Intoxikace u dětí

Toxické látky vyvolávají za určitých podmínek na základě svých chemických, biologických a fyzikálních vlastností v organismu změny, při kterých jsou jeho funkce dočasně anebo trvale poškozené, nebo mohou navodit jeho zánik.

Příznaky otravy může způsobit nejen škodlivina, ale i její metabolity, které jsou někdy toxičtější než škodlivina sama (8).
Etiologie (8, 12): * náhodné otravy (častější u batolat a dětí v předškolním věku): dítě z nevědomosti či zvědavosti požije jedovatou látku, * suicidální otravy (u adolescentů): bývají lékové, případně v kombinaci s alkoholem a mají demonstrativní charakter, * pokusy o vraždu dítěte: vyskytují se výjimečně, * toxikomanie (jako stav závislosti): posouvají se stále do nižších věkových kategorií, jedná se zejména o inhalování omamné látky (fetování, užití drogy, např. pervitin, otravy alkoholem), * otravy způsobené iatrogenně (předávkování léky).
Klinický obraz závisí na požité substanci. Nejčastěji se vyskytuje: porucha dýchání (tachypnoe až útlum dýchání), cirkulační poruchy (tachykardie, bradykardie, dysrytmie, pokles krevního tlaku), útlum činnosti CNS (sopor, kóma, křeče), změny zornic (mydriáza, mióza), poruchy funkce jater a ledvin (oligurie, anurie), známky postižení vaskulárního systému, poruchy koagulace (6, 13).
Diagnostika: * Anamnéza: co, kolik, kdy, jak, proč, průběh, úraz.
Fyzikální vyšetření: vědomí, vitální funkce, zornice, zápach, kůže, ústní dutina.
Toxikologické vyšetření krve, moči, zvratků – identifikace škodliviny. Při těžším postižení: mineralogram, urea, kreatinin, ABR, KO a koagulační screening, ekg, rtg hrudníku, břicha (4).
Léčba se zaměřuje na (4, 6): * identifikaci otravy, * snížení vstřebávání požité látky: dekontaminace povrchu (kůže, oči), pokud jsou vstupní branou, dekontaminace GIT (při perorálním anebo nejasném způsobu požití), vyprázdnění žaludku vždy do 1 hodiny po požití signifikantního množství škodliviny. Výplach žaludku se neprovádí při: požití žíravin, čistých alifatických a aromatických uhlovodíků, po uplynutí více než 2 hodin po požití. Při první pomoci se preferuje vyvolání zvra
cení. Po vypláchnutí žaludečního obsahu se aplikuje aktivované uhlí, které zabrání další absorpci a přerušuje enterohepatální okruh (neefektivní je při alkoholech, železe, žíravinách, kyanidu, lithiu, kyselině borové, alifatických a aromatických uhlovodících). Dále se podávají projímadla, případně se provádí irigace střeva kontinuální infuzí neresorbujících se roztoků nazogastrickou sondou, až dokud nevytéká rektální výtok čirý.
zvýšení vylučování požité látky: forsírovaná diuréza (tekutiny 2–4krát rychleji než norma, manitol, furosemid i. v.), změna pH podáváním bolusů 4,2% bikarbonátu i. v. – alkalizací moči se zvýší vylučování slabých kyselin, hemoperfuze, hemodialýza, peritoneální dialýza, výměnná transfuze, * zabezpečení i. v. přístupu a odběr materiálu: krev, moč, zvratky, hematologický a biochemický profil, acidobáze, EKG, rtg hrudníku a břicha, * monitoring: puls, dech, TK, saturace kyslíku pulzním oxymetrem, diuréza, * podpora všech systémů organismu, které mohou být postižené a ohrožené (respirační selhání, křeče, cirkulační kolaps, metabolický rozvrat, hepatální selhání, renální selhání, hypertermie, rabdomyolýza), * použití specifických antidot (protijedů) (tab.), * přesné sledování všech příznaků: dech (krevní plyny, ventilace), funkce CNS (vědomí, křeče, neklid), kardiovaskulární systém (puls, TK, EKG), gastrointestinální funkce (zvracení, průjmy), sledování kůže a svalů (popáleniny, poleptání sliznic), biochemické parametry a bilance tekutin, * opakované fyzikální a chemické vyšetření.

Management ošetřovatelské péče (2, 8, 11)

Příjem dítěte na JIP.
Dítě uložit na lůžko, chránit před úrazem. * Zabezpečení dýchacích cest, dýchání a cirkulace podle všeobecných zásad resuscitace (podání O2 anebo asistence při intubaci a napojení na podpůrnou respirační léčbu, resuscitace oběhu).
Asistence při zajištění periferní žíly anebo zavedení centrálního venózního katétru.
Monitoring a záznam vitálních funkcí: puls, TK, TT, dech, EKG, SaO2, vědomí, bilance tekutin.
Zavedení permanentního katétru při retenci moči.
Odběr materiálu na toxikologické, biochemické a hematologické vyšetření podle lékařské ordinace.
Asistence při eliminačních metodách, např. výplach žaludku, forsírovaná diuréza.
Příprava dítěte na eliminaci toxinů hemodialyzační léčbou anebo výměnnou transfuzí. * Aplikace léků a antidot podle lékařské ordinace, sledování jejich účinku.
Při suicidálním pokusu a toxikomanii spolu s lékařem posoudit potřebu konzultace psychologa a psychiatra.
Edukace: v oblasti preventivních opatření náhodných otrav léky a jinými toxickými látkami (2). Prevence: formou široké osvěty laické veřejnosti, zaměřená na dohled nad dětmi a výchovné působení a na bezpečné skladování léků (8).

**

Literatura

1. Ball, Ch. M.; Phillips, R. S. Akutní medicína do kapsy na základě medicíny založené na důkazech. Praha: Grada Publishing, 2004. 208 s. IS BN80-247-0928-7.
2. Boledovičová, M. a kol. Pediatrické ošetrovateľstvo. 2. prepracované a doplnené vyd. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2006. 209 s. IS BN 80-8063-211-1.
3. Buchanec, J. a kol. Vademékum pediatra. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2001. 1115 s. IS BN 80-8063-018-6. 4. Fedor, M.; Minárik, M.; Kunovský, P. a kol. Intenzívna starostlivosť v pediatrii. 2. doplnené vyd. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2002. 435 s. IS BN 80-8063094-1.
5. Fendrychová, J.; Klimovič, M. a kol. Péče o kriticky nemocné dítě. Brno: NCO NZO, 2005. 414 s. IS BN 80-7013-427-5.
6. K ohoutová, E. a kol. Kritické stavy u dětí a ošetřovatelská péče. Brno: IDV PZ, 1998. 302 s. IS BN 80-7013257-4.
7. L eifer, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2004. 988 s. IS BN 80-247-0668-7.
8. Mužíková, I. Intoxikace u dětí. Sestra. 1998, VIII ., 2, s.

13. ISS N 1210-0404.
9. Nečasová, A. a kol. Vybrané kapitoly dětského lékařství a ošetřovatelské péče – II. díl. Brno: IDV PZ, 1996. 245 s. IS BN 80-7013-223-X.
10. Novák, I. Základy péče o kriticky nemocné dítě. Pro pediatry a praktické lékaře. 2. vyd. Praha: Informatorium, 1996. 78 s. IS BN 80-85427-95-8.
11. O ´Callaghan, Ch.; Stephenson, T. Pediatrie do kapsy. Praha: Grada Publishing, 1995. 504 s. IS BN 807169-101-1.
12. Popiková, R.; Jašková, J. Intoxikácie v detskom veku.

Sestra. 2005, 4, 7–8, s. 37. ISS N 1335-9444.
13. Richards, A.; Edwards, S. Repetitorium pro zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing, 2004. 376 s. IS BN 80-247-0932-5.
14. Ryšavá, M. Základy anesteziologie a resuscitace u dětí. 2. doplněné vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 234 s. IS BN80-7013-400-3.
15. U her, M.; Pisarčíková, M.; Filka, J. Dieťa v kritickom stave. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 1996, 2, 4, s. 129-130. ISS N 1335-5090.

Tabulka: Použití specifického antidota (4)
Toxin Antidotum
paracetamol N-acetylcystein
anticholinergika fysostigmin
betablokátory glukagon
Ca-blokátory glukagon, CaCl
kyanid amylnitrit, nitrit sodný
železo deferoxamin
metanol, etylenglykol etanol
narkotika narkotika
organofosfáty atropin
digoxin protilátky
benzodiazepiny flumazenil
methemoglobin metylenová modrá

Souhrn

Intoxikace jsou spolu s úrazy nejčastější příčinou smrti dětí starších než jeden rok. Otrava je celkové onemocnění organismu s určitou klinickou symptomatologií, způsobené škodlivinou, která vnikla do těla inhalační, perkutánní, enterální anebo parenterální cestou. Příznaky otravy může způsobit nejen škodlivina, ale i její metabolity, které jsou někdy toxičtější než škodlivina sama. Klíčová slova: metabolit, intoxikace, antidotum

O autorovi| PhDr. Iveta Ondriová, Ph. D.1, MUDr. Anna Sinaiová2 Katedra ošetrovateľstva FZ PU Prešov1, Perinatologické centrum FNsP J. A. Reimana, Prešov2 (iondriova@centrum.sk)

Intoxikace u dětí
Ohodnoťte tento článek!