Interrupce včera a dnes

Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství (UPT), umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo řešení chirurgického zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat, toto slovo ovšem v původním významu znamená samovolné (nezamýšlené) předčasné vypuzení plodu neschopného života, přesná definice potratu je dána legislativou.

Interrupce představují velký etický problém, na který se vyskytují ve společnosti přinejmenším dva vyhraněné názory. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu.
Chemická interrupce: V závislosti na stadiu těhotenství je interrupce prováděna rozličnými metodami. Chemická interrupce je obvyklá metoda využívaná do devátého týdne těhotenství. Procedura sestává z podání buď methotrexátu nebo mifepristonu (RU-486) následovaným podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok, obvykle podtlakové odsání. Metoda chemické interrupce není v České republice povolena.
Chirurgická interrupce: V prvních patnácti týdnech

je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších metod chirurgické interrupce, která nahrazuje riskantnější kyretáž. Ruční odsátí odstraní embryo pomocí ruční stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla (dilatace) provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při následném odsávání. Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se děloha vyprazdňuje vysátím pomocí zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění stěn dělohy kyretou. Roztažení a kyretáž je standardní gynekologický postup, který se vykonává z mnoha důvodů, například vyšetření.
Pozdní interrupce: Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, je nutné používat jiné techniky. Předčasné vypuzení plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Velmi pozdní interrupce se mohou provést pouze ze zdravotního hlediska plodu – závažné vrozené vývojové vady či z důvodu závažné nemoci matky, a to vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu. Druhý popisovaný způsob je podobný císařskému řezu. Metody vyžadují chirurgické rozdrcení hlavy plodu před jeho vyjmutím.

UPT před rokem 1989

V České republice za posledních 20 let klesl počet uměle provedených potratů na čtvrtinu, a to především díky antikoncepci.
Výrazně klesl počet uměle provedených potratů ve srovnání s obdobím před rokem 1989. Může za to především dostupnost antikoncepce. V sedmdesátých letech minulého století, kdy čeští lékaři prováděli průměrně zhruba 62 000 potratů ročně, užívalo antikoncepci něco málo přes 100 000 žen. V loňském roce statistiky zaznamenaly asi 26 000 uměle přerušených těhotenství, antikoncepci užívalo téměř 1,4 milionu žen. Jak bylo zmíněno výše, jen za uplynulých 20 let klesl počet interrupcí na čtvrtinu. V padesátých letech 20. století patřila podle sociologů mezi nejčastěji používané antikoncepční metody přerušovaná soulož a kondomy. Ženy ale těmto metodám ze zjevných příčin nedůvěřovaly. Z 35 % oslovených těhotných žen označilo 65 % své těhotenství za nechtěné. Zprávu o legalizaci potratů v roce 1957 tehdy přijaly kladně tři čtvrtiny žen. Výsledky průzkumu vyšly v roce 1961 v časopise Demografie.
V letech 1870 až 1954 alespoň jeden potrat jakéhokoli druhu prodělala asi čtvrtina žen v plodném věku. Na konci 50. let 20. století se za nelegální potrat platilo takzvaným andělíčkářkám až 2000 korun, což například převyšovalo měsíční hrubou mzdu zaměstnanců státního sektoru (ta činila 1192 korun). Ve své práci o interrupcích v socialistickém Československu to popsala socioložka Radka Dudová.
Přestože legalizace potratů mnohým ženám pomohla ze svízelné situace, rozhodování jim velmi komplikovaly takzvané potratové komise. Původně vznikly jako odborný poradní orgán, v nichž měli lékaři s pacientkou probrat vhodnost potratu. Postupem času se ale komise čím dál více politizovaly. Jak uvádí Dudová, pro ženy představovalo vypovídání před komisí značně stresující a ponižující zážitek.
Komise byly nakonec zrušeny, a to tři roky před pádem komunistického režimu. Důvodem byla především pomalost jejich rozhodování, která znemožňovala použití nejnovějších metod, takzvaných miniinterrupcí. Ty se provádějí do osmého týdne těhotenství a znamenají méně rizik pro zdraví ženy a její budoucí plodnost. Dnes právě miniinterupce představují většinu prováděných umělých potratů.
Koncem 80. let 20. století dosáhl počet interrupcí maxima. Podle ČSÚ tehdy podíl těhotenství ukončených potratem přesáhl 40 % a počet umělých ukončení těhotenství se téměř vyrovnal s počtem narozených dětí.
V 90. letech minulého století potratovost začala klesat spolu s tím, jak se snižovala i porodnost. Interrupce nicméně podle ČSÚ ubývaly rychleji než porody. Zásadní vliv na to měla dostupnost antikoncepce. Časté je zejména užívání hormonálních tabletek.

UPT v současnosti

Interrupce v současnosti představují etický problém, který má přesah do politiky a vede k vytváření vlivových sdružení obou táborů. Z průzkumu veřejného mínění z roku 2008 vyplývá, že většina Čechů je nakloněna jejich liberalizaci. Celkem 23 % respondentů souhlasí s tvrzením „potrat je vždy vražda dítěte“ a 71 % souhlasí s tvrzením „jsem proti jakémukoli omezení potratů“. Mezi zastánci práva na interrupce, kteří jsou označováni jako „pro volbu“, existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky, a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost.

Současná česká právní úprava interrupcí

Platná právní úprava vychází ze zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a z prováděcí vyhlášky č. 75/1986 Sb. V těchto právních předpisech jsou stanoveny dva druhy právního řešení interrupce. K umělému přerušení těhotenství může dojít na základě žádosti ženy. Zákonodárce tedy vychází z práva ženy rozhodovat o svém mateřství a stanoví zde rozhodovací volnost. Aby k interrupci mohlo dojít, je třeba splnit zákonem stanovené podmínky. Tou základní podmínkou je písemná žádost ženy o umělé přerušení těhotenství (svou žádost může žena vzít až do začátku výkonu umělého přerušení těhotenství kdykoli zpět). Žena není povinna uvádět důvody, které ji k tomuto rozhodnutí vedou. Další podmínky jsou, že těhotenství nesmí přesahovat 12 týdnů a interrupci nesmí bránit zdravotní důvody. Za zdravotní důvody, pro které nelze na žádost ženy uměle přerušit těhotenství, se považuje jednak zdravotní stav ženy, kterým se podstatně zvyšuje zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá onemocnění, a dále umělé přerušení těhotenství, od něhož neuplynulo šest měsíců, s výjimkou případů, kdy žena alespoň dvakrát rodila nebo žena dovršila 35 let věku nebo je důvodné podezření, že žena otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která vůči ní byla spáchána.

Kazuistika

Pacientka M. V., narozena 1963.
RA : bezvýznamná OA: prodělala běžné dětské nemoci, alergie na pyl, jinak se s ničím neléčí SA: prodavačka, svobodná GA: menses od 14 let, cyklus pravidelný 30/3, 3krát spontánní porod, děti zdravé, 5krát spontánní potrat s revizí dutiny děložní, 14krát UPT na žádost pacientky! V roce 2001 sterilizace pro multiparitas (žena vícekrát těhotná).
Porody: 1981 – spontánní porod, chlapec 3000 g/49 cm 1985 – spontánní porod, chlapec 3400 g/52 cm 1988 – spontánní porod, chlapec 3650 g/52 cm Potraty samovolné: 1981 – spontánní abortus in grav. hebd. 7 1983 – spontánní abortus in grav. hebd. 7 1986 – spontánní abortus in grav. hebd. 9 1987 (leden) – spontánní abortus in grav. hebd. 6 1987 (květen) – spontánní abortus in grav. hebd. 5 Interrupce na žádost matky: 1980, 1985, 1987, 1989 (duben), 1989 (září), 1990, 1991 (únor), 1991 (srpen), 1993, 1994, 1995, 1997, 1999, 2001.
Rozmezí velikosti těchto nechtěných gravidit je od 5 týdnů těhotenství až do 11. týdne gravidity čili 11 miniinterrupcí a 3 tzv. velké interrupce nad 8 týdnů gravidity.
Naše pacientka poprvé přichází na gynekologické vyšetření ve svých 17 letech, v roce 1980, z důvodu vynechání menses, při vyšetření stanovena gravidita stáří (hebd.) 7 týdnů a sepsána první žádost k UPT, které bylo v prosinci 1980 schváleno komisí a provedeno vzhledem k věku matky, probíhajícímu studiu na učilišti a celkové sociální situaci.
V následujících letech probíhala další těhotenství, porody zdravých dětí, samovolné potraty a též 13 UPT na žádost matky. Pět UPT proběhlo do roku 1989, bylo schváleno komisí pro sociální status těhotné – svobodná, obývá malý byt společně se svojí matkou, sestrou a jejími a svými malými dětmi… V průběhu let byly ženě opakovaně nabízeny možnosti antikoncepce – do roku 1989 vystřídala tři druhy hormonální antikoncepce, které buď užívala pouze krátce, či užívat zapomněla nebo zkrátka nechtěla. V jednom případě bylo zavedeno i nitroděložní tělísko (IUD), kdy otěhotněla i s ním. IUD pak již odmítala. Od roku 1990 jí byly nabízeny, avšak bez úspěchu, i další možnosti – gestagenní injekce Depo-Provera, podkožní implantát Norplant. Metody bariérové antikoncepce odmítal ženin přítel, vietnamský státní příslušník, který praktikoval pouze přerušovaný koitus, pesar či spermicidní krém partner používat též nechtěl… V roce 2001, po posledním UPT, již klientka souhlasila se sterilizací, která byla schválena a úspěšně provedena.
Počítáte-li tedy se mnou, tak u této ženy od začátku jejího sexuálně aktivního života až do sterilizace v roce 2001 proběhlo celkem 22 gravidit, z nichž se narodily 3 zdravé děti.
Tato kazuistika není sestavena proto, aby řešila etické či jakékoli jiné hledisko interrupcí, publikována je spíše jako příklad, údiv nad tím, jak může žena i ve 20. a 21. století po opakovaných řešeních možností antikoncepce s lékaři hazardovat se svým fyzickým i duševním zdravím, opakovaně podstupovat nepříjemné zákroky, celkové anestezie, a nelze neuvést ani finanční hledisko interrupcí… Já, jako žena a porodní asistentka, nejsem v žádném případě odpůrkyní UPT. Jsem toho názoru, že je právem ženy rozhodnout o svém osudu a těhotenstvích. Kladu si ale otázku: Pokud jsou i jiné možnosti, není lepší nechtěnému početí spíše zabránit? Odpověď si, milé kolegyně, ženy a matky, dosaďte samy… Literatura

Vo kurka, M.; Hugo , J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 1008 s. ISBN 807-345-0585.
ROB, L.; MAR TAN, A. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7.

Souhrn Článek pojednává o problematice interrupcí jako prostředku řešení nechtěného těhotenství. Klíčová slova: interrupce, těhotenství, právní úprava, antikoncepce

O autorovi| Michaela Navrátilová porodní asistentka, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Znojmo (michaela.zn@seznam.cz)

Interrupce včera a dnes
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů