Intravenózní porty – není se čeho bát!

Intravenózní port je dlouhodobý tunelizovaný katétr, který je tvořen titanovou komůrkou a silikonovým nebo polyuretanovým katétrem, jenž se zavádí do centrálního řečiště. Ač nenápadná, titanová komůrka se využívá zejména v moderní léčbě nádorových onemocnění, chronické bolesti, u pacientů s AIDS a jinými nemocemi.


SOUHRN: V článku je popsáno ošetřování intravenózních portů na neonkologicky zaměřených odděleních, manipulace s portem, používaný materiál a postup při zavádění a odstranění Huberovy jehly.
Klíčová slova: intravenózní port, Huberova jehla, portový průkaz

SUMMARY: The article describes care of intravenous ports used at non-oncologic units, handling the port, used material, and the technique of inserting and removing the Huber needle.
Key words: intravenous port, Huber needle, port ID card


Intravenózní port se zavádí do podkoží a zpravidla se přišívá k fascii. Využívají se různé druhy portů od keramických (pro alergiky) přes silikonové až po polyuretanové -dvojkomorové. Existují i dětské porty, které je ale nutné vyměnit s přihlédnutím na vývoj dítěte. Záleží samozřejmě na operatérovi, jaký druh portu zvolí. Nejvhodnější je, když se v nemocnici používá jen jeden druh portu z důvodu lepšího zaškolení personálu, protože při správné manipulaci vydrží membrána portu 1500-3000 vpichů.

Huberova jehla

Huberova jehla je speciálně zkosená jehla, kterou pronikáme do silikonové membrány za účelem intravenózní aplikace a odběrů krve. V portu může zůstat zavedena až pět dnů, přičemž ji fixujeme sterilním krytím.

Postup při zavedení jehly: Nejdříve vyhledáme v podkoží port (někdy je dobře viditelný), teprve pak určíme typ jehly – v portovém průkazu by měla být uvedena velikost ideální jehly pro daného pacienta, ale řídíme se především daným výkonem, tzn. na transfuze se používá silnější jehla, aby nedošlo k ucpání, na proplach portu stačí tenká jehla, pro hluboko zavedený port se používá rovná jehla. Nikdy nepoužíváme klasické jehly, protože nemají zkosené zakončení, tudíž by mohly poškodit membránu portu.

Pomůcky k zavedení: sterilní rukavice, dezinfekce, sterilní tampony, Huberova jehla, fyziologickým roztokem propláchnutá spojovací hadička s nasazenou minimálně 10ml stříkačkou, sterilní fixace.

Aseptický postup při zavedení: Po vyhledání místa vpichu a zvolení vhodné jehly napojíme spojovací hadičku na Huberovu jehlu a propláchneme, aby v ní nezůstaly vzduchové bubliny. Krouživým pohybem směrem od portu dezinfikujeme místo vpichu a okolí. Znovu uchopíme (fixujeme) port a kolmo do membrány portu zavedeme jehlu. Ideální je, když jehla vyčnívá 2 mm nad pokožku a narazí na dno komůrky. Nasajeme nejméně 5 ml krve a společně s tím i zbytky heparinové zátky. Vyměníme stříkačku a propláchneme 10 ml fyziologického roztoku. Sterilně přelepíme a můžeme aplikovat ordinované léčivo. Rychlost aplikovaného léčiva může být až 1320 ml/hod. Nakonec vše zapíšeme do portového průkazu, tj. datum, druh jehly, zda proběhla aspirace a aplikace, důvod zavedení jehly, počet vpichů, zda proběhla rtg kontrola a podpis.

Pomůcky k odstranění: sterilní rukavice, dezinfekce, 20ml stříkačka s fyziologickým roztokem (20 ml + heparin podle standardu daného oddělení), sterilní tampon, sterilní krytí.
Postup při odstranění: Propláchneme port 10 ml fyziologického roztoku, nasadíme stříkačku s heparinovou zátkou a aplikujeme 18 ml. Přiložíme sterilní tampon s dezinfekcí za místo vpichu, přičemž jednou rukou fixujeme port a druhou vtláčíme zbylé 2 ml a zároveň jehlu vytahujeme, tímto zabráníme zpětnému návratu krve. Sterilně přelepíme a opět zapíšeme do portového průkazu, tentokrát ale s poznámkou, že byla aplikovaná heparinová zátka.

Intravenózní porty - není se čeho bát!

Nejčastější obtíže

Port nelze propláchnout: Může se stát, že port nepůjde propláchnout, v tomto případě můžeme zkusit zavést dvě Huberovy jehly, přičemž na jedné je nasazena prázdná stříkačka a na druhé stříkačka s fyziologickým roztokem a heparinem (podle standardu oddělení). Aplikujeme pomalu malé množství heparinu a zároveň druhou stříkačkou aspirujeme – tímto se komůrka uvnitř propláchne. Vždy je potřeba informovat lékaře a domluvit se, zda lze takto postupovat.

Nelze aspirovat: V případě, že nelze aspirovat, ale roztok jde aplikovat, opět informujeme lékaře. Pokud rozhodne, že můžeme aplikovat léčivo, nesmíme zapomenout napsat do portového průkazu, že aspirace neproběhla!

Použití stříkačky o objemu menším než 10 ml: Stříkačky o objemu menším než 10 ml by se neměly používat, protože při aplikaci/aspiraci je vyvíjen větší tlak/podtlak a mohlo by tak dojít k poškození portu.

Vstup do portu u pacienta v bezvědomí a bez portového průkazu: Nikdy nelze vstupovat do portu u takového pacienta, protože nevíme, kdy byl pacientovi port naposledy proplachován! Pokud se lékař rozhodne do portu vstoupit, je nezbytné provést záznam do dokumentace a do portového průkazu.

Vhodnost zavedení portu pro všechny pacienty: Port není vhodný pro všechny pacienty. Například u pacientů s poruchou koagulace, morbidní obezitou či kachexií nebo u pacientů s infekcí či sepsí by se neměl zavádět.
Jelikož špatnou manipulací je možné port nenávratně poškodit, nepřeceňujeme své dovednosti, a pokud si nejsme jisti, raději do portu nevstupujeme. Nejvhodnější je porada s oddělením, kde byl port aplikován nebo kde je pacientovi port ošetřován.


O autorovi: Interní oddělení, Nemocnice Kroměříž (verca.mihi@email.cz, skopalikovasarka@seznam.cz) Veronika Mihaliková, Šárka Skopalíková Interní oddělení, Nemocnice Kroměříž

Ohodnoťte tento článek!