout lepšího výkonu a být lepší než jiný jedinec či jiná skupina. Soupeření může probíhat i v rámci jedné skupiny, kde jsou ve stavu soupeření jednotliví členové skupiny. Tato situace může vést k narušení vztahů ve skupině, v krajním případě až k rozpadu skupiny. Naopak soupeření mezi jednotlivými skupinami vede spíše ke zvýšení vnitřní soudržnosti ve skupině a k aktivování se ve směru cíle.
Hostilní chování je chování nepřátelské a útočné, které je orientované na poškození anebo ublížení druhému. Projevy hostility jsou různé, od verbálních projevů (posměch), psychického zraňování, projevů nenávisti až může končit fyzickou likvidací. Toto chování má původ v osobnosti člověka, v jeho agresivitě. Do skupiny agresivního chování patří např. šikana, mobbing anebo bossing (Boroš, 2001).
Prosociální chování se vyznačuje činy, které vykonáváme ve prospěch druhého bez toho, abychom za to očekávali odměnu (nezištná pomoc). Může se jednat o darování něčeho, porozumění situaci a stavu jiného, podporu anebo nabídku spolupráce. Zdrojem tohoto chování je nejčastěji altruismus anebo empatie, ale může to být i reciprocita (pomoc tomu, kdo pomohl mně).

Manažerské metody a techniky podporující interpersonální komunikaci zaměstnanců

Východiskem pro to, aby manažer dokázal i efektivně komunikovat se spolupracovníky, je především znalost motivačního procesu, znalost toho, co jedince v zaměstnání motivuje, znalost jejich individuálních potřeb, zájmů, hodnot a aspirací. Vnější i vnitřní motivy jsou u jednotlivců různé, ale zpravidla všichni zaměstnanci nějakým způsobem projevují následující potřeby: * pracovat v zajímavém podniku, mít zajímavou a bezpečnou práci, * být spravedlivě odměňovaný, * mít uznávaného a spravedlivého nadřízeného, * mít přátelské spolupracovníky, * mít možnost profesionálního růstu a kariérního rozvoje. Moudrý manažer by měl dbát na to, aby zaměstnanci byli informováni o cílech, úlohách, jakož i o problémech organizace, komunikovat s nimi a naslouchat jejich názorům, respektovat jejich samostatnost. Ke každému zaměstnanci přistupovat jako k profesionálovi, vyžadovat od nich jejich názory a stanoviska. Důležitým předpokladem účinné motivace je starat se o to, aby každá úloha byla dokončena, a ani poté nevyslovovat hodnotící soudy zaměřené na osobu zaměstnance – hodnotit úlohu, výkon, ne vlastnosti člověka. Vždy, když je to možné, ocenit, pochválit, i neformálně slovně. Podporovat profesionální růst, permanentně sledovat pracovní podmínky, zlepšovat pracovní prostředí. Nezakrývat pracovní konflikty, ani je nezveličovat, ale účelně je řešit.
Li teratura

Boroš, J. Základy sociálnej psychológie. Bratislava: Iris, 2001. 227 s. ISBN 80-89018-20-3.
Gáborová, Ľ.; Gáborová, Z. Človek v sociálnom kontexte. Prešov: Lana, 2007. 173 s. ISBN 80-969053-8-4.
Nakone čný, M. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004. 300 s. ISBN 80-200-1198-6.
Výrost , J.; Slaměník, I. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8.

Souhrn Sociální interakce je vzájemné působení a umění vycházet s lidmi, schopnost prosadit se mezi nimi, ale ne na úkor druhého. Vnímání člověka člověkem je specifickým případem percepce a v sociální psychologii ji nazýváme sociální percepcí. Sociální percepci lze charakterizovat jako proces, jehož prostřednictvím je vnímán jiný člověk, skupina či dav lidí, organizace, instituce. Prostřednictvím sociální percepce usuzujeme o motivech chování lidí, o jejich osobnostních vlastnostech a hodnotách, postojích apod. Klíčová slova: interpersonální percepce, hodnoty, postoje, předsudky

O autorovi| Ing. Jarmila Dučaiová, Mgr. Blažena Litvínová, Spojená škola A. Dubčeka, Vranov nad Topľou (jarmila39@gmail.com)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!